Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Práce a psychické problémy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.5.17 07:15
Rozhodně se může stát, že značné křivdy a „něco hodně špatně“ v dětství, tě dožene, když jsi už dospělá a máš nějaké trable. Zejm. trable, které útočí na to stejné problematické místo, kam útočila ta křivda v dětství. Takže se zeptám - dětství jsi měla v pohodě? Protože lidé s psychickými problémy mají dětství často nic moc.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.17 07:16
Podle mě to přejde. To je novou prací. Velkou změnou. Nejspíš i zodpovědnosti. Chce to hledat, jak se po práci uvolnit. Koukat na film, zničit se při cvičení nebo tak něco.
Mně stačilo přejít v práci na jinou pozici, z rutinních věcí na něco, kde už byla o dost větší zodpovědnost a taky jsem se s tím nějakou dobu srovnávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.17 07:19
@mau-mau Dětství jsem měla dobré… 
sice to nebylo úplně ideální dětství, občas nějaká ta hádka s tátou, ale neřekla bych, že by to bylo něco tak vážného, aby mě to takto ovlivnilo… měla jsem ten strach a problémy ze školy, i když mi ve škole nikdo nikdy neubližoval, s učením jsem problémy neměla atd… a tady v práci ve finále také zatím nemám žádné problémy, ale je mi z toho zase špatně a připadám si úplně stejně, jako když jsem byla malá…
@Ornwen Doufám, že máš pravdu a přejde to… jak dlouho u tebe trvalo, než jsi se s tím srovnala?
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.5.17 07:24
@Anonymní píše:
@mau-mau Dětství jsem měla dobré…@Ornwen Doufám, že máš pravdu a přejde to… jak dlouho u tebe trvalo, než jsi se s tím srovnala?
Zakladatelka
hele když jsem nastoupila po škole do práce, tak jsem se stresovala asi půl roku 
postupně míň a míň, jak jsem se zapracovávala a dostávala se do toho. Já když nastoupila, zrovna bylo hrozně práce a na zaškolení nebyl moc čas. A různé věci okolo jsem se dozvídala dost často po té, co jsem to udělala blbě. 
Z práce jsem taky jezdila a bylo mi skoro zle, jak jsem přemýšlela, co jsem kde zas mohla zvorat.
No a za pár let, při přesunu na tu jinou práci, už to nebylo tak zlé. Asi měsíc dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.17 07:24
Já ti rozumím, na takové „žaludeční neurozy“ trpím…
Sice to nechceš s nikým řešit, ale hodně pomohla psychoterapie.
Desátý den v nové náročné práci bych byla úplně mimo, nejspíš ráno zvracela, celý den skoro nejedla… No prostě 
Po roce terapie jsem nedávno zvládla pracovní pohovor na lepší místo 
, sice mě nevzali, ale pro mě bylo nejdůležitější, že jsem se ráno před pohovorem normálně nasnídala 
Nejspíš to přejde samo. Dřív, nebo později… Ale není to poslední změna v životě a jestli víš, že takové situace ti nedělají dobře, tak proč se trápit.
Anonym, je to pro mě osobní. I.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.17 07:30
Je to moje druhá práce po škole… u té první jsem to tak neměla - sice toho taky bylo hodně a náročné a nikdo mě ani nebyl schopný pořádně zaškolit, domu jsem přišla, šla spát, ráno zas do práce, večer zase brzo spát, jak jsem byla ko, ale vůbec mi kvůli tomu nebylo špatně, proto mě překvapilo, když u této práce takové stavy mám.. když jsem šla na první kolo pohovoru, dokonce jsem se na něj těšila, druhé kolo bylo taky fajn, byla jsem fakt štastná, že mě vzali a ted jen přemýšlím, jak dlouho musím takto vydržet, než se to zlepší.. a co když se to nezlepší…
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.5.17 07:44
Vydrz, to se srovna, ja menila praci nedavno, stres a nestihacka (vedela jsem to dopredu), po mesici jsem se zapracovala a misty se i nudim praci ted zvladam v pohode bych rekla, i se najim v klidu takze vydrzet, zapracujes se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.17 07:58
Neboj, přejde to. Na té práci ti záleží, o to víc se bojíš, abys něco nepokazila. Dej tomu čas. Odpoledne po práci si dej sprchu, vše ze sebe spláchni a pak se věnuj sobě, je krásně, choď do přírody, na zmrzku, koukej na filmy a za pár dnů bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.17 08:09
Mas uzkosti. Nekdo to ustoji, nekdo ne. Idealne kdyz si tam najdes nekoho, kdo ti pomuze, podpori, vysvetli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.17 10:31
1. v práci vydržte, srovná se to. Pokud byste to vzdala, tak vám to dá strašlivou ránu do sebevědomí a bude pro vás mnohem těžší věřit si při hledání jiné práce.
2. pokud vám zvýšená zátěž v práci otvírá staré rány, tak to nejlepší co pro sebe můžete udělat je co nejrychleji si najít terapeuta či terapeutku a konečně to skutečně vyčistit a nechat zahojit. Pokud se budete jen snažit to nějak překonat sama, tak to v kombinaici se zátěží v práci velmi pravděpodobně povede do velmi špatných konců - tedy že ty psychické problémy se rozvidnou do plnohodnotné psychické nemoci, kterou bude daleko těžší zvládnout, než když se o sebe začnete starat hned teď a s pomocí někoho, kdo ví jak nato.
Zároveň vám totiž pravidelná psychoterapie pomůže zvládat úzkosti z toho očekvávání v nové práci. Tím že jste nervozní a nejistá, tak to výrazně zhoršuje vaše schopnosti dělat svou práci a učit se nové věci.
Opravdu najít si někoho, kdo vám jednou týdně dá bezpečný prostor udělat si v sobě pořádek a podpoří vás je to nejlepší co teď můžete udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, nedávno jsem se rozhodla opustit svojí první práci po maturitě, kde jsem byla cca rok a půl. Jednalo se o státní sféru, kde peníze byly opravdu mizerné a pokud bych měla bydlet sama, sotva zaplatím nájem (bydlím s přítelem, se kterým jsem 4 roky).
Měla jsem pár pohovorů a přijali mě na místo, které jsem si nejvíc přála, jsem tam teprve cca 10 dní, ale mám pocit, že to nezvládám. Práce je hodně, je složitá, navíc každý předpokládá, že když mi něco jednou řekne (nebo i vůbec), že to automaticky budu hned umět, ale přitom i malá chybka by byla velkým průserem… od té doby, co jsem sem nastoupila, tak přijdu domů úplně unavená, ale večer nemohu usnout, nedokážu vypnout a musím pořád myslet na tu práci, na lidi apod. Ráno se zase budím velmi brzy… nejde mi to nijak ovlivnit, snažím se na práci nemyslet, být v klidu, ale nejde to.
Připomíná mi to stavy, kdy jsem byla malá a jakmile jsem byla ve škole nemocná týden a déle, měla jsem problém se do školy zase vrátit - večer i ráno před odchodem do školy mi bylo špatně, po letních prázdninách to samé - návrat do školy byl vždy těžký, to bylo na ZŠ, na SŠ se to samo srovnalo a teď si myslím, že se tyto stavy vrátily s nástupem do nové práce a já vůbec netuším, co s tím.. špatně se to někomu vysvětluje… nevím, zda to samo přejde a stačí jen vydržet, nebo to bude jen horší a horší…
Začínám se obávat, že mám nějaké psychické problémy, které jsem měla již v dětství a pak přestaly a teĎ jsou zpět… ale přiznávám se, že řešit se mi to s nikým nechce… nemáte někdo stejnou zkušenost? Pomohlo vám něco?