Pravda nebo lež

Ahoj holky, je mi něco přes dvacet let a to co jsem si za poslední tři roky prožila nepřeju nikomu!! Nemám si o tom skym povídat tak jsem to pojala takto a podělím se o tom tady s vámi.

Před pár lety jsem potakala člověka kterej byl o něco víc starší něž já, nevím co mě tenkrát osvítilo ale zamilovala jsem se. Viděla jsem v tom to že je starší a že bude mít rozum. Mladý kluci dnešní doby mě velice zklamali takže jsem věřila že jsem našla to co tak dlouho hledala. Nicméně začli jsme spolu trávit čas, psát si a bylo nám moc dobře, měli jsme spoüstu společného až to nebylo možné.. spousty náhod co se nám stalo a které nás vlastně přivedli k sobě.. neuvěřitelné.. věřila jsem že je to osud a byla jsem přesvědčená že je to ten pravý. Během chviličky jsme spole začli bydlet a plánovat společnou budoucnost, náš vzath byl dokonalý a bez chybičky. Postupem času jsme se začli bavit i o svatbě a dětech.. Byla jsem štastná, připadala si jak v pohádce, přítel byl velice pozorný, posílál mi stále květiny do práce, čokolády atd.. kolegyně mi to záviděli, Všude se semnou chlubil dával mi hodně najevo své city ke mě. Postupem času ale začli vyplouvat některé věci na povrch, začalo to tím že mi přiznal že má zdřívějška nějaké dluhy.. neřešila jsem to je to z jeho minulosti a dál jsem se do toho motat nechtěla.. jenže postupem času a jsem začala zjištovat že to neni jen z minulosti ale že to je problém stálý dlůhů měl moc a já nechápala kde k nim vůbec přišel… no nicméně jsem si vzala půjčku a ty dluhy za nej zaplatila, s tim že mi to bude nějak splácet, Jeho telefon jsem nechala napsat na své jméno abych vše měla pod kontrolou, vytvořila jsem ještě jeden učet na me jmeno kam mu chodila výplata kartu jsem mu samozdřejmě propujčila byla to jeho výplata, žili jsme v jedné domácnosti takže jsem ten přehled o penězích měla, za pár měsíců jsem to ale propočítávala a mi jsme měli furt mín a mín peněz.. přitom jsem nikde nijak neutracela ale furt mi cyhběli peníze.. začala jsem si všímat že přítel má u sebe jeden den třeba tři tíísíce, druhej den nemá nic, další den měl třeba pět tisíc další den neměl zase nic.. začínala jsem se pídit kam ty peníze dává.. a vznikli hádky začal mi tvrdit že támhle někomu pujčoval, a že si k němu někdo poslal peníze atd.. začali hádky a neshody.. pak jsem se od kamaráda dozvěděla že měl muj přítel dřív problémy s herními automaty tak jsem si to začala spojovat… zkusila jsem doma o tom mluvit jetsli tento problém nadále trvá, chtěla jsem mu pomoci ale on po mě výlítl jak si vubec mužu dovolit se ho na to zeptat že to je minulost! věřila jsem mu tedy a snažila jsem se to neřešit. Další měsíc mi zablokovali telefon, ja se uplně lekla protože já svuj paušla platila.. hned jsem tedy volala na operatora a tam mi oznamili že na druhem čisle ktere použiva muj přítel je dluh dvanáct tisíc korun a že dokud nezepaltím pulku nebude ani jeden telefon odblokován. No peníze jsem na to vážně neměla a bez telefou jsem taky být nemohla, vzala jsem si tedy další pujčku a zaplatila to,,, doma jsme se kvuli tomu asi dva dny nebavili.. ale pak přišel s kytkou, omluvou a já zase odpustila.. asi dva měsíce byl klid. Jednoho dne mi zvoní telefon neznámé číslo a že shánějí mého přítele že nebere telefony a schovává se že prej někomu dluží peníze a neplatí, polil mě strach co to zase je.. šla jsem domu už upně psychycky vyštavená ale naštvaná… no nic problém jsme vyřešili tim že jsem prodala auto, auto ktere přítel nechal napsat na mě abych měla nějakou jistotu kdyby jsme se rozešli, že mi to vynahradí ty pujčky kvuli jeho problémům… takže jeho auto psané na mě jsme prodali a stoho zaplatili další jeho průšvih… timto dnem se to ve mě začlo vše dít, začla jsem nenávidět sama sebe.. vyčítaa jsem ¨si to kam jsem naž vztah nechala zajít.. věděla jsem že nemám nic a nemám kam jít.. byla jsem upně na dně.. no ale nadále jsem náž vztah držela nad vodou a snažila se to vše nějak překonat… ale nešlo to, dusila jsem se, těšila jsem se do práce protože jen tam jsem se cítila dobře.. doba mi bylo hrozně, dusno, hádky… já už ho nemilovala, spíš jsem ho nenáviděla! Já jsem mladá celej život jsem měla před sebou a vše co jsem měla jsem věnovala jemu.. nedokážu popsat jak jsem se cítila.. na našem vztahu už jsem neviděla nic dobrého.. tři měsíce jsem přemýšlela jak to mám udělat abych od něj dokázala odejít.. on byl do mě hodně zamilovanej.. ale ty problémy kolem jsem prostě už nezvládala.. pro mě už to nebyla láska.. bála jsem se toho co bude.. co bude když se s ním rozejdu.. věděla jsem že s ním nechci být.. ale vše jsem v sobě dusila.. jednoho dne jsem ho poprosila at si sednem a popovídáme si… řekla jsem mu vše co se ve mě děje a že už takhle dál nemohu.. že po něm nechci nic vracet, že vím že sám na tom finančně neni dobře a že já ¨jediný co chci aby mě nechal v klidu odejít. Chtěla jsem se rozejít v klidu a bez hádek, vše co mi dlužil jsem nechtěla… chtěla jsem už jen klid! na všechno mi kejvnul až me to překvapilo že to šlo tak v pohodě. druhý den sem šla normálně do práce, elý den se mi neozval, řikala jsem si že si pořebuje asi taky vše promyslet.. večer jsem přišla domu a on nikde.. měla jsem o něj strach a začla se pidit po tom kde je. Už ani nevim jk to vzniklo ale začla hádka která gradovala a neměla konec… byla to taková hádka že jsem z něj měla strach, bála jsem se že udělá něco sobě nebo mě! asi po dvou hodinách urputné hádky se uklidnil a šli jsme spát.. já ale nespala měla jsem divnej pocit.. slyšela jsem ho jak vstává a jde na balkon, nějakou dobu tam byl.. radši jsemvstala a šla se tam podívat.. otevřela jsem dveře balkonových dveří a on stál na zábradlí a celej se klepal.. byl uplně mimo.. okamžitě jsem začala brečet a mluvit na nej co to jako vyvádí.. nechtěl se mnou mluvit řekl mi že už je pozdě.. povedlo se mi zavolat zachranku a hasiče protože ja už nevěděla co mám v takové situaci dělat.. než stihli ale přijet skočil.. skočil před míma očima.. záchranka u něj byla hned hasiči šli pro mě do bytu, kriminalka vše fotila, odvezli mě na stanici kde jsem stravila 24hodin. Äbsolutně jsem nevěděla co se děje… když mi přišli říci že to nepřežil… já jen seděla a koukala do zdi nebyla jsem schopná vubec ničeho.. když mě pustili kontaktovala jsem, rodinu, přatele, a ostatní co se ¨přihodilo.. nikdo to nechápal ani já ne! Po tomhle všem jsem začla oběhávat všechny naše společné učty, telefiony a vše co bylo psano na mě.. a co jsem neoběvila… na mém učtě byl minus 60.000,– můj přitel hral automaty a já to nevěděla, podezdření jsem měla to jsem již psala ale já mu uvěřila že nehraje.. taky jsem zjistila že mě za tu dobu co jsme byli spolu několikrát podvedl.. před tím než se tohle stalo svím přátelům namluvil že jsem ho opustila že jsem si našla nového frajera, že se k němu stěhuju atd.. můžu vam říct že když jsem toto vše zjistila složila jsem se a skončila jsem na práškách.. to už nebyla lítost a smutek ale nenávist!! Nedokázala jsem normálně fungovat.. ¨nehodila jsem do práce, byla jsem bez peněz a bez přátel.. a ještě ten hnusnej pohled z onoho večera stále před očima.. za pár týdnu jsem začla teda něco dělat, potřebovala jsem vyklidit byt protože jsem neměla peníze na nájem.. odstěhovala jsem se zpět k rodičum, v práci jsem dala výpověd a chtěla jsem začít znova a jinde… asi za tři měsíce jsem začla chodït mezi lidi.. kde jsem potkala svého současného přítele… hodně mi tenkrát pomohl se ztoho všeho dostat, deö dnes splácim stéle dluhy po svém ex příteli a pro sebe mi moc peněz nezbívá ale i tak se snažim nějak žít.. se svím současným přítelem jsem dva roky a moc si vážím toho co pro mě dělá.. pořád to pro mě neni jednoduché.. tuto zkušenost si ponesu v sobě už celý život… Svého současného přítele miluju, vim že jsem nikdy takhle nikoho nemilovala snažíme se ted o miminko ale moc to nejde bude to těma nervama kterejch se prostě nemohu zbavit… svému přílolovi věřím, nebo jsem teda věřila… před pár týdny sem zjistila že mě podvedl.. bylo to tedy jen jednou a už by to prej nikdy neudělal… díky tomu co provedl si prý uvědomil že mě miluje a že se mnou chce být do konce života.. snaží se jsemstila že mě podvedl.. bylo to tedy jen jednou a už by to prej nikdy neudělal… díky tomu co provedl si prý uvědomil že mě miluje a že se mnou chce být do konce života.. snaží se, kupuje mi květiny, píše krásné smsky, moc se těší na miminko pořád o něm mluví.. ale já ted nevím co mám dělat? po svích zkušenostech.. jsem zase v nervech.. co bude dál.. nevím jestli mu mám odpustit a hlavně jak to mám udělat… Vím že ho Miluju a že o něj nechci přijít..ale nevím jesti mu dokážu zase věřit.. byla jsem u psycholožky.. se kterou jsem své problémy z minulosti probírala.. potřebovla jsem se vypovídat a dostat to vše zesebe..ale i ted když se s přítelem pohádádme nebo ted když jsem zjistila tu nevěru okamžite mi před oči naskočí to co jsem si prožila a mám takové pocity uzkosti, furt brečim a vubec nevim co s tím mám dělat… prášky brát nechci už jen kvuli tomu že toužím po miminku… nevím jestli miminko by dokázalo tyto pocity, a stavy změnit.. nevim jak dál..