Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
My jsme v práci taková studnice přebreptů
Kolegyně měla školení a povídá, že si musí ještě koupit nějakou bagetu, aby jí nebyla zima - chtěla říct, aby neměla hlad.
Druhá kolegyně se zeptala jestli si dáme čafe nebo kaj.
Já včera říkala naší pradleně, že jí přineseme hadry z auta, aby je mohla upéct, myslela jsem vyprat.
Jo a ještě jednou kolegyně odcházela domů a chtěla nám říct tak čau děvčata a naprosto vážně z ní vylítlo tak čau děvky.
No mám toho ještě mrak, ale na tohle jsem si vzpomněla hned.
Bývalý šéf kdysi, když čekal zboží (kola),a pořád kvůli tomu telefonoval, tak už se naštval a povídá „tolik benzínu provolanýho a kola nikde“. ![]()
@Kakika píše:
To jsi mi připomněla moji kamarádku. Pracovala tehdy za pokladnou v Kauflandu a na konci každého nákupu museli říkat: „děkujeme, bylo všechno v pořádku?“. A tak se jednou stalo, že po šichtě jela domů výjimečně busem (píchlé kolo) a když ji řidič autobusu vracel zpět na kupovanou jízdenku se ho zeptala, zda bylo vše v pořádku. No, nechápal a ještě jednou si vrácené peníze přepočítal
Tohle se mi stalo, když jsem dělala na kase v baumaxu a musela jsem vždycky říct,,dobrý den, zákaznicou kartičku máte?,, a pak jsem si šla koupit svačinu a u pokladny jsem automaticky vypálila tuhle větu. Prodavačka byla naštěstí chápavá ![]()
Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc. Pořídili jsme si kdysi nového domácího mazlíka- králíka. Pozorovali jsme s přítelem, jak vesele skáče po pokoji, a já to chtěla okomentovat nějak ve smyslu, že skáče, jako by měl na zadních nohách pružiny. No, myslela jsem to dobře, ale mozku se nějak nepovedlo to zformulovat správně do slov, takže jsem pravila: „Ta skáče, jako by měla péro v zadku!“… ![]()
Když jsem začala studovat v Praze, všechno pro mě bylo nové a hlavně se kolem mě ochomytalo hodně uchylu. Jednou jsem takhle stála v metru a čekala, a najednou se ke mě přitočil takový starší podivný chlápek a tak divně bokem mi ukazoval nějaký pozlacený odznak. Já na něj chvíli koukala, pak jsem si řekla, že asi nabízí na prodej nějakou veteš, falešný zlato nebo něco podobnýho. Tak jsem mu řekla „Dík, nemá zájem.“ a chtěla odejít. A on za mnou letěl a vykřikoval:„Slečno, revize jízdenek!“
@Kakika píše:
Děti zůstaly u našich a já šla se svým starším bratrem do obchodu. Cestou na nás za plotem zaštěkal pes a já automaticky „jeee, pejsek. Jak dělá pejsek?“. A brácha bez zaváhání „haf haf“![]()
Tehdy jsem s (teď už manželem) byla jen chvilku, když mě, staršího bratra a mamku vzal na nákup do Kauflandu (nákup na večerní grilovačku). Manžel držel nákupní vozík, bratr neustále povídal. Mamka se se mnou chtěla domluvit na druhu klobás a aby mě slyšela, chtěla bratrovi říct „zmlkni“ a mému muži „zpomal“. Otočila na na muže a jak se jí ty myšlenky zkřížily, vypadlo z ní záhadně „zmrde“. Muž v šoku, čím že to tchýni, kterou teprve poznal, stihl naštvat. Já v šoku, protože moje přeslušná mamka nikdy neřekla ani „vole“ a ona rudá jak rak se omlouvala a vysvětlovala, co chtěla říct. Když nám to vysvětlila, nemohla jsem se smíchy ani nadechnout. Tohle ji s láskou připomínáme už téměř dvacet let
Já na procházce se psem. Proti nám jde pán (polní cesta), jeho pes vypadá přátelsky, adekvátní velikost k našemu retrívrovi, aby si spolu zablbnuli. Z mých myšlenek: můžou si zaběhat/můžeme je pustit na vyběhání ze mě najednou vypadlo: „jste běhna?“ Rychle jsem se zrudlá studem opravila. Pán se váhavě omluvil, že asi raději ne a já se mu ani nedivím. Fakt to vyznělo, že jsem úchylák
Příspěvek upraven 11.05.22 v 07:48
Teda nad přeřekem maminky jsem se dnes tak rozesmála, až se mi rozmazal mejkap. ![]()
@robínek píše:
Teda nad přeřekem maminky jsem se dnes tak rozesmála, až se mi rozmazal mejkap.
Byla jsem na cirkevni svatbe. Slib konci : a nikdy te neopustim. Zenich byl chudak nervozni a trosku to pochomtal. Neveste rekl: a nikdy ti neodpustim. Kostel lehl smichy ![]()
Příspěvek upraven 11.05.22 v 22:56
@unuděná píše:
Přesmyčky jsou boží, mě se hned vybavilo tohle, u toho jsem kdysi čůrala smíchy
Ten gepard je výstavní! ![]()
Já taky ještě přidám…
![]()
Můj táta docela často udí maso, ryby…
My jsme tam přijeli a on říká : " udil jsem luxusní ryby, pojďte koštnout"…teď šel do té udírny, otevřel jí a říká s údivem
: „tyjo Honzík ta Ku..kanec to všechno snědl“
ještě dodal:" když jsem mu nabízel, tak to nechtěl a teď vše fuč"
(Hnedle z něj vylítlo kur*va
![]()
V životě by něco takového neřekl, málo kdy od něj člověk slyší sprosté slovo už vůbec ne před náma a dětmi. ![]()
Já jsem se smála a jeho to mrzelo
..ale v ten moment
. ![]()
@Anonymní píše:
To mi připomnělo opět kolegyni (nebylo to schválně). Říká komusi do telefonu :,, Vloudička se chybila'
U nás se taky vloudila jednou pěkná ptákovina - v době kdy covid nabiral na obrátkách a furt jsme řešily očkování a testování atd, se stalo - teď už bývalé - kolegyni, že napsala „dobití kreditu na očkování“ místo na kopírování;)
@Lucy75 píše:vtipné historky zjm. s telefonem se mi stávají běžně
![]()
v začátcích mé kariéry jsem žila s klukem jménem na R
Nedávno mi zvoní neznámé číslo, velmi podobné, co jsem volala marně před pár minutami, logicky ho pokládám za něj, říkám : Čau, kdy mi prosím tě konečně hodíš to suché tvrdé?? (myšleno dřevo)
na tlačítkové nokii odeslána smse : Večer uvidíš
odesláno kontaktu o řádek níže - Ředitel
jsem myslela, že dám výpověďnaštěstí měl i přes vysoký věk smysl pro humor..
Na druhé straně : Dobrý den, volám správně na inzerát na tu sedačku?![]()
Asi jako ta paní (možná to bylo i v jiné zdejší diskusi podobného typu) co jí měl přijet domů kominík a taky kurýr s balíkem a když zazvonil zvonek, pronesla do dom. telefonu „jo vy mi jdete protáhnout ten komín?“ A ozvalo se (po chvíli ticha) „to ne, já vám jen vezu balíček“ ![]()
Jednou k nám přišel kamarádky brácha v obleku a já ho chtěla pochvalit, jak mu to sluší a vypadlo ze mě -teda Davide, já bejt holka… ![]()
A pak na svatbě jsem chtěla pochválit svědka, jakej má hezkej oblek a vypadlo ze mě -no vidíš, tobě to sluší víc jak na vlastní svatbě ![]()
A ještě jsme byli jednou v cukrárně a chtěli jsme vanilkovou zmrzlinu a číšník nám řekl -nemáme. Pak přišli lidi s malým chlapečkem a on, že chce zmrzlinu a číšník prej jakou. A chlapeček -jaký máte? A číšník vyjmenoval x druhů a najednou řekl vanilkovou.My uplně vyšpicovaný uši a koukali jsme takhle
, že pro nás nebyla a chlapečkovi jí nabízí. A chlapeček spokojeně-chci vanilkovou. Číšník vyjel -ale tu jsem ti neříkal! A chlapeček ublíženě -říkal jste vanilkovou…A číšník udiveně-já sem řek vanilkovou? A já zařvala na celou cukrárnu -ste řek!!!