Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Mám přechýlené příjmení, takže dcera taky. Za české příjmení se nestydím, za přechylování taky ne. Ještě máme ve jménech samý háček a čárku - ani v zahraničí s tím nikdy nebyl problém. Jinou formu příjmení mají ženy i v jiných zemích - co já vím, tak třeba na Islandu, v Řecku, v Litvě… Nikdy jsem neslyšela, že by třeba Islanďanky někdo považoval za „nesvětové“.
V okolí znám holčičky s nepřechýleným příjmením jen z rodin, kde je aspoň jeden rodič cizinec. S žádnou Maruškou Novák jsem se nikdy nesetkala.
@teroonka píše: Více
Tak třeba v USA se tak ženy jmenujou celkem běžně. Se jmény typu Amy Dlouhy nebo Mary Maly jsem se už setkala, takže z hlediska „světovosti“ je to v pohodě. Že u nás to je jak pěst na oko, to už bude podružné. ![]()
Já mám teda k -ová takovou trochu “averzi”, ač teda budu určitě v menšině. Je mi 23, takže možná je to částečně generační věc a částečně to, jak si tu koncovku -ová vykládám.
Je to v podstatě koncovka přivlastňovacího přídavného jména, která tak nějak dává najevo, čí žena je, komu patří. Vždyť někdy se na příjmení i ptá i otázkou “Čí jsi?” Odpověď - např. Nováková. Stačí oddělat čárku nad a a je to Novákova = patřící Novákovi. A přesně tak byla ta příjmení dřív chápána, žena byla jaksi “snížena” na nějaký “majetek” muže. Z toho plyne i logika toho, proč si po svatbě příjmení mění ženy a ne muži.
Možná je to pro někoho až moc velké pitvání, ale já z tohoto důvodu opravdu neberu přechylování jako nějaké rodinné bohatství. Navíc, kdo někdy tvořil rodokmen, ten zjistil, že za Rakouska-Uherska, kdy jsme byli poněmčováni, se ženská příjmení nepřechylovala, i když to byla vyloženě česká slova. Není to zase tak dávno, přechylování vzniklo až později.
Ve výsledku skoro o nic nejde, ale i tak jsem ráda, že mám příjmení bez -ová - mám totiž koncovku -ská, která už nemá ten přivlastňovací charakter. Pokud se někdy vdám, určitě budu chtít mít příjmení bez -ová. Možná jen, pokud by měl partner vyloženě nějaké příjmení, u kterého by to znělo hrozne/vtipne, přemýšlela bych, že si to -ová dám. Ale v planu to zatím nemám.
@stinga píše: Více
Muj manzel je Anglican. Kdyz jsem dceri vyrizovala cesky rodny list, tak jak tam jsou jmena prarodicu, prijmeni tchyne, Anglicanky, prechylili a je tam jako -ova. Prislo nam to naprosto absurdni, proste zadna Jennifer -ova neexistuje, tak jak to do dokumentu jako je rodny list vubec muzou legalne takto napsat…
U cizích jmen je to ok, tam je to naopak mnohdy žádoucí. Znám dívky Daler, Wong, Mayer, Thung, Bertoni… ale taky znám dívky Procházka, Tůma a Hojer.. tam mi to prijde fakt na hlavu..
@Verruli hezky vhled do historie ![]()
Taky si myslim, ze to je ciste generacni vec, hlavne tedy gen Z. Predchozi generace zase bojovaly o zenske formy povolani. Aby se treba zenam lekarkam, nerikalo lekar atd. Nektere vyrazy nemaji zenskou formu do ted, napriklad vyse zmineny host ![]()
V zahranici zrovna s -ova fakt problem neni. V cestine prijmeni sklonujeme, tak to u nekterych neprechylenych zni neprirozene nebo vtipne. Ale pro me za me at si kazdy zvoli jmeno jake se mu libi, pokud neni vulgarni. Neprijde mi to nijak dulezite, ze bych se nad tim mela treba pozastavovat
@rmot píše: Více
Mam předky v Polsku a babička i mama měly zasvobodna “mužský” tvar a vzdycky se mi to strašně líbilo
byla jsem vždycky naštvaná, ze mam tu českou traparnu, kdyz jsem se narodila v ČR ![]()
A koneckoncu ani v cr nebyly vzdy bezne přechýlené tvary, na přelomu 19/20 století se to moc nehrotilo a nebylo to tak běžné
My třeba koncovku nemáme. Znám pár známých,. kteří mají taky příjmení bez ová. Dcera s tím ve školy nemá problém. Mně někdy osloví s ová. Ale naše příjmení je německé, ale tchýně používá ová.
Pamatuju ze základky učitelku, které v té době bylo asi šedesát, která už kolem toho roku 2000 hlasala, že by chtěla být bez -ova, aby to nevypadalo, ze patří manželovi.
Jinak mně je to jedno, ať si každý dělá co chce, osobne spíš asi chápu potřebu přidat si manželovo nesklonovane jméno ke svému, třeba Novák Horáková, než být Petra Horák, ale každého věc.
I když je pravda, že ty ženy se dvěma jmény nerada oslovuju třeba v mailech, nikdy nevím jak ![]()
U jednoho jména mi to nevadí, tam je to prostě jasně dane, že je to „dobrý den, paní Novák“.
Jo ale vadí mi, když to jméno něco znamená, Kateřina Konvalinka Průšová mi zvedá tlak doteď. 😀
Moje přijmení je přídavné jméno, takže končí na ý. Žena má na ofiko dokumentech á ale jinak používá příjmeni s y, je to jednodušší. Stejně tak dcery.
Ale přechylování cizích příjmení mi přijde na palici - Thatcherová například ![]()
@KalamityJohn píše: Více
Nebo taková Jolieová, Grandeová, to jsou chutovky úplně.
Nepřechylování ženských jmen je za mě až na vzácné výjimky prznění češtiny (a myslím si o jejich nositelkách své).
Navrhuji, aby vládní strana SPD začala proti tomuto bojovat a nejlepší právník Rajchl by za PRO by to mohl navrhnout jako novelu matričního zákona. Aspoň by extrémisti ve vládě mohli být k něčemu užiteční ![]()
@Babrrr píše: Více
Celkom uprimne nerozumiem tomu pocitu, ktory niekto deklaruje, ze ma. Ze nechce patrit muzovi. Nerozumiem, z coho to prameni, co sa za tym skryva.
A celkom ma to zaujima. A hlavne, „ako sa to citi“ ![]()
@Verruli píše: Více
Proč si teda vůbec chceš vzít příjmení po chlapovi? Tak si nech svoje, ne? Tohle je to co mi nejde do hlavy. Vadí ti -ová, protože nechceš tomu muži patřit, ale zřekneš se svého příjmení, svojí identity a vezmeš si jeho. To mi přijde mnohem víc feministické si buď nechat svoje příjmení nebo si vzít úplně jiné společné, když už teda jde o to nevypadat jako něčí majetek ![]()