Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Postižené děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.4.14 22:59
Vím, jak se cítíš. Zkus se neptat sama sebe Proč oni, ale Proč ne oni? Možná časem zjistíš, že tvé děti ti do života měla přinést ještě něco dalšího, co by ti žádném jiné dítě neposkytlo, že tě měly někam posunout a ukázat tobě i tvému muži nový, jiný směr. Já už jsem to zjistila, proč i já nemám obyčejné dítě a tobě moc držím palce, abys na to přišla brzy taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.14 23:15
@bobeee Strach z budoucnosti mám pořád, vyčerpaná a vyšťavená jsem taky, zvlášť po některém z extra dní. Vyrovnaná s tím nejsem ani náhodou a občas mě stejně staré zdravé děti dokážou dostat do pořádný depky. Ale prostě je pořád naše 
Taky jsem si myslela, jak špatný vztah k ní mám a tak, a pak jsem byla pár dní v porodnici, ona kvůli infekci nesměla na návštěvu, a byla jsem z toho úplně hotová.
Nejsi špatná máma.
No a pak mě drží holky tady z diskuze postižených dětí a facebooková skupina. Občas se vykecám s psycholožkou, máme fajn tetu z ranné péče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.14 23:23
To jsem také chtěla napsat - je prostě moje, vidím v ní manžela a prostě cítím, že je to můj kousíček mně samotné. Nevyměnila bych ji za žádné tabulkové dítě, ale to neznamená, že takovým maminkám nezávidím a někdy si říkám, že si „nevidí do úst“. Asi už jsem trochu pokornější, už neříkám - v tolika a tolika bude dělat to a to, protože vím, že má své tempo a budu ráda, pokud se jí to jednou povede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 08:57
Taky nevím co napsat.. Postižení máme v rodině, dokonce na obou stranách. Máma má postiženou sestru (narodila se s roštěpem páteře a hydrocefalusem) a tátovo bratr (je mentálně zaostalý a v dětství přišel kvůli encefalitidě o sluch). Oběma už je kolem 30, teta vede vcelku normální život, dokonce odnosila dvě zdravé děti - naprostý zázrak. Babička jí po narození chtěla dát do ústavu, ale nemohla. Za tohle babičku, a i všechny ostatní maminky s postiženými dětmi, které je nedají do ústavu, opravdu upřímně obdivuji. Musí to být strašně těžké, ale když potom vidíte, jak jsme si to dítě „vypiplali“..
Hodně štěstí! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 19:56
Dobry vecer,
díky za príspevky. Prave si myslím, ze prijímaní vede pres pokoru, ale zatím pokorna moc nejsem. 
Natlak okolí je hodne silny, asi to kazdy ani nedela schvalne, ale poznamky, otazky typu „a ctes im?“, „povídas si s nimi?“, „mela by si im víc venovat“ me totalne vytací… Jak zvladate reakce okolí? Jak jsem uz psala na prvy pohled jsou kluci „normalní“, ale kdyz zacnu „mluvit“, tak hned na nas zírají, pak se ptají a ja uz nesnasím byt stredem pozornosti. Od narození kvuli tomu, ze jsou dvojcata byli „atrakce“, na kazdom kroku se nas nekdo zastavil, chtel neco vedet a lidí jsou casto vlezlí, pojem intimní sfera im nic neríka. Moc s tím neumím pracovat, urazit nikoho nechci, ale asertivita mi taky moc nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 20:15
Někde jsem četla, že Bůh dává postižené děti maminkám za odměnu, protože je to změní k lepšímu a ví, že to maminky zvládnou. Doufám, že mi rozumíte. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 20:16
@bobeee Víš, zájem lidí, jejich pohledy a tak vůbec nemusí znamenat jejich neomalenost. Jinakost přitahuje lidské oko zcela automaticky, neubráníš se. Taky mě to trápilo, když se narodila dcerka s rozštěpem obličeje. Hodně jsem o tom četla, i třeba hodně zajímavé věci, jak s tím pracovat. Neuvěřitelně pomůže jen se na ty dívající se lidi jenom usmát. Obvykle se zastydí za své „zírání“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 21:16
@bobeee Přes pokoru se dostaneš tak leda do blázince. To, že nejsi smířená, se dá taky použít. Jako motor v každodenním boji. S lidma v našem nejbližším okolí funguje vytasit na ně info dřív, než se zeptaj. Všichni ví, že dcera není OK. Nikdo nám kruhy nenarušuje. Taky na první pohled vypadá zdravě, ale nechodí, nemluví a víc jak ve třech letech sice umí jíst aspoň lžičkou, ale skutečně se pořád nají jen lahví. Když má echt den, tak ani pořádně nesedí. Mimo bezpečné okolí samo zíraj, ale zase kolik takových dětí vidíš denně? Lidi prostě lustrujou nezvyklý věci pozorněji.
@Burj Chalifa Jo, tenhle blábol vážně miluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.14 22:36
Do roku a půl to tak nějak všichni brali, že malá ještě nechodí, ale teď už je to horší. Prvně jsem se chtěla stranit v rodném městě kamarádek a spolužaček, ale proč vlastně? Já i malá kontakt s okolím potřebujeme. Naopak na malé vidím, jak jí společnost dělá dobře. Spíš se připravuji, až mě zastaví nějaká ta Kelišová, kterých je všude hodně a bude se vyptávat. Ale co těmto lidem říct nevím. Taky nejsem expert, urážet nechci, ale spíš dát najevo, že do toho nikomu nic není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.15 13:12
Ahoj? Ráda bych se připojila a poznala nějakou mamču. Mám taky postiženou holčičku a už jsem vystresovaná a potřebovala bych taky poradit.Jsem bezva ženská aspon to každý tvrdí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.15 13:15
Na Facebooku je skupina Rodiče a přátelé postižených dětí, spojme se - tam si maminky vyměňují zkušenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.15 11:19
Zustat sama na postizene dite
Dobry den chtela sem se zeptat, ve spousty prispevku zistuju ze nektere maminky jsou na postizene deti sami, nevim kolik jich ma chlapa a kolik ne, zajimalo by me jak to mate vy, je tu nektera co ji pritel opustil kuli postizeni ditete? A jak to zvladate?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
