Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnášim běhání a kolektivní sportování, kdy už nemůžu a dalších x lidí mi říká ty motivační ho*na typu: to dáš, ještě chvilku, je to jen v hlavě atd…
Ale pohyb potřebuju, tak to vždycky nějak přetrpim a pak když skončim a zapálim si cigaretu, tak už je to dobrý ![]()
@Nickjmeno píše:Úplně stejně.
Nesnášim běhání a kolektivní sportování, kdy už nemůžu a dalších x lidí mi říká ty motivační ho*na typu: to dáš, ještě chvilku, je to jen v hlavě atd…
Ale pohyb potřebuju, tak to vždycky nějak přetrpim a pak když skončim a zapálim si cigaretu, tak už je to dobrý
Me taky pohyb až tak nebaví, plavání nesnáším, běhat bych nešla ani za zlaté prase, cvičení doma se dokopu jednou za čas, ale to se musím přemáhat a sme ráda, kdyz vydržím měsíc v kuse. Co mě baví je třeba kolo, ale na tom sem už dlouho nesedela, co mám děti není čas. Miluju bruslení na ledě, ale už léta nebyla pořádná zima a na stadion se dostanu tak 2× do roka, protože mi opět nevychází hlídání versus otvírací doba stadionu. Celkem mi baví kolektivní sporty, ale nemám kolem sebe stabilní partu, co by to toho šli se mnou, takže to něco skloubime nárazově. Jediné co tak praktikuji je chuze, to chodíme rádi celá rodina, ideálně někde na hory třeba, ale ani to nevychází každý týden třeba. Potřebuju někoho, kdo se dokope se mnou, samotne by se mi nechtělo ani na tu procházku pomalu ![]()
Tak běhání taky nedávám. Ale miluju plavání. Možná to chce najít něco, co tě opravdu chytne.
Ani obycejne nenasilne prochazky prirodou nemas rada? Pohyb to je, ale takovy nenasilny.
Zrovna na behani musi byt clovek staveny. Ja bych to pres kolena nedala. A to driv nejake pokusy o behani byly. Do fitka by me nikdo nedostal. Nasla jsem si proste pohyb, ktery vyhovuje mne a jsem tak spokojena.
Osobne znam i lidi, co cely zivot sedi doma na zadku, doslova a jim to tak vyhovuje. To ja treba nepochopim ![]()
Pohyb a sport me nebere, ale za to rychla chuze je moje.
Mimochodem u rychle chuze se da i vztekat, a neni to vubec na skodu se tak vyvztekat ![]()
@Anonymní píše:
Nikdy jsem moc pohyb nemusela. Mám na mysli cvičení, běhání, plavání, jízda na kole…
Všude slyšet a dočíst o tom, že pohyb přináší radost. Co když je naopak? Místo toho, abych se cítila šťastná, jsem naopak moc smutná. Chce se mi brečet. Mlátit do věcí. Ukousat si prsty na rukou. Žádné endorfiny, nic.Za svůj stav se celoživotně stydím. Nenašla jsem ani nic, co by můj stav způsobovalo. Proč můj mozek takhle reaguje. Když ostatní jsou zjevně šťastní jako dva grepy. Přitom se necítím být nějak v depresi. Jakmile mi však někdo řekne: „Běž běhat.“ Začnu šílet. Je to jako, když se zvíře bojí ohně.
Nechceš zkusit box? A to myslím vážně.
Jinak jo, pohyb přináší radost, ale ne každému. Naštěstí to není nic, co by člověk musel dělat povinně. Pro mě chvíle, kdy si jen tak běžím lesem a hlavou mi volně proudí myšlenky, jsou ty nejlepší z celého dne, ale sto lidí, sto chutí. Nejsme podle šablony.
Já sport nenávidím. Chodím cvičit, protože to moje tělesná schránka potřebuje. Ale zjistila jsem, že tyhle bláboly o tom, jak je pohyb super a jak to někoho hrozně baví, mají většinou ty, který to cvičení po pár měsících odpískaj, že nemaj čas a že je to moc náročný a bla bla bla…
Já ráda sportuju, běhám, cvičím, bruslím, jezdím na kole, dlouhé procházky. Ale taky to tak nebylo vždycky, nějak jsem k tomu dospěla.
@Psssssst tak nevím teda, ale já třeba už skoro rok jedu podle Japonek cvičení a jsem na tom úplně závislá
spíš jsem nepříjemná když si nezacvičím
,ale běh ani za nic, je to opravdu různé ![]()
@tajnaorient píše:
@Psssssst tak nevím teda, ale já třeba už skoro rok jedu podle Japonek cvičení a jsem na tom úplně závisláspíš jsem nepříjemná když si nezacvičím
,ale běh ani za nic, je to opravdu různé
Rok je furt chvilka. Ale třeba budeš ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. ![]()
@Psssssst jojo v to doufám, navíc každý den vychází dvě až tři nové videa, takže inspirace je pořád dost. ![]()
@Anonymní píše:
Nikdy jsem moc pohyb nemusela. Mám na mysli cvičení, běhání, plavání, jízda na kole…
Všude slyšet a dočíst o tom, že pohyb přináší radost. Co když je naopak? Místo toho, abych se cítila šťastná, jsem naopak moc smutná. Chce se mi brečet. Mlátit do věcí. Ukousat si prsty na rukou. Žádné endorfiny, nic.Za svůj stav se celoživotně stydím. Nenašla jsem ani nic, co by můj stav způsobovalo. Proč můj mozek takhle reaguje. Když ostatní jsou zjevně šťastní jako dva grepy. Přitom se necítím být nějak v depresi. Jakmile mi však někdo řekne: „Běž běhat.“ Začnu šílet. Je to jako, když se zvíře bojí ohně.
Jo, mam to trochu podobne
jak nekdo zacne vychvalovat behani, tak na me padne deka deprese ![]()
Kdyz mam naladu a energii, tak cvicim doma, poustim si hudbu, co miluju a tancuju a tech 25 minut posilka proste pretrpim. Nevim, kolik ti je, ale ke 40 pro nas rozkydlone od prirody uz ta jakz takz postava fakt zadarmo neni a nestaci obcas vynechat veceri.
Ale! Co miluju, je sedřít se treba u generalniho uklidu nebo na zahrade, odtahat drevo, vytrast slamniky a koberce. Zpocena jsem vzdycky jako mys a navic se zalykam svou pracovitosti a pořádkem ![]()
Neni dulezity SPORT, ale POHYB ![]()
@Psssssst píše:
Já sport nenávidím. Chodím cvičit, protože to moje tělesná schránka potřebuje. Ale zjistila jsem, že tyhle bláboly o tom, jak je pohyb super a jak to někoho hrozně baví, mají většinou ty, který to cvičení po pár měsících odpískaj, že nemaj čas a že je to moc náročný a bla bla bla…
Hybu se pořádně tak 22 let.bavi mě to strašně.:).kolo, běh, plavání, aerobic, zumba, heat, spinning.
Nikdy jsem moc pohyb nemusela. Mám na mysli cvičení, běhání, plavání, jízda na kole…
Všude slyšet a dočíst o tom, že pohyb přináší radost. Co když je naopak? Místo toho, abych se cítila šťastná, jsem naopak moc smutná. Chce se mi brečet. Mlátit do věcí. Ukousat si prsty na rukou. Žádné endorfiny, nic.
Za svůj stav se celoživotně stydím. Nenašla jsem ani nic, co by můj stav způsobovalo. Proč můj mozek takhle reaguje. Když ostatní jsou zjevně šťastní jako dva grepy. Přitom se necítím být nějak v depresi. Jakmile mi však někdo řekne: „Běž běhat.“ Začnu šílet. Je to jako, když se zvíře bojí ohně.