Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Milence jsem nikdy neměla, vše bylo v pohodě, dokud jsem byla na mateřské. Po nástupu do práce jsem dálkové dodělal vysokou, starala se o děti a o rodinu, měla vyšší příjem než on, vzhledem k oboru, kde pracuju jsem skoro jediná žena a o on to tak trochu nedával. Mezi každým vztahem bylo pár měsíců (2-3, kdy jsem byla sama). Vycházím skvělé jak s dětmi, tak se svou i s exmanzelovou rodinou.
Takže, co v tom příběhu opravdu chybí?
Není to třeba tak, že ve vztazích potřebuješ mít navrch a proto ten výběr „slabších partnerů“ (mladíček, zadlužený, slaboch co utíká před problémy…)
Jak reagoval expartner na onemocnění dcery? Má partnerku?
Nezahlodal tam červík, že to přece jen nebylo tak špatné?
Není tam trochu snaha se před ním předvést?
Jinak být nějakou dobu sama/sám, zase není tak špatné…
Ahoj zakladatelko,
někdy to prostě s tím žitím bývá složitější a je těžké vše zvládnout tak, abychom si něříkali, jestli chyba není v nás…
Ale z toho co píšeš, tak jsi ty krizové okamžiky zvládala se ctí. Děti se ti podařilo připravit na život, po odchodu ze vztahů ses dokázala vždy opřít sama o sebe, což je důležité.
Dvacet tisíc kroků denně je fajn, vína by asi bylo fajn trošku ubrat.
Co se týká případného nového vztahu, asi by pro tebe bylo prospěšné dát tomu čas volnější průběh a přestože nikdy nelze odhadnout, co člověk v budoucnosti udělá, tak zapojit do výběru hodně z rozumových faktorů, nejen citové.
Cítím ale z tebe, že máš všechny předpoklady v životě pokračovat dobře a zažít ještě hodně hezkého a hodně splněných snů.
@Anonymní píše:
V mojí hlavě. V dalších zprávách jsem psala, co se mi motá v hlavě, proč teď tak cvičím. Možná jsem na sebe hodně tvrdá a to co jsem už zvládla neberu jako úspěch. Nevím.
Ja si spis myslim ze neumis prijimat slovicko „ne“ v ruznych podobach a neumis se srovnat s myslenkou ze jak se nekdo muze rozejit s tak uzasnou osobou jako jsi ty. Ze ten co by se mel rozchazet jsi ty.
Tak cvic rozhodne ti to neuskodi nebo ![]()
@Josef_t píše:
Takže, co v tom příběhu opravdu chybí?
Není to třeba tak, že ve vztazích potřebuješ mít navrch a proto ten výběr „slabších partnerů“ (mladíček, zadlužený, slaboch co utíká před problémy…)
Jak reagoval expartner na onemocnění dcery? Má partnerku?
Nezahlodal tam červík, že to přece jen nebylo tak špatné?
Není tam trochu snaha se před ním předvést?Jinak být nějakou dobu sama/sám, zase není tak špatné…
To není potřeba mít navrch. Spis se cítit milovaná a chtěna. Proto jdu do všeho po hlavě a s tím, že to bude napořád. A s exmanzelem jsme přátelé a jsou tam vztahy jako dlouho ne. Ale jako partneři… Ne to už ne.
@Premek_Orac píše:
Ahoj zakladatelko,
někdy to prostě s tím žitím bývá složitější a je těžké vše zvládnout tak, abychom si něříkali, jestli chyba není v nás…
Ale z toho co píšeš, tak jsi ty krizové okamžiky zvládala se ctí. Děti se ti podařilo připravit na život, po odchodu ze vztahů ses dokázala vždy opřít sama o sebe, což je důležité.
Dvacet tisíc kroků denně je fajn, vína by asi bylo fajn trošku ubrat.
Co se týká případného nového vztahu, asi by pro tebe bylo prospěšné dát tomu čas volnější průběh a přestože nikdy nelze odhadnout, co člověk v budoucnosti udělá, tak zapojit do výběru hodně z rozumových faktorů, nejen citové.
Cítím ale z tebe, že máš všechny předpoklady v životě pokračovat dobře a zažít ještě hodně hezkého a hodně splněných snů.
Děkuji, tak krásná slova jsem snad ještě neslyšela. ![]()
Prožívám ted momentálně totožnou vec. Po letech a vztazích, které nevyšli tu byl nekdo, na koho jsem vsadila vsechno. Rozumněli jsme si ve všem. Dnes je tak složité najít kompatibilní osobu a pak to človek zahodí kvuli malichernosti. Hlava mi to nedokaze pobrat. A to je asi ten problem, proč to nedokazu ani vstrebat. Proste to nechapu, kdyby ano, snaz se s tím srovnam. Jen kdyby to tak strasne nebolelo..
@modrooočka píše:
Prožívám ted momentálně totožnou vec. Po letech a vztazích, které nevyšli tu byl nekdo, na koho jsem vsadila vsechno. Rozumněli jsme si ve všem. Dnes je tak složité najít kompatibilní osobu a pak to človek zahodí kvuli malichernosti. Hlava mi to nedokaze pobrat. A to je asi ten problem, proč to nedokazu ani vstrebat. Proste to nechapu, kdyby ano, snaz se s tím srovnam. Jen kdyby to tak strasne nebolelo..
Chápu Tě. Mi taky ne. Ale budu ses tím muset nějak poprat. Právě při cvičení na to úplně zapomenu, ale zase makám až do absolutní fyzické únavy. ![]()
@Anonymní píše:
To není potřeba mít navrch. Spis se cítit milovaná a chtěna. Proto jdu do všeho po hlavě a s tím, že to bude napořád. A s exmanzelem jsme přátelé a jsou tam vztahy jako dlouho ne. Ale jako partneři… Ne to už ne.
Je otázka jestli to za ten pocit stálo, ty další nepovedené vztahy. Jestli neuvěříš moc brzy?
@Josef_t píše:
Je otázka jestli to za ten pocit stálo, ty další nepovedené vztahy. Jestli neuvěříš moc brzy?
Spíš jsem byla rozsypana z manželství, kdy ti někdo vyhrožuje, stratis všechny známé a kamarády a jsi jak ve zlaté kleci. Sama nesmíš ani z košem. A teď má ex ve vztahu to samé, sedí doma a vaří, pere, uklízí, nikam nesmí a paní si chodí kam chce. Dokonce když ji balil, tak jsem mu radila jak se chovat, co už bylo moc a co ne.
@Anonymní píše:
Spíš jsem byla rozsypana z manželství, kdy ti někdo vyhrožuje, stratis všechny známé a kamarády a jsi jak ve zlaté kleci. Sama nesmíš ani z košem. A teď má ex ve vztahu to samé, sedí doma a vaří, pere, uklízí, nikam nesmí a paní si chodí kam chce. Dokonce když ji balil, tak jsem mu radila jak se chovat, co už bylo moc a co ne.
Třeba to tak chtěl i po tobě, ale to je jeho příběh. Vlastně pokud si nechal takto radit od bývalé, byl už v trochu submisivní pozici… Ten paradox, že oba nakonec utečete do vztahů, ve kterých si prohodíte dominantní pozice (vztah s mladším mužem je většinou o tom, že žena má navrch), ale sami jste nebyli schopni si to přetočení domluvit ![]()
Ale ta první otázka, směřovala na tebe, co vlastně hledáš a jestli ta důvěra v nový vztah nepřichází moc brzy. Každý člověk se s časem mění, mění se jeho priority.
To co hledáš asi nebude bývalý ve své minulé podobě, ani mladší „dívkař“ ![]()
Jak by tedy vypadal takový běžný den. Proč je tak těžké být nějakou dobu - rok-dva sám?
@modrooočka píše:
Prožívám ted momentálně totožnou vec. Po letech a vztazích, které nevyšli tu byl nekdo, na koho jsem vsadila vsechno. Rozumněli jsme si ve všem. Dnes je tak složité najít kompatibilní osobu a pak to človek zahodí kvuli malichernosti. Hlava mi to nedokaze pobrat. A to je asi ten problem, proč to nedokazu ani vstrebat. Proste to nechapu, kdyby ano, snaz se s tím srovnam. Jen kdyby to tak strasne nebolelo..
Možná, když se na to podíváš po letech, uvidíš, že jsi z části věřila jen iluzi, že ten krok byl naprosto zákonitý a logický. Ale hodit to teď za hlavu a říct si, odpovím si na to za pět let je dost těžké…
@Josef_t nemůžeme žít v přítomnosti z toho, co bude po letech…
@modrooočka píše:
@Josef_t nemůžeme žít v přítomnosti z toho, co bude po letech…
Tak se prostě smiř s tím, že na některé otázky nelze najít odpověď. Nemáš prostě dost informací, zkušeností, aby se to dalo vyhodnotit.
Planckova konstanta tě taky nechává chladnou, ale přitom ta otázka ovlivňuje tvoji fyzickou existenci víc než jeden nepovedený vztah ![]()
Milence jsem nikdy neměla, vše bylo v pohodě, dokud jsem byla na mateřské. Po nástupu do práce jsem dálkové dodělal vysokou, starala se o děti a o rodinu, měla vyšší příjem než on, vzhledem k oboru, kde pracuju jsem skoro jediná žena a o on to tak trochu nedával. Mezi každým vztahem bylo pár měsíců (2-3, kdy jsem byla sama). Vycházím skvělé jak s dětmi, tak se svou i s exmanzelovou rodinou.