Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jestli nechceš, nechoď tam, pošli za vaši rodinu manžela… Omluvu máš jednoznačnou…
Mě zemřelo dítě, pohřeb jsme nedělali. Nešlo to. Někdo mi řekl, ani pohřeb jste jí neudělali? Celá rodina jsem se sešli měsíc po dceřině odchodu k uložení. Zhroutila jsem se tam, dcery mě podpíraly každá z jedné strany. Brečím, když to píši. Je to 4 roky a je to stále šílené.
Tobě bych radila, abys raději nešla.
Příspěvek upraven 24.06.15 v 12:52
@Anonymní píše:
Ahoj všem. Nečekám radu, možná pochopení…Umřela mi babička. Neměli jsme žádný extra vztah, nedá se říct, že by pro mě byla vzor, to spíš naopak. Ale jedno mi to není. Přece jen je to babička, kam jsme jezdily jako děti.
Teď máme pohřeb. Už od chvíle, kdy vím, že umřela jsem z toho na nervy. Snad 24 hod. denně nad tím přemýšlím. Mám dvě malé děti, takže se fakt nenudím, ale myšlenky ovlivnit nejde. Navíc jsem v pokročilém stadiu těhotenství… Nechce se mi do kostela. Nenávidím otvírání rakve, nikdo mě k ní nedostane. Ať mě pomluví kdo chce. Už teď se děsím chvíle, kdy půjdeme z kostela za rakví a pak fronta projevů soustrastí.
Vím, že to prostě musím přečkat, ale jsem nervozní a myšlenkama pořád jinde.
Nikdo te nenuti tam chodit, kdyz jsi tehotna. To je dost pochopitelne. Mne kdyz umrela babicka, tak jsem byla na zacatku sestinedeli, bala jsem se stresu kvuli mliku a nesla jsem tam. Rozloucila jsem se s ni doma po svem a cela rodina to bez problemu akceptovala.
Vymluv se, že ti je z horka nebo z toho vzduchu v kostele nevolno a nechoď. Měli by to pochopit. Zbytečně by ses tam stresovala i to maličké.
Nebo řekni, že budeš raději hlídat svoje děti, kteří jsou ještě malý vydržet celý obřad v kostele.
Pohrby jsou na hov. o… ale je to tak, kazdyho nas to ceka… babicka mela deti, vnoucata, prozila zivot a zustalo po ni to nejdulezitejsi… byla jaka byla…
delej tak, jak to citis a zvladnes. nemusis koukat do rakve a nemusis jit pruvod, nemusis nic
ale je to posledni moznost se „rozloucit“, jina sance nebude.
A jo, ty kecy o case, prestanes na to tolik myslet…, asi je to pravda ![]()
drz se ![]()
Že bych nešla, nepřipadá v úvahu… prostě jsem se zařekla, že budu během mše a toho vše myslet na něco jinýho a prostě se zabedním…
@babanci Tohle je strašný a je mi to moc líto. Je naprosto jiná situace - tisíckrát horší. Chápu to, že jste pohřeb nedělali. Já sama jsem chlapovi řekla, že až umřu, tak taky pohřeb nechci.
Nechoď..
Já jsem taky těhotná a zítra bych měla jít na pohřeb a nejdu. Sice to není přímo někdo jako babička, spíš takový strýček, ale i tak. Necítím se na to. Nejsem v pokročilém stádiu těhotenství, ale i tak.. Říkám si pohoda, ale kdo ví, jak bych reagovala, na člověka to při obřadu tak nějak doléhá a já nechci stresovat sebe ani mimčo. Třeba bych to ustála „v poho“, ale to nikdy nevíš.
Nikdo tě pomlouvat nebude a pokud, tak ať, co je ti po nich..
Za babičku zapal svíčku doma, zavzpomínej a rozluč se s ní po svém…
Těžko co radit, pro mě znamená pohřeb takové veřejné rozloučení, neprožívám to nijak dramaticky. Na otevřenou rakev se nemusíš chodit dívat, spousta lidí nechodí, když nejsi manželka nebo dcera, tak se tě projevy soustrasti netýkají, z toho jsem taky měla obavy, ale nebyli jsme u babičky ti hlavní (hlavní byli její děti). Asi bych v tu chvíli vzpomínala na ty hezké chvíle a stejně budeš muset hlídat hlavně své děti, s dětma si člověk veřejné akce užije trochu jinak.
@Anonymní píše: Že bych nešla, nepřipadá v úvahu… prostě jsem se zařekla, že budu během mše a toho vše myslet na něco jinýho a prostě se zabedním…Sedni si aspoň někam dozadu, aby jsi neviděla na rakev a aby jsi měla možnost „úprku“ kdyby se ti udělalo špatně.
Tak si sedni někam dozadu k východu, a ostatním můžeš říct, že jsi těhotná a není ti dobře.
@babanci píše:
Mě zemřelo dítě, pohřeb jsme nedělali. Nešlo to. Někdo mi řekl, ani pohřeb jste jí neudělali? Celá rodina jsem se sešli měsíc po dceřině odchodu k uložení. Zhroutila jsem se tam, dcery mě podpíraly každá z jedné strany. Brečím, když to píši. Je to 4 roky a je to stále šílené.
Tobě bych radila, abys raději nešla.Příspěvek upraven 24.06.15 v 12:52
To je hrozné. Moc mě to mrzí!!!
Můžu se zeptat co se stalo?…Pokud nechceš, vůbec nereaguj
@dendule4 Moje dcera byla normalni, zdrava holka. Vdala se, porodila dcerusku..v zari 2011, kdyz ji bylo 24 let, si stezovala na bolest zad. Lekarka rekla, ze zada boli dnes kazdeho. Nelibilo se nam, ze ji ani neposlala na rentgen zad a tak jsme doporucili rodinneho pritele -lekare. Ten zjistil, ze ma nase Adelka nador v pravem prsu, ten metastazuje do patere. Zemrela za 6 tydnu! Dodnes nechapeme. Znicilo nas to, zijeme jen pro jeji dceru Anezku.
@babanci píše:
@dendule4 Moje dcera byla normalni, zdrava holka. Vdala se, porodila dcerusku..v zari 2011, kdyz ji bylo 24 let, si stezovala na bolest zad. Lekarka rekla, ze zada boli dnes kazdeho. Nelibilo se nam, ze ji ani neposlala na rentgen zad a tak jsme doporucili rodinneho pritele -lekare. Ten zjistil, ze ma nase Adelka nador v pravem prsu, ten metastazuje do patere. Zemrela za 6 tydnu! Dodnes nechapeme. Znicilo nas to, zijeme jen pro jeji dceru Anezku.
To je strašné. Přeju hodně sil!
Zdravím, potřebuji poradit nebo alespoň ujistit, že nejsem divná. Zítra jdeme na pohřeb jedné paní (bližší rodinná známá), její dcera mne zná 20 let, známe se přes jejího syna a naši rodiče se spolu dobře znají. Její maminka mne měla moc ráda a i já jsem ji měla moc ráda. Jde mi o to co říct, jak kondolovat. Takové to stání v řadě a třepání rukou nesnáším ani jako host na pohřbu ani jako v roli pozůstalé, přijde mi to jako trýznění pozůstalých, kteří to musím přetrpět. Chtěla bych jí vyjádřit soustrast nějak osobněji, nabídnout svou podporu, pomoc. Samozřejmě jsme poslali kondolenci, ale někde jsem četla, že vhodným způsobem je i napsání dopisu po pohřbu. Něco jako, že je mi to moc líto, jak jsem si maminky vážila, co pro mne udělala a že jsem dotyčné kdykoliv k dispozici když si bude chtít popovídat nebo tak..
Nebo je to úplná pitomost? Vám, že až mne na pohřbu uvidí bude vyřízená, protože mne má spojenou s poslední části života a nemoci maminky, kterou jsem s ní sdílela. Je nevhodné za ní třeba jít a obejmout nebo ji vzít za ruku při obřadu. Říkám si, aby si to její rodina nevzala osobně, že se vměšuji, ale zase vím, že by to dotyčné mohlo pomoci.
Ano, je to nevhodne. Bud pred obradem, nebo az po obradu. Ne behem obradu.
Jinak vyckej jak to budou mit zorganizovane. Ja tohle nesnasim, takze jsme pri pohrbu maminky prostrednictvim ceremoniare pozadali hosty, aby od kondokence upustili. Pro nas hodne znamenalo, ze prisli.