Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Svetlana87 Ja vim. Ale to muze trvat klidne i 10 let, zapomnela jsem napsat, ze v tom dome ma nekdo bremeno a bydli tam…![]()
hele, normálně bych si vzala bydlení do pronájmu, postupně rekonstruovala, měla to jako chalupu, až bych udělala kus, jako koupelna, kuchyň, topení a jedna dvě místnosti, šla bych do svého a pak zbytek života dodělávala. A ano, klidně bych si pořídila dítě.
@Anonymní píše:
@LaPaloma tam slo o osobni zalezitosti ktery tady rozebirat nebudu… muj zdravotni stav taky ne, ale vim o cem mluvim
Jestli jsi na tom tak, že potřebuješ mít ze zdrav. důvodů dítě spíš dříve než později, tak si ho pořiďte do nějakých stabilních poměrů. To určitě není rozdělaná rekonstrukce baráku, k tomu třeba rizikáč, méně peněz, spolubydlení s jinou generací. A nervy z věcí dalších jako je zdraví rodičů… a cokoliv jiného.
Ta intuice, že to bude náročné a strach, že to nezvládneš - té můžeš věřit. Tyhlety vnitřní pocity bývají nejpravdivější - rozhodně pravdivější, než tu kdokoliv co napíše.
Vždy jsem litovala, když jsem neuposlechla vnitřní intuici.
@Anonymní píše:. Je tam vana v kuchyni
Tak v uvodnim prispevku pises ze se tam bydlet neda… ze neni koupelna tak co?
Přítel nevydělává?… já bych si vzala hypotéku, dodělala koupelnu, nastěhovala se, u toho dodělala výšku a dítě… nebo kolik ti zbývá do konce výšky?
Bezte bydlet do podnajmu, osamostatnete se a pak plodte deti.
Jak dlouho se s přítelem znáš? Do práce chodíte oba? Našla bych si podnájem a domek postupně předělávala. Pokud chcete dítě, přiveďtte ho do prostředí, které je alespoň trochu finančně zabezpečné a kde jsou rodiče samostatní. VŠ si můžeš určitě přerušit, to mi přijde jako nejmenší problém. A k tomu zdr. stavu - nechceš se k němu vyjadřovat, ok. Ale je to stav, který má co dělat s tvojí plodností nebo těhotenstvím?
V první řadě bych si rozhodně nepořizovala dítě nemít vyřešené bydlení. Nejdřív bych se přestěhovala do nájmu, pak už mi nic nepřijde jako extra problém. Škola i rekonstrukce se dají dělat za pochodu
@Anonymní píše:
@Svetlana87 Ja vim. Ale to muze trvat klidne i 10 let, zapomnela jsem napsat, ze v tom dome ma nekdo bremeno a bydli tam…![]()
Tak si zařidte jiné bydlení, ale dítě musí mít normální rodinu a zázemí, ne se stěhovat od jedné babičky k druhé. Pokud chcete mít dítě, měli byste stát na svých nohou, ne? ![]()
Já bych se vykašlala na školu, stejně tam máš problémy, nejspíš to stojí nějaké peníze a rozhodně to stojí dost času. Školu si můžeš dodělat později, třeba i s dítětem.
S dítětem barák nedoděláte. Starý barák k rekonstrukci nebyl zrovna dobrý nápad.
Místo školy bych si našla ještě jednu práci, ušetřila nějaké peníze a zkusila dodělat co nejvíc na domku. Pak dítě a eventuálně škola, která teď fakt není důležitá.
Asi uz to tu psaly holky…prvni zdravá matka…škola počká, zjisti si, jak dlouho se da prerusit. odpocin si a zbytek bych resila za pochodu. Nasetrite ve dvou a po bremenu zacnete jednat. Jedno dite - no problem. I maly byt je ok…nekdy se neda takhle dopredu vse planovat
neboj, vse bude v pohode. Nejsi na to sama.
Resila bych vse jedno po druhem. Skola. Pak bydleni. Pak rodina. Tak je to pro me aspon logicke. Jinak nebudes v psychicke pohode a zdravi a plodnosti to taky moc neprida.
Já bych šla do nájmu, vzala se, dodělala školu a zplodila dítě. Domek můžete opravit až budeš po mateřské zpátky v práci, vzít si hypo nebo postupně rekonstruovat, ale bez mimča.
Já vím, že v dnešní době to neni všechno hned a na vššchno, ale přijde mi, že to máš takové nedomyšlené..
Proč kupovali vaši tobě dům, o který moc nestojíš- nebo stojíš, to jste se měli dopředu domluvit.. A pokud ho teda koupili-což buď ráda, protože to se každému nepoštěstí, tak udělat koupelnu neni problém ne? Ano finance, ale já mám okolo sebe hromadu 30 letých párů, co prostě už začínali společně žít, a prostě to bylo tak- i my jsme to měli.. že když se začalo, t ak se začalo.. Něco ušetřit, něco partner, třeba pracovatg na domě, ujasnit si co chcete- jeslti tam bydlet, jeslti ne..
Trochu mě to přijde, takové, že nevíš co by.. a vlastně se na to ptáš, to je pravda, ale na tvém místě, bych dodělala školu, u toho si opravovala dům a pořídila si dítě..
jako opravovat dům a čekat dítě, to vidím okolo běžně a všichni do dali a ještě třeba se dvěma, třeba..
Pak je otázka, jestli tam chcete, ale myslím, že už jste 30 letí lidé ne 20 letí..
asi se partnerovi nedivím, neříkám, že si stará, ale na to, že máš 27, tak opravdu je to takové chaotické ty představy..
@Anonymní píše:
Ahoj holky,chci vas poprosit o nazory. Samozrejme moc dobre vim, ze si to musim rozhodnout sama, ale pro me jsou momentalne obe varianty spatne. Byla jsem ve vztahu nekolik let, nastesti to krachlo. Chtela jsem se soustredit na dodelani VS, ale najednou prede mnou stal ten nejlepsi chlap. Chodim na HPP do prace, muj zdravotni stav neni idealni, delam vysku, a navic je mi 27. Prisel s tim, ze bysme meli mluvit o zalozeni rodiny. Jenze. Nasi mi koupili barak k rekonstrukci (nemame nasetreno tolik na hypo/uver/reko), bydlet se tam moc neda (chybi koupelna). Vyhazovat penize za najem se mi nechce. Ted nevim, jestli proste zustat napul u nasich a napul u jeho babicky s ditetem a u toho delat skolu, nebo pockat po tricitce. Mam strach ze pak to nepujde. Mam strach vlastne uplne ze vseho… Pritel rika ze to zvladneme a ja verim ze on udela vsechno aby nas zajistil, ale ja mam neskutecny strach ze nic nezvladnu. Prosim, moc se do me nestrefujte, mne je na nic uz i tak, mam nervy v haji (neustale problemy a urady, s ex, zdravi rodicu, problemy ve skole…). Diky za nazory.
Já bych se hlavně pred dítětem dala do nějaké lepší psychické kondice. Až ti bude lépe, tak pro tebe bude i jednodušší se rozhodnout a vymyslet nějaké řešení. A bydlet někde na půl se mi nezdá úplně ideální. Proč se nerozhodnes buď pro rodiče nebo pro babičku?
Tak v uvodnim prispevku pises ze se tam bydlet neda… ze neni koupelna tak co?