Jak zvládnout pohřeb?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

jindra.kytka

3059

2449

5.7.20 19:16

načítám...

@Anonymní píše:
Zdravím, potřebuji poradit nebo alespoň ujistit, že nejsem divná. Zítra jdeme na pohřeb jedné paní (bližší rodinná známá), její dcera mne zná 20 let, známe se přes jejího syna a naši rodiče se spolu dobře znají. Její maminka mne měla moc ráda a i já jsem ji měla moc ráda. Jde mi o to co říct, jak kondolovat. Takové to stání v řadě a třepání rukou nesnáším ani jako host na pohřbu ani jako v roli pozůstalé, přijde mi to jako trýznění pozůstalých, kteří to musím přetrpět. Chtěla bych jí vyjádřit soustrast nějak osobněji, nabídnout svou podporu, pomoc. Samozřejmě jsme poslali kondolenci, ale někde jsem četla, že vhodným způsobem je i napsání dopisu po pohřbu. Něco jako, že je mi to moc líto, jak jsem si maminky vážila, co pro mne udělala a že jsem dotyčné kdykoliv k dispozici když si bude chtít popovídat nebo tak..
Nebo je to úplná pitomost? Vám, že až mne na pohřbu uvidí bude vyřízená, protože mne má spojenou s poslední části života a nemoci maminky, kterou jsem s ní sdílela. Je nevhodné za ní třeba jít a obejmout nebo ji vzít za ruku při obřadu. Říkám si, aby si to její rodina nevzala osobně, že se vměšuji, ale zase vím, že by to dotyčné mohlo pomoci.

Ano, opravdu by to rodina mohla brát, že se vměšuješ. Co tě to napadlo chtít na ni sahat při obřadu. To bys přece musela sedět i vedle ní.
Když máš velkou potřebu ji něco říct, tak po obřadu, ale chvilku počkej, musí být na to vhodná chvíle.

Poslední dobou jsem se setkala při pohřech s tím, že se vyhlásilo, že si rodina nepřeje kondolence. A všimla jsem si, že i přes to měl někdo snahu jít kondolovat. A bylo to spíš o emocech jich samých. Spíš oni měli potřebu se těch emocí zbavit. A něco pozůstalým říct. Pozůstalí naopak o emoce druhých nestojí.

načítám...
Citovat
Zmínit

Platanka

3897

3837

5.7.20 20:31

načítám...

Umřel mi v pětadvaceti otec, a ačkoli jsme neměli těsný vztah, pohřeb byl pro mě zcela surrealna událost a kdyby mi snad někdo chtěl těsně před ním nebo po něm něco sdělovat, nepobrala bych to.

Napiš jí dopis nebo za ní zajdi, to je určitě fajn, ale ne v den pohřbu, nějak potom, řekla bych, třeba o pár dní později.

načítám...
Citovat
Zmínit

babanci

4341

1653

5.7.20 22:46

načítám...

Po smrti dcery trvalo dlouho než jsem byla schopna vůbec slyšet slova. Po pohřbu, za nějaký čas mi nejvíc pomohlo, když mě někdo blízký pohladil po ruce a řekl, jsem tu, kdy sis chtěla promluvit. Jedna kamarádka mě pak vyposlechla, nechala mě několik hodin mluvit a plakat. To mi na chvilku pomohlo.