Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Předražené nemovitosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.9.21 08:54
- Citovat
- Upravit
30.9.21 08:55
@Zeoli ta potreba preci prameni z toho, ze te nikdo nevyhodi. Nebo, ze ti v 65 nekdo nezvysi najem, ktery si z duchodu nebudes moc dovolit. Taky z toho, ze si muzes delat upravy dle vlastniho uvazeni a moznosti. Me to prijde naprosto logicke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 08:55
No, lidé kolem mě,45+,ještě nedědí. Ale je obvykle pomoci dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 08:57
@Zeoli píše:
Tak pořád ta 20 letá nebo 20 letý má rodiče. Vracíme se zase k vícegeneračnímu bydlení. Žilo se tak odpradávna. To jen posledních desítek let jsme se rozežrali a každý musel mít svoje a ještě být vlastníkem. To je stejný jako s autama. Dvě na rodinu třeba.
Nikdy nepochopím tu potřebu za každou cenu vlastnit. Do hrobu si to nevezmeš.
S autama bych to nesrovnávala, na menších vesnicích nemáš bez auta moc šanci fungovat a třeba já při svém „furt v laufu“ povolání už vůbec ne.
Byly doby, kdy jsme v rodině se čtyřmi dospělými měli každý svoje auto (každý prostě jezdil jinam a v jinou dobu), teď bydlíme dva a zas máme 4 auta.
Kluk teda jedno „na lítačku“ a jedno pro radost 
, já jedno hlavní (pracovní) a druhé záložní „na doježdění“, kdyby mi to první kleklo nebo jsem to někde namotala na švestku. 
Fakt záleží na životním stylu, ale vlastní auto si pořídíš nesrovnatelně snáz, než vlastní bydlení. Spotřební záležitost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 08:57
@Zeoli píše:
Tak jestli se z tohoto hroutíš, už chápu, proč ti v žádný diskuzi nerozumím.
Nevím, já se z ničeho nehroutím. Rozhodně ne z takových blbostí, jako je zdražování cen bytů. V budoucnu bude vše jen horší, nejenže se zhorší dostupnost vlastního bydlení, ale bude problém vlastnit třeba i osobní auto atp. To tu přibude zase plaček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 08:57
@Anonymní píše:
Já naopak neznám moc lidí v mě generaci, co by něco zdědili. Já jsem teď ve 40 letech zdědila 1/6 bytu 2+1 v okresním městě 200 km daleko.To vážně vytrhne trn z paty
V naší generaci ne, to si právě musíš počkat na dědictví po rodičích. A to většinou nebývá ve 40…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
30.9.21 08:59
@unuděná No ono to bylo tak že ve většině případů se rodiče toho dědictví zřekli ve prospěch dětí, aby jim to pomohlo s pořízením vlastního bydlení defakto šlo o dědiství po prarodičích či rodičů těch dětí prostě se přeskočili generace. A jasně když srovnám kolik znám lidé tak ty příklady co jsem vyjmenovala nemůžu brát jako nějaký relevantní vzorek.
Příspěvek upraven 30.09.21 v 09:01
- Citovat
- Upravit
30.9.21 09:00
@Šarlota4 píše:
@Zeoli ta potreba preci prameni z toho, ze te nikdo nevyhodi. Nebo, ze ti v 65 nekdo nezvysi najem, ktery si z duchodu nebudes moc dovolit. Taky z toho, ze si muzes delat upravy dle vlastniho uvazeni a moznosti. Me to prijde naprosto logicke.
Jenže spousta lidí na to prostě nemá mít vlastní bydlení. A když na něco nemám, tak se jdu zadlužit? A když se s tebou něco stane, nebudeš mít z čeho splácet, tak o to snad nepřijdeš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:01
@tzipora píše:
Ano, souhlasím. Máš ale manžela. Myslím to v dobrém. Pokud je člověk sám na vše, má to horší.
pokud je člověk sám stačí mu garsonka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:02
@ludmilaadamkova píše:
@unuděná No ono to bylo tak že ve většině případů se rodiče toho dědictví zřekli ve prospěch dětí aby jim to pomohlo s pořízením vlastního bydlení
Tak u nás široko daleko ještě nedědili ani ty rodiče. Mým přátelům je 35-40, jejich rodičům do 60 a všem žije ještě alespoň jeden prarodič Takže ani tohle nepomůže, pokud chceš bydlet kolem 30 a nemáš zrovna „štěstí“, že babi s dědou klepne peka v 60 Navíc se na to prostě nedá spoléhat a bylo by nechutné, kdyby to někdo dělal. Jakože taky máme takový případ v okolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:03
@tzipora píše:
Ano, souhlasím. Máš ale manžela. Myslím to v dobrém. Pokud je člověk sám na vše, má to horší.
Tak píšeš o mladých, kteří chtějí založit rodinu, tak ti jsou na to snad taky dva, ne? A pokud je mladý člověk sám, tak je cestou se uskromnit a makat. Já jsem ve 25 letech měla vystudované 2 VŠ a na kontě pár tisíc, šla jsem bydlet do spolubydlení v Praze, našla si víc prací, půlku dovolené v té hlavní práci jsem využívala na práci jinde a šetřila jsem. Když to takhle udělají 2 lidi, tak do třiceti si v klidu můžou vzít hypotéku a jít do svého. My s manželem jsme šli do malého bytu mimo Prahu a nakonec tu hypotéku ani nepotřebovali, ale bylo to vydřený.
Spolužačka z VŠ hned po škole šla do nájmu bytu na hezké adrese jen pro sebe (přeci se nebude tísnit s někým dalším v bytě), nad mojí další prací nechápavě kroutila hlavou (přeci nebude trávit sobotu a tři večery v týdnu trávit prací), nad mýma dovolenýma ohrnovala nos (jet vlakem s batohem do Rumunska do hor není dovolená, dovolená je all inclusive). Pak se stěhovala k příteli, který byl rozčarovaný, že princezna nemá ve skoro třiceti rezervu ani pár desítek tisíc, vztah nevyšel, a ona si půjčovala na kauci na byt. V práci brala to samé, co já, ale ten rozdíl v bydlení, životním stylu, a moje další práce, udělaly rozdíl za těch cca 5 let zhruba milion Kč.
Jo, průšvih je inflace (která ale taky byla vždycky). A samozřejmě jsou lidé, kteří na to kapacitně nemají (nejsou mentálně ani fyzicky natolik zdatní, aby byli ve svých profesích úspěšní, a jdou dělat třeba pomocnou kuchařku apod.), no tak ti žijí v nájmu nebo v rámci vícegeneračního bydlení, to je taky normální.
Mě úplně děsí, jak dnes pomalu už student by chtěl vlastní byt a příspěvek na bydlení.
A k tomu dědění. U nás je v rodině docela dlouhověkost, takže já očekávám, že budu dědit ve věku 65+, rodičům jsem už řekla, že dřív rozhodně ne, a žilo se u nás vícegeneračně, takže rodiče spravují majetek prarodičů, praprarodiče byli bohužel sprostí poddaní, ani žádný strýček z Ameriky se neobjevil, takže smůla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:05
@zrcadlo píše:
Tak píšeš o mladých, kteří chtějí založit rodinu, tak ti jsou na to snad taky dva, ne? A pokud je mladý člověk sám, tak je cestou se uskromnit a makat. Já jsem ve 25 letech měla vystudované 2 VŠ a na kontě pár tisíc, šla jsem bydlet do spolubydlení v Praze, našla si víc prací, půlku dovolené v té hlavní práci jsem využívala na práci jinde a šetřila jsem. Když to takhle udělají 2 lidi, tak do třiceti si v klidu můžou vzít hypotéku a jít do svého. My s manželem jsme šli do malého bytu mimo Prahu a nakonec tu hypotéku ani nepotřebovali, ale bylo to vydřený.
Spolužačka z VŠ hned po škole šla do nájmu bytu na hezké adrese jen pro sebe (přeci se nebude tísnit s někým dalším v bytě), nad mojí další prací nechápavě kroutila hlavou (přeci nebude trávit sobotu a tři večery v týdnu trávit prací), nad mýma dovolenýma ohrnovala nos (jet vlakem s batohem do Rumunska do hor není dovolená, dovolená je all inclusive). Pak se stěhovala k příteli, který byl rozčarovaný, že princezna nemá ve skoro třiceti rezervu ani pár desítek tisíc, vztah nevyšel, a ona si půjčovala na kauci na byt. V práci brala to samé, co já, ale ten rozdíl v bydlení, životním stylu, a moje další práce, udělaly rozdíl za těch cca 5 let zhruba milion Kč.
Jo, průšvih je inflace (která ale taky byla vždycky). A samozřejmě jsou lidé, kteří na to kapacitně nemají (nejsou mentálně ani fyzicky natolik zdatní, aby byli ve svých profesích úspěšní, a jdou dělat třeba pomocnou kuchařku apod.), no tak ti žijí v nájmu nebo v rámci vícegeneračního bydlení, to je taky normální.
Mě úplně děsí, jak dnes pomalu už student by chtěl vlastní byt a příspěvek na bydlení.
A k tomu dědění. U nás je v rodině docela dlouhověkost, takže já očekávám, že budu dědit ve věku 65+, rodičům jsem už řekla, že dřív rozhodně ne, a žilo se u nás vícegeneračně, takže rodiče spravují majetek prarodičů, praprarodiče byli bohužel sprostí poddaní, ani žádný strýček z Ameriky se neobjevil, takže smůla.
Přesně, bez dětí jsem měla dvě práce, garsonku a makala. Odvaz bylo kafe venku, dovolené low cost, batoh, vaření, kolo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:07
@Zeoli píše:
Jenže spousta lidí na to prostě nemá mít vlastní bydlení. A když na něco nemám, tak se jdu zadlužit? A když se s tebou něco stane, nebudeš mít z čeho splácet, tak o to snad nepřijdeš?
Tak reaguji na potrebu vlastnit. Co znamena, ze na to clovek nema? Ze si musi vzit hypo?
Soudny clovek, kdyz zjisti, ze prichazi problem se splacenim tu situaci resi. Muze bxt pojisteny, muze snizit splatky, muze nemovitost prodat, splatit hypo a jeste mu prachy zbydou, muze si tam dat spolubydliciho, nebo najemnika. Je to dle meho porad vyhodnejsi pozice, nez kdyz ti pronajimatel rekne “bezi vam vypovedka, za 2 mesice bude byt volnej”
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:10
@jkra píše:
Přesně, bez dětí jsem měla dvě práce, garsonku a makala. Odvaz bylo kafe venku, dovolené low cost, batoh, vaření, kolo.
Jo, jenže dneska řada lidí chce „poznávat“ svět, pak po třicítce začnou řešit bydlení.,,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 09:13
@Šarlota4 píše:
@Zeoli ta potreba preci prameni z toho, ze te nikdo nevyhodi. Nebo, ze ti v 65 nekdo nezvysi najem, ktery si z duchodu nebudes moc dovolit. Taky z toho, ze si muzes delat upravy dle vlastniho uvazeni a moznosti. Me to prijde naprosto logicke.
Konečně mi někdo rozumí. Mám kamaráda, který jeden byt pronajímá a párkrát už byl nucený dotyčného „vyhodit“. Nedovedu si představit bydlet v 60 v nájemním bydlení, protože mi kdykoliv může říct nájemce: nezlobte se, ale tento byt chci prodat, odstěhujte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Já naopak neznám moc lidí v mě generaci, co by něco zdědili. Já jsem teď ve 40 letech zdědila 1/6 bytu 2+1 v okresním městě 200 km daleko.
To vážně vytrhne trn z paty 
Takže naopak si myslím, že spousta lidí se musí zařídit bez spoléhání se na dědictví.