Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky,
já nevím, zda nevyhledat cvokaře, v šestinedělí nejsem, ani nejsem těhotná. Ale vše si hrozně beru. Jedné kamarádce dnes zemřel otec, je mi z toho hrozně! Druhá leží už přes týden v porodnici a jedna lékařka jí tam vysloveně deptá a já mám sto chutí tam jet a říct jí co si o ní myslím. Vím, že to vůbec nejsou moje problémy a určitě mi ted řeknete, že se mám starat o sebe, ale já si prostě nemůžu pomoct. Když vidím někoho brečet mám sto chutí ho obejmout, i když je to úplně cizí člověk..nevím, asi nejsem normální
Mám to stejně. Cítím to takhle od porodu. A ještě dělám takovou práci, kde je těch emocí a osobních příběhů hodně moc a to je teprve masakr. Mně je špatně i z toho, když slyším houkat sanitku. A celkem normální si přijdu ![]()
@Hadumi píše:
Mám to stejně. Cítím to takhle od porodu. A ještě dělám takovou práci, kde je těch emocí a osobních příběhů hodně moc a to je teprve masakr. Mně je špatně i z toho, když slyším houkat sanitku. A celkem normální si přijdu
uff
to jsem ráda
@dendule4 píše:
uffto jsem ráda
ja mam takovou kamaradku, proste to ma povahou. Seberou ji veci, nad kteryma treba ja mavnu rukou. A proto ji mam rada. Dalsi nase spolecna kamaradka obcas tyhle stesky nemuze vydejchat, tak ji rikam, ze to ma proste v povaze a at to neresi
@Hadumi píše:
Mám to stejně. Cítím to takhle od porodu. A ještě dělám takovou práci, kde je těch emocí a osobních příběhů hodně moc a to je teprve masakr. Mně je špatně i z toho, když slyším houkat sanitku. A celkem normální si přijdu
přesně tak.
Po porodu je to hrůza (myslím že to bude navždy, po porodu jsem 20 m.). Skoro brečím u každých zpráv, sanitky mě dostávají a tak vůbec. Prostě jsem se změnila a to jsem byla dřív docela cinik ![]()
@dendule4 a byla jsi takova vzdycky? Ja jsem zacala byt citlivejsi v tehotenstvi a neco z toho mi zustalo.
@dendule4 kdyz ja tohle mam taky..a ber uto jako dar, protoze vetsina lidi jsou studeni cumaci a pokud se ti neco deje, daji od tebe ruce pryc…je to narocne, ale beru to jako dar…urcite tim mnohym lidem poslouzis..ze snimi citis ze je obejmes..
![]()
Já to mám zase naopak - dřív jsem se dojímala a brečela nad kravinama. těhotenství a šestinedělí bylo masakr, to se na mě někd zle podíval a já brečela. Dokonce mě v prvním šestinedělí rozbrečelo i to, že muž došel domů a zeptal se, jak jsme se měli
Ted jsem pro změnu docela dost cynická, nebrečím, nedojímám se..
Ale teda jednu věc nevydejchám nikdy - zprávy o únosu nebo snrti dětí. Nedávno byl dokument o 2.sv.válce a tam obrázem mrtvých dětí - mimina i cca 3-5let… hrůza, mám doma 3,5letou a 5měsíčního a bylo mi z toho pěkně blbě ![]()
Já jsem přehnaně citlivá po dětech, tzn už 6let ![]()
Dřív jsem byla celkem „tvrďák“, ale teď mě rozhodí téměř vše. Brečím u zpráv, pohádek, při olympiádě jsem ořvala každou naši medaili ![]()
A taky bych chtěla spasit svět… ![]()
@dendule4
Podle mě je to skvělá vlastnost. (v dnešní době…)
Jen pozor na rozlišování, kam tu empatii vkládat. Někomu může pomoci, ale někdo toho může jenom využívat. ![]()
@dendule4
Ja jsem takova odjakziva. A obcas toho placiciho cloveka i obejmu
.
Prijde mi to lepsi, nez byt chladna. Jeste-ze pracuji s lidmi, tam se vydovanim s ochotou a empatii. ![]()
Ted koukam, ze je to stara diskuze.Tak uz te muj nazor asi moc nezajima ![]()
Omlouvam se…
Jen více lidí jako jste vy. Se srdcem na pravém místě. ![]()