Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pěkný den,
chtěla bych se svěřit s takovým malým problémem, který ale dokáže někdy pěkně otrávit. Přistěhovali jsme se s manželem do malého města, kde nikoho neznáme do asi 2 roky starého bytového domu, kde jsme koupili byt. V domě je asi 50 bytů, většinou mladí rodiče s dětmi. Těšila jsem se, že si syn (5let) najde nějakého kamaráda, nebo kamarádku, ale to se zatím nepodařilo - pracujeme s manželem oba v jiných městech a malý ještě chodí do své staré školky, také úplně jinam, takže doma jsme v podstatě až večer a o víkendech. Často se mi stává, že mě ostatní sousedé z domu - hlavně tatínci s dětmi, vůbec nepozdraví. Ženské a starší lidi zdravím první já, ale muži by myslím měli zdravit první.
Synovi zase ostatní děti vůbec neodpovídají na pozdrav, mě samozřejmě také nezdraví. Sousedé na naší chodbě se s námi zdraví, ale jejich děti ne a také neodpovídají synovi. Je mi ho líto, protože na ně vždycky nadšeně volá, ale žádná odezva. Přitom se několikrát potkali na pískovišti, takže se nedá říct, že by ho neznali. V domě bydlíme už skoro rok, takže se situace asi nezmění. Nevím, jestli jsme nějací divní, už se vám někdy něco takového stalo? ![]()
Ahojky, no těžko říct…my třeba v baráku taky máme spoustu sousedů a žádný extra vztahy. Možná je na to ještě čas, ikdyž nevíím. Zdravení je snad ale slušnost.
Já teda zdravím první každýho, pokud vím, že ho znám a patří k nám do domu. Z vlastní zkušenosti vím, že můj chlap to zas tak moc neřeší a kolikrát (bydlíme tady něco přes rok
) se i diví a říká "On tady bydlí, jo?
", takže bych si to zas tak osobně nebrala… Spíš bych se koukla, jak to funguje mezi ostatníma sousedama, jestli ti se zdraví nebo ne… ![]()
Před půl rokem jsme se přestěhovali také do novější bytovky, kde jsou samé mladé rodiny…nejsem nějak komunikativní typ, ale potkám-li někoho před domem nebo na chodbě, tak je snad automatické, že se pozdravíme..to, že chlap zdraví první beru jako samozřejmost!!
Ale evidentně některým „individuím“ chybí i základní slušnost…takže se pak nemůžeš divit, že se tak chovají i jejich dět
![]()
jj, nechci být paranoidní. Jak se zdraví ostatní nějak nemám šanci vypozorovat, ale spíš mě zaráží ty děti. Když je syn pozdraví, tak se ho snažím podpořit a řeknu jim taky ahoj, ale ony nic. Už jsem se taky neudržela a říkám, ty nezdravíš? A zase nic. ![]()
Nechci být za protivnou babu a někoho buzerovat.
Dorka x - taky si to snažím říkat, ale někdy převládne pocit, že jsme prostě nezapadli - nejsem typ který prokecá hodiny na pískovišti, ale zase studenej čumák to taky ne.
Jestli máš na to koule, tak řekni malému při nepozdravení trošku nahlas, že nevadí, že mu dotyčný neodpověděl, že je to sice neslušné, ale ho pozdravíš sama, at mu to není líto, a fakt ho pozdrav.
Možná je to trkne.
Tak nám se tohle nestalo. Přistěhovali jsme se loni do nového bytu, ovšem my jsme bytovka o čtyřech bytech, takže je to bydlení a hlavně vztahy mezi lidmi zase o něčem trochu jiném - každý tady zná každého. Každopádně jsem se trochu bála, že to právě není až tak anonymní jako třeba v paneláku, jaké budeme mít vztahy se sousedy a musím říct, že super. Zdravíme se od prvního vidění, prohodíme pár slov, když se potkáme, sousedka dokonce donesla i zákusky z narozenin. U nás teda nejsou mladé rodiny, jsou to všechno už lidi v důchodu a jediní mladí jsme tady my.
My, když jsme se nastěhovali, tak jsem tedy zdravila všechny, ať taky vědí, že tu bydlím. Manžela se snad ještě půl roku po nastěhování jistý soused stále ptal, když se potkali u dveři, jestli tady bydlí. Musím říct, že už tu bydlíme 5let a ještě všechny sousedy neznám.
Ale zdravím tedy všechny, co mě pozdraví a i u kterých si nejsem jistá, zda tu vůbec bydlí.
Děti jsou děti, sousedovic dcera nás taky nezdravila, je to jejich vizitka, ne naše.
My jsme se vlastně tak nějak „blíž“ seznámili se sousedama na schůzích vlastníků…či jak se to vlastně jmenuje
Máme tady něco jako družstvo vlastníků bytů (nevím, jestli je to přímo družstvo…jestli to nějak nekomolím
), máme cca každého půl roku schůzi..řeší se tam takový ty věci okolo domu a tak - děsná nuda, ale aspoň člověk ví, s kým ten dům sdílí
A když už s někým sedíš u jednoho stolu (byť půlhodinu) tak je pak samozřejmý, že ho pozdravím a je i jednodušší s ním prohodit pár slov.. Vy nic takového nemáte?
no ono taky tím, že nikoho neznám v celém městě, je to celý trochu na bednu. Sousedům na chodbě, co mají děti, jsem přinesla o vánocích kytku - hvězdu a pro děti perníčky.
Ahojky,
já začla před 2.lety a něco bydlet v paneláku u přítele a zdravím se max. tak se 3-4.sousedy. S pár lidmi se nesedíme už od pohledu…Já zdravila vždy první ale když nebyla žádná odezva, tak jsem je poslala pro sebe do pr. I kráva zabučí! Jen mi je líto Tvého snyáčka…to mě mrzí, ťutínek. Děti by ho snad zdravit mohli. Hlavně žádný stres… za to Vám tam nikdo nestojí.
Dorka x - jo bylo to jednou, ale manžel byl v práci a já neměla hlídání - bylo to navíc ve městě mimo dům, takže jsem nešla - asi chyba.
barah píše:
Děti jsou děti, sousedovic dcera nás taky nezdravila, je to jejich vizitka, ne naše.
Přesně tak!
![]()