Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
To jsi na omylu. Pokud by to chtěl tak by ho nic neodradilo, měl by radost ze to cítíte stejně… ja když něco chtěla tak mi to nikdo předhazovat nemusel a kdyz jsem to nechtela tak nikdo nemel sanci mne přesvědčit… ale výmluva na to ze to na just neudělám protože mi to předhazuješ samozrejme muze působit věrohodně… jako mlada jsem nedokázala říct ne ja to nechci a radši rikala az později az se na to budu cítit… ale pravda byla ze jsem to nechtěla. Nepřeju ti to, ale ten cas fakt bezi rychle… to ze ti nekdo nelze by melo by uplne normální ![]()
@Anonymní píše: Více
No mi to nerikej, ja jsem strasne uprimny clovek, co rad vi, na cem je a omacky kolem nesnasi ![]()
Ja si taky do ted myslela, ze je spatne neco v nem ohledne tema svatby, ale kdyz se do me pustilo X zen, jak jsem urputna a utekly by ode me hned, tak jsem nad tim vsim zacala vic uvazovat no
@Anonymní píše: Více
Když ten chlap chce, tak to udělá a nikdo a nic ho neodradí
a je blbost, aby ho odradilo něco co on sám chce (stejně jako chceš ty) - pokud to teda chce
@Anonymní píše: Více
A to ja si zas myslim, ze není na omylu. Muj muž to má stejně a vlastně i já.. Když chci něco udělat a někdo mi to takhle zkazí, tak uz se mi taky nechce ![]()
@Anonymní píše: Více
Hm tak ja kdyz jsem partnera milovala tak jsem si ho chtela vzit a chtela bych si ho vzit i kdyby o tom mluvil od rána do večera…jedine čím by mi to mohl znechutit by byla treba nevěra nebo třeba neco fakt hnusného… ale rozhodne ne to ze by mluvil o zásnubách ![]()
@Anonymní píše: Více
Mám to stejně, ale to jsme asi my ženy
@Anonymní píše: Více
Já tě chápu, fakt že jo, ale to není o pohlaví. Buď prostě chceš nebo nechceš. To jsme my, LIDÉ. Buď člověk prostě chce, jako ty, a je to pro něj přirozený, bez nějakého ale nebo někdy, anebo prostě nechce a kroutí se, jako tvůj partner, ať už je důvod jakýkoli. Něco jiného to je v 19 letech po pár měsíčním vztahu, kdy je logické, že se chtějí lidé více poznat, něco spolu zažít. Ale to není váš případ. Jste spolu sedm let, tam už člověk ví, jestli to s tím dotyčným myslí vážně a chce s ním zůstat, nebo jestli chce zůstat svobodný pro další možnosti, které mohou třeba ještě přijít. Chlapi, kteří se ženit chtějí své partnerky prostě o ruku požádají, ať už různou formou. A ne, že se musí někdo doprošovat. Sama to vidíš, že někde to prostě jde a není to problém. No proč asi. Prostě ten člověk chce. Lhostejno zda žena nebo muž.
@Anonymní píše: Více
Přesně tak. Když něco chci udělat, ale někdo mě předběhne a řekne, že chce to a to, tak to mám zkažené, protože to pak vypadá, že to přišlo právě proto, že se to řeklo a ne že to bylo z mojí hlavy ![]()
@Dahlia0409 píše: Více
A to může tvrdit dalších 20 let… dycky když se zakladatelka zeptá tak řekne že to zrovna chtěl udělat ale že mu to zkazila tak ted nechce… jako po prvních pár letech ok, ale po 7 letech
? Kdyz neco chci tak to udělám… kdyz budu chtít koupit děcku kolo a ono si o nej začne říkat tak mu ho stejně budu chtít koupit… protoze chci. To, ze to děcko bude chtít a mluvit o tom mi to přeci nemůže zkazit
@Dahlia0409 píše: Více
Já tomu rozumím, jak to myslíš, ale když člověk něco chce, tak věřím, že toto je mu ve finále šumák. Já jsem otěhotněla, nebyli jsme svoji. Muž měl za sebou špatnou zkušenost s nevěrou v manželství a nevěděl, jestli do toho bude schopen ještě někdy jít. Ukázalo se, že ano a začal plánovat žádost. Já v tom krátkém mezidobí otěhotněla. Věděl, že to třeba bude vypadat blbě, že to dělá jen proto, že jsem těhotná a proto, že jsme o tom nedávno mluvili, že bych o to jednou stála. Zabránilo mu to požádat mě o ruku? Absolutně ne. Prostě to dotáhl, řekl mi, že to měl ve fázi příprav (sháněl prstýnek), ale že dítě přišlo dřív, než se stihl rozkoukat. A že je mu fuk, jak to vypadá, ale že si mě prostě chce vzít, s dítětem, nebo bez dítěte. Tak já prostě nevím no. Věřím, že někoho to dokáže zaskočit a že z toho může být rozmrzelý, ale že by kvůli tomu pak neuskutečnil to, co si doopravdy sám přeje, opravdu přeje? Tak to ten motiv byl asi jiný, než opravdová touha, ne?
@Anonymní píše: Více
Tak on není hloupý. Když sám přikývne na plán dítě tak za dva roky, tak si určitě dokáže spočítat úplně jednoduchou časovou osu. Tedy že předtím by klidně mohla proběhnout svatba. Na to není potřeba žádná složitá matematika. Pokud někdo plánuje dítě do dvou let a zároveň ví, že jeho partnerce na manželství záleží, tak svatba by přirozeně vycházela někdy letos nebo příští rok, aby vše proběhlo v klidu chronologicky. (Pokud to samozřejmě nejsou i s ditetme plané řeči, přeci jen je mu 26 a horizont 2 let je stále pro něj daleko a třeba doufá, že od toho upustíš) ![]()
Právě proto mi přijde zvláštní, že kolem toho pořád kroužíte jen přes zásnuby a náznaky. Ten problém s velikou pravděpodobností není v tom, jestli tě požádá u moře nebo na rozhledně. Tam je něco hlubšího, co si prostě musíte vyříkat mezi sebou, ne na fóru. ![]()
@Anonymní píše: Více
Od manžela jsem neočekávala prstýnek ani zasnuby, jak jsem psala prostě jsem řekla, jestli se vezmeme. On řekl, klidně. Zasnuby sice proběhly, ale i tak jsme to v rodině řekli, že se další rok vezmeme.
Kdyby nechtěl zajímalo by mě hlavně, proč si mě nechce vzít, proč nechce, abychom byli rodina, když dítko chce.
Anonymní Tulipánku, taky by mě to trápilo. V jednom bych měla jasno, dítě bez svatby ne. Jak tomu bylo u modré kytičky - ještě naposledy bych o tom s ním promluvila, v klidu, bez výčitek. Řekla bych mu, že se prostě trápím, že je pro mne manželství důležité a bez něj dítě nechci. Zeptala bych se, v čem je problém, proč nechce on? Snad bude upřímný a dozvíš se pravdu, jak to s tím manželství vlastně má. Ale jako lidem nade mnou mi to připomíná přechozený vztah, všechno funguje a panáčkovi se prostě nechce, nevidí důvod. Mám několik kamarádek, které to měly podobně jako Ty - čekaly na svatbu. Některé se rozešly, některé zůstaly. Každopádně žádný z těch vztahů nevyšel, bohužel
Ono když chlap ví, že je něco pro ženu opravdu důležité, trápí se, a stejně na to zvysoka kálí, o tom vztahu mnohé vypovídá.
@Lojzísek píše: Více
Mne řekl ex, že bývalé říkal že svatbu jednou ano a že ji časem udělají a že pro něj není důležitá. Ale pravda byla taková, že si ji nechtěli vzít a nechtěl jí to přiznat, protože si myslel(správně) že by ho kuli tomu opustila. Ale dítě chtěl to ano a i slibil že na něm začnou pracovat za rok. Druhý se nechal ke svatbě dotlačit, ale chtěl předmanželskou smlouvu a v ní z nich udělal v podstatě nesezdané (eliminoval vše co manželství právně znamená). Další sliboval svatbu a oženil se až s jinou ženou
. Je to těžké no. Neznám nikoho kdo by svatbu tolik let odkládal a chtěl se ženit. Kdo chtěl ten to řešil dřív.
A nebo mi doslo, ze me neustale mluveni, koukani do vylohy, narazky a predstava zasnub u more, ho mohlo odradit a proto oddaloval, coz by sedelo na to zminene muzske ego
hodne zen co to jen cetly, mi psaly, ze by je to odradilo, tak co potom chlap ktery to zaziva na vlastni kuzi no… Jen pres tu moji frustraci, jsem si to neuvedomovala, jak moc jsem tlacila…kdo vi, ted je to proste cele zamotane a musime si to jasne jednou pro vzdy vyjasnit.