Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím kudy dál. Rady, kurzy, aktivity?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.2.19 19:58
Jestli tě baví pracovat s dětma, tak si především někde domluv nějaké dobrovolničení - buď v mládežnické organizaci, nebo v nějaké neziskovce, která pracuje s ohroženými dětmi. K tomu si pak můžeš dodělat kvalifikaci. Případně zvaž, jestli je v tvém regionu příležitost otevřít si dětskou skupinu, nebo se nějak zapojit do aktivit mateřského centra. Prostě začni s něčím malým a vydrž u toho a postupně nabaluj další vzdělávání a rozšiřování té aktivity.
Jinak dobře dělané zakázkové věci pro kočky nemusíš prodávat za stejnou cenu, jako čínské prefabrikáty, ale musíš pochopit jak funugje on-line marketing na řemeslné výrobky. Úplně na uživení to nebude, ale jako přívýdělek by to fungovat mohlo.
Ale hlavně si musíš něco vybrat a začít. A pak vydržet, protože popočátečním nadšení přijde propad a obtíže a přes ty se musíš dostat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.19 20:10
Můžeš zkusit ten domov důchodců, já tam dělám, je to sice fyzicky i psychicky náročná práce a není to pro každého, ale mě to baví a docela mě to naplňuje 
je to víceméně jako práce v nemocnici, tam sem dělala sanitářku a víceméně stejná pracovní náplň. Něco vyrábět a prodávat z domova pak můžeš ve volném čase.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.2.19 20:38
@Ou Děkuji mockrát za rady. A jaké kvalifikace se dají dodělat v souvislosti s dětmi? Máte přehled? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.2.19 20:46
@Anonymní píše:
@Ou Děkuji mockrát za rady. A jaké kvalifikace se dají dodělat v souvislosti s dětmi? Máte přehled?
Můžeš si dodělat asistenta pedagoga, chůva nebo pracovník v sociálních službách, kde se můžeš dostat do charity a pomáhat tak dětem sociálně slabým. Každopádně dobrovolničení je dobrý krok. Budeš mít přehled, co práce obnáší, je fajn, že si to můžeš zapsat i do životopisu. Já se k sociálně slabým dětem dostala úplnou náhodou. Změnila jsem totálně obor a dělám něco, co má smysl
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nemohu říci, že by mi v životě v materiálním ohledu něco chybělo - žila jsem celý dosavadní život průměrně. Vždy mi spíše chyběla láska, porozumění, všechny ty citové záležitosti. Máma byla alkoholička, tloukla do nás jako do boxovacího pytle kdykoliv si vzpomněla, znali jsme jen řev, urážky - jinou rodinu jsme s bráchou neměli protože se jí všichni stranili. Nadělala jsem se v dospívání neskutečných hloupostí které bych nyní udělala jinak. Ale narozdíl od bráchy který je na drogách, bezdomovcem a nenávidí celý svět, odmítá mojí pomoc si myslím, že není nic nezvratné. Zemřela v mých 16ti, kdy jsem skončila školu jelikož jsem musela chodit po brigádách, otec platil měsíčně alimenty 2,5 tisíce a přispět o korunu víc, tak by mu zčernala ruka. Zároveň jsem měla štěstí, že jsem měla partnera který pracoval, měl vlastní bydlení a do 19 mě vlastně držel nad vodou. Jenže sám by všechno taky neutáhl, takže jsem přispívala alespoň to málo, co jsem po brigádách vydělala. Rozešli jsme se a rok jsem byla na dně. Byl to první pozitivní bod v mém životě a trvalo dlouho než jsem se s tím vyrovnala. Potom už jsem se plácala akorát ve zbytečných a konfliktních vztazích. Strašně jsem toužila po vztahu, kde bude klid, porozumění, tolerance, kdy si budeme moci sednout, vše potřebné probrat, konstruktivně si promluvit, budeme se milovat a už nikdy na mě nikdo nezvýší hlas, skončí ty hry na nadvládu. Zkrátka harmonie. Nikdy bych nevěřila, že je něco takového opravdu téměř nemožné najít. Našla jsem až nyní, ve 25 letech. Máme úžasného chlapečka, konečně mi ten život začal dávat smysl. Ráda se probouzím, vážím si každé chvíle kdy jsme všichni tři pohromadě, kdy můžu milovat beze strachu, neschovávat se za brnění v obavách, že to zase skončí zle. Když nepočítám brášku, je to první čistá láska v mém životě. Jenže mě mrzí ten zbytek.
Škola, práce, celkové vědomosti. Nevím, kam vykročit. Nevim o ničem, co by mě vyloženě bavilo (cukrářku nepočítám, bohužel nemám tvůrčí sklony ač mě to strašně baví 
) Nechci se celý život plácat po různých pracích - hrozně bych se chtěla začít v něčem zdokonalovat, učit se, věnovat se aktivně nějaké práci ale nevím jaké. Když mě něco napadne tak jsou to obory, kde je nemožné se prosadit jelikož je toho všude hodně. Tak mě napadlo, že by jste mi třeba mohly poradit nějaké kurzy, dálková studia - jak co později uplatnit. Láká mě strašně třeba vyrábět škrabadla pro kočky ale to už se též prodává za pár fufňů. Nebo pracovat v domově důchodců? Třeba doučovat děti? Baví mě vymýšlet různé úkoly, aktivity, jsem kreativní člověk. Nevím kudy kam dál, mám zmatek v hlavě. 