Pokusila jsem se o sebevraždu :o(

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Premek_Orac

10265

4234

16.1.17 11:15

načítám...

@Anonymní píše:
Hezký den. V uplynulých dvou letech se mnohi stalo, včetně smrti rodiče, krize s partnerem, finanční potíže, nemoc dítěte atd… Není týden, snad ani den, aby nepřišla špatná zpráva. Už prostě nemůžu. Chodím k psychiatrovi a psychologovi, bohužel momentálně nic nepomáhá a jsem na dně. Nemůžu vstát z postele, chci nebýt. Zkoušela jsem i všemožné křížové intervence, ale nic nepomohlo. Tělo i mozek prostě odmítají jít dál. Uvědomuji si, že sebevražda je špatné řešení, jenže ta bolest je naprosto nepředstavitelná. Nechci nikomu ublížit, ale nevím co mám dělat. Vzdy jsem byla pozitivní člověk, teď už ne. Hledám jakékoliv řešení, bohužel všechno zklamalo. Rezignovala jsem na život a opravdu chcu nebýt. Prosím ne o odsouzení, ale pokud máte zkušenost, tak alespoň malou radu, jak to vyřešit jinak.

Musíš začít dávat svůj život po malých, úplně malinkých krůčcích do pořádku. Nikdo nedokáže ze dne na den urovnat vše. Začni od toho nejjednoduššího vždy, když to dokážeš, splň další věc.
V mém oblíbeném filmu zaznělo:,,Vždymáme víc možností, než to vypadá." A je to tak. Když se podíváš na své problémy z nadhledu, určitě nějaké řešení najdeš. Nebo se s každým konkrétním problémem obrať tady na emimino a určitě ti někdo dobře poradí.
Já mám životní filosofii v tom, že každé zlo bývá vyváženo stejně silným dobrem. Takže pokud jsi toho teď v životě měla hodně zlého a nevydržela bys to, riskuješ že se připravíš o to dobré, co máš před sebou. A to by byla škoda, ne?

načítám...
Citovat
Zmínit

BellinkaX

6806

16.1.17 11:48

načítám...

@Anonymní píše:
Mám diagnostikovanou depresi. Beru léky, docela zabíraly, ale teď jako by vypnuly a je to horší. Psychiatrička medikaci hned upravila, jenže než zaberou, tak asi umřu. Nechci to svému diteti udělat, to je taaky jediná věc, co mě drží, abych to zatím neudělala. Jenže ta bolest je obrovská. A neustupuje. Nikdy, ani na minutu. Přemýšlím, že bych se nechala zavřít na psychiatrii, ale podle zkušeností je to snad cesta do ještě většího pekla.

Nech se hospitalizovat. Hned.

načítám...
Citovat
Zmínit

BellinkaX

6806

16.1.17 11:50

načítám...

@Anonymní píše:
Až se manžel vrátí, pojedu přímo na psychiatrickou pohotovost. Moc děkuji za vaše slova.

Ted docitam, fandim Ti, hlavne to dodrz, jed do nemocnice, nech si pomoct! :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

16.1.17 12:07

načítám...

Ja jsem se o sebevrazdu pokusila- byla jsem tehdy jeste bezdetna a svobodna… skoncila jsem v Psychiatricke lecebne a muzu rict, ze to byly 3 mesice zivota, na ktere dnes docela rada vzpominam… pobyt tam byl pro me neco jako lazne, hodne mi tam pomohli a dodnes jsem v kontaktu s nekolika lidma, s kterymi jsem se tam potkala jako se spolupacienty/a to je uz skoro 15let/… myslim, ze PL je lepsi, nez psychiatricke odd. v nemocnici, tam neni ta moznost prochazek a urcite volnosti/… doporucila bych zajit za psychiatrem, vylicit mu svuj stav/myslenky na sebevrazdu/ a pozadat o hospitalizaci… moc drzim palce, nejste sama, je nas mnoho, kteri nezvladame a bojujeme sami se sebou… ja obcas na sebevrazdu pomyslim/je to pomerne jednoduchy utek od starosti tohoto sveta/ale mam male deti a tak mi to svedomi nedovoli… po mnoha letech jsem se vratila k lekum, ale jsem uplne nekde jinde, nez tehdy pred hospitalizaci…

anonymni B. T.

Citovat
Upravit

petrx

4.1.23 13:42

načítám...

Můj otec trpěl patrně hraniční poruchou osobnosti:
https://www.blesk.cz/…dbornik.html
a dělal mi ze života peklo, pak spáchal sebevraždu, našel jsem ho po ní já, byla to hrůza, ale v konečném výsledku se mi po sebevraždě otce velice ulevilo.

Moje matka trpí patrně nějakou těžší formou Aspererova syndromu, takže je, laicky řečeno, nesnesitelný blázen a asociál, baví ji být nemajetný bezdomovec, nabídky pomoci odmítá. Skoro mě až překvapilo, že já žádnou duševní nemocí netrpím, dělal jsem různé psychotesty například kvůli zaměstnání, našli mi akorát IQ 165 (hranice geniality od 140) – možná prostě v mém případě intelekt „přepere“ dědičnou zátěž a traumata z mládí.

Osobně jsem přesvědčen, že duševně nemocní lidé by měli být léčeni v blázinci (domů =popuštěni až po zaléčení) a hlavně permanentně medikováni antipsychotiky – ta kupodivu fungují nejen na psychózy, ale i na další úchylky, docela mě překvapilo, když jsem se to v odborné literatuře opakovaně dočetl.