Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
pomoc
- Fotoalbum (13)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.7.14 20:32
- Citovat
- Upravit
8.7.14 05:37
@Anonymní píše:
Nevím, proč bych to neměla číst. Mám oči a umim i číst. Jenže já takhle prostě nedopadnu a ani tak dopadnout nechci.
Ale momentalne delas vse proto, abys tak dopadla..
A neodpovedela jsi mi..jak to bude vypadat, az zhubnes na tech svych 50 kg? Kdyz uz ted tvrdis, ze nejde se najist? Pak to pujde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 06:29
@Martina1409 píše:
@Fireangel ani já už bych to znovu zažít nechtěla, ikdyž jsem na tom nebyla tak zle jako ty, ale člověka to prostě psychicky poznamená na furt. Taky jsem si to dlouho nepřipouštěla a každému tvrdila, že to mám pod kontrolou. Byla to posedlost sebe samou. Teď jsem asi taky trochu posedlá, ale projevuje se to jen tím, že jsem k sobě dost kritická a hlídám si normální váhu. Ale nejíst bych fakt nevydržela. Z toho mám tak trochu paniku, když bych měla být třeba celý den bez jídla.
Vidíš, na to jsem úplně zapomněla. Přesně, když nemám možnost se najíst, chytá mě totální panika. Podvědomě tam ten strach z hladu asi je napořád, musím jíst pravidelně, jinak „panikařím“ - začnu být protivná, hysterická, vzteklá, na první našlápnutí startuju, motá se mi hlava, buší srdce… jsem hrozně háklivá na pocit hladu, jím 4 - 6× denně po max. 3 hodinách.
Pamatuji si, když jsem šla v 18 na operaci s osmičkama a od večera jsem nesměla kvůli narkóze jíst, byla jsem vyděšená měsíc dopředu. Hlad prostě moje tělo, nebo spíš asi hlava, nesnese.
Hrozný, viď… taky jsi měla obrovskou potřebu krmit všechny kolem sebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 06:32
@mmuerka píše:
@Fireangel přečetla jsem si Tvůj příspěvek a moc ti držím palečky, ať si pořád tak silná, ať tě ta mrcha už nedostane
Děkuju moc 
Říká se, že krize bývá každých pět let, co se anorexie týče… poprvé to tak bylo, v 15 a pak ve 20… teď už dva roky přesluhuju a zatím to pořád vypadá, že to bude lepší a lepší
(Nicméně, když jsem v patnácti psychiatričce tvrdila, že už jím a jsem v pořádku, řekla mi na to „To si povíme za deset let, přijďte se mi ukázat…“ a já si v duchu říkala něco jako "Deset let? Cože? To nemůžu v životě přežít takhle dlouho v tomhle stavu.. ". Prostě jsem fakt čekala, že to nějak skončí, že třeba rok a bude mi dobře…a už je to 12 let )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 06:54
@Eemii píše:
Ale momentalne delas vse proto, abys tak dopadla..A neodpovedela jsi mi..jak to bude vypadat, az zhubnes na tech svych 50 kg? Kdyz uz ted tvrdis, ze nejde se najist? Pak to pujde?
Přesně. Ještě kilo dolů a pak začnu jíst. Jenže pak to kilo je dole a ono to furt nevypadá dobře…tak jo, ještě kilo. Hmm… nic moc teda…asi to bude chtít radši ještě jedno… a furt, dokud tě někdo/něco nezastaví, spodní hranice váhy neexistuje, budeš chtít víc a víc a moc dobře to víš, i když nám to nepřiznáš a možná ani sobě.
Z tohohle, co si provádíš, existují fakt jen dvě, resp. tři cesty…
- Nevydržíš to, začneš se přejídat a přibereš (teď si říkáš „Fuj, to nikdy, takhle nechutná nebudu“… můžu ti s klidným svědomím říct, že pud sebezáchovy je silnější než vůle a jednou to uděláš - pokud budeš dál hladovět, tak ta krize prostě přijde. A bude ti hrozně, protože když se anorektička nají/přejí, nastane panická reakce, protože všechno, co jsi doteď měla jako jediné ve svém životě pevně pod kontrolou, se ti zhroutí jako domeček z karet…
- Skončíš jako regulérní anorektička, tzn. buď fakt umřeš, a věř mi, že poškodit si nejedením metabolismus a fyziologii těla je jednodušší, než si myslíš… nebo se z tebe stane podobná psychická troska, jako byla ze mě, zchronizuješ si to, vleze ti to do podvědomí, do života a bude to tam už napořád - věř mi, že s tímhle v palici se nežije dobře, ovlivní ti to všechno, naprosto všechno - s vnímáním sebe sama souvisí schopnost dát/ přijmout lásku, prožívání čehokoliv tělesného - sex, zmizí ti schopnost cítit radost, štěstí, pohodu, klid…
- Srovnáš se, přiznáš si, že máš problém a necháš si pomoct. Skutečně, neexistuje jiná cesta k trvale štíhlé postavě a zdraví než je pohyb a pravidelná strava… neříkám, že dietami se nedá zhubnout, ale jde tam právě o tu trvalost. Opravdu to nejde…
A to, že se nemůžeš najíst víc, než sis dala za cíl - to je mnohem podstatnější znak anorexie než to, že máš podváhu… anorexie je v hlavě, v chování, v reakcích, v pocitech… já mám 56kg/165cm, naprosto normální váhu a štíhle vypadám hlavně kvůli svalům - tím chci říct, že nemám podváhu, ale anorektička jsem a budu. Je to naučený vzorec uvažování a myšlení, když se s přítelem pohádáme, to úplně první, co mi automaticky naskočí v hlavě, je „Fajn, jseš na mě hnusnej, počkej, já ti ukážu, zhubnu, přestanu jíst a ty se o mě budeš bát a budeš si vyčítat, žes to způsobil ty, ty, ty, ty za to můžeš!“
Cítíš v tom ten děsivý podtext?
Věř mi, pokud tohle celé nehraješ a nepíšeš tyhle věty naprosto schválně - tak anorektička jsi. tohle chování je tak typické… je to až srandovní, jak všechny používáme úplně stejné argumenty, lži, stejné věty, formulace…
Vítej v našem světě…a snaž se nebýt tu dlouho. Není to pěkné.
Poprvé a naposledy ti nabízím pomoc - jsem nutriční terapeutka, vím co a jak s jídlem.
Orientuju se i v pohybu a cvičení, ač né jako profík.
Anorexií jsem si prošla, taktéž vím, co je to mít nadváhu, znám ten pocit odporu k sobě.
Jestli chceš, napiš, zkusím ti pomoct. A znovu ti to nabízet nebudu, je pro mě dost těžké se do všech těch pocitů a myšlenek ponořit znova. Nicméně se cítím už natolik v pořádku, abych byla schopná to ustát.
Ale musíš si sama připustit, že máš problém. A předem říkám, nekopej do mě… reaguješ na většinu holek dost ošklivě, psaný text sice často mate, ale věř, že ten vztek je z reakcí cítit. Nejlepší obrana je útok…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 07:23
Půjdu s kůží na trh…
Zlobilo mi přidávání fotek, je to nahrané v divném pořadí. Dvě fotky jsou z období, kdy mi bylo 15 - 16, takže něco kolem 50 kilo. Na té fotce v bílém z tanečních mám možná už 48…
Další dvě fotky jsou teď. Mám 56 - 7 kilo, jím a cvičím.
To jen pro tvou/vaší představu o mně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 08:28
@Fireangel jsi fakt dobra, ze jsi to zvladla a bojujes stale, drzim ti palce 
Doufam, ze anonymka brzy prozre, protoze se riti do pekel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 09:48
@Fireangel ahoj predem ti chci rict ze jsi fakt silna osoba ze jsi zvladla projit takovym peklem i nadale ti drzim palce at to ustojis(moje velmi fobra kamaradka mela neakych 39kg/172cm uff A ji pomohlo az to ze semnou zacala kourit travu v puberte nyni uz ma normalni vahu vejsku za sebou a zije spokojene ale vim ze dodnes jako tobe ji prepada strach z toho ze treba nestiha obed a hned propada panice)jinak ty fotky jsou sileny hlavne ta v ty kosily uff ale ted uz mas moc peknou poatavu mam podobnou jen mam problem s bokama furt se mi tam drzi tuk a to i presto ze cvicim a jim snad vyvazene ja teda nesnesu moc zeleninu syrovou coz je asi muj problem ale kdyby jsi byla tak hodna a mohla ti napsat co jsem jedla treba vcera a rict mi co delam blbe proc mi nejdou ty boky dolu ja kdyz byla mlada vazila jsem cca asi 45kg blba jsem teda jinak ale kazdopadne v dusledku tehotenstvi jsem se dostala na 74kg /170cm no a nynyi mam mezi 63-64 a uz dlouho se me tato vaha drzi i kdyz cvicim pravidelne posilovani aerobni cviceni a snazim se jist pravidelne mam sileny problem se zavodnenim a nic nepomaha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 11:33
@aspagi Mám naprosto totožný problém. V jednu chvíli mi pomohlo přidat víc ílkovin, pak to šlo zase dolů, ale jakmile jsem ubrala mám to zase nahoře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 11:52
@Fireangel ty jo, štve mě, že žádný fotky z toho období nemám. Někdy bych se na ně ráda podívala a řekla si, jak jsem byla blbá. Myslím si, že jsem neměla potřebu každýho krmit, ale pamatuju si, jak jsem byla s partou někde u vody v kempu a vzala jsem si tam na víkend 3 čínské polévky s tím, že jsem ty sušené nudle pojídala celý den takhle syrové a vypila asi 10 turků za den a byla furt frustrovaná z toho, že tam pořád kolem mě někdo jedl a pil pivo. Pak jsem šla radši vždycky na ručník, kde jsem byla sama. Běželi kolem nějaké děti a smáli se mi, že nemám žádný prsa. Spoustu mých známých si myslelo, že jsem v tu dobu začala fetovat, když jsem tak strašně zhubla. Taky teď jím 3-5× denně. Takové ty půsty, co se doporučují, bych držet nemohla. Manžel by mě asi zabil, jak bych byla na nervy 
Dokonce mi to jedna paní říkala hned, jak mě viděla, že mé tělo není stavěné na půsty, že si je mám odpustit. Musím říct, že ačkoliv je to už nějakých 14 let, pořád přemýšlím nad tím, co jím a když sním něco tučného a nezdravého, mám velké výčitky a snažím se to hned napravovat cvičením. Pořád se vzhlížím v zrcadle, jestli jsem nepřibrala a pořád mrmlám, že tam mám špek a tam tuk Můj muž je skvělej, že to pustí jedním uchem dovnitř a druhým ven. Strašně jsem se zamyslela nad tvým bodem 2. Musím ti dát za pravdu a teď mi teprve dochází, kde k tomu došlo, že neumím dávat city najevo, jsem pořád jak studenej psí čumák a neumím projevit skoro vůbec radost z čehokoliv. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být tímhle. A musím se přiznat, že jsem i dost taková závistivá, za což se hrozně stydím a chtěla bych to změnit, ale nevím, jak. Ale nedávám tu závist nijak znát, nekritizuju toho člověka. Spíš si ho nevšímám 
Nebo neumím přijmout kompliment a pochvalu za něco pěkného na sobě. Vždy dělám, že jsem to jako neslyšela a začnu úplně z jiného soudku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 12:23
@Martina1409 píše:
@Fireangel ty jo, štve mě, že žádný fotky z toho období nemám. Někdy bych se na ně ráda podívala a řekla si, jak jsem byla blbá. Myslím si, že jsem neměla potřebu každýho krmit, ale pamatuju si, jak jsem byla s partou někde u vody v kempu a vzala jsem si tam na víkend 3 čínské polévky s tím, že jsem ty sušené nudle pojídala celý den takhle syrové a vypila asi 10 turků za den a byla furt frustrovaná z toho, že tam pořád kolem mě někdo jedl a pil pivo. Pak jsem šla radši vždycky na ručník, kde jsem byla sama. Běželi kolem nějaké děti a smáli se mi, že nemám žádný prsa. Spoustu mých známých si myslelo, že jsem v tu dobu začala fetovat, když jsem tak strašně zhubla. Taky teď jím 3-5× denně. Takové ty půsty, co se doporučují, bych držet nemohla. Manžel by mě asi zabil, jak bych byla na nervy
Mně právě taky hrozně dlouho trvalo, než jsem si dala dvě a dvě dohromady - teď to přeženu, samozřejmě nemám všechny tyhle rysy vystupňované, jsem celkem milý člověk a když chci, jsem úžasná, ale:
- jsem hrozně vztahovačná, nepřející, závistivá, blbě nesu kritiku v čemkoliv, hned koušu
- nesnáším neúspěchy a prohry (dělám VŠ a z jedné zkoušky jsem měla za dvě, jé, já byla na sebe naštvaná)
- dělám chudinku, hážu všechno na ostatní, mám tendence se litovat
- ohledně těla nemám ráda ani ve srandě myšlené narážky
- štve mě, že nejsem a nemůžu být dokonalá - čistě co do vzhledu
- mám strach, když něco nemůžu ovlivnit, nemám ráda, ba přímo nesnáším, když nevím, co a jak bude (výlety - kde přesně kdo koho vyzvedne, co vezme s sebou…), když se má něco dít, snažím se mít vymyšlená řešení na všechny možné varianty té situaci a jsem schopná si je denně před usnutím pro ujištění opakovat
- nejsem moc ráda mezi lidmi, mám pořád pocit, že na mě všichni koukají, nejsem si sebou jistá, nevím kam s rukama, jak se tvářit.. působím někdy až neohrabaně z nervozity
- mám děsný strach, když něco zkazím, že… mě ten, komu to způsobilo újmu, přestane mít rád (jo, mám pocit, že lásku si musím zasloužit, koupit…)
- hodně s lidma manipuluju, citově vydírám, když se nechají
- nemám ráda, když se ve mně někdo vrtá, chci mít klid a přemýšlet si, kolikrát i vyjedu na dceru, když nonstop několik hodin jen mluví a chce pozornost
- mám dost strach z toho, co budu dělat, až nebudu „krásná“ - jsem si vědoma všech svých kvalit, ale ta povrchní vzhledová prostě pořád leze na povrch a vědomě to potlačit nejde
- mám pořád potřebu ujišťovat se, že to, jak vypadám, co dělám…je dobře, nejradši bych se pořád všech ptala, jestli vypadám opravdu krásně a štíhle
- jsem dost sobecká, na prvním místě mám sebe a tvrdě si za tím jdu. Rodina je naučená, že do určitých věcí nemá smysl mi zasahovat, tohle se týká hlavně času na cvičení, resp. hlídání dcery
- jsem trošku teatrální, mám tendence přehrávat, naoko působím až přecitlivěle, ale opravdové city mám problém dát najevo :/
- teď je to lepší, ale hodně jsem si žila spíš v takovém emočním poklesu, cítit radost nebo něco - to už musel extra silný pozitivní zážitek, naopak to negativní mě srazí okamžitě
Jak říkám, jsou to jen útržky, pocity, myšlenky, fakt jsem docela fajn člověk
Ale tohle nejsou moje typické povahové rysy, resp. teď už asi ano, ale je to vše následek anorexie.
Teď jsem si ještě vzpomněla, jak jsem si v tom nejhorším období odmítala mazat obličej krémem - je to přece tuk a co kdyby se mi kousek dostal do pusy… 
Já právě pár fotek mám a občas na ně koukám, v té době jsem si i na nich připadala strašně tlustá… teď nechápu, bože, byla jsem tak vychrtlá..je strašĺivý rozdíl, jestli má člověk vrozeně drobnou kostru a útlou postavu, nebo je vyhublý „uměle“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 12:43
@Fireangel úplně, jako bych to psala já!!! 
Jen asi tři ty body na mě nesedí, ale jinak úplně to samé. Já si zase pamatuju, že jsem pak držela dělěnou stravu, protože jsem se bála, že přiberu rapidně. Ale jedla jsem. No a jela jsem na kole a vlítla mi do pusy muška a já panikařila, že dneska přece nemám zvířátkový den a že určitě se to celé vyruší a já zase budu tlustá Neskutečný, co člověk v tý palici vymyslí, že jo? Jo a co jsem taky zjistila, tak když si připadám tělesně dobře (třeba vyrýsuju si břicho), tak mám častěji chuť na sex, než když se necítím v pohodě. To nemám vůbec ráda, když na mě manžel šahá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 12:53
Holky, vy jste fakt skvele!
@Fireangel takhle o sobe napsat negativa, to vazne, ale vazne neumi ani tretina lidi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 13:01
@Eemii píše:
Holky, vy jste fakt skvele!@Fireangel takhle o sobe napsat negativa, to vazne, ale vazne neumi ani tretina lidi!
Já to právě o sobě vím a tím se mi daří navenek projevy dost regulovat Záblesk v hlavě je, ale už mě to tolik neužírá a umím se ovládat. Prostě to teď ke mně patří, mám tendence takhle přemýšlet, tak si na to dávám bacha… pozitiv mám mnohem víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nevím, proč bych to neměla číst. Mám oči a umim i číst. Jenže já takhle prostě nedopadnu a ani tak dopadnout nechci.