Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ahoj, tak hlásím dalšího teroristu. mám dva kluky 4 letého a 2,5 letého. ten starší to je hračička, pěkně si umí hrát od malička, baví ho pohádky, knížky, autíčka, kamiony.A tím jak začal do školky chodit tak se i sklidnil a je rozumější. O to víc mě přivádí k šílenství ten mladší. Do roka než začal chodit byl v klidu, jak se ale rozebehl tak se jeste nezastavil.Pohádky, knížky, hračky nic ho nebaví. O to huř že jenom rozhazuje hračky, vezme košík, krabici vysype a odejde.Bere hračky tomu staršímu a pak se jenom řežou a je řev. Nic ho nebaví, chodí neustále za mnou a ja nedelám nic jiného že uklízím dokolečka a když skončím tak začnu nanovo.Neposlechcne ani slovo. Naštěstí není typ rváče, jenom ho prostě nic nebaví a neposlechne ani po tom co dostane na zadek. A hlavně ten jeho řev je nesnesitelný. DO obchodu s nim nemuzu, na navstevy, všechno chce, všechno vykramaří a když zakážu tak si lehne na zem a jenom řve. Sám chce strojit, sám chce jíst jenom já já já já. Už mám z něho hlavu v pejru. Myslíte že to nekdy přejde ???? ale to já už budu z něho pod drnem...... ![]()
No tak, já když jsem byla malá, tak jsem děti prej hrozně kousala a když jsem jednu holčičku kousla až do krve, tak mě můj tatík kousnul taky, už jsem to nikdy neudělala. Zkusila bych taky něco takového, samozřejmě přiměřeně.
To je taková obecně používaná výmluva matek zlobivých dětí, že na jejich dítě NIC nezabírá a že to ostatní matky nemůžou pochopit, protože jejich dítě je hodné a naprosto bezproblémové.
Já myslím, že to tak není, že všechny děti více či méně zlobí, zkoušejí kde mají hranice a co můžou a skoro vždy za to může bezradnost a nedůslednost rodičů. Pro některé rodiče je skoro nepředstavitelné, že by si o tom cokoliv přečetli, poradili se s odborníkem, když neví, prostě se jen vymlouvají a čekají, že z toho jejich dítě vyroste.
Je každého věc jak jejich dítě doma zlobí, ale svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda druhého. I moje dítě zlobí, ale snažím se za každou cenu, aby neubližovalo ostatním. To samé vyžaduji od ostatních. Často se setkávám s matkami, jejichž děti jsou teroristi, ale rodiče to jen omlouvají nebo řeší neúčinnými způsoby a to mi vadí, takže zasahuji sama, většinou k nelibosti těch matek, protože jim nevadí, že jejich dítě bije ostatní, ale vadí jim, že jejich dítě někdo chytí za ruku a napomene.
jíja1 píše:
To je taková obecně používaná výmluva matek zlobivých dětí, že na jejich dítě NIC nezabírá a že to ostatní matky nemůžou pochopit, protože jejich dítě je hodné a naprosto bezproblémové.
Já myslím, že to tak není, že všechny děti více či méně zlobí, zkoušejí kde mají hranice a co můžou a skoro vždy za to může bezradnost a nedůslednost rodičů. Pro některé rodiče je skoro nepředstavitelné, že by si o tom cokoliv přečetli, poradili se s odborníkem, když neví, prostě se jen vymlouvají a čekají, že z toho jejich dítě vyroste.
Je každého věc jak jejich dítě doma zlobí, ale svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda druhého. I moje dítě zlobí, ale snažím se za každou cenu, aby neubližovalo ostatním. To samé vyžaduji od ostatních. Často se setkávám s matkami, jejichž děti jsou teroristi, ale rodiče to jen omlouvají nebo řeší neúčinnými způsoby a to mi vadí, takže zasahuji sama, většinou k nelibosti těch matek, protože jim nevadí, že jejich dítě bije ostatní, ale vadí jim, že jejich dítě někdo chytí za ruku a napomene.
Zkus si ještě jednou, pomalu a důkladně přečíst celou diskuzi… ![]()
naprosto souhlasim s jijou, pridavam ze v herne me male prokousl malej kluk prst a matka mu nic nerekla, skoda ze jsem mela starost o malou, ale opravdu bych ho placla pres zadek
Tak dočítám a opět koukám, že jsme dostaly na frak ![]()
Já jen připomenu, že si tady nikdo nehoví v tom, že má dítě živé…snažíme se hledat řešení a pomoc jedna od druhé ![]()
My byli na očkování a vše jsem probrala s mojí Dr a docela mě potěšila ![]()
Ale nebudu to nějak pitvat tady …eště by i moje Dr dostala vynadáno po internetu …hihihi
Holky, držte se a snažte se a věřte že to půjde ![]()
Tak já bych řekla, že Jíja a Janik žijí v jiném světe, nebo, a to snad, mají jen málo zkušeností.
Já už když přišlo období vzdoru u první holčičky, která byla do 2 let fakt vzorná, jsem pochopila, že teorie, že geny jsou asi 95% a výchova zbytek, bude nejspíš pravda. Druhé dítě mi zase ukázalo, že opravdu je každé dítě úplně jiné a nikdy předtím jsem ve skutečnosti nechápala, jak moc jiné…
A právě tady občas pomohly zkušenosti kamarádek, kterým věřím. Např. jedna měla syna, který byl fakt drobek a bavil se tím, že napadal starší kluky… Naopak jsem zažila i matku teroristy, která mě - pozdě - varovala, ale nijak razantně nezakročila… I u nich z toho kluk vyrostl, ale takový přístup „mouchy, snězte si mě“ nesnáším ![]()
Zkrátka 5,5 let mateřství mě naučilo jiné matky neodsuzovat a hodně kamarádek trvdí to samé…
Vy, co se tu opíráte o ty, které se snaží efektivně určovat mantinely svým dětem (to používám raději než „vychovávat“), máte víc štěstí než rozumu…
No diskuse je to vyloženě zajímavá ale řekla bych že chvílema odbíhá od tématu a místo rad se tu řeší že maminy děti nezvládají. Některý děti prostě dají víc práce a některý poslechnou na slovo, já mám cvrčka zatím 5ti měsíčního, takže nemohu soudit, ale jedna moje dobrá známá razí heslo, za který se klidně a ráda podepíšu…LASKAVÁ DŮSLEDNOST! Když prcek něco provede, odvést stranou od ostatních, vysvětlit mu že to takhle prostě nejde a pokud to bude dělat dál tak že budeme muset jít domu. No a pokud to udělá znovu, tak ho pak ale opravdu vzít pryč. Prostě co řeknete mu musí být svaté a ne že ví že to stejně nebude platit, v tu chvíli je celá výchova k prdu. Jo a ještě jednu věc mi poradila, nikdy mu nelžete, když půjdete třeba k doktorovi a on ví že to bude bolet, tak mu netvrďte že to nebude bolet, víckrát by vám už nevěřil.
Ahoj, mám stejně starého syna (18 měsíců) a dělá mi totéž. Když jsem s ním sama, nebo je mezi staršími dětmi, je to bez problému. Navíc doma je moc hodný, sám od sebe mi chce pomáhat, je ohleduplný a lehko si s ním pordím, nedej ale bože, když k nám přijde kamarádka se stejně starou holčičkou… pořád do ní šťouchá, tahá ji, nechce jí nic půjčit, škrábe ji. Mám oči na stopkách a domlouvám mu, pošlu ho chvíli za dveře. Všechno je k ničemu, zvlášť pokud zjistí, že se druhé dítě nebrání. Myslím, že je to vývojově normální…jen moje kamarádky si to asi nemyslí, myslím, že mi to v duchu vyčítají ( a taky se mi nelíbí, že ho vnímají jako násilníka, protože je to jinak citlivý chlapeček).
jinak dodávám, že s jeho chováním nesohlasím, nepřehlížím ho a snažím se o zlepšení. Nepřeju si, aby ubližoval jiným dětem. Ale rozhodně odmítám nazývat ho teroristou. Jsem s ním 24 hodin denně, tak vím, koho mám… Kdybych takové dítě neměla, určitě bych teď takové dítě odsuzovala. Jenže, ono je třeba si některé věci zkusit na vlastní kůži, aby se člověk uměl vcítit i do méně příjemných situací.
ahoj holky, taky mame ted se starsi 3.5 letou dcerou problem, od narozeni sourozence (pred 7 mesici) ma podivne obdobi, jasne, chapu, ze zarli apod., bereme na to velky ohled, vsimame se ji vic nez dost, mladsi nijak neuprednostnujeme apod. ale posledni dobou je dcera dost oskliva na ostatni, chce si s nima hrat, ale jak neco nejde po jejim, je na ne hruba, taha je apod. myslim, ze jsem dusledna, domlouvam, placnu, zakazu nejake „bonusy“, z mista cinu po omluve odejdeme..ale nijak to nepomaha..do skolky teprve pujde, takze s detmi zas takove zksuenosti nema, ale bojim se, aby z toho vubec nekdy vyrostla.. ![]()