Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
pomoc
- Fotoalbum (13)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.7.14 13:03
@Martina1409 píše:
@Fireangel úplně, jako bych to psala já!!!Jen asi tři ty body na mě nesedí, ale jinak úplně to samé. Já si zase pamatuju, že jsem pak držela dělěnou stravu, protože jsem se bála, že přiberu rapidně. Ale jedla jsem. No a jela jsem na kole a vlítla mi do pusy muška a já panikařila, že dneska přece nemám zvířátkový den a že určitě se to celé vyruší a já zase budu tlustá
Muška je dobrá 
Ale přesně to vystihuje tu absurditu všeho. Znala jsem holku, co odmítala mluvit, resp. otevřít pusu - co kdyby náhodou bylo něco ve vzduchu…
Já právě taky, co se sama se sebou cítím dobře, je to v sexu parádní. Už se občas i přistihnu, že jsem na chvíli zapomněla zatáhnout břicho, hlídat se… 
a taky mám vypozorováno, že to, co vidím v zrcadle, závisí na náladě. Jsem schopná ráno vstát s dobrou náladou a říct si, jak mi to sluší, apk mě někdo vytočí, já kouknu do zrcadla o půl dne později a zhrozím se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 13:12
@Fireangel Jo, tak to je taky dobře vyhrocené A hodně lidí mí říká: „ty furt nosíš takové volné hadry, vždyť máš dobrou figuru, můžeš si vzít i něco upnutějšího“ Nesnáším upnuté hadry, protože mám obavy, že když se najím, tak mi vyleze břicho z gatí a tak podobně. Nerada ukazuju zadek a břicho. Když jsem se teď vdávala, přišla holčina a povídá mi: „já vůbec nevěděla, že jsi takhle štíhá, ty to vůbec neumíš prdat“ Měla jsem úzké šaty až do půli stehen a až pak se rozšiřovaly do vlečky. Taky jsem do nich pěkně dřela, že jsem si pak musela mezi prsa dát oboustrannou lepenku, protože mi jaksi kousek na hrudníku chyběl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 21:11
@Anonymní píše:
@ZItu jím a je mi fajn a prckovi normálně stačím
@veru26 myslím, že vím líp, jestli mám zdravý rozum či ne
Opravdu, tak proč tady vedeš takovýhle téma a máš potřebu rady druhých?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.14 21:19
@veru26 Jenže tohle jste z toho udělaly vy. Já jsem sem nepsala, že jsem nemocná a že s tím potřebuju pomoc. To jste tu začaly řešit vy a ne já.
- Citovat
- Upravit
8.7.14 21:58
@Anonymní píše:
Jenže tohle jste z toho udělaly vy. Já jsem sem nepsala, že jsem nemocná a že s tím potřebuju pomoc. To jste tu začaly řešit vy a ne já.
tobě opravdu nedochází, že ty holky, co sem napsaly své příběhy, začaly úplně stejně jako ty? že ony taky tvrdily, že jsou v pohodě a že to mají pod kontrolou? Opravdu nevidíš tu podobnost? jediný rozdíl je v tom, že ony jsou z toho venku a ty se stále vezeš do záhuby. Jenže ty si nenecháš poradit ani pomoct někým, kdo si tím prošel, ty si zkrátka musíš nabít hubu. Snad tě tvůj manžel stihne zachránit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.14 21:59
děkuji ti za tvou zpověď, velmi si cením toho, jak jsi to dokázala objektivně popsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JulkaD
8.7.14 22:32
Ja nechci nic rikal, ale…je mi to lito, jenze pokud jsi todle psala ty, tak.. 
Tak je to identicky zacatek vypraveni holek, kt ti sem psaly sve pribehy..
Viz.-------------Za ten nějaký měsíc a kousek jsem zhubla 15 kilo, ale pořád je to málo. Jsem ve fázi, že někdy nemám ani na ten oběd chuť a nedám si ho. Vážím se každé ráno a když vidím, že je tam vždy menší a menší číslo, tak mám ze sebe radost. Je to jediná věc, kterou jsem kdy zvládla a jsem za to ráda. Jenže furt nejsem na mé vysněné váze. Chci být tou dokonalou a krásnou ženou, chci být atraktivní pro mého muže, chci být atraktivní pro okolí, aby si ti, co mi teď řikají, že mám velký zadek a jsem tlustá, mohli za nějakou dobu říct, páni, ona zhubla a je teď krásná.
Já ani nevím, proč to sem píšu, ale na jednu stranu mám v sobě nějak prázdno a připadám si jak tělo bez duše, i když mě na jednu stranu naplňuje syn a muž, které miluji a to je asi také ta hlavní věc. Nechci, aby si ostatní řikali, co to má syn za tlustou mámu a muž ženu------------
Nikdo z toho nic neudelal moja 
,vsak to tu stoji primo od tebe napsane…
- Citovat
- Upravit
8.7.14 23:22
@Fireangel jak jsi napsala tvé povahové rysy, tak se taky ve spoustě z nich ztotožňuju a to jsem anoreksií nikdy netrpěla, jsem spíš opačný případ Moc ráda jím. Já o sobě můžu napsat, že jsem tlustá. Sama se sebou jsem vnitřně nespokojená, ale taky jsem líná a pohodlná se sebou něco dělat Ač úplně nevěřím na charaktery podle znamení, charakter vodnáře, který jsem, na mě sedí. Nikdy nic nezvládnu dotáhnout do konce. Xkrát jsem začala cvičit, chodit do fitka, jíst zeleninu a Xkrát se našlo něco, co mi to snažení podle mě ‚překazilo‘ a já nemohla ve zdravém hubnutí pokračovat 
Nějak jsem se s tím velkým zadkem, kyprými tvary a povislým břichem srovnala. Ale stejně doufám, že jednou fakt zhubnu O to víc ti teď závidím tvou postavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.14 06:51
@neumisa píše:
@Fireangelděkuji ti za tvou zpověď, velmi si cením toho, jak jsi to dokázala objektivně popsat.
Uuuufff…věř mi, že to úplně lehké taky nebylo, hodila jsem „na papír“ věci, o kterých jsem si zatím netroufla ani nahlas mluvit…ale bojím se, že to k ničemu nebude, nebo třeba až za nějakou dobu, kdy si to zakladatelka přečte znova, až si přizná problém a uvědomí si, jak je to stejné.
Já si v době, kdy už jsem cítila, že to nemám tak úplně pevně v rukou, ale za nic na světě bych to nikomu nepřiznala, taky hledala a četla různé příběhy… ale pořád ještě jsem si říkala „Jéžiš, tak to já nikdy, tohle teda já nebudu…“
Je to až úsměvně stejné. Anorektičky reagují stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.14 06:56
@mmuerka píše:
@Fireangel jak jsi napsala tvé povahové rysy, tak se taky ve spoustě z nich ztotožňuju
Anorexie a nadváha mají mnoho společného, vztah k jídlu souvisí se sebeláskou a schopností lásku přijímat - dávat… je to hodně podobné Spousta anorektiček nakonec skončí s nadváhou, hladovění - zajídání má mnoho společného… teď neříkám, že to je tvůj případ, na to mám moc málo informací Hodně často bývá řešení váhy a vzhledu zástupný problém - nemám se ráda, mám sama k sobě divný vztah, nevím přesně, kdo jsem - tak si to převedu na to, že jsem vlastně tlustá a ošklivá a tím to všechno je. Místo aby se člověk naučil žít sám se sebou a našel si sám sebe v sobě, tak si vytvoří jiný „program“… je ráno a já neměla ještě kafe, nenacházím vhodná slova, snad z toho zmatku je pochopit, co jsem myslela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.14 07:00
@JulkaD píše:
Ja nechci nic rikal, ale…je mi to lito, jenze pokud jsi todle psala ty, tak..Viz.-------------Za ten nějaký měsíc a kousek jsem zhubla 15 kilo, ale pořád je to málo. Jsem ve fázi, že někdy nemám ani na ten oběd chuť a nedám si ho. Vážím se každé ráno a když vidím, že je tam vždy menší a menší číslo, tak mám ze sebe radost. Je to jediná věc, kterou jsem kdy zvládla a jsem za to ráda. Jenže furt nejsem na mé vysněné váze. Chci být tou dokonalou a krásnou ženou, chci být atraktivní pro mého muže, chci být atraktivní pro okolí, aby si ti, co mi teď řikají, že mám velký zadek a jsem tlustá, mohli za nějakou dobu říct, páni, ona zhubla a je teď krásná.
Já ani nevím, proč to sem píšu, ale na jednu stranu mám v sobě nějak prázdno a připadám si jak tělo bez duše, i když mě na jednu stranu naplňuje syn a muž, které miluji a to je asi také ta hlavní věc. Nechci, aby si ostatní řikali, co to má syn za tlustou mámu a muž ženu------------
Nikdo z toho nic neudelal moja
Stačí projet si stránky o PPP idealni.cz
Je to jak nějaká sekta Desítky holek nezávisle na sobě používají stejné věty, formulace… když se jim naznačí, že mají problém, tak reagují přehnaně vztekle, že to tedy ani omylem… i kdyby si to samy už začaly připouštět, tak okolí nikdy… ty mi jen závidíš, že jsem zhubla, nepřeješ mi to, o to víc ti ukážu… je to těžké a pracovat se s tím dá jen tehdy, když je ten člověk ochotný přijmout fakt, že není tak strašně výjimečný… jo, anorexie je, mimo jiné, o opojném pocitu výjimečnosti… pocitu, že to je to jediné, v čem já jsem dobrá, anorektička opovrhuje lidmi, kteří nejsou vychrtlí a zahrnuje pod to i sebe, pokud by přibrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.14 07:08
Jinak - Báro? Pokud si pamatuji dobře jméno…
Myslím, že při tom tempu hubnutí, které jsi nasadila, už budeš téměř na své cílové váze - jak se cítíš? Máš z toho radost? Těšíš se, až zase začneš jíst?
Nebo tě spíš chytá panika, co budeš dělat dál…
Pamatuji si, jak jsem v krizi mámě vpálila, že anorektička jsem teď kvůli ní, protože mi to tak dlouho vsugerovávala, až se to stalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.14 07:16
Četla jsem jen první příspěvky na str. 3 a bohužel musím také konstatovat, že zakladatelka obnovené diskuze je na dobré cestě k anorexii. U mě to začalo velmi podobně. Ale mně bylo 16 a neměla jsem moc ponětí, co to jsou sacharidy, bílkoviny a o fungování metabolismu obecně. Dostávala jsem se z toho velice dlouho. Byl to strašný vnitřní boj samotné se sebou. V těch největších krizích jsem si říkala, že bych raději vážila 120 kg. než takhle psychicky trpět.:-( Zajdi si za nějakým výživovým poradcem, v tvém případě bych zvážila i psychologa. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.14 13:01
@Darebačka Já ale nechci k žádnému výživovému poradci. Nebudu poslouchat od bůh ví koho, že bych měla jíst kila jídla v tolik a tolik a kolik toho má být a co…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
