Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel a moje minulost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.6.18 17:18
Je moc mladý, má trošičku komplex - ale z toho vyroste 
Jen – je to dost únavný to poslouchat, co? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:19
@Anonymní píše:
Zdravím vás všechny při nedělním odpoledni
Obracím se na vás s dotazem a prosbou o rady a pomoc. S přítelem jsme spolu dva roky, jsem o tři roky starší, je mi 24 a jemu 21. Na to, kolik mi je, mám toho hodně zasebou, žila jsem v zahraničí, postarám se sama o sebe, studuji a pracuji, na léto jdeme pracovat do zahraničí, vše jsem zařídila já. Problém je občas u přítele. Občas má pocit, že je něco mín, lituje se, že nic nedokáže zařídit, že vnímá ty velké rozdíly mezi námi atd. Plus já, jelikož jsem starší, už jsem pár chlapů měla a on, když jsme se seznámili, byl panic a nikdy žádný vztah neměl. Jsem jeho první Láska a vztah. I to je občas tématem našich rozhovorů. Při našem posledním se mne ptal, zda někdy myslím na mé bývalé, že on ano, zkrátka se s tím za ty dva roky nebyl schopný vyrovnat. To, že nejsem jeho první, ptá se, zda na ně někdy myslím, zda se mi to s ním líbí atd. A mě už to prostě nebaví. Nevím, co mám dělat. Nikoho nezná osobně, ani jménem, já o tom nemluvím, to on to neustále vytahuje. Poslední dobou spolu už ani tolik nespíme.
Prý se s tím časem smíří, ale tomu už nějak neveřím.Má někdo podobnou zkušenost? Jak to řešit? Psycholog?
Moc díky všem za reakce a hezkou neděli
Ale tys byla jeho první, ne? On nebyl tvůj první… No jestli to jeho ego neunese, tak se rozejdete. Bohužel z těch jeho řečí to tak vypadá, že to nedá. A že by s tím šel za psychologem tomu nevěřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:20
@korálková.víla píše:
Je moc mladý, má trošičku komplex - ale z toho vyroste
Je to děsný :-/ už nevím, co na to říkat…vždy jen pokrčím rameny. Přitom bych mohla být stejná - jsem jeho první, vydrží mu to? nebude chtít někdy zkusit něco jiného, když já toho mám tolik zasebou? Ale to je prostě šílený, bychom se utrápili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.18 17:23
Omlouvám se za anonym. Já mám podobnou zkušenost, bylo nám jako vám dvěma. On tedy nebyl panic, ale moc zkušeností neměl, přede mnou měl jen krátkodobé vztahy. Neustále se podceňoval, ‚vzhlížel‘ ke mně, srovnával se - že on nic nesvede a já ano apod., poměřoval se s mým bývalým přítelem, pořád vyzvídal jaký byl on v životě, v posteli, co dokázal… bylo to dost nepříjemné. Zpětně nechápu, jak jsem to s ním mohla 2 roky vydržet, skončilo to samozřejmě rozchodem a dodnes mimpřijde jako chudák. Ani dnes, po 10 (!!!) letech od rozchodu nemá ženskou… ani se nedivím, pokud se před každou tak lituje a ponižuje.
- Citovat
- Upravit
3.6.18 17:26
@fernweh píše:
Je to děsný :-/ už nevím, co na to říkat…vždy jen pokrčím rameny. Přitom bych mohla být stejná - jsem jeho první, vydrží mu to? nebude chtít někdy zkusit něco jiného, když já toho mám tolik zasebou? Ale to je prostě šílený, bychom se utrápili.
A proč jsi mu to říkala? Takové věci si má každý nechat pro sebe. Zvláště chlapi to špatně nesou.Co bylo, to je pryč. Měla by jsi mu zvednout sebevědomí. Řekni mu, že on je ze všech nejlepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:32
Ale to jsem měla říct, že jsem panna? to bych lhala a je přirozené, že když nejsem, někoho jsem před ním měla. Jak říkám, já nemám potřebu se o tom dál bavit, vím jen, že jsem někoho měla, přirozeně ve 22. To, co si za romány vymyslí jeho hlava, už není můj problém. Ikdyž vlastně je, když mě pak tím bombarduje. Sebevědomí se mu snažím zvedat, říkám, jak se mi to s ním líbí, je to i vidět, ale pomůže to jen na chvíli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:32
@fernweh …no, on se změní, ale to je fakt otázka času, rok, deset let, kdo ví… A jeho otázky Tě sejmou, to fakt nemá cenu. Práskni do stolu - zkus to!! Jestli nepřestane, že ho vymněníš, normálně na ferovku to na něho vybal 
S muži se musí mluvit na rovinu! Nekrč ramena, to pro něho není signál 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:35
Zrovna dneska jsem tu zakládal svoje téma, sice na něco úplně jiného, ale stejná situace se mě týkala. 
Teda akorát že mě je 28, přítelkyni 22… a já byl panic a ona za sebou 4 vztahy. (a to jsem se nikdy radši neptal, jestli byl sex i mimo vztah s někým) 
Já jsem ale věděl o všech jejich vztazích, přesný jména, vzhled, dobu vztahu, kvalitu sexu… tím že jsme byli předtím nejlepší kamarádi. Musím uznat, že lehký to nebylo.
Osobně si myslím, že právě u vás by bylo řešení udělat z těch neznámých reálné osobnosti. Protože takhle si je představuje jako dokonalé partnery a nejlepší milence, to je jasný. Když z nich budou reálné osoby, spíš uvěří, že měli chyby, které ti vadily, a proto s nima nejsi.
A jestli mu chceš pomoci konrétně, najdi na nějakých z těch předchozích jednu věc, která ti na něm vadila, ale kterou ten současný nedělá, a proto je pro tebe lepší. Ale jen pokud existuje taková věc, rozhodně si něco uměle nevymýšlet!
Kluci mají tendenci se vždy srovnávat, chtějí být ti nejlepší, to je jasný. Nevím jestli to tak mají i holky, ale předpokládám, že ano. Jde mu jen o vztahové kvality, nebo i o sex?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:37
@fernweh píše:
Ale to jsem měla říct, že jsem panna? to bych lhala a je přirozené, že když nejsem, někoho jsem před ním měla. Jak říkám, já nemám potřebu se o tom dál bavit, vím jen, že jsem někoho měla, přirozeně ve 22. To, co si za romány vymyslí jeho hlava, už není můj problém. Ikdyž vlastně je, když mě pak tím bombarduje. Sebevědomí se mu snažím zvedat, říkám, jak se mi to s ním líbí, je to i vidět, ale pomůže to jen na chvíli…
Ono taky záleží na tom, jak se to podá. Můžeš přiznat max toho jednoho, a ještě s tím, že to teda byl ale fakt horor. Pokud jsi mu přiznala nějaké dvojciferné číslo, pak se nedivím, že je z toho na prášky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:39
Ježíš, už máme dva roky zasebou, jak dlouho ještě potřebuje? 
krčet on se mi vždy za svou otázku omluví, ale říct to prostě musí. No, zkusím příště být fakt tvrdá a jak říkáš, prásknout do stolu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:42
@fernweh píše:
Ježíš, už máme dva roky zasebou, jak dlouho ještě potřebuje?
To bych i spojil s tím, co jsem říkal v předchozím příspěvku. Říct, co je na něm lepší, a že proto s ním jsi. Zároveň ale dodat nějak jemně, že ten ex se pořád nesrovnával s ostatními. Třeba pak pochopí, že je lepší, ale tímhle se shazuje a činí se tak horším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:46
@Anonymní píše:
Zdravím vás všechny při nedělním odpoledniObracím se na vás s dotazem a prosbou o rady a pomoc. S přítelem jsme spolu dva roky, jsem o tři roky starší, je mi 24 a jemu 21. Na to, kolik mi je, mám toho hodně zasebou, žila jsem v zahraničí, postarám se sama o sebe, studuji a pracuji, na léto jdeme pracovat do zahraničí, vše jsem zařídila já. Problém je občas u přítele. Občas má pocit, že je něco mín, lituje se, že nic nedokáže zařídit, že vnímá ty velké rozdíly mezi námi atd. Plus já, jelikož jsem starší, už jsem pár chlapů měla a on, když jsme se seznámili, byl panic a nikdy žádný vztah neměl. Jsem jeho první Láska a vztah. I to je občas tématem našich rozhovorů. Při našem posledním se mne ptal, zda někdy myslím na mé bývalé, že on ano, zkrátka se s tím za ty dva roky nebyl schopný vyrovnat. To, že nejsem jeho první, ptá se, zda na ně někdy myslím, zda se mi to s ním líbí atd. A mě už to prostě nebaví. Nevím, co mám dělat. Nikoho nezná osobně, ani jménem, já o tom nemluvím, to on to neustále vytahuje. Poslední dobou spolu už ani tolik nespíme.
Prý se s tím časem smíří, ale tomu už nějak neveřím.Má někdo podobnou zkušenost? Jak to řešit? Psycholog?
Moc díky všem za reakce a hezkou neděli
Uprimne si myslim, ze spis vnitrne touzi po nejake, ktera take teprve objevuji a je stejne placha, ty si trochu jinde ve vsem, dle me to nedate.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.18 17:47
@Anonymní píše:
Zdravím vás všechny při nedělním odpoledniObracím se na vás s dotazem a prosbou o rady a pomoc. S přítelem jsme spolu dva roky, jsem o tři roky starší, je mi 24 a jemu 21. Na to, kolik mi je, mám toho hodně zasebou, žila jsem v zahraničí, postarám se sama o sebe, studuji a pracuji, na léto jdeme pracovat do zahraničí, vše jsem zařídila já. Problém je občas u přítele. Občas má pocit, že je něco mín, lituje se, že nic nedokáže zařídit, že vnímá ty velké rozdíly mezi námi atd. Plus já, jelikož jsem starší, už jsem pár chlapů měla a on, když jsme se seznámili, byl panic a nikdy žádný vztah neměl. Jsem jeho první Láska a vztah. I to je občas tématem našich rozhovorů. Při našem posledním se mne ptal, zda někdy myslím na mé bývalé, že on ano, zkrátka se s tím za ty dva roky nebyl schopný vyrovnat. To, že nejsem jeho první, ptá se, zda na ně někdy myslím, zda se mi to s ním líbí atd. A mě už to prostě nebaví. Nevím, co mám dělat. Nikoho nezná osobně, ani jménem, já o tom nemluvím, to on to neustále vytahuje. Poslední dobou spolu už ani tolik nespíme.
Prý se s tím časem smíří, ale tomu už nějak neveřím.Má někdo podobnou zkušenost? Jak to řešit? Psycholog?
Moc díky všem za reakce a hezkou neděli
Z toho, ze si nestezujes na jeho nezkusenost a vek, usuzuju, ze ti naprosto vyhovuje ta role dominantni partnerky, ktera urcuje smer ve vztahu. Jenze on nemusi byt submisivni partner a proste by treba chtel byt on ten dominantni, ale nema k tomu prostor, protoze jsi proste starsi sikovnejsi zkusenejsi.
To nebude delat dobrotu cely.
Příspěvek upraven 03.06.18 v 17:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím vás všechny při nedělním odpoledni
Obracím se na vás s dotazem a prosbou o rady a pomoc. S přítelem jsme spolu dva roky, jsem o tři roky starší, je mi 24 a jemu 21. Na to, kolik mi je, mám toho hodně zasebou, žila jsem v zahraničí, postarám se sama o sebe, studuji a pracuji, na léto jdeme pracovat do zahraničí, vše jsem zařídila já. Problém je občas u přítele. Občas má pocit, že je něco mín, lituje se, že nic nedokáže zařídit, že vnímá ty velké rozdíly mezi námi atd. Plus já, jelikož jsem starší, už jsem pár chlapů měla a on, když jsme se seznámili, byl panic a nikdy žádný vztah neměl. Jsem jeho první Láska a vztah. I to je občas tématem našich rozhovorů. Při našem posledním se mne ptal, zda někdy myslím na mé bývalé, že on ano, zkrátka se s tím za ty dva roky nebyl schopný vyrovnat. To, že nejsem jeho první, ptá se, zda na ně někdy myslím, zda se mi to s ním líbí atd. A mě už to prostě nebaví. Nevím, co mám dělat. Nikoho nezná osobně, ani jménem, já o tom nemluvím, to on to neustále vytahuje. Poslední dobou spolu už ani tolik nespíme.
Prý se s tím časem smíří, ale tomu už nějak neveřím.
Má někdo podobnou zkušenost? Jak to řešit? Psycholog?
Moc díky všem za reakce a hezkou neděli