Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pořídit si druhé?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.7.12 11:06
A co zkusit to oddálil? třeba tím, že mu řekneš, ale miláčku, chceš druhé dítě a svatba ještě nebyla! co tak nejdříve svatbu a pak budeme řešit druhé, ty budeš mít čas a třeba za čas zjistíš, že to druhé chceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 11:09
Když se na to necítíš, tak ještě počkejte. Aby si pak miminku nevyčítala, že tu je nevhod 
Co se týká lásky, tak ta se s počtem dětí nedělí, ale násobí. Z toho bych strach neměla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 11:13
Přítel mě taky začal ukecávat když měl malý rok 
ukecával mě 4 měsíce..pak jsem tedy kývla a hned ten měsíc otěhotněla 
malý bude mít 2 roky a já za 2 měsíce rodím jako nejdřív jsem měla stejné pocity jako ty..ale rychle to odeznělo a ted se hrozně těším..je to krásný jak mi malý furt hladí bříško a říká „mimi“..taky jsem se necítila a přesto jsem ted tak štastná 
malou tím určitě o nic nepřipravíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.12 11:13
@ynax brát se budeme za půl roku, to bych to asi o moc neposunula 
@KPKristy právě z toho mám strach, i z toho, že další miminko by bylo ukřičené, jelikož dcerka od narození prospala i 20hodin denně a každý mi říká, že na dalším si to vyberu, že nikdy nebývají obě děti hodné 
- Citovat
- Upravit
9.7.12 11:15
Ahoj anonymko. tak náš prcek měl rok před týdnem. se svou ségrou sem byla jako děcko taky na nože. teď spolu dokonce ani nemluvíme- tím se tedy chlubit nechci, ale je to tak.
no a já do toho prostě skočila. vím že dvě chci. na víc nebude zatím finance. zda to zvládnu? budu muset, to prostě neřeším. když to tak vemu, tak to miminko zase nevyžaduje tolika pozornosti. jen najíst přebalit a spát. (aspoň teoreticky 
náš prcek mi visel na prsu nonstop, než sem to utla) ale myslím, že je lepší, když máš děti blízko sebe. jednak kvůli nim- ikdyž to nezaručí, že si budou blízko i povahově. jednak i kvůli vám- společné aktivity atd. nebudeš na RD celé věky… a taky nebude taková velká žárlivost…
krom toho. docela bych se bála právě toho, že když je dítě jediné, tak bývá čsto rozmazlené. tak nějak nevědomky, prostě chceš dítěti dopřát a věnovat se mu… to je normální. ale z druhé strany- v dospělosti nikdy nemáš vše co chceš, musíš se učit kompromisům…
no ale samozřejmě je to na vašem zvážení. rozhodně se do toho nenech tlačit. abys toho pak nelitovala. prostě si s manželem/přítelem sedněte a promluvte o obavách a tak. 
přeju dobré rozhodování!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 11:17
@Anonymní píše:
@KPKristy právě z toho mám strach, i z toho, že další miminko by bylo ukřičené, jelikož dcerka od narození prospala i 20hodin denně a každý mi říká, že na dalším si to vyberu, že nikdy nebývají obě děti hodné
toto neřeš. je to blbost. děti nebývají stejné, ale proč by muselo být druhé nespavé nebo uřvané to mě baví jak okolí všechno ví a zná nejlíp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 11:22
Mateřská láska se nedělí, ale násobí
Jinak pokud je pro tebe dcera středobodem vesmíru, tak teda by potřebovala sourozence jak sůl Právě proto, aby na ní maminka tolik nevisela - ono to dětem moc neprospívá.
Naučit se dělit, naučit se chvilku počkat, protože zkrátka maminka má práci ať už s jedním či druhým, to jsou věci, které se neztratí.
Ale jinak je to samozřejmě na tobě, ty budeš těhotná, ty budeš většinu všedního dne doma se dvěma dětma, takže pokud toto nechceš, tak nechceš a přes to vlak nejede. Chlap má poradní hlas, ale ženská právo veta!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.12 11:25
Zakladatelko, já taky raději anonymně z podobných důvodů Řeším úplně to samé…ve mě pořád něco je, co mi říká, že to chci celé znova prožít, taková ta vnitřní touha po mateřství, prožít to podruhé a zase jinak. Při prvním těhotenství jsme se stěhovali do domu ke tchánům, dlouho mi bývalo špatně a až to odeznělo, pomáhala jsem denně na opravě domu a vlastně jsem si to neužila. A po narození dítka jsem byla na smaotě v domě, nikdo nikde, celé dny sama a problémy s tchány. Pořád jsme něco řešili, něco se na domě kazilo, byl nevyhovující a my museli řešit bydlení, koupi bytu, opět rekonstrukci. Děnně jsem lítala s děckem pod paží…A teď konečně máme naše vytoužené bydlení, manžel se aklimatizoval do role otce a přestal brát pořád ohledy na své rodiče a máme od nich klid. A tak pořád si říkám, jaké by to s mimi bylo tady…Taky první dítě má už přes rok a začínají otázky zda volně přejít z rodičovské na mateřkou. Před těhu jsem byla zaměstnaná, ale vím, že by mi teď dali výpověď a nenašla bych práci hned…a než cosi kdesi, byly by ty děti od sebe o moc let… Další věc jsou finance, žijeme jen z mé tříleté vyrianty, zbytek padne manželův plat. Ale pořád tvrdím, že tak žije moc lidí a přežijí. Spíš jak píšeš ty, že se ti do toho nechce…to vstávání, pořád jsem ještě unavená a vyšťavená, dítě máme celkem náročné, živé a jsem z něj utahaná já i můj. A tak taky nevím…počítala jsem si, do kdy bych měla otěhotnět, abych přešla z RD na další a asi až se bude chýlit závěr, tak buď to vyjde a když ne, tak to budu asi brát, že to tak mělo být. Pořád to odkládáme a čekáme na takové to znamení shůry jak se říká 
Prostě čekám, jestli se nebudu cítit víc připravená…teď se to ve mě pořád bije…jeden den si řeknu že asi ne, a druhý bych strááášně chtěla…taky nevím, co s tím, no.
- Citovat
- Upravit
9.7.12 11:27
ad spaní, starší byl taky spavec, když začal spát 1× denně, tak prospal odpoledne klidně 4-5h A pak třeba od půl osmé do 6 ráno a pak ještě 2h po mlíku
Takže cokoliv jiného mohlo být jen horší, pokud by se mi nenarodilo dítě v komatu 
Mladší není tak spavý, ale ono to zas tolik nevadí, protože nároky staršího na spánek se samozřejmě zmenšili a přijde mi, že tímhle stylem jsme schopní spolu koexistovat snadněji
Jako maličké miminko se teda tvářil, že bude trochu uřvanej, ale povedlo se nám to zkrotit, zejména díky panu Karpovi a jeho knížce Nejšťastnější miminko v okolí. Se starším jsme tedy třeba obědvali za zvuku běžícího luxu Ale tak pořád lepší než za zvuků ječení mimina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.12 11:27
@Mičule píše:
no ono to tak bývá i u dětí kamarádek, že jedno miminko jako novorozeně je spavé a druhé ukřičené Mojí starší sestru budila mamina i na jídlo, a semnou se prý do roka nevyspala a ani se ode mě nemohla hnout
- Citovat
- Upravit
9.7.12 11:29
Budeš mít stejně ráda obě své děti, to mi věř. Máme holky rok a půl a tři a půl. Všechno to hravě zvládneš, péče o ně není pak až tak náročná, jako při prvním, když nevíš, co a jak a máš strach jestli neděláš něco špatně. Řekla bych, že zvládám dvě děti lépe, než jedno. I domácnost, zahradu, zvířátka. A také čas na manžela, prostě si to umím lépe rozdělit, nebo mávnu nad tím, co nestíhám rukou, nestojí to za to. Už si spolu hrají, už si povídají, ovšem svojí řečí. Taky se tahají o hračky, ale to přejde, až se spolu budou moct lépe domluvit. Manžel taky pomáhá, a má je stejně rád obě dvě. Dvě a více dětí, to je podle mne výhra, uvažuji o třetím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.12 11:29
@Gladys píše:
Mateřská láska se nedělí, ale násobíJinak pokud je pro tebe dcera středobodem vesmíru, tak teda by potřebovala sourozence jak sůl
Ale jinak je to samozřejmě na tobě, ty budeš těhotná, ty budeš většinu všedního dne doma se dvěma dětma, takže pokud toto nechceš, tak nechceš a přes to vlak nejede. Chlap má poradní hlas, ale ženská právo veta!
Naučit se dělit, naučit se chvilku počkat, protože zkrátka maminka má práci ať už s jedním či druhým, to jsou věci, které se neztratí.
Právě, že dcera je poklad je hodná, samostatná, neznám co to je když dítě někdo nosí celé dny na rukou nebo si s nimi stále musí hrát. Maličké vysypu hračky na koberec a můžu klidně celé dopoledne vařit, uklízet a jen jí kontroluji aby si neublížila, takže jí nijak nerozmazluji si myslím
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.7.12 11:32
@Anonymní píše:
Zakladatelko, já taky raději anonymně z podobných důvodů
tak to jsme na tom opravdu hodně podobně 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.7.12 11:34
@klárka14 píše:
Budeš mít stejně ráda obě své děti, to mi věř. Máme holky rok a půl a tři a půl. Všechno to hravě zvládneš, péče o ně není pak až tak náročná, jako při prvním, když nevíš, co a jak a máš strach jestli neděláš něco špatně. Řekla bych, že zvládám dvě děti lépe, než jedno. I domácnost, zahradu, zvířátka. A také čas na manžela, prostě si to umím lépe rozdělit, nebo mávnu nad tím, co nestíhám rukou, nestojí to za to. Už si spolu hrají, už si povídají, ovšem svojí řečí. Taky se tahají o hračky, ale to přejde, až se spolu budou moct lépe domluvit. Manžel taky pomáhá, a má je stejně rád obě dvě. Dvě a více dětí, to je podle mne výhra, uvažuji o třetím.
Takhle to zní taky idylicky 
Kéž bych jednou takhle mluvila já Moc ti to přeji
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, píši raději anonymně jelikož sem chodí i rodina a nechci aby o mém váhání věděli…
Neumím si představit, že bych najednou měla mít dvě děti, že bych dokázala někoho dalšího milovat jako svoji malou, která je pro mě naprostý střed vesmíru a při představě, že se jí nebudu moci věnovat jako do teď kvůli dalšímu miminku, které samozřejmě bude vyžadovat daleko více péče a času mě to celkem děsí 
S parterem jsme ještě přes narozením dcery, chtěli dvě děti. Jenže, teď je maličké rok a přítel už začíná mluvit o dalším a mě se najednou nechce
To, že si malá bude připadat odstrčená, toho že nebudu schopná to zvládnout. Mluvila jsem o svých pocitech s přítelem a ten je toho názoru, že až by bylo miminko na světě určitě se můj postoj změní a maličká bude mít sourozence, nebude sama a bude si mít s kým hrát. Chápu jeho názor, vím že dvě děti si spolu lépe vyhrají.
Jenže sama jsem nikdy neměla dobrý vztah se svou sestrou, celý život jsme si dělaly naschvály až to vygradovalo, že i teď v dospělosti jsme schopní se sejít max 2× do měsíce na kafe
Co myslíte vy? jsou to jen plané obavy a nakonec bude vše v pohodě a my budeme šťastní ve čtyřech? Nebo mám poslechnout toho hlodavého červíka a do dalšího miminka se raději nehnat? jak bych to měla říci příteli?
Děkuji za jakékoliv názory