Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den. Nevím kde začít. No prostě, začátkem února to vše začlo, praskl nám s přítelkyní kondom a báli jsme se jestli nebude v tom, samozřejmě jsme zazmatkovali a na prášek „po“ jsme úplně zapomněli. Udělala si dva testy a oba byli negativní, ale pořád jsme tušili, že něco není v pořádku. Já jakožto chlap jsem na to cca dvou týdnech vypustil z hlavy, ale přítelkyně byla týden co týden více nervóznější. Až to vyvrcholilo tak, že to co se nám stalo prasklo a dověděli se to její rodiče. Ti jí vzali na k doktorovi a tam se zjistilo, že je v 10. týdnu. Když mi volala a řekla mi o co jde tak jsem vůbec netušil co se vlastně děje, úplně jsem oněměl a v hlavě se mi honilo milion myšlenek a jen jsem si říkal: „Co teď?“ Samozřejmě, že její rodiče jí do volby nechat si/jít potrat vůbec nenutili jen jí k tomu řekli své a co by se dělo kdyby si ho nechala. Ona si vybrala potrat. Já i když jsem měl v tu chvíli plno názorů tak jsem žádnej neřekl a podpořil jí v tom potratu. Jak moje i její rodiče nám neudělali ze života žádný peklo i když nám samozřejmě k tomu řekli své. Po tomto všem jsem byl pořád v šoku a já do té doby vždycky pevně vědom si toho co mám v danou chvíli udělat a co bylo nejlepší jsem vůbec nevěděl. Po potratu u kterého si přítelkyně nepřála abych byl, ale chtěla abych přijel co nejdřív k nim domů, jsem přijel. A už v tu chvíli jsem věděl, že to bude pěkná zkouška. Když jsem tam přijel tak byla naštvaná, brečela, chvíli mi nadávala, potom se mi zase za všechno omlouvala a pak mi i nafackovala tak já jsem to všechno bral snažil jsem se jí uklidnit a sám jsem se musel přemáhat aby mě samotnému neukápla slza, bylo mi jí líto a vůbec jsem nemohl přijít na to jak bych jí pomohl tak jsem jí jen držel a hladil a ujišťoval, že všechno už bude dobrý, že se už nemusí ničeho bát. No ale v tom, že už vše bude dobrý jsem se spletl. První asi dva nebo tři týdny byla taková uzavřená. Chtěla jen mě, bejt jen semnou beze mě šla jen tam kam musela a kam jsem já nemohl. Ale pak se najednou všechno obrátilo. S nejlepší kamarádkou se rozhádala a mě neustále opakovala, že na sobě nemusíme být závislí. Cokoli jsem udělal bylo špatně, tím čím jsem jí dřív rozesmál, bylo trapný. No asi po 5. týdnech jsme se domluvili, že půjdem na zábavu. Druhý ten jsem toho už měl plné zuby toho jejího chování a tak jsem se s ní sešel aby jsme si promluvili a já si s ní chtěl dát pauzu. No ona tam přišla a viděl jsem, že něco není v pořádku. Nepodívala se mi ani jednou do očí a hned řekla, že chce pauzu. Tak já jsem do teda vzal, protože jsem chtěl udělat to samé. Třetí den od zábavy mi volal kamarád, že mě podvedla. Okamžitě jsem jí volal a ptal se jí a ona řekla, že ne. Tak jsem na ní zkusil blaf a ona to přiznala. Omluvila se mi, že udělala chybu a že to byl pro ní špatnej večer. Momentálně chodí s tím druhým a semnou se vůbec nebaví, přesto i když jsem jí psal, že jí odpouštím. Myslíte, že bych jí měl dát nějaký čas a pak to s ní nějak urovnat a zkusit znovu s tím, že bych jí začal znovu důvěřovat nebo se na to mám vykašlat?
Po potratu se většina párů rozejde…a když ta žena to dítě tak trochu i chtěla, dost dobře se z toho může zbláznit, znám to z vlastní zkušenosti. nejlepší by bylo ji podržet, nevěru odpustit, snažit se ji uklidnit. chovala jsem se úplně stejně, nevěděla jsem co se sebou…
Můžu se zeptat kolik je vám let? Že musela k doktorovi s rodiči?
Jste oba moc mlaďoučcí. Pro přítelkyni to musela být obrovská rána, v 16 letech se vyrovnávat s potratem, ach jo. Asi váš vztah již nemá šanci. ![]()
No co na to říct.. Dej jí čas a uvidíš, nutit jí nemůžeš a ona sama se nejdřív potřebuje srovnat s tím co se stalo.
Je hodně mladá a potrat ji zasáhl na duši. Pokud s tebou nechce být, nech ji. Vím, že to bolí i tebe, ale musíš ji nechat, aby se z toho dostala
Ty jí odpouštět můžeš jak chceš, ale to dítě bylo s tebou a ona to ví. Buď na ni zapomeň a netrap ji. Nebo jí řekni o poradně Aqua vitae, která slouží právě ženám s postabortivním syndromem. Je na ní, jestli si nechá pomoci. Evidentně ale sama neví, co se sebou. Zachoval ses docela dobře, ale ona bohužel nevěděla, že ji ta událost tak semele. Protože se o tom vůbec nemluví a minulá generace to bere jako nutné zlo, které je vlastně úplně v pohodě a zná to každá… ![]()
I když holka jde na potrat a to dítě třeba nechce, zanechá to v ní pořádný důsledky, znám to. Taky jsem se kvůli tomu rozešla s přítelem, protože už jsem s ním po tom všem nemohla být. Pořád mi připomínal, co se stalo, i když o tom nemluvil. Hlavu vzhůru, ono už to nějak dopadne. ![]()
@Projectile píše:
Mě 18, jí píše: Více
Chudinka malá.
Tohle jí pošli, třeba využije aspoň mail: Aqua vitae - za to jic nedáš a ona taky ne.
Svět je plnej holek, nezatěžuj se vtomhle věku odpouštěním nevěr a lepením vztahů, na to je času dost ![]()
Chudák holka takhle mladá… nesrovnala se s potratem, musí to být pro ní těžké, třeba to dítě chtěla, ale rodiče jí nedali na vybranou. Tohle je často těžké pro dospělou ženskou, natož pro mladou holčinu. At vyhledá odbornou pomoc.
@Projectile Tak za prvé podle mě to není podvod když jste měli „pauzu“ a za druhé, vykašli se na to, přece se nebudeš ponižovat a dolézat za ní ![]()