Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přemýšlí, že smrt by byla vysvobozením..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.12.18 19:20
Psycholog - vypovídat se a najít někoho, kdo tě pochopí (a on tě pochopí, o to se neboj). Jiné řešení nevidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
28.12.18 19:21
Myšlenka na smrt přichází někdy ve chvíli, kdy jsme zahnáni do kouta a už nevíme kudy kam. Pak cokoli, co by ukončilo utrpení, i smrt, může vypadat lákavě…
A přesto mám z tvého příspěvku pocit, že se ještě umíš radovat ze života, že tam nějaké jiskry zbývají… A že ta myšlenka na smrt je vlastně voláním o pomoc - o pomoc se záchranou života.
Prosím tě, neboj se využít profesionální pomoci, ta je tu právě pro chvíle, kdy jsme lapení ve slepých uličkách. Co zavolat na krizovou linku a popovídat si o tom s někým „živým“? Nebo zajít do krizového centra? Objednat se o terapeutovi? Prostě už na to nebýt sama.
- Citovat
- Upravit
28.12.18 19:30
Klíčové slovo je "bylo mi řečeno "…toho kdo ti to řekl, nebo řekli, pošli bez pardonu do prdele, hoď to za hlavu a jdi dál. Nic netrvá věčně, ani to zlé. Posílám ti sílu a odvahu, to dáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.18 19:40
Ještě mi dovol tu dát můj oblíbený citát. A zvedni hlavu a usměj se, a snaž se myslet pozitivně i když je to těžké - naše myšlenky jsou to nejmocnější, co máme. Dokážou změnit naše pocity, nás charakter, i celý náš život. Pusť si film Tajemství.
Nikto nepríde, aby ťa zachránil. Žiaden princ na bielom koni neodnesie tvoje problémy preč.
Musíš sa zachrániť sama.
Krok za krokom, deň za dňom.
Uprac dom.
Postaraj sa o svoje telo.
Nájdi niečo, na čom sa dá pracovať.
Niečo, čo ťa urobí nadšenou.
Niečo, čo sa chceš naučiť.
Kúp si knihy a čítaj ich srdcom.
Choď na večeru.
Obleč sa do šiat, v ktorých sa cítiš pekná.
Len tak, sama pre seba.
Nepotrebuješ nikoho, aby ti tvrdil, že si pekná.
Uč sa robiť pekné veci pre seba.
Uč sa zachrániť sama seba… Charlotte Eriksson
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
28.12.18 19:41
@Anonymní píše:
Moje zodpovědnost k potomkům a lidem okolo mě mi to samozřejmě nedovolí. Ne, nejsem blázen, ačkoli by se vám název příspěvku mohl tak jevit. A nepřemýšlím o tom, že se půjdu oběsit, nebo otrávit… Akorát mám pocit, že jsem všem spíš na obtíž…
Měla jsem v životě fakt smůlu na partnery. Myslím, že kdybych tu psala vše, co jsem zažila a přežila, že byste tomu spíš asi ani nevěřily..
Nicméně vždycky jsem v sobě nějak našla sílu vstát, měla jsem pocit, že stojí za to v životě bojovat a moje životní krédo bylo, že jednou ranou dub nepadne.
Jenže teď jsem prohrála v život znovu, budu muset pravděpodobně začínat od začátku, možná i někde jinde a já už nějak nemám sílu, asi ani odvahu, ani chuť…
Jenže já cítím, jak se vnitřně měním, jak pomalu ztrácím zbytky hrdosti a jestli zůstanu v tom, v čem žiji, že vlastně zemřu za živa…
Už teď vlastně jsem často netečná, nebráním se, spíš jen mlčím… Po dlouhé době jsem se ozvala, bránila a ještě ani ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem a bylo mi řečeno, že jsem dementní psychopat, co všem zkazil svátky…
Nakonec jsem třeba opravdu blázen já? Já už nevím, spadla jsem někam dolů a nikdo to vlastně ani neví.
Chystám se do práce, na první pohled vypadá, že je vše v pořádku, ale je to jen zdání, které klame…
Zkusit žít bez partnera, jen s dětmi? Zkoušela jsi?
- Citovat
- Upravit
28.12.18 19:45
Ale ty se zase zvedneš a půjdeš dál. Jen zkus přemýšlet, jestli se nevydat jen svou cestou. On někdo zůstane za tebou, nekoho můžeš i ztratit. Ale pokud budeš na té své správné cestě pro tebe, sama sebe už neztratíš. A to bude ten tvůj pevný bod, kterého se můžeš držet vždy a všude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Waterfall
28.12.18 19:56
Také jsem tyhle myšlenky měla, že by to bylo lehčí, nedovolila jsem si to jen proto, že by to zranilo spoustu lidí šíleným způsobem.
Musela jsem si najít svůj smysl života, musela jsem se s tím vypořádat a poprat. Protože ty životní rány prostě snesu, nejsem srab, nedám se. Tobě ale ničí život ne jen to, ale i konkrétní jedinec a to je špatně.
Chápu, že jsi na dně. Ale zníš jako strašně chytrá a příjemná ženská a já věřím, že je spousta lidí, kteří jsou rádi, že jsi. Prosím, neutop se v tom, řekni to někomu blízkému, nech si pomoci. Změn věci tak, aby jsi se usmívala. Síla se hledá strašně těžce, ale ten výsledek za to stojí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.18 20:00
Já jsem i strašně unavená, protože jsem si už roky neodpočinula. Už roky se mi nepodařilo být třeba jen půl dne sama..
Mám děti a někdy bych si přála, aby někam zmizely. Od časného rána, do večera na mně pořád někdo visí.. Ne, nemám hlídání a manžel třeba teď už několik dní je buď zlitej pod obraz, nebo leží a kouká na bednu.
Já už mu o pomoc neříkám, stejně to nemá smysl…
Je to jedno k druhému. A vlastně jsem si to stejně zavinila sama, neměla jsem být tak hloupá…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.18 20:08
Víte, problém je, že já žiji ve strašném bludu, a to, že si můžu lásku zasloužit. Jenže láska takhle nefunguje. Vidím to všude kolem sebe.
- Citovat
- Upravit
Waterfall
Anonymní
28.12.18 20:20
@Waterfall Můj první partner byl alkoholik - závislý na tvrdém alkoholu. Často nepracoval, když už pracoval, tak peníze propil, ale vyslechla jsem si od něj naprosté šílenosti.
Jsi hovno, hovado všech hovad atd. Ťukal třeba ve dvě ráno strašně potichu na dveře a pak tvrdil, že jsem ho nepustila dovnitř. Jednou jsem to odhalila, protože jsem šla v noci na toaletu a on zrovna tak zlehka zaklepal (spící člověk by to nemohl nikdy slyšet). Otevřela jsem a on s hrůzou v očích vyštěkl, že už tam hodinu stojí, otočil se a zmizel ve tmě..
V podstatě mě tímto a podobným způsobem ničil.
Nakonec se s mnou rozešel, protože to prý fakt už nevydržel..
Ale moje nevětší hloupost je, že vlastně jsem nepoznala, že můj současný manžel je taky závislej na alkoholu. Pil jen pivo a chodil do práce a já byla tak zničená, že mi to tenkrát stačilo.. Jenže postupem času se to zhoršuje a já si někdy připadám, že jsem tam, kde jsem byla. Akorát o více než deset let starší a se třemi dětmi…
- Citovat
- Upravit
elibro
28.12.18 20:21
@Anonymní píše:
Víte, problém je, že já žiji ve strašném bludu, a to, že si můžu lásku zasloužit. Jenže láska takhle nefunguje. Vidím to všude kolem sebe.
Nefunguje. A na alkoholikovi si už vůbec žádnou lásku nevyžadoníš.
Dobrá zpráva je, že už víš, že je to blud.
- Citovat
- Upravit
Waterfall
28.12.18 20:36
Ona je otázka, jestli umíš žít sama. To potřebuješ, to se potřebuješ naučit. Když to totiž zvládneš, přijde ti to života někdo, kdo tě jen doplní.
Lásku si nevyslouzis, ta je slepá a blbá. Tys ty muže milovala a oni si to nezasloužili. Ale i tak má smysl lásku dávat.
- Citovat
- Upravit
28.12.18 21:04
@Anonymní píše:
Měla jsem v životě fakt smůlu na partnery.
Třeba Ti pomůže tohle: 
Přemýšlej o tom… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Moje zodpovědnost k potomkům a lidem okolo mě mi to samozřejmě nedovolí. Ne, nejsem blázen, ačkoli by se vám název příspěvku mohl tak jevit. A nepřemýšlím o tom, že se půjdu oběsit, nebo otrávit… Akorát mám pocit, že jsem všem spíš na obtíž…
Měla jsem v životě fakt smůlu na partnery. Myslím, že kdybych tu psala vše, co jsem zažila a přežila, že byste tomu spíš asi ani nevěřily..
Nicméně vždycky jsem v sobě nějak našla sílu vstát, měla jsem pocit, že stojí za to v životě bojovat a moje životní krédo bylo, že jednou ranou dub nepadne.
Jenže teď jsem prohrála v život znovu, budu muset pravděpodobně začínat od začátku, možná i někde jinde a já už nějak nemám sílu, asi ani odvahu, ani chuť…
Jenže já cítím, jak se vnitřně měním, jak pomalu ztrácím zbytky hrdosti a jestli zůstanu v tom, v čem žiji, že vlastně zemřu za živa…
Už teď vlastně jsem často netečná, nebráním se, spíš jen mlčím… Po dlouhé době jsem se ozvala, bránila a ještě ani ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem a bylo mi řečeno, že jsem dementní psychopat, co všem zkazil svátky…
Nakonec jsem třeba opravdu blázen já? Já už nevím, spadla jsem někam dolů a nikdo to vlastně ani neví.
Chystám se do práce, na první pohled vypadá, že je vše v pořádku, ale je to jen zdání, které klame…