Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Připadám si úplně sama a zbytečná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.24 19:06
Už zase? 
Žádnou radu ti psát nebudu, zbytečný. Dostala jsi jich už plno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 19:17
Tak pokud by návštěva ve mě vyvolala takovéto pocity. Tak bych tam jednoduše nejzdila a utnula kontakt, nic ti to nedává jen bere. Bez nich ti bude lépe, bez falešného obrazu rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 19:18
Tak pokud by návštěva ve mě vyvolala takovéto pocity. Tak bych tam jednoduše nejzdila a utnula kontakt, nic ti to nedává jen bere. Bez nich ti bude lépe, bez falešného obrazu rodiny.
@JancaS84 píše: Více
No jo, tak to třeba na ni zase padlo. Instantní řešení na to není. Však to číst nemusíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 19:27
Vykasli se na ne. Soustred se na svuj vztah a najdi si kamosky, pro ktere budes dulezita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 20:21
Jakože ti dárky, cos přivezla, nabalili zpátky a ještě se ani nezeptali, jak se máš
nepopřáli ti k narozkám třeba s jen čokoládou…
no, tak tam už bych nejela
zkus to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.24 09:16
Něco ti napíšu. Jediný východisko je, začít žít svůj vlastní život a na ostatní se vyprdět.. Moje matka stala taky za starou bačkory ( ještě žije ale pro mě je mrtvá). Přestala jsem se s ní bavit, když jsem si našla nového partnera ( s bývalým jsem se rozvedla, byl to notorický lhář, alkoholik, psychopat, úchyl, zloděj, manipulátor a další věci zmiňovat radši nebudu). Do té doby jsem se s ní bavila, protože jsem potřebovala eventuální východisko. Teď s mým nynějším partnerem jsem se dala dohromady, je že mě jiný člověk a věřím si. Mám dvě děti a zodpovídáme za ně společně. Bavím se jen si mým tátou a jeho přítelkyní. Moje matka (než jsem to utnula) pokaždé když oznámila svou návštěvu, tak se mi začínali ježit chlupy, bušení srdce, když u nás byla tak se s ní bavil jen můj chlap. Prostě jsem ji odstřihla. A víš proč? Měla jsem to podobný. Mlátila mě, nadávala mi sprostě, kvůli úplným banalitam. Nikdy se mě v ničem nezastala, zastávala se vždy druhých, srážela mi sebevědomí, nikdy mi neřekla že mě má ráda. Chodila jsem do školy v děravém oblečení a ve věcech které mi byly malé. Ve škole od některých šikana, matka se mi za to doma vysmívala. Dvakrát jsem jí řekla, že ji nenávidím. A nenávidím ji do dneška. Našla si přítele, když mi bylo deset a když mi bylo 14 tak nebudu zmiňovat, čeho jsem se dočkala… No pak se to matka dozvěděla když mi bylo 22 a do dneška o něm mluví v dobrým a tenkrát mi ještě řekla, že o tom potřebuje vědět víc aby ho mohla nenávidět… No prostě ****… Vždycky ze mě dělala spíš kluka, měla jsem krátké vlasy a nosila klučičí věci. Jinak babičky ani dědečky nemám. Bavím se jen s tátou a mám klid. Takže moje doporučení znáš. Žij svůj život a na ostatní se vykašli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
prosím anonymně. Připadám si strašně sama a jako kdyby na mě z rodiny pořádně nikomu nezáleželo… Situace: má matka je již 4 roky po smrti, bohužel jsme se téměř nevídaly, jako dítě se mě zřekla/nebo utnul kontakt otec, nevím, bylo mi 5. Otec si našel novou ženu. Pak už mám strýce, který se nesnese s otcem a tak se nechce moc bavit ani se mnou a jen jednu vlastní babičku, ale ta vztahy bere jinak, u ní jsem odmala byla spíš “podej, přines, ukliď, udělej čaj sestřenicím”, všichni říkali, že mě cepovala a já poslouchala jako pes na slovo, protože jsem s ní vyrůstala, takže sestřenice pro ni byly vždy vzácnější. Ze strany nevlastní mámy mám prarodiče, dva nevlastní bratry a 2 sestřenice. Jinak mám 2 roky přítele.
A právě dnes jsem jela navštívit nevlastní babi a dědu a opět na mě sedlo to, že i tam jsem nedůležitá. Vezla jsem jim dárky k svátku, co oba měli, zřejmě je to překvapilo, tak mi k mým narozeninám, co dnes shodou okolností mám vrazili zpět do tašky, ve které jsem jim dala dary víno a svíčku. Což o to, to bych neřešila, ale dýchlo na mě to, jak mají všude fotky bratrů a sestřenic a mojí nikde, cítila jsem se zvláštně, ani jednou se nezeptali, jak se mám, co je nového, mluvili o ostatních, co dělali a co ne.
Na to jsem zvyklá i od otce a nevlastní mámy, většinou se ozve především, když něco potřebuje (vždy jen mě, synům nevlastní mámy nechtějí, že prý je nechtějí otravovat - takže jsem třeba vozila hlínu a štěrk a když už jsem fakt nemohla, řekl otec, že to jsem toho moc neodtahala, když chci vyslechnout, nikdy mě nenechá ani domluvit. Nesu si z dětství dost traumat, včetně bití. Ale takového, kdy mi babi držela ruce a táta mě řezal koženým řemenem až do krve, nebo když jsem jako dítě (musela jsem poslouchat tak, že ve 30 jsem zjistila, že vlastně nevím kdo jsem a co chci, jak mou osobnost tlačili do země a dělala jsem, co chtěli oni) plakala, nebo měla panické ataky (to jsem nevěděla, co je ještě v té době), dostala jsem ještě facku a polití studenou vodou…
Normálně působím jako pozitivní člověk, ale často na mě sedne to, že vlastně pro nikoho nejsem tak důležitá a proč nikoho nezajímám. Beru AD a dlouhodobě chodím na terapie, zbavila jsem se častých úzkostí a toho nejhoršího, ale někdy to na mě stejně sedne … Nemáte třeba tipy, jak si ještě sama pomoci?