Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Niemeyer píše: Více
U nás je v tom kluk. Priorita je daleko. A pochybuji, že bude každý víkend jezdit domů. Teď říká, že bude v pátek do školy chodit s báglem a pak rovnou vyrazí na vlak a domů. Pochybuji, že bude pendlovat. Budeme rádi, když dojede co druhý víkend. Nebude na intru. Nikdo ji nebude nikam vyhazovat na víkend. Bude na druhém místě, kde máme doma. Ale momentálně je to pro ni daleko.
@matkabagristy píše: Více
Nikdy neříkej nikdy. Já jí taky měla na 8G. ![]()
Dcera měnila prioritu na poslední chvíli, prosila o zpětvzetí přihlášky. Taky nebyla rozhodnutá, i před tím jsme s tím šachovali.
Má nakonec prioritu číslo jedna odbornou školu, nechce za každou cenu studovat gympl, byť to chvíli vypadalo, že sportovní je její sen a v talentovkách ztratila pouhých 13 bodů.
Uvědomila si, že nechce studovat gympl, vidí u bráchy, jak vypadá matika, fyzika, chemie a cítí, že na to úplně nemá. Bojí se, že by se trápila. Nechce jít cestou trvalého doučování na úkor volného času. Tak nějak si to myslím taky. Ale od nás to nikdy přímo neslyšela. Přišla na to sama. Navíc na odborné škole se maturuje z předmětu v oboru, kam by se chtěla dostat na VŠ a když se nedostane první rok, okamžitě najde práci. V mezidobí si může rozmyslet, jestli to bude zkoušet dál nebo vybere jinou VŠ, VOŠ. Co s gymplem. Těch možností moc dnes není.
V dětství byla všestranně zaměřená a vyzkoušela různé věci, ve kterých byla výborná nebo aspoň lepší průměr. Sama sebe by si uměla představit na více školách s různým zaměřením.
Na intr nechtěla. Chce zůstat pořád ve svém prostředí a věnovat se nadále sportu. Kluka zatím nemá a svoje přátele si dokázala udržet, o když se v šestce dostala do výběrové třídy. Jedna z jejich nejlepších kamarádek je trvale z jiné školy a poznala ji na prvním stupni v tanečním oddíle.
Syn na tom 8G je, za rok maturuje a ještě taky neví, co by chtěl dělat
Ale tam si může pořád vybrat souběžně víc různých oborů a až po případném přijetí se rozhodne, jestli nastoupí.
Chvíli uvažoval, že by se po kvartě ohlédl po jiné škole, ale za doby hlubokého covidu se mu do toho nechtělo a žádná střední škola by ho líp nepřipravila co se týče jazyků.
@Havlova píše: Více
Přesně to jsem si říkala taky.
Navíc, jestli je to to samé, co tu byl screenshot od Jkra, tak se stejně dozví víceméně prdlajz. A ta obecná definice je jen znervózní.
@AvajBr píše: Více
Procházela jsem zadání z minula a predikci a opravdu je to něco jo bude slovní úloha… Nic konkrétního.
@Kunikula Strhana píše: Více
Hele, já ty „zlaté časy“ pamatuji. Dcera dělala přijímačky na 8G. Na emiminu se teď fňukalo, že si děti musí závazně vybrat školu už při podání přihlášky a nemůžou pak měnit pořadím. No, tak v té době si ji musely vybrat pár měsíců před podáním přihlášky - aby věděly, na jaký typ přijímaček se mají připravovat. Každá škola chtěla něco jiného. Některé školy měly seznam doporučené literatury (např. knihy s testovými otázkami k všeobecným znalostem), jiné si kupovaly SCIO testy (drahé testy k domácí přípravě, ještě dražší kurzy), další si dělaly svoje kurzy, bylo možné si platit soukromé doučování, Husarovy Zkoušky nanečisto existovaly už tehdy… stres to pro ty děti byl taky, ne že ne. Ono je to vidět i teď, pokud má škola krom CERMATu i vlastní přijímačky. Syn si takhle rozmyslel školu, která zrovna v jeho přihláškovém roce poprvé přidala vlastní test IT znalostí (a pořádala k němu vlastní přípravku).
Z pohledu rodiče říkám „zlatý CERMAT“ - není třeba se stresovat, co která škola chce, testy se dají stáhnout zadarmo z netu a jako bonus jsem CERMAT zvládla dětem vysvětlit sama, když u otázky tápaly. Se SCIO jsem měla problém, tam jsem v češtině často skončila s tím že „to přece musíš cítit, že je to takhle správě“, ale zaboha jsem nedokázala najít, jak jim to vysvětlit.
Podle mého názoru problém není CERMAT (který vychází ze znalostí učiva na základce a nechce po dětech, aby k přijímačkám znaly třeba pražské památky, měly základní orientaci v politice nebo měly načteny předem přesně nedefinovaná literární díla, jakožto součást všeobecného přehledu), ale nedostatek míst na školách. Jasně, že v předCERMATovských dobách se na čtyřleté obory děti dostávaly snáze - mnoho škol bralo v podstatě každého, kdo zrovna prošel kolem, aby naplnily třídy a nemusely rušit obor. U některých škol to platilo ještě před pár lety, v době CERMATu. Ale u víceletých gymplů, kde ta místa nebyla (v Praze, nevím, jak jinde), tam kurzy jely, i když CERMAT školy ještě nepoužívaly.
@ada80 píše: Více
Vaše škola má nastavenou docela vysokou bodovou hranici. Můžu se zeptat o jakou školu jde?
@jkra píše: Více
Pokud tam byl třeba nějaký příklad, který neví, jak by vypočítalo, tak pomůže. Dceři tenkrát na šestileté v matice pomohlo, že se podívala na rovnice, které ještě nebraly. Šlo to vypočítat i bez rovnice, ale bylo to náročnější. Hned měla na druhý termín více bodů z matematiky než na první. ![]()
@ada80 píše: Více
Tak to jsem myslela, že se dcera hlásí na gymnázium dle té hranice. 25 je strašně moc. ![]()
@Havlova píše: Více
JJ, bylo to tak. Já mívala vždycky vyznamenání, ale nikdy ne samé jedničky, takže na mne připadlo dát si jednu odbornou školu a jeden učňák. Učňák jsem si nenapsala, protože jsem o žádný nestála. Zato odbornou školu jsem si vybrala takovou, kde byl velký přetlak. Já byla v pohodě - naivita mládí, co bych stresovala, nějak bylo, nějak bude, proč bych to nedala, vždyť se učím. Stresovala máma, že přijímačky nedám a skončím na přiděleném učňáku mezi trojkařema. Budiž jí ke cti, že si stresovala soukromě a já se to dozvěděla až po přijímačkách, kdy mi škoní výchovná poradkyně vyprávěla, jak za ní moje máma opakovaně lítala měnit moji přihlášku na jiný obor a jak ona ji uklidňovala, že to dám.
Příprava probíhala tak, že jednak jsme ve škole všichni zájemci o maturitní obor měli v osmičce povinně jednou týdně nepovinnou přípravku + jsme doma počítali Bělouna do zblbnutí. Na druhou stranu proběhly přijímačky, my šly na oběd a projít se a za pár hodin jsme se zase všichni sešli před školou a na vstupních dveřích už visely výsledky s dělící čárou, kdo ještě ano a kdo už ne. Tohle současné čekání mi přijde nekonečně dlouhé… a letos je snad ještě delší, než bylo ještě loni, že?
MMCH mám pocit, že v mém okolí i dnes vždycky stresují víc rodiče, než děti. A že dost záleží na tom, nakolik rodiče udrží svůj stres na uzdě a nakolik ho přenesou na dítě.
@ada80 píše: Více
Většinou se uvádí z jednoho testu Čj 25 a M 25. Tys možná myslela celkem?