Práce a roční dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Napíšu svojí zkušenost. Samozřejmě to není všude stejné, ale já se mohla vrátit do práce, malou jsem chtěla dát do jeslí, ale pak jsem si to rozmyslela. Někdy mi z toho všeho hrabalo a říkala jsem si, jestli by mi v práci vážně nebylo lépe, ale když si vezmu o co všechno bych přišla…. Pak jsem shodou okolností měla jít pracovat do jesliček, kam jsem chtěla malou dát. Jeden den mi stačil, abych byla šťastná, že jsem jí tam tenkrát nedala. Ono to z pohledu rodiče vypadá někdy „lépe“. Možná pokud by šlo pracovat na částečný úvazek, tak bych to ještě občas zkousla.
Mozna byl ten jeden den malo… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Do práce bych šla. Pracovala jsem kromě doby kolem porodu z dobu a pak postupně několikrát týdně mimo domov, pak každý den.
- Citovat
- Upravit
Holky, ted mě asi některé totálně zatratíte, ale já svou práci milovala. Své dítě zbožňuju, přesto je to někdy náročné hrozně moc, nemám zrovna hodného kliďáska doma 
Takže někdy mám fakt pocit, že se zblázním…
Je pravda, že kdybych ted nekývla, tak by mě pak šoupli buh ví kam a buh ví na jaké místo…což si samozřejmě taky nemůžeme dovolit. Navíc tohle je pak cesta do pekel…
Co jsem zjistila v těch jeslích, tak jsou tam kvalifikované zdravotní sestřičky, dítěti se opravdu věnují (taky jsou pekelně drahé), pujdeme si je prohlídnout a začneme malou pomalu zvykat. Začnu tam chodit každý den s ní tak na dvě hodky, ať si zvyká a postupně ji tam třeba nechám hodinku samotnou, snad nebude plakat…uvidíme. No jsem rozhodnutá, že když to nepujde a bude problém, jdu zpět domů…
Jinak manžel má taky doboru práci a pozici, takže vzdávat se toho by pro něj bylo hodně těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andelisek Na to, jestli tě někdo bude zatracovat, kašli. Důležité je, aby si to zvládla a jestli máš podporu rodiny, tak to určitě zvládnete. Jsou typy holek, pro které je domácnost vším a jsou holky, které se potřebují realizovat i jinak. Měly bychom se mezi sebou respektovat, protože co je ráj pro jednu, pro druhou může být peklo, a ne se zatracovat. Držím pěsti!
- Citovat
- Upravit
@colafit
Moc děkuju Já to vnímám stejně Přece to neznamená, že jsem špatná matka nebo že dítě nemiluju…zbožňuju naši malou. Ale taky mám ráda svou práci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andelisek Já jsem si začala rodičovství užívat v okamžiku, kdy jsem začala chodit do práce. Někdy toho mám plné zuby, ale neměnila bych.
- Citovat
- Upravit
@colafit
Fakt? Jinak já to s tou nabídkou mám to samé…říkali mi, že jinak bude to místo obsazené min. na dva roky…ono a já bych se za rok vracela, což znamená, že by mě mohli šoupnout jinam, pod jiného managera..a to jsem nechtěla..vedení je duležitý, raději jsem chtěla bát s týmem, se kterým jsem pracovala i předtím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@colafit píše:
@Andelisek Já jsem si začala rodičovství užívat v okamžiku, kdy jsem začala chodit do práce. Někdy toho mám plné zuby, ale neměnila bych.
tak pod tohle se můžu podepsat.
prostě některé z nás nemohou být jen doma s dětmi,
já pracuju už přes 5 let z domova (od 5m staršího). naše 2 děti podle mého o nic nepřicházejí, spíš naopak. a od chvíle, co mladší začal chodit do jeslí, jsem klidnější a méně stresovaná, než když nechodil a já pracovala, když spal.
myslím, že hlavně záleží na tom, jak to vidíš ty, jak se to tobě bude zdát a jak to ty budeš zvládat., na okolí se zvysoka vykašli,.. na nějaké zatracování ani nemysli. podle mého není to nejlepší, co bych mohla pro děti udělat to, že bych byla s každým tři roky doma. prostě ne. na konci těch 6 let by měly doma nevyrovnanou, stresovanou matku bez práce a po 6 letech mimo obor vlastně nezaměstnatelnou. no, potěš koště..
zaráží mě ale že můžeš-máš v jeslích zpočátku být. u nás to bylo jinak, chodí se podle věku na hodinu, nebo na dvě, ale bez maminky. asi to jde domluvit i jinak, taky jsou to soukromé jesle, dvě zdravotní sestry, jedna učitelka, a už teď vm, že jednou budu mít problém s přechodem do státního protože tohle je prostě úplně jiná vlna…
A i ve školce, kde chodí starší, se dodržovalo, že maminka tam nesmí zůstat. protože oni jsou opičky a zvyknou si na to. ale asi jak kde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nataša píše:myslím, že hlavně záleží na tom, jak to vidíš ty, jak se to tobě bude zdát a jak to ty budeš zvládat., na okolí se zvysoka vykašli,.. na nějaké zatracování ani nemysli.
Naprosto souhlasím, nejdůležitější je, jak to cítíš sama. Nikdo jiný to za tebe nerozhodne.
@Nataša píše:......, a už teď vm, že jednou budu mít problém s přechodem do státního
Mě dcera teď přechází ze soukromé školky do státní, tak jsem zvědavá. Školka má výborné jméno, 18 dětí ve třídě, takže nemám až tak velké obavy, ale stejně mě děsí, jak zvládnou moje silně individualistické dítě bez toho, aby mi ji zlomily.
- Citovat
- Upravit
@Nataša
No paní mi říkala, že ze začátku bych tam měla být (kdyby cokoli) a postupně to budeme odbourávat a nechám ji tam samotnou..na to zvykání máme jen měsíc, což je teda fofr…
No a s tou nevyrovnaností..přesně tohle říkám manželovi..Když mě potkal, byla jsem cílevědomá, sebevědomá žena, která si šla za svým. Ted si teda připadám značně nevyrovnaná, ale asi je to opravdu tím, že člověk je zavřený doma, bez nikoho s kým by si fakt pokecal…a začíná z toho magořit…a to neprospěje ani mně ani malé…
Jinak já si myslím, že na tom jednou budu stejně..přechod soukromá a státní…ty soukormé se věnují uplně jinak..taky si za to člověk pěkně zaplatí..no uvidíme, třeba jednou někde takhle zustane
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My jsme taky nemohli být v jeslích s holkou. Myslím si ale, že to je lepší. Prostě ji do toho hodit a ať plave. Ona bude brečet, i když tam s ní měsíc pobudeš. Já nejsem zastánce pomalého zvykání. Zvyšovat strávený čas v jeslích postupně to ano, ale bez matky. A taky se mi osvědčilo tam posílat otce. Oni jsou otrlejší a ty to nebudeš tak prožívat, protože neuslyšíš ten brek. 
Přijde mi, že brečej všichni, jsou malý a jdou do cizího. Zvykne si ale, neboj.
- Citovat
- Upravit
Tak jelikož na to máme měsíc, tak to bude asi fakt rychlopřípravna Ale já doufáááám, že plakat nebude..Hrozný je, že prostě to budu muset hodit na manžela, protože já když budu mít chůzku s klientem, tak mobil zásadně neberu..:( Zase si ale říkám, že když si i doma vyhraje sama a nepotřebuje mě k tomu, jen když je unabvená, tak se jde mazlit a chce papat a pochovat, tak to třeba zvládne dobře…ale teda..pořád mi to tak nějak rve srdce..jenže to mi bude rvát asi v každém věku, no ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andelisek píše:
@Nataša
No paní mi říkala, že ze začátku bych tam měla být (kdyby cokoli) a postupně to budeme odbourávat a nechám ji tam samotnou..na to zvykání máme jen měsíc, což je teda fofr…
No a s tou nevyrovnaností..přesně tohle říkám manželovi..Když mě potkal, byla jsem cílevědomá, sebevědomá žena, která si šla za svým. Ted si teda připadám značně nevyrovnaná, ale asi je to opravdu tím, že člověk je zavřený doma, bez nikoho s kým by si fakt pokecal…a začíná z toho magořit…a to neprospěje ani mně ani malé…
Jinak já si myslím, že na tom jednou budu stejně..přechod soukromá a státní…ty soukormé se věnují uplně jinak..taky si za to člověk pěkně zaplatí..no uvidíme, třeba jednou někde takhle zustane
Já po 1,5 roce s dcerou doma skončila na antidepresivech. Byla jsem zvyklá pracovat 15hodin denně, byla uznávaná, nezávislá,… a bum, byla jsem mamina (do dnes jsem alergická na to, když mi někdo řekne, tak jak se má, mamino?), která si skoro musí říkat o kapesné. Záviděla jsem manželovi, že chodí do práce, že má čas pro sebe… Jasně, že mi pomáhal, ale on o nic nepřišel a dostal jako bonus miminko. Já přišla o svůj život, najednou jsem byla matka v domácnosti, a to mi nestačilo. Svoje děti miluji, ale prostě ke spokojenosti potřebuji i osobní realizaci. Teď vím, že bych nechtěla zpět svůj minulý život, nechtěla bych pracovat každý den od ráno do večera, ale ani nechci být žena v domácnosti na 150%. Jsem šťastná, že se nám (manželovi, mě a dětem) podařil najít kompromis, při kterém jsme spokojeni všichni.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
My jsme taky nemohli být v jeslích s holkou. Myslím si ale, že to je lepší. Prostě ji do toho hodit a ať plave. Ona bude brečet, i když tam s ní měsíc pobudeš. Já nejsem zastánce pomalého zvykání. Zvyšovat strávený čas v jeslích postupně to ano, ale bez matky. A taky se mi osvědčilo tam posílat otce. Oni jsou otrlejší a ty to nebudeš tak prožívat, protože neuslyšíš ten brek.
To záleží na dítěti. Dcera je od 2 let ve školce. Hned první den mi řekla: „mami, bež už“. a Syna začala hlídat chůva v 8 měsících, žádný pláč se nekonal. Udělal mi papa a šla jsem. Vždy jsem jim vše vysvětlovala a oni věděli, že se jim vrátím, tak nikdy neječeli. S tím ale souvisí, že nesmějí mít pocit, že se jim lásky nedostává, takže když jsem se vrátila, vymazlila jsem je tolik kolik chtěli.
- Citovat
- Upravit
Do práce jsem nastoupila, když synovi bylo 8 měsíců. Byla to nabídka buď hned nebo nikdy, tak jsem do toho šla. Nelituji, já jsem v permanentním kolotoči spokojená. Nepracuji tedy na plný úvazek, ale tak na 2/3. S dětmi je to lepší než kdy jindy. Mají spokojenou maminku, která na ně neječí, protože se cítí nepotřebná. Zpravidla máme celé odpoledne na to, abychom si sebe užili. Dcerka ale už do školky chodila, synovi jsem pořídila slečnu na hlídání. Začátek zvládaly děti lépe než já.