Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomohl Vám psychiatr?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.7.13 17:05
Je dobře, že to chceš řešit. Vždyť by se to mohlo zhoršovat a to by nebylo dobré pro tebe a ani pro děti…Proč myslíš, že by jsi přišla o děti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:07
Ano psychiatr a terapie by ti pomoct mohli - s manzelem je to tezky, na jednu stranu by ti mel byt oporou, ale mnohdy jsou na tohle rodinni prislusnici kratci a chce to odbornou pomoct. Je to i pro ne velka zatez. Ale nevidim do toho 
- muze to znamenat to ze mu to je opravdu fuk a to neni dobre, nebo to je na nej moc a nelze mu to vycitat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:14
Vis, ty se nejvic bojis, ze te pripravi o deti a pritom se o ne svym jednanim nejvic pripravujes sama.
A manzel by ti treba rad pomohl, ale proste nevi jak, pozadala jsi ho nekdy o to, jak predpokladas, ze te ma podrzet?
Neboj, bude lip, jen to proste nejde hned, je to beh na dlouhou trat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:15
Určitě bych zkusila ještě jednou promluvit s chlapem, že opravdu zrovna teď potřebuješ podporu a že jsi na to sama, koukni i tady, určitě se najde někdo, kdo řešil něco podobného 
http://www.anabell.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.13 17:16
Můj manžel mi řekl, že nerad řeší problémy, že prostě nic řešit nebudeme a konec..můj taťka je teď opravdu naštvaný, že to nechal zajít až ta daleko, že mě měl dotáhnout k lékaři už dávno. Mám strach, že příjdu o děti, protože mě zavřou někam do léčebny..to bych nezvládla. Nedávno jsem manželovi řekla, že mám sebevražedné sklony a on mi jenom řekl ať se vzpamatuju..ale když odejde do práce tak se cítím tak prázdná, že fakt nemám chuť už ani žít..prostě si vždy jen uvědomím, že v posteli spinkají ta dvě moje zlatíčka a to mě donutí se vzpamatovat..ale zhoršuje se to 
Viděl, že mám pořezané nohy a jen se podíval a šel dál..dokonce jsem mu řekla, že chci jen obejmout a slyšet, že to bude dobré..to on prý ale neumí 
holky co je to za život když s ním chci být navždy a mu je jedno jak moc se trápím? Jsou dny kdy se divám do zrcadla a jako kdyby mi přepne mozek a vidím se krásná..štíhlá..s dvěma krásnýma dětma..výjdu na ulici a najednou všichni koukají a já vím, že je chyba ve mě..a vše je zpět. Stačí aby se manžel otočil za jinou ženou a já hned vidím jak je vychrtlá..prostě fakt magořím už..nejdříve jsem se řezala jen kvůli jídla..teď se pohádáme..já se zavřu na záchod, brečím a zase si ubližuji..on vví, že tam sedím a nepříjde..a to tak moc bolí 
- Citovat
- Upravit
12.7.13 17:28
Holka, chlap ti tezko pomuze, ani nevi jak. Ty vis jak ti ma pomoct? A vinit ho ze svych problemu je jen strkani hlavy do pisku. Copak ty by ses nechala dokopat k doktorovi? Nenechala, dokud o to sama nemas zajem, nepomuze nic. Takze je dobre, ze ses sama zvedla a sla. Pomoct si muzes jen ty sama s psychiatrem. Neobvinuj okoli ze sve nemoci. Je to tva nemoc, tvuj problem a ty se s tim poperes, uz jsi to jednou zvladla, zvladnes to znovu, mas extra motivaci, vlastne dve. Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:36
Můj chlap mi taky občas něco podobnýho řekne, zrovna když potřebuju slovní podporu. Ale pak zjistím, že se tím zabývá, zjišťuje, různé varianty a později něco navrhne. Vyčkej do pondělka, teď ber lexaurin a vydrž! Bude líp!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:46
Ahojky, chtěla jsem ti napsat do zpráv ale jsi anonym, když tak se ozvy můžeme pokecat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:57
To, že budeš někde na léčení neznamená, že ti seberou děti. To by mohlo nastat naopak kdyby ses neléčila a jen se to zhoršovalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 17:58
@Lightsunn
„Neobvinuj okoli ze sve nemoci. Je to tva nemoc, tvuj problem…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 18:09
Ano, beru, že její manžel neví, jak ji má pomoci, ale pokud ji na ní záleží, tak by měl mít radost z toho, že autorka v sobě našla tu sílu a svěřila se do rukou odborníků.
Pro anonymní autorku: Moc ti držím palce a věřím, že s lékařem problém překonáte, ale samozřejmě to bude trvat. Obdivuji tě v tom, že jsi zašla k doktorce a svěřila se jí. To je první krok, ale úplně ten nejtěžší!!! a ty jsi ho zvládla 
. Mám z tebe radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.13 18:15
Já teda nevím, obvinovat okolí určitě správné není, ale nečinost manžela je taky divná Zakladatelka si to bude muset očividně vyřešit sama s doktorem, ale pochopení a podporu okolí určitě potřebovat bude, to je celkem základ. Nejlepší by bylo, kdyby se zapojil i manžel a došel si k odborníkům pro radu jak v takové situaci postupovat, jak se chovat a jak může pomoci, nebo alespoň neublížit
Zakladatelka si to bude muset očividně vyřešit sama s doktorem, ale pochopení a podporu okolí určitě potřebovat bude, to je celkem základ. Nejlepší by bylo, kdyby se zapojil i manžel a došel si k odborníkům pro radu jak v takové situaci postupovat, jak se chovat a jak může pomoci, nebo alespoň neublížit
@Zrzanka píše:
@Lightsunn
„Neobvinuj okoli ze sve nemoci. Je to tva nemoc, tvuj problem…“
- Citovat
- Upravit
12.7.13 18:26
Tvuj chlap je sobeckej parchant studenej jak psí čumák. Taky nejsem zrovna taková ta objímací a nunákovací, ale kdybych viděla že to ten druhej potřebuje, tak se přemužu…
Nevim jestli pomuže psychiatr, psycholog a to vše kolem, nikdy sem nic podobného nepotřebovala, teda aspon sem si nevšimla, ale většinou pomáhá najít ten problém co ti to spusobuje a podle mě je ten největší problém tvuj chlap a ten pocit méněcenosti co díky němu máš a díky té jeho nepodpoře.
Drž se a děti ti nikdo neveme, tím sem si jistá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 18:49
Ahojky! Nečetla jsem příspěvky ostatních, tak možná napíšu něco podobného. Taky mám psychické problémy, i když jiného rázu a to, že se člověk odhodlá se svou nemocí něco dělat, postavit se jí, je opravdu to nejdůležitější. Pak už to bude jen a jen lepší, určitě. Lékaři a léky pomohou. Ovšem moc nechápu Tvého muže. I když asi by nebylo na škodu, aby i on zašel k psychiatrovi pro radu, jak s Tebou vlastně jednat. Ono to vůbec nemusí být v tak, jak říká, že nic řešit nebude, ale třeba prostě vůbec neví, jak s Tebou v tomle období jednat a jak Ti pomoct. Nevím, jak u Tvého muže, ale chlapi tak nějak všeobecně neradi přiznávají, že něco neumí nebo neví, a tak ten Tvůj radši řekne, že nic řešit nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Maminky dnes jsem se konečně odhodlala a zašla si k obvodní lékařce, svěřila se se všemi svými problémy a ta mě teda akutně poslala k psychiatrovi. Byli natolik vstřícní, že mě hned v pondělí příjmou a do té doby na uklidnění užívat lexaurin. Jsem mladá holka, mám dvě malinké děti..k doktorovi mě dohnala moje přehnaná sebekontrola a posedlost hubnutím..mám 57 kg /170cm ale jsem prostě tlustá..vím, že se mi vrátila anorexie..i když jako anorektička zatím nevypadám, váha jde stále dolů..už v minulosti jsem anorexií trpěla..navíc jsem se za poslední 3 měsíce opět vrátila k sebepoškozování..přemýšlím nad tím, že ukončím svůj život..protože co to mají mé děti za matku???ale pak si řeknu, že jim dávám tu největší lásku jakou můžu..pečuji o ně, věnuji se jim..přesto v noci jak děti spí, zkoumám své tělo v zrcadle..přehnaně cvičím, téměř nejím a když už sním tak se za trest pořežu..nejhorší je, že manžel tohle vše ví a nijak mi doted nepomohl..víte jak jsem si připadala u toho lékaře když mě zpovídal a mě plakalo dítě na rukou? a manžel NIKDE
když jsem mu pak řekla, že se konečně snad „uzdravím“..nezajímalo ho to..je žekl, že to nechce řešit..máme krásný vztah, miluje mě..ale prostě neodkáže řešit ničí problémy a přitom já na sebe byla v té chvíli tak hrdá, že konečně někdo má o mě zájem!!! trpím paranoiemi, že se mi lidé na ulici smějí, jak jsem tlustá..tak tu váhu stále tlačím níže a níže..doktor říkal, že nemůžeme čekat a že doporučuje hospitalizaci..jenže ODLOUČENÍ OD DĚTÍ?? holky já vím, že mám problém..že jsem nemocná..ale není nic horšího než vám sebrat děti..řekl, že si promluvíme a zkusíme to nějak vyřešit..ale že pokud budu mít stále sebevražedné sklony, pokud si budu dále ubližovat, že budu od dětí…prosím dochází někdo k doktorovi??pomáhá vám to???zlepší se to??že to bude dobré??doma mi nikdo nepomůže!! můj tatínek jak se to dozvěděl tak málem zešílel..ví že jsem to v minulosti dělala..ví že jsem si prošla anorexií a ted kouká jak je jeho dcera na dně a to doufal, že mě provdal muži co se o mě postará..a najednou vidím, že jsem si asi vybrala špatně..prostě najednou je vše černé..a já si pořád říkám..pomůže mi ten doktor??nepříjdu o děti??já ty dvě moje zlatíčka miluju a mám fakt strach..a i když je tak moc miluju tak ty pocity „řezání a hladovění“ neodstraním..od rána jsem měla už 2 prášky antidepresiv..přesto nic neustálo..nic nepomáhá..je tu někdo kdo se „vyléčil, léčí nebo někdo kdo je na vše sám stejně jako já??“ 
