Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky!!!
Z mojeho milovaného chlapečka roste pěknej sígr.
Nedávno jsme začali chodit do MC a ze začátku bylo vše prima. Malej si hrál, zapojoval se do různých aktivit, já si pokecala…Celkově je živější a takovej ten tip, co se nikde neztratí. Teď má ale strašný období a ubližuje ostatním dětem. Občas je plácá a dnes začal tahat za vlásky a škrábat do obličeje. Jak se k němu přiblíží jiné dítě, je malér
. Vždycky ho vezmu za ruku, řeknu, že nesmí, musí dělat malá,blablabla, ale nic na něj neplatí a dělá to znovu. Dnes už jsem si vůbec nedovolila ho nechat bez dozoru, ale bylo to prd platný, dělal to i tak, nakonec jsme odešli dřív, aby nenapáchal ještě víc škody. Ostatní maminky jsou zatím chápavé a moc fajn, ale mně je to líto, taky by mi nebylo příjemný, kdyby mýmu miláčkovi někdo ubližoval. Dnes tam bylo asi 20 dětí a byl tam dost šrumec, možná to na něj bylo moc, nevím. Na nás to doma taky zkouší, ale důrazné ne zatím stačilo a přestal. Teď nevím, mám tam přestat chodit, vyčlenit ho z kolektivu a čekat, až to přejde nebo chodit dál, oči na šťopkách…
Budu vděčná za vaše rady a zkušenosti, pa.
Bude hůř, hůř, mnohem mnohem hř ![]()
Neboj, není to nic neobvyklého a určitě ti neroste pro kriminál. Je to normální zdravý vývoj, kdy zkouší jak se prosadit ![]()
L.
Lesina píše:
Bude hůř, hůř, mnohem mnohem hř
No, tak tos mě moc nepotěšila ![]()
souhlasim s Lesinou ![]()
jeste co bych mozna udelala to, kdyz k necemu dojde mezi detmi, tak bych mu razne domluvila a v tu chvili okamzite odesla, at vidi, ze to myslis vazne a nebude si moct hrat.
co na tom, ze ty tam mas treba kamaradku nebo jste pred 5min prisli … proste malej musi videt nejakej dusledek svyho konani
. brzo pochopi ![]()
Neboj, zlepší se to, ale až časem. Tak pamatuji takovou „nešťastnou“ maminu, která kam přišla, tam její dítko něco předvedlo, pak už nikam ani nechodila, městem pádila se skloněnou hlavou, dítě držíc pevně za ruku. Z několika stran jsem na ni slyšela takové ty věty, že malého nezvládá, že kluk je nevychovaný, že, co bude kluk dělat, až mu bude deset, když ve dvou letech takhle vláčí s rodiči.....Klukovi už těch deset let je, a je to úplně normální, pohodový, usměvavý sportovec......neboj, většina dětí někdy vyroste
![]()
Jj, Adys, já mu pak řekla, že teda jdeme domů a on, že jo
, asi se mu tam dnes fakt nelíbilo. Ještě jsem asi nenapsala, že mu je rok a půl a jakékoliv domluvy a vyhrožování podle mě ještě moc nechápe. Když dělá nějaký lumpárny, např. práská dveřma, vylejvá si pitíčko…, řeknu to nesmíš, tytyty , on to bere jako hru, chechtá se a dělá to schválně dál.
Tak i já mám někdy pocit, že mám teroristu, ale staršího 4roky.Už nevim kudy kam a pro jistotu sem objednaná k psycholožce…popíšu pár situací.
Třebas dnes-přišla sem pro něj do MŠ a on musel ještě rychle dostavět stavebnici, pak sme se šli převlékat a tam scéna kvůli tomu, že chtěl kamarádovi ukázati lod, co postavil a já mu to zakázala, jelikož vím, že by se rozbila a on by ji musel složiti a na to čas nebyl, jelikož se MŠ zavírala a my šli do kroužku.Tak sme se strojili s řevem se slovy ty za to můžeš a já se strojit nebudu,apd…
Jiná situace-něco mu zakáži a během chvíle z pokojíku slyším stejně si to udělám dle sebe a zlostí kope do dveří, při plácnutí za něco, co se mi nelíbilo má poslední dobou tendence to vracet-vysvětlování nepomáhá.
Snaží se řešiti problémy mezi dětmi většinou dle sebe.Ne, aby to nechal na paní učitelce tudíž často někoho bouchne.Jak je větší klubko dětí a hrají si nesnese to..
S nejlepším kamarádem dost často vymýšlí snad mne naschvál věci, které ví, že se nemají dělat a když náhodou se něco mezi nima stane hned se spolu perou,Kuba dříve si to nechal líbit, ale ted už ne.
A v neposlední řadě děsně rád a snad naschvál řve a plive.
Už vážně nevime kudy kam, nemáte někdo podobného teroristu doma a jak na něj??? Říkám si, že to dítě není normální…s tím jeho chováním. ![]()
Týjo, Nikkol, popravdě, představa, že by mi tohle dělala stejně stará Pepi
Teda ona má taky svoje, to jo
Držím palce ať něco vyřešíte. Já bych asi v klidu nebyla schopná zůstat…
Účinné je dítě odvést pryč, nejlépe domů. Vysvětlit proč, ublížil jsi chlapečkovi, tak tady už nemůžeš být a hrát si, jdeme domu. Až tam půjdete příště, připomenout, že když někomu ublíží, půjdete ihned domů a pak to taky dodržet. To znamená odejít HNED POTÉ. Ne mu 4× říct to nedělej a pak možná odejít dřív, to nefunguje. Uvidíš, že až to párkrát uděláš a odvedeš ho v nejlepší hře, zapamatuje si, že to nemá dělat. Ale připrav se na to, že to může být i s křikem.
No kdybych zrovna kamaráda nehlídala, tak by to šlo, už takovéto řešení sem také zkoušela, ale zatim bez úspěchu.Většinou je od sebe oddělím, jeden si hraje v pokoji a druhý většinou můj je u mne za vydatného nadávání,apd…Někdy je milionovej, ale když přijde jeho chvilka přizabila bych ho, ale poslední dobou sem se naučila řešiti to více s klidem, ale někdy to nejde.
![]()
Chodíme do různých kroužků a máme okolo sebe děti v podobném věku. VŽDY se mezi nima najde nějaký malý „terorista“ a nezáleží na pohlaví.
Toto pozoruju cca. od 1,5roku dětí.
My jsme na opačné straně, Natálka je vyloženě otloukánek (aspoň zatím), tak jsem jen pozorovatelka a za sebe můžu říct toto:
Jsou maminky, které to, že jejich dítě ublíží jinému řeší domluvou - dle mě to absolutně nepomáhá.
Potom jsou takové, které to řeší fyzickým trestem (dítě dostane přes ruce apod.) - co pozoruju, tak zabere víc než domluva, ale dítě příště ubližuje zas.
Všechny maminky se snaží o to, aby se dítě omluvilo a uvědomilo si, že se to nedělá.
Ale řeknu vám, já sama nevím, co bych s takovým dítětem dělala. Základ je podle mě ale důslednost a ten tip s tím, že odejdete s dítětem pryč se mi jeví jako výborný nápad!
Dítě musí nějakým způsobem pochopit, že se to prostě nedělá. Věřte mi ale, že hlavně u menších dětí - 1,5roku až 2roky samotná domluva nepomůže. Spousta z nich ublíží někomu jinému a když na ně maminka pak mluví, tak jsou duchem úplně jinde, asi se soustředí na další činnost, na to, co je pro ně zajímavé a taky nechápou plně význam slov, které na ně maminka chrlí, aby zachránila situaci.
Učitelka v miniškolce (kde jsou cca.2,5leté děti) používá domluvu. Že se ostatní děti nebijí a děti, které ubližují jsou jako zlí pejsci, co koušou a musí být uvázaní u boudy. Tak aby taky nemusely být v boudě, jako ti pejsci… Ono to zní možná drsně, ale pak jim jen připomíná pejsky u boudy, že nebudou přece jako oni…
Lenulo,
mluvíš mi naprosto z duše! Jsme na tom podobně. Moje malá je taky velmi hodná a kamarádská a já sama jsem už na podobné „teroristy“ úplně alergická. Nevím proč bych měla trpět aby mému dítěti ubližovalo nějaké jiné dítě, jehož rodiče ho nezvládají? A vypozorovala jsem, že čím je matka bezradnější a čím méně to řeší, maximálně domlouvá, tím je díte agresívnější. Skutečně nejvíc platí důslednost a vytýčit pevné hranice.
Domlouvání nedoporučují ani psychologové, děti v tomto věku nejsou schopny empatie a jde jim to jedním uchem tam, druhým ven.
Nedoporučuje se ani omluvu, copak stačí, když někomu úmyslně ublížím, omluva?
Co jsem si všimla, většina dětí to dělá jen když jsou s rodiči, když jsou pak v jeslích nebo ve školce, tak si to nedovolí.
ZuzaM píše:
Nedoporučuje se ani omluvu, copak stačí, když někomu úmyslně ublížím, omluva?
Asi nestačí, ale je to přinejmenším vhodné nebo ne? A o tom úmyslu by se možná dalo polemizovat.
U nas zabiralo vysvetlit, kdyz nezabere znova vysvetlit a pres ruce, kdyz ani to nezabere zase vysvetlit, pres ruce a odchod…
Vhodné je to dítě odnaučit. Ovšem přistupuješ-li k tomu tak, že tvoje dítě škrábe a mlátí ostatní vlastně neúmyslně, bude asi s tím odnaučováním dost na draka, co? ![]()