Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomluvy v rodině
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.11.20 16:24
Bývávalo - já osobně byla pomluv terčem až v samotném závěru - protože jsem byla jediná, kdo se s nimi ještě bavil. Pak zjistili, že jsou úplně sami, že jejich dítě bude vyrůstat bez širší rodiny a najednou přilezli a jsou moc fajn, asi se poučili. Bohužel jejich počínání zdevastovalo podstatnou část rodiny - i dlouhodobé desítky let trvající manželství - následky bohužel fatální a nenapravitelné. Já odpustila a jsem zas jedna jediná, která se s nimi baví (spolu s mým manželem a dětmi). Mojí radou je, nechat to být, ignorovat, nestýkat se a čekat, zda se to vyvrbí nebo ne.
Základem vždycky je, vědět, že já jsem dobrá, mám své dobré vlastnosti a to co říkají není pravda nebo mé konání bylo opodstatněné. Pomluvám podléhají dost často lidé, kteří nemají moc velké sebevědomí. Ty jsi dobrá, skvělá a děláš jak nejlépe umíš - a tak ti může být jedno, co si myslí ostatní. Jen tvé konání/chování může ukázat, že se pletou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.20 16:49
Hele u nás ne. My se máme rádi i v širším příbuzenstvu (žijeme daleko, což tomu určitě napomáhá) a v nejbližší rodině (rodiče a sourozenci) se taky máme všichni rádi. Pomlouvače máme všichni za primitivy, u nás by to nějak ani nešlo, nikdo z nás není závistivý, zlostný, ani hloupý.
Nejjedovatější člověk je moje (ex) tchýně, ale je to takové skryté, manipulativní, nicméně nakonec. když jí člověk pozná i průhledné. Vyhýbám se jí a snažím se využít jejích dobrých vlastností a toho, že má ráda svá vnoučata. I děti ji už prohlédly a tak ji lehce vychovávají.
Jsem ráda, že rodina funguje, to co popisuješ musí být strašně frustrující. Ale existují i rodiny, kdy se nikdo nepomlouvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.11.20 16:58
@Anonymní píše:
Ahoj,já už nevím, jak z toho ven. Už mě unavují neustálé pomluvy v rodině, pomlouvají babičky, máma, táta, pokaždé se něco dozvím na sebe nebo na někoho jiného z rodiny. Všichni na sebe hází jedy, doslova jedy. Pak když se navštěvují, tak dělají, že nic. Máte to taky tak? Já nevím, jestli je to tím těhotenstvím, že jsem třeba tak přecitlivělá, ale mám pocit, že v naší rodině/příbuzenstvu je jen nenávist, závist. Každý každého pomlouvá. Jsem z toho už unavená, nejraději bych se všemi utla kontakt, bojím se, aby neházeli pak jedy ještě na malého, až se narodí. Někdy v sobě dusím hroznou zlost na ně…
Snažím se s tím bojovat tak, že si řeknu sama pro sebe, že ten, kdo pomlouvá, má problém sám se sebou, ale nejhorší je, že mě do toho vtahují taky. Nedají mi pokoj ani v mém těhotenství. Rodina či příbuzenstvo by mělo držet při sobě a ne aby každý házel na druhého špínu, bezdůvodně. Je to normální? Funguje to tak i jinde? Buď se mnou skutečně tak cloumají hormony, že jsem tak přecitlivělá a vnímám to víc, nebo už po těch letech toho mám fakt už dost.
Co umrela tchyne a moje mama, mame v rodine klid 
- Citovat
- Upravit
6.11.20 17:17
Jo rodina manžela to dělala, tak se s nima nebaví manžel (byl to fakt humus) ani já. Svatý klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.20 17:21
Jsou, jací jsou. Určitě takoví nezačali být až teď, ne? Nejspíš to v těhotenství jen víc vnímáte. Pokud vám z toho není dobře a nebydlíte s nimi, tak přece není nic jednoduššího, než se jich alespoň na nějakou chvíli stranit. A kdyby se ptali, proč to děláte, zcela upřímně jim odpovězte, že jste unavená z toho, jak se chovají. A dál bych nic nevysvětlovala a ignorovala je… Vím, že by pro vás mohlo být nepříjemné, když by vám pomlouvali dítě, ale nezapomeňte, že když u toho to dítě není, tak to neslyší a nijak mu to neubližuje. Takže se jen postarejte o to, aby se s ním nestýkali a dál to neřešte.
Lidi nezměníte. Ani to nechtějte. Jediné, co můžete ovlivnit je, jestli s takovými lidmi budete trávit čas a necháte si jimi otravovat mysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.20 17:31
Omez styky. 
U nás nejsou jedy, ale takové posměšky a shazování druhých, taky to nesnáším. Hlavně, že dotyční jsou dokonalí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.11.20 18:01
@DeeDee.518 Bohužel takoví byli i dříve. To není den, kdy bych se od někoho z rodiny nedozvěděla na někoho drb, nebo co kdo říkal o mně. Třeba můj vlastní táta mě dokonale jedovatě špiní. Pak se to dozvím od babičky. Je to pořád dokola. Začarovaný kruh. Přijde mi naše celá rodina prolezlá nenávistí. Jen nechápu proč. Buď se ty lidi tak nudí, nebo mají je to rodina plná bláznů.
- Citovat
- Upravit
6.11.20 19:13
Jo, tohle je typická partnerovi rodina. Může tý řeči taky nebaví ale je flegmatik, neřeší to. Mě to teda vadí, otravuje mě to. Když měly děti švagrové, které jsou starší, tak jsem poslouchala furt nějaké kecy, jak to dělají blbě, co všechno zanedbaly, jak jsou dětí chudáci. Teď jsem na paškálu, případně poslouchám stížnosti na jiné lidi… Nechápu, co to je za zábavu. Mě je celkem fuk, co o mě kdo povídá, ať si klidně povídají, když je to baví. Ale vadí mi, když mě těmi řečmi někdo obtěžuje, takže když mám možnost, beze slova odejdu, když ne, tak se tváří, že tam nejsem a otevřu si třeba časopis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.20 06:45
Mne tohle vylozene vadi a s podobne toxickymi lidmi omezuji kontakt, pribuzny/nepribuzny, to je mi uplne jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.20 07:58
@Anonymní píše:
Ahoj,já už nevím, jak z toho ven. Už mě unavují neustálé pomluvy v rodině, pomlouvají babičky, máma, táta, pokaždé se něco dozvím na sebe nebo na někoho jiného z rodiny. Všichni na sebe hází jedy, doslova jedy. Pak když se navštěvují, tak dělají, že nic. Máte to taky tak? Já nevím, jestli je to tím těhotenstvím, že jsem třeba tak přecitlivělá, ale mám pocit, že v naší rodině/příbuzenstvu je jen nenávist, závist. Každý každého pomlouvá. Jsem z toho už unavená, nejraději bych se všemi utla kontakt, bojím se, aby neházeli pak jedy ještě na malého, až se narodí. Někdy v sobě dusím hroznou zlost na ně…
Snažím se s tím bojovat tak, že si řeknu sama pro sebe, že ten, kdo pomlouvá, má problém sám se sebou, ale nejhorší je, že mě do toho vtahují taky. Nedají mi pokoj ani v mém těhotenství. Rodina či příbuzenstvo by mělo držet při sobě a ne aby každý házel na druhého špínu, bezdůvodně. Je to normální? Funguje to tak i jinde? Buď se mnou skutečně tak cloumají hormony, že jsem tak přecitlivělá a vnímám to víc, nebo už po těch letech toho mám fakt už dost.
Zažila jsem to i v práci. Stačí jedna taková jedubába, a rozloží celý kolektiv.
Příspěvek upraven 02.03.21 v 01:02
- Citovat
- Upravit
9.11.20 10:23
U nás v rodině bych neřekla, že to jsou pomluvy, ale spíše ten drbe toho a ten toho. Nemáme se nějak extra rádi, tak normálně. Asi bych se nad tím povznesla, spíše tě to rozčiluje, že jsi těhotná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.20 10:34
Corona doba je ideální na to, abys s nimi omezila kontakt. Pro jejich vlastní bezpečí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
já už nevím, jak z toho ven. Už mě unavují neustálé pomluvy v rodině, pomlouvají babičky, máma, táta, pokaždé se něco dozvím na sebe nebo na někoho jiného z rodiny. Všichni na sebe hází jedy, doslova jedy. Pak když se navštěvují, tak dělají, že nic. Máte to taky tak? Já nevím, jestli je to tím těhotenstvím, že jsem třeba tak přecitlivělá, ale mám pocit, že v naší rodině/příbuzenstvu je jen nenávist, závist. Každý každého pomlouvá. Jsem z toho už unavená, nejraději bych se všemi utla kontakt, bojím se, aby neházeli pak jedy ještě na malého, až se narodí. Někdy v sobě dusím hroznou zlost na ně…
Snažím se s tím bojovat tak, že si řeknu sama pro sebe, že ten, kdo pomlouvá, má problém sám se sebou, ale nejhorší je, že mě do toho vtahují taky. Nedají mi pokoj ani v mém těhotenství. Rodina či příbuzenstvo by mělo držet při sobě a ne aby každý házel na druhého špínu, bezdůvodně. Je to normální? Funguje to tak i jinde? Buď se mnou skutečně tak cloumají hormony, že jsem tak přecitlivělá a vnímám to víc, nebo už po těch letech toho mám fakt už dost.