Potřebuju se zklidnit...

141
29.4.17 15:40

Potřebuju se zklidnit...

Ahoj… posledních několik dní jsem jak časovaná bomba a neumím si s tím poradit. :(

Dceři bude 11 měsíců a je zlatá. Fakt hodný dítě. V noci se budí jen na kojení a pak hned spí, takže úplně unavená nejsem, i když se tak ale cítím.

Posledních pár dní se nemůžu do ničeho donutit, nic mě nebaví, jsem jak leklá ryba. Manžel občas pomůže, ale stejně to není tak, jak bych si představovala. Často není doma, ale všimla jsem si, že mi to tak vyhovuje víc. Když je tu manžel, tak se se svými emocemi hodně držím, ale uvnitř mě to vře! Přitom nemám důvod.

Teď jsem hrozně vybouchla kvůli tomu, že malá někam odlezla a já za ní asi za 2 minutky přišla a ona mezitím otevřela mou skříň a šuplík se spodním prádlem a většinu věcí vyhrabala. OK, nějak přežiju, i když celý den jen uklízím. Malá stála u toho šuplíku a hodila do něj dudlík. Hned na to jsem si ji vzala k sobě do postele a blbly jsme. Za chvilku jsem vstala a začala jsem uklízet ty věci a chci jí dát ten dudlík, tak kouknu do šuplíku, ale on tam nebyl. Vyhrabala jsem všechno, ale prostě tam nebyl! Přitom jsem na vlastní oči viděla, jak ho tam hází. Začala jsem uklízet ty věci a malá se v tom přehrabovala a zase to vyhazovala zpátky na zem, až mi ruply nervy, vzala jsem ji za práh a zavřela na ty 2 minuty dveře, než to prostě v klidu uklidím. No, brečela hrozně. :(

Já ji nenechávám vyplakat, ale posledních pár dní jako by mi to bylo i jedno. Pak jsem si ji vzala do náručí, pomazlila se s ní a zase zkoušela hledat ten dudlík a prostě tam nebyl, tak mě to naštvalo, vzala jsem krabičku s jejími věcmi a úplně tím začala třískat, bouchla jsem rukou do skříně, chudák malá jen koukala. :( Kdyby tu byl manžel, tak se udržím, ale asi bych byla sprostá. Což normálně nebývám, nesnáším sprostá slova.

Taky mi začala vadit naše fena, která až do porodu byla moje miminko… teď je na druhé koleji a někdy mám na ni takový vztek… stačí, když neposlechne a ve mně už se to vaří.

Nechci, aby se mě všichni báli. Pes, dítě… aby mě manžel začal nesnášet… jen nevím, jak s tím vnitřním vztekem bojovat…

Jinak jsem veselá, malou miluju, mateřskou si užívám a práce mi nechybí, i když jedno za týden na tři hoďky jdu. Dokonce tchýně si malou jednou týdně na 4 hoďky bere na hlídání (jinak jsem s ní v kuse jen já, manžel hlídá jen ty 3 hodiny jednou týdně, když jsem v práci) a dneska mi navrhla, že by si malou vzala od rána do večera! Což nepřichází v úvahu, přijde mi ještě moc malá na to, abych ji dávala pryč na celý den, když to není nezbytně třeba.

Jen nevím, co se to se mnou děje… to s tím psem trvá už od porodu, je mi jí líto, ale nevím, jak to změnit.

Malá si teď už půl hodiny hraje krásně sama, je to fakt zlatíčko, ale pak nastane situace, která mě vnitřně vyhrotí a já ji absolutně nezvládnu. Prosím, poraďte! Co třeba nějaké bylinky? Nechci být hrozná máma, panička a manželka… :(

Příspěvek upraven 29.04.17 v 15:50

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
201
29.4.17 15:47

@Podhoubi poporodni deprese chce to welness  :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3154
29.4.17 15:50

Nebereš HA? Takové navaly vzteku jsem měla při vedlejších účincích.
Teď po dětech a bez HA to tak mívám den dva předtím, než to dostanu, to jsem jak sud se střelným prachem a velmi krátkou rozbuškou… Ale to už se umím ovládnout když vím, čím to je a že to rychlé přejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
29.4.17 15:53

@Natalienaty1 Že by přišla až teď? A to my plánujeme dovču, ale zase i s malou, já si nedovedu představit ji „odložit“ na dýl, než na pár hodin. Navíc ještě kojím, no. :)

@Helileli Antikoncepci neberu. Ale je pravda, že jsem to před třemi dny dostala, tak třeba to bude ono… i když jsem byla vždycky spíš náladová, tohle už je hrozný… :/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
609
29.4.17 16:08

:)

Mam 7.mes. holcicku a fenku shodou okolnosti taky.Mala je teda oproti tve trochu vic drazdiva, prvni 4,5 mes. veku mi doslova prozvala. Kome spanku a jidla, plakala neustale. Obcas takove stavy taky mivam, ale vetsinou jim predchazi malo spanku(mas spanek kvalitni? Nemyslim kolik toho naspis, spis zda ho nemas treba hodne melky. V dobe kdy mi bylo nejhur, jsem brala homeopatikum Cocculus Indicus a hodne pomohlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Kobea
29.4.17 16:10

Nejsi unavená, nevyspalá? Nechybí Ti železo? Dostaneš se někdy od malé, abys měla nějakou změnu.

  • Citovat
  • Nahlásit
18469
29.4.17 16:15

Zkusila bych zobat horcik.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
29.4.17 16:20

@Danielitha Do 4 měsíců byla malá taky hodně ubrečená a dráždivá, ale to se srovnalo. Teď je fakt hodná. Pravda, že chodím spát pozdě a vstávám brzy, k tomu dvakrát až třikrát za noc kojím. Možná to je tím. Už jsem si říkala, že chci chodit spát maximálně ve 22.30, ale nějak to nedokážu dodržet a jdu kolikrát až po půlnoci. Ale necítila jsem, že by mi spánek chyběl. Děkuji za tip na ty homeopatika, mrknu na to na netu.

@Kobea S tím železem je to možné. S ním jsem měla problém už dlouho před těhotenstvím a po porodu jsem železo také brát musela. Za dva měsíce jdu na krev, tak uvidím. A od malé se dostanu ve středu na tři hodiny (práce) a každou neděli na čtyři hodiny ji má tchýně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1388
29.4.17 16:20

Já jsem tyhle záchvaty mívala jako dítě, dodnes nevím proč :think: Lautr to samé co popisuješ, stačilo, aby se na mě pes křivě podíval a já měla chuť ho seřezat… bylo mi kolem sedmnácti, no, nikdy jsem to neudělala, ale nevzpomínám na tu dobu ráda :think: vědomí, že člověk je takovýhle haj*l, mu fakt jako na klidu nepřidá… :think:
Jak to zmizelo, no… popravdě když jsem vypadla z domova na vysokou na kolej :mrgreen: takže bych možná poradila hooodně prohrabat tvoje vztahy v rodině (to s manželem je minimálně varovné) a k bytu / lokalitě / dřívější sny versus realita… :think: Mít se objektivně dobře není záruka štěstí, fakt ne. :think:

Jinak nějaké „pozůstatky“ mám dodnes, taky mám sem tam blbé dny, kdy mě rozčílí každá pitomost… nejvíc mi na to pomáhá přesměrovat chování. To mě naučilo moje zvíře… to je rapl, který když zlobí a mně ujedou nervy, tak ho plesknu - ááá on se o to víc rozdovádí a přeřadí otravování na vyšší rychlostní stupeň :mrgreen: naučilo mě to se rozesmívat, odvádět vztek na vedlejší „nedůležitou“ kolej… pouštět ho z hlavy. Výborná, rychlá a hodně účinná terapie popravdě. :)

Jinak jo, únava tohle hodně eskaluje, bacha na to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3397
29.4.17 16:21

@Podhoubi děláš si to sama :nevim: tchýně ti nabídne hlídání a ty jí odmítneš svěřit roční dítě :nevim: nedivím se, že ti hrabe

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
72923
29.4.17 16:31

@EmmaAnna Jojo, napadlo me neco podobneho… Nevim co chci, ale nedam pokoj dokud to nedostanu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31228
29.4.17 16:44

Já jsem taky v 11 měsících všechny poměrně intenzivně kojila - ráno, v poledne, večer(v noci ne),takže Tě chápu, taky bych na celý den nedala, kdyby to nebylo nezbytné. Myslím, že ty tři, čtyři hodinky dvakrát týdně bohatě stačí, přijdou mi optimální, jsou maminky, které nemají hlídání žádné.
Pokud takto vybuchuješ, když roční dítě vykramuje šuplík se spodním prádlem a někde zapadne dudlík, nevím, co potom budeš dělat kolem dvou let v období vzdoru nebo s puberťákem. Zamyslet se nad sebou by to chtělo každopádně. Kromě výše zmíněných rad doplnit hořčík a železo je ještě dobrý autogenní trénink. Nazvala bych to vnitřní cviky mysli, poměrně účinné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
914
29.4.17 16:54
@Podhoubi píše:
Ahoj… posledních několik dní jsem jak časovaná bomba a neumím si s tím poradit. :(

Dceři bude 11 měsíců a je zlatá. Fakt hodný dítě. V noci se budí jen na kojení a pak hned spí, takže úplně unavená nejsem, i když se tak ale cítím.

Posledních pár dní se nemůžu do ničeho donutit, nic mě nebaví, jsem jak leklá ryba. Manžel občas pomůže, ale stejně to není tak, jak bych si představovala. Často není doma, ale všimla jsem si, že mi to tak vyhovuje víc. Když je tu manžel, tak se se svými emocemi hodně držím, ale uvnitř mě to vře! Přitom nemám důvod.

Teď jsem hrozně vybouchla kvůli tomu, že malá někam odlezla a já za ní asi za 2 minutky přišla a ona mezitím otevřela mou skříň a šuplík se spodním prádlem a většinu věcí vyhrabala. OK, nějak přežiju, i když celý den jen uklízím. Malá stála u toho šuplíku a hodila do něj dudlík. Hned na to jsem si ji vzala k sobě do postele a blbly jsme. Za chvilku jsem vstala a začala jsem uklízet ty věci a chci jí dát ten dudlík, tak kouknu do šuplíku, ale on tam nebyl. Vyhrabala jsem všechno, ale prostě tam nebyl! Přitom jsem na vlastní oči viděla, jak ho tam hází. Začala jsem uklízet ty věci a malá se v tom přehrabovala a zase to vyhazovala zpátky na zem, až mi ruply nervy, vzala jsem ji za práh a zavřela na ty 2 minuty dveře, než to prostě v klidu uklidím. No, brečela hrozně. :(

Já ji nenechávám vyplakat, ale posledních pár dní jako by mi to bylo i jedno. Pak jsem si ji vzala do náručí, pomazlila se s ní a zase zkoušela hledat ten dudlík a prostě tam nebyl, tak mě to naštvalo, vzala jsem krabičku s jejími věcmi a úplně tím začala třískat, bouchla jsem rukou do skříně, chudák malá jen koukala. :( Kdyby tu byl manžel, tak se udržím, ale asi bych byla sprostá. Což normálně nebývám, nesnáším sprostá slova.

Taky mi začala vadit naše fena, která až do porodu byla moje miminko… teď je na druhé koleji a někdy mám na ni takový vztek… stačí, když neposlechne a ve mně už se to vaří.

Nechci, aby se mě všichni báli. Pes, dítě… aby mě manžel začal nesnášet… jen nevím, jak s tím vnitřním vztekem bojovat…

Jinak jsem veselá, malou miluju, mateřskou si užívám a práce mi nechybí, i když jedno za týden na tři hoďky jdu. Dokonce tchýně si malou jednou týdně na 4 hoďky bere na hlídání (jinak jsem s ní v kuse jen já, manžel hlídá jen ty 3 hodiny jednou týdně, když jsem v práci) a dneska mi navrhla, že by si malou vzala od rána do večera! Což nepřichází v úvahu, přijde mi ještě moc malá na to, abych ji dávala pryč na celý den, když to není nezbytně třeba.

Jen nevím, co se to se mnou děje… to s tím psem trvá už od porodu, je mi jí líto, ale nevím, jak to změnit.

Malá si teď už půl hodiny hraje krásně sama, je to fakt zlatíčko, ale pak nastane situace, která mě vnitřně vyhrotí a já ji absolutně nezvládnu. Prosím, poraďte! Co třeba nějaké bylinky? Nechci být hrozná máma, panička a manželka… :(

Příspěvek upraven 29.04.17 v 15:50

Tak ja jsem taky trochu nervak a obcas jsem jako casovana bomba. Je to povahovy, obcas mi teda pomuze vypnout, dat si sklenku vina, jit behat. Pred menstruaci jsem vylozene jak vzteklej pes, partner uz vi, tak se radeji klidi z cesty :) Je pravda ze na malyho jsem nikdy bezduvodne nevyjela, toci me jen kdyz udela bordel a jde si po svym. Tak to pak nadavam, ale tak mezich :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6083
29.4.17 16:55

Taky jsem výbušnější typ. Hlavně když si nemůžu odpočinout. Mám hodného, bezproblémového chlapečka, který od miminka dobře spí, dobře jí, umí se celkem zabavit (teď má trochu víc mamánkovské období, tak mě nutně potřebuje v místnosti kde je) ale i tak občas vybuchnu kvůli úplné pitomosti. Mě hrozně pomáhá když si můžu odpočinout při věcech, co mě baví, takže dvakrát týdně jdu na angličtinu, ale nejvíc mi pomáhají tři hodiny o víkendu, které strávím na cvičáku se svými psy. To vypnu a odpočinu si. A když jsem vzteklá delší dobu tak musím zkontrolovat a) dostatek spánku - bohužel přes den spoustu věcí odkládám a dodělávám to po nocích (třeba naložení/vyložení myčky) b) skladba jídelníčku - to působí hodně, jakmile se začnu ládovat nezdravým (koláče, brambůrky,…) tak to náladu dlouhodobě hodně zhorší i když při jídle je mi fajn c) dlouhodobá rutina, když toho má muž hodně (práce, škola, jeho nemocný táta) a ukazuje se doma jen na spaní, tak si hledám hlídání syna ideálně na den a ten den strávím většinou v posteli s knihou.
Z popisu bych to tipla na body a a c. Pokud je nabídka celodenního hlídání tak je pitomost to odmítnout, hrozně to pomůže si odpočinout.
Jinak nejlepším barometrem mé nálady jsou moje dvě čuby (5 a 1 rok) když přede mnou zdrhají, je načase zvolnit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
29.4.17 17:04

@Heivka @tessa2323 @Jana206 @j.a.n.i1 @LAlezane @Eemii

Všem děkuji za komentáře a určitě máte v některých věcech pravdu. Je fakt, že jsem byla vždycky vznětlivější typ. Ale posledních pár let jsem byla celkem v klidu. Nevím, co to na mě teď padlo. Proč mě vytočí takové blbosti.

Běh miluju, občas jdu i s kočárkem, ale malé se to moc nelíbí. :/

Já hlavně nechci dopadnout jak moje mamka, která je sice hodnej člověk, ale taaaak negativní! Máme spolu dobrej vztah v rámci možností, ale nic důvěrného, je to takové „cizí“. A takhle to s moji malou nechci dopracovat. :/

S tím hlídáním - fakt je v 11 měsících už dost stará na to, aby byla celý den beze mě? Já myslím, že by se bez prsa obešla, to chce hlavně v noci, jinak jí pěkně normální jídlo, ale prostě být tak dlouho bez mámy? I když je pravda, že když mi ji tchyně vždy po těch cca 4 hodinách vrací, tak je malá úplně šťastná a spokojená. Nevím, jestli je to tím, jak se jí babička hezky věnuje nebo tím, že už je doma (jo, ona se vždycky z procházky už těší domů :D) nebo obojím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama