Všechno mě dokáže rozbrečet

Anonymní
16.5.11 20:48

Všechno mě dokáže rozbrečet

Trochu se za to stydím, proto anonym..

Je normální, že mě naprosto všechno, sebevětší blbina okamžitě rozbrečí? Nebo je na tom někdo podobně?

Pozoruju to na sobě už dobře víc než rok.. Dnes mě například rozbrečela písnička Chtěl bych být víc než přítel tvůj. Nebo kreslené pohádkové písničky.

Na pořad Mordé z neba se jdu dívat rovnou s krabicí kapesníků. Písničku " … má narozeniny, my máme přání jediný" jsem svému dítku odzpívala první tři slova, pak už to nešlo, protože jsem řvala (nebyly to první narozeniny, aby mě to tak dojalo). Vidím nějaký článek o rodině, o dětech, o zvířatech, o povolání, které má MM (není nejbezpečnější), řvu jak želva.

Na školkové besídce jsem brečela ještě před brankou do školky. Koukám na fotky z mého dětství, po mém porodu, řvu jak želva. Prostě řvu pořád, není den, aby mě něco nedostalo.

Podotýkám, že nejsem těhotná, ani kojící, jsem jinak hodně silná a dominantní osobnost. Řekněte..je toto normální?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3588
16.5.11 20:57

asi je. ja jsem nekdy taky takova , ale ja jsem takova zacala byt az kdyz mi umrela mamka. a od te doby se vic dojimam a taky me treba rozbreci nejakej pribeh a ted je to silnejsi kdyz mam malyho

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10351
16.5.11 21:05

Jo taky to mám, ale vždycky to trvá tak devět měsíců :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12735
16.5.11 21:10

Tak já to mám od porodu. Ale jako dítě jsem taky byla taková, pak to během puberty přešlo, no a ted se mi to vrátilo po porodu a je to už 2 roky, strašné, mě se chce brečet i když si třeba vzpomenu na něco co mi připadá strašně dojemné. :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15674
16.5.11 21:10

Ahoj. Mně to začala v prvním těhotenství - musela jsem se přestat dívat na Poštu pro tebe - a zatím mě to neopustilo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.11 21:10

Tak v tom případě jsem permanentně těhotná :mrgreen: , tak doufám, že to nebude trvat na věky, protože si už fakt připadám jak pitomec.

  • Citovat
  • Upravit
8384
16.5.11 21:11

ja pred tehotenstvim byla citlivejsi ale docela v pohode dokazala jsem se i nekdy poradne pohadat..v tehotenstvi me rozbrecelo vsechno, hadat uz se s nikym nemuzu protoze hned brecim a ted kdyz kojim je to stokrat horsi, chce se mi brecet skoro kazdy den, u zprav klidne i :-) a myslim ze uz se toho nezbavim :-D muze za to ten mrnous :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.11 21:12

Minulý příspěvek patřil k Zuzouš..

LadyRebeka, jsem na tom stejně!

  • Citovat
  • Upravit
648
16.5.11 21:46

já jsem natom uplně stejně taky mě to drží od porodu.
byla jsem s dětma u vlaku pro tetu, přijela na návštěvu, děti jí zamávaly a volali te-te a já řvala jak debil :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.11 22:03

Taky se přidám. Po porodu mě rozbrečí cokoliv. Někdy si připadám jako blázen. Někdy se jsem schopná se rozbrečet i když na mě přítel nepěkně promluví a ten je z toho už napalici. Dokonce mi i řekl, že jsem blázen.

  • Citovat
  • Upravit
6792
16.5.11 22:23

ahojky ja jeste tehotna nejsem ani jsem nebyla ale jsem na tom stejne rvu porad kdyz jsem sama doma pustim si pisnicky a brecim kdyz koukam na televizi a maj se tam lidi radi tak brecim nebo kdyz v televizi nekdo umre tak brecim dneska mi kamoska rekla ze je tehotna tak jsem brecela jen nebrecim kdyz se hadam s pritelem :lol: to je snad jedina vec kdy jsem v pohode.asi naky divny hormony nebo co? :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
xxZuzana
17.5.11 10:09

Uklidním tě, nejsi v tom sama :kytka:

U nás je to zřejmě dědičné - mamka prořve každou dojemnější scénu v telce, v pubertě jsem to neměla moc ráda, přišlo mi to divné. Ona si slzí potají do kapesníku, maskuje to - takže žádná průtrž, ale stejně. Táta se dojímá také, třeba když říká přípitek na oslavě, dopředu všichni víme, že se dojme a bude „ostuda“. Vyletí mu hlas do výšky, začne slzet… no a já jsem teď úplně stejná. Dojme mě reklama s kotětem, jak mu spadne na hlavu sníh… nebo písničky - skoro každá druhá. Dojímá mě, když mi někdo něco pěkného řekne, klidně i v samoobsluze. Nebo staří lidé, malé děti… vlastně skoro všechno. Sevře se mi hrdlo, nemůžu mluvit, katastrofa. Slzy nějak vždycky zarazím, dá to práci.
Když mi popřála pokladní v bance pěkné svátky, slzela
jsem po odchodu asi 5 minut. Prostě pako :mrgreen:

Už jsem i hledala příčiny - jestli třeba něco v dětství, nebo tak… ale když vidím rodiče, jsme prostě citlivky všichni. Přítel se mi směje a říká, že už se těší na ty školní besídky, nedejbože na svatbu naší dcerky. To nebudou stačit kapesníky, vezmu rovnou prostěradlo.

  • Citovat
  • Upravit
1748
17.5.11 10:14

momentálně mě rozbrečí i špatný tón věty (naposledy před deseti min. :zed: ) nebo stupidní film, ale se mnou třískají těhotenské hormony, předtím mě většinou rozbrečela jen fyzická bolest - úraz a tak. Snad to bude jen dočasné, doufám..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12735
17.5.11 13:08

xxxZuzanaxxx- tak ted jsem se řezala jak pominutá s tím prostěradlem, ale já budu to samé jako :mrgreen: mi stačí když něco dcerka nového dokáže a řvu :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1332
17.5.11 13:42

Já mám, takové nálady když mám dostan menzes.To řvu jak tele u všeho a pro každou blbost.No a o těhotenství ani nemluvím .Děs ,asi bych řekla ,že to bylo první poznávací znamení,že jsem v tom.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová