Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@axelina Já pozoruju chlapy na plovárně, dnes jsem se vykopala na procházku se psem, to bylo fajn. A pak se manžel rozhodl opravit odpad ze dřezu a kuchyňskou linku. Bordel skoro v celém bytě.
Nejraději bych šla do kina.
tak ja taky dnes vyrazila konečne do fitka…sice hned u vchodu mě šef upozornil že za 30 min zavírají…
ale tak jsem vlítla na pás uběhla 5 km , s moji současnou bídnou kondicí to byl výkon a mohla jsem jit domu. musí rict že ta pulhodina mě tak nakopla že jsem pak jeste udelala spousta dalsich užitečných veci doma… zitra jdu zas
nejhorší je to první rozhodnutí pak už to jede
@Černá vdova Děti z domu ještě nejsou a pár let nebudou. Studují. A máš pravdu v tom, že zdravotní problémy mě vadí dost. A nadváha. Už jednou jsem se vyburcovala a shodila asi 10 kilo a po dlouhodobém užívání kortikoidů je mám zpátky i s bonusem.
Snad to zase sundám, chodím ráda plavat. ![]()
@axelina Tak to máš můj obdiv
, já musím nejdřív zhubnout a pak běžet.
@Anonymní píše:
@axelina Tak to máš můj obdiv![]()
, já musím nejdřív zhubnout a pak běžet.
tak rychla chuze když pujdes hodinu je na hubnuti lepsi jeste než běh…protože já se hned dostanu do pasma kdy nespaluju tuk ale cukr
který po behu doplním čokoládou ![]()
@Anonymní píše:
@Černá vdova Děti z domu ještě nejsou a pár let nebudou. Studují. A máš pravdu v tom, že zdravotní problémy mě vadí dost. A nadváha. Už jednou jsem se vyburcovala a shodila asi 10 kilo a po dlouhodobém užívání kortikoidů je mám zpátky i s bonusem.Snad to zase sundám, chodím ráda plavat.
Ty kortikoidy ještě bereš? Moc o tom nevím, ale brala je chvíli moje šestileté neteř, dost nabrala, ale už má zase normální váhu, chtělo to jen čas.
Pokud jde o hubnutí, tak sice asi zatím nebudeš mít příliš velký váhový úbytek, ale pár kilo se dá opticky snížit vhodnými střihy oblečení a barvami. Na to bych doporučila stylistku, poradí přesně k typu postavy, co a jak.
Já jsem u sebe na vlastní oči viděla, co mi udělalo s pasem v šatech to, že jsem si povytáhla ramínka podprsenky. Kdybych to neviděla, nevěřila bych tomu. ![]()
Pokud jde o pohyb, mně se velmi osvědčilo chodit 3× týdně na 40 minut na orbi-trek do fitka. Váha mi dolů nešla, ale docela jsem se zpevnila. První mi šly bohužel nohy, který potřebuju ze všeho nejmíň, protože je mám už tak dost štíhlé. ![]()
@axelina píše:
tak rychla chuze když pujdes hodinu je na hubnuti lepsi jeste než běh…protože já se hned dostanu do pasma kdy nespaluju tuk ale cukrkterý po behu doplním čokoládou
Hladinku cukru je potřeba udržovat
.
@Černá vdova Léky už neberu, ale asi to chvíli trvá než nastartuje normální metabolismus. Dávám přednost přirozenému pohybu. Naštěstí se v práci dost nachodím a ráda plavu.
@Anonymní píše:
@Černá vdova Léky už neberu, ale asi to chvíli trvá než nastartuje normální metabolismus. Dávám přednost přirozenému pohybu. Naštěstí se v práci dost nachodím a ráda plavu.
Ono to půjde. Chce to myslet pozitivně. ![]()
@Anonymní píše:
Tak dneska rozhovor s částí rodiny… a řvu jak želva…
Pocém
a vybreč se. Já brečím skoro každý den. Myslím na svojí kamarádku, pořád to nemůžu rozdýchat. To bude dobrý.
![]()
@Anonymní píše:
Pocém![]()
a vybreč se. Já brečím skoro každý den. Myslím na svojí kamarádku, pořád to nemůžu rozdýchat. To bude dobrý.
![]()
![]()
Uz je to lepsi. Ale cely mesic dobry nalady je pryc. Nechapu, co se stalo, jak se to cely vyvrbilo. Vim, ze tam mam i ja vinu. Ale uz se mi nechce nic resit. Omilat furt to samy dokola, nevyresi se nic a ja jsem zrala na provaz. Nechce se mi nikomu nic rikat, vysvetlovat. Jsem hrozne unavena.
Kamaradku oplakavej, to je v poradku, nic jinyho ti neulevi od ty bolesti, ze uz tady neni
ale jedno rano se vzbudis a bude to lepsi
![]()
Tak se po nějaké době hlásím. Začla jsem hubnout, hýbat se a vždy, když už si začnu tak nějak myslet, že se hrabu ode dna, další facák od života. Mamka jde na další operaci, dcera nádor v prsu, naštěstí nezhoubný, ale to čekání.
A zemřel tchán a i když je manžel z několika dětí, museli jsme celý pohřeb zaplatit sami, jinak by ho snad nechali zpopelnit na obecní útraty. Já už mám fakt strach mít z něčeho radost. Vždy se to pak zase po.ere. Nějaké optimistické rady?
Tak už jsem se radovala, prožila hezkou dovolenou a vyčistila si hlavu. A zase další jobovka. Manželovo sourozenci jsou v insolvenci, takže jsme museli vyplatit jejich dědické podíly, aby nepřišla tchyně i oni o střechu nad hlavou.
A mnohem horší je, že zemřela i dcera mé kamarádky. Bylo jí jen 25 let. Kdy už ten řetěz neštěstí skončí?
Víte, ono to takhle úplně nefunguje. Každý ma nějaké svoje staristi, trápení. Nemůžete zachraňovat cely svet. Problémy a trápení nikdy neskončí, jen my se můžeme naučit brát každý problém jako příležitost a výzvu se něco nového naučit a vykonat.