Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Přítel nechce doma zvíře
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.11.17 09:58
souhlas..já to měla v druhé seznamovací fázi jednodušší o to, že jsem to zvíře měla, takže při první návštěvě v soukromí bylo jasno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:08
@Pipet píše:
@Pudloslava A když má někdo to zvíře prostě jako koníček?
Kdyby třeba zakladatelka byla vášnivá cyklistka a přítel se ke kolu stavěl velmi odmítavě, jak by se vyvíjela tato diskuse?
Jako nejde to úplně srovnat, protože kolo přece jen není živý tvor…
Můj chlap hraje hokej, nějakou pralesní ligu tady s chlapama si jednou týdně chodí zabruslit. Má kvůli tomu komplet výstroj (finančně srovnatelné s péčí o kočku), víkendový večer místo romantikytráví na ledě, pak ty smradlavé chrániče suší rozložené po bytě - a to fakt nenávidím. Vedle postele mám tu hokejovou megatašku
(jinam se nevejde…) Protože já s tím „nesouhlasím“, nechápu tu touhu honit se po ledě za kusem gumy - mám mít právo veta?
Jako tohle je o schopnostech dělat kompromisy… a pokud jeden z páru tak moc něco „nemá rád“, že ani kvůli protějšku není ochoten to překousnout, pak pro mě by to znamenalo, že k sobě jako pár nepatříme.
hele cyklistka muze mit kolo ve sklepe a jezdit si, kdyz je pritel v praci, to by se ho vubec nemuselo dotknout. Pokud by mu nechtela spinave kolo tahat do obyvaku a postavit ho tam na prostredek - to by se asi uznas pravem ozval. Ackoli ty mas doma tu hokejovou tasku - tam asi zalezi na tom, jak moc ti to skutecne vadi - to je preci neco, co by se dalo nejak osetrit - najmout dalsi sklipek, donutit ho, at si ty chranice pere a vetra sam…
Kocku ale zakladatelka do igelitu nezatavi ani do sklepa nezavre, to se neslucujem s filosofií chovu kocky.
Pokud by mela zvire jako konicka nekde v nejakem chlivku a chodila si tam za nim, zrejme by take nic nenamital. On nejspis s tim zviretem nechce souzit.
souhlasim s @Venetia, na zvireti v domacnsti by se meli dohdnout predem, protoze je to stejne citlive tema, jako treba koureni. A pokud toto dohodnuto predem nebylo, je nutno predpokladat nesouhlas.
Kompromisy jsou fajn vec, mozna by mohla zakladatelka priteli nejaky navrhnout, kdyz teda po nem chce toto - mozna maji nejakou zalezitost, se kterou se zase nechce vyrovnat ona - to vedi jen oni, s tim se musi porvat sami. Aby to nebylo o tom „Chci kocku, jak si ji mam prosadit?“
Mimochodem tady na emiminu opakovane zaznivaji rady neplodnym zenam ve smyslu „tak se s tim vyrovnejte, priroda to nechtela…“, tak si myslim, ze vyrovnat se s tím, ze nebudu mit kocku, by mohl byt docela dobry trening pro jeste tezsi situace, ktere zivot prinese 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:22
@Pipet píše:
@Pudloslava A když má někdo to zvíře prostě jako koníček?
Kdyby třeba zakladatelka byla vášnivá cyklistka a přítel se ke kolu stavěl velmi odmítavě, jak by se vyvíjela tato diskuse?
Jako nejde to úplně srovnat, protože kolo přece jen není živý tvor…
Můj chlap hraje hokej, nějakou pralesní ligu tady s chlapama si jednou týdně chodí zabruslit. Má kvůli tomu komplet výstroj (finančně srovnatelné s péčí o kočku), víkendový večer místo romantiky
Jako tohle je o schopnostech dělat kompromisy… a pokud jeden z páru tak moc něco „nemá rád“, že ani kvůli protějšku není ochoten to překousnout, pak pro mě by to znamenalo, že k sobě jako pár nepatříme.
tak koníček hokej a kočka je dost rozdíl, taška se ti neposejří do postele nebo po bytě a nemusíš se o ní starat a nepouští chlupy a neřešíš ji když chceš jet na dovolenou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:26
To je dost nemilá situace. Já takhle trpěla asi od osmi let do dospělosti, protože rodiče mi žádný zvíře doma nepovolili. Málo místa, peněz a času. Pro mě tenkrát klasický dospělácký výmluvy. Teď už vím, že měli pravdu. Ale vždycky jsem chtěla zvíře, kterýmu bych se mohla věnovat. Něco ho učit a pak to všem ukazovat. Ve dvaceti, kdy jsem na to finančně měla, jsem si splnila dlohouletej sen a pořídila si psa. Doma jsem jenom oznámila, že na návštěvy se mnou bude chodit i chlupatec. Každou chvíli jsem se psem na cvičáku a připravujeme se na zkoušky a závody. Psí sporty jsou teď mým hlavním koníčkem a vždycky se tomu budu věnovat, co to půjde. A jelikož jsem se už jednou zabejčila (vůči rodičům), že zvíře chci a že si to jednou splním, byla bych schopná se zabejčit znovu i partnerovi. Bejvalej byl přesvědčenej o tom, že pes patří jenom na zahradu jako hlídač. A další aktivity jsou zbytečnost. Taky je to jeden z důvodů, proč je to bejvalej. Současný přítel má zvířata rád, má psa, ale nikdy neměl zájem s ním sportovat nebo něco předvádět. Má ale pochopení pro to, že já se tomu věnuju a nadále budu. Mimojiné jsem mu to všechno sdělila hned při první schůzce, kdy se dozvěděl i seznam mnou vytoužených zvířat. 
Kočku taky nikdy nechtěl. Nedávno z něj ale vypadlo, že bych si i kočku jednou mohla domů pořídit. V podstatě mám povoleno od myšek po krávu a koně téměř všechno. A ne, není to tajná tužba po péči o dítě. Odmala jsem se strala o bratra a mam toho dodnes plný zuby. Zvířata studuju od střední školy a chci jim věnovat celej život. Mám je zkrátka ráda. Takže chyba byla, to s partnerem neříct už v počátku vztahu. Já bych s ním bohužel nemohla zůstat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:29
@Boeing737 píše:
To je dost nemilá situace. Já takhle trpěla asi od osmi let do dospělosti, protože rodiče mi žádný zvíře doma nepovolili. Málo místa, peněz a času. Pro mě tenkrát klasický dospělácký výmluvy. Teď už vím, že měli pravdu. Ale vždycky jsem chtěla zvíře, kterýmu bych se mohla věnovat. Něco ho učit a pak to všem ukazovat. Ve dvaceti, kdy jsem na to finančně měla, jsem si splnila dlohouletej sen a pořídila si psa. Doma jsem jenom oznámila, že na návštěvy se mnou bude chodit i chlupatec. Každou chvíli jsem se psem na cvičáku a připravujeme se na zkoušky a závody. Psí sporty jsou teď mým hlavním koníčkem a vždycky se tomu budu věnovat, co to půjde. A jelikož jsem se už jednou zabejčila (vůči rodičům), že zvíře chci a že si to jednou splním, byla bych schopná se zabejčit znovu i partnerovi. Bejvalej byl přesvědčenej o tom, že pes patří jenom na zahradu jako hlídač. A další aktivity jsou zbytečnost. Taky je to jeden z důvodů, proč je to bejvalej. Současný přítel má zvířata rád, má psa, ale nikdy neměl zájem s ním sportovat nebo něco předvádět. Má ale pochopení pro to, že já se tomu věnuju a nadále budu. Mimojiné jsem mu to všechno sdělila hned při první schůzce, kdy se dozvěděl i seznam mnou vytoužených zvířat.
taky jsem se zvířátkům vždycky věnovala…výstavy, cvičák, treninky, závody
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:33
@Pudloslava píše:Muj nazor je, ze brat zvire jako clena rodiny a sdilet s nim nabytek a loze, neni normalni ani zdrave. Mnoho lidi to tak potrebuje mit z ruznych duvodu - slepci, stare babicky, ktere ten pes donuti jit ven, psychicky nemocni… ale normalni clovek si na kamaradeni najde jine lidi, na mazleni si poridi deti…
Nejsem nijak nemocná, slepá, ani stará a přesto mám psy. Jsem divná? S dítětem bych těžko chodila běhat po cvičáku a následně s ním závodila. Je pravda, že děcka rádi prolejzají tunelama, ale asi by to nebylo to pravý ořechový. Práce se psama je pro mě koníček, jako pro někoho opečovávání záhonků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:43
@Kakika píše:
Definuj „malý“V 1+1 jsme bydleli já, manžel, dvě děti, dva kocouři, dva hadi a rybičky. Když bylo dětem 3 a 5 let, tak jsme se stěhovali, protože ony zabíraly nejvíce prostoru
Máme 2+1, ale mě to přijde hodně malé i jen pro 2 dospělé a 2 děti 
a to máme zatím malinké, ale prostor taky zabírají všechen no po Novém roce se stěhujeme do většího, tak se nemůžu dočkat 
Jak jste se tam vlezly? Já chci se zvířetem hlavně i počkat kvůli dětem, protože teď by ho zamordovali a nemělo by se pořádně kam schovat, když jsou všude děti Za rok se třeba dočkám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:50
@Boeing737 píše:
Nejsem nijak nemocná, slepá, ani stará a přesto mám psy. Jsem divná? S dítětem bych těžko chodila běhat po cvičáku a následně s ním závodila. Je pravda, že děcka rádi prolejzají tunelama, ale asi by to nebylo to pravý ořechový. Práce se psama je pro mě koníček, jako pro někoho opečovávání záhonků.
Není nad agility adrenalin ..ale to se těžko vysvětluje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:53
@Boeing737 píše:
Nejsem nijak nemocná, slepá, ani stará a přesto mám psy. Jsem divná? S dítětem bych těžko chodila běhat po cvičáku a následně s ním závodila. Je pravda, že děcka rádi prolejzají tunelama, ale asi by to nebylo to pravý ořechový. Práce se psama je pro mě koníček, jako pro někoho opečovávání záhonků.
Tak to už je zase trochu jiná úroveň chovatelství, opravdu koníček.
Mě nepřijde naprosto nic závadného na tom chovat zvířata. Nepřirozené mi připadá soužít se zvířaty jako s lidmi. Někdo má třeba takhle rád koně, ale do bytu si ho stejně nebere. Zvířata mají svůj prostor a lidi mají svůj prostor - to nebrání tomu, aby se člověk o ta zvířata bytostně zajímal, dáával jim čas, pečoval o ně a i je miloval, ale ne stejným způsobem, jako lidi.
Dneska si ale opravdu lecky lidi zvířaty nahrazují mezilidské vztahy. Nebráním jim v tom, jako nebráním lidem v jiných výstřelcích - jen neakceptuji jejich požadavek, že bych to tak měla mít také, že to je normální. Když třeba někdo řekne „proč bych si do restaurace nevzal psa, vždyť zlobí méně, než leckteré děti“ - někdy prostě chovatelé nechápou, že mezi člověkem a psem je zásadní kvalitativní rozdíl.
Samozřejmě to dokážu u některýcvh speciálních osobností pochopit a respektovat, ale zdá se mi, že těch speciálních osobností v poslední době nějak znatelně přibylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 10:55
Já rozumím oběma stranám. Mám spousta přátel co jsou obklopeni zvířaty a vím, že si život bez nich neumí představit. Je to jejích součástí. Já bych to měla stejně, kdybych bydlela v domě. Chtěla bych hospodářství. Ale v bytě zvíře taky nechci. Celé dny jsme pryč a bylo by mi ho líto. Jezdíme na dlouhé dovolené, kde by to byla také obrovská komplikace a trápení toho zvířete. buď udáváním k cizím lidem nebo mnohahodinovou cestou. A vím, že ať se chlupy uklízí sebevíc, prostě jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 11:02
@Pudloslava On si pere a větrá sám, ale já to musím překračovat. On zas překračuje tu kočku, kterou krmím, čistím záchod, jezdím na veterinu.
Kdybychom nebyli ochotní takhle překračovat, asi bychom spolu nebyli
Já si právě nedokážu představit, že bych tak kategoricky odmítala něco, o čem vím, že je pro něj moc důležité. Že bych ho nutila strkat tu tašku někam… nevím kam (do sklepa néé, by to zatuchlo!).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 11:04
@Pudloslava píše:
Tak to už je zase trochu jiná úroveň chovatelství, opravdu koníček.
Mě nepřijde naprosto nic závadného na tom chovat zvířata. Nepřirozené mi připadá soužít se zvířaty jako s lidmi. Někdo má třeba takhle rád koně, ale do bytu si ho stejně nebere. Zvířata mají svůj prostor a lidi mají svůj prostor - to nebrání tomu, aby se člověk o ta zvířata bytostně zajímal, dáával jim čas, pečoval o ně a i je miloval, ale ne stejným způsobem, jako lidi.Dneska si ale opravdu lecky lidi zvířaty nahrazují mezilidské vztahy. Nebráním jim v tom, jako nebráním lidem v jiných výstřelcích - jen neakceptuji jejich požadavek, že bych to tak měla mít také, že to je normální. Když třeba někdo řekne „proč bych si do restaurace nevzal psa, vždyť zlobí méně, než leckteré děti“ - někdy prostě chovatelé nechápou, že mezi člověkem a psem je zásadní kvalitativní rozdíl.
Samozřejmě to dokážu u některýcvh speciálních osobností pochopit a respektovat, ale zdá se mi, že těch speciálních osobností v poslední době nějak znatelně přibylo.
když má člověk normální mezilidské vztahy..manžela, děti a k tomu zvířátko je to snad v pořádku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.17 11:20
@Pipet píše:
@Pudloslava On si pere a větrá sám, ale já to musím překračovat. On zas překračuje tu kočku, kterou krmím, čistím záchod, jezdím na veterinu.
Kdybychom nebyli ochotní takhle překračovat, asi bychom spolu nebyli
Jako uznávám, že z kočky padají chlupy. Ne každý touží mít chlupy i v kávě. Na druhou stranu, propocená výstroj smrdí. Tudíž kočka obtěžuje svými chlupy, výstroj zase zanechává pachovou stopu (pro nekočkaře…ne, kočka opravdu nesmrdí. Smrdí její nevyčištěná toaleta případně nevhodné stelivo v toaletě).
Někdo opravdu může mít až odpor k přítomnosti volně se pohybujícího zvířete po bytě. Pak je ale opravdu lepší spolu nebýt. Svůj život si bez zvířat představit neumím. Kdyby se partner nenechal ukecat, nevěřím tomu, že by jsme to spolu táhli už 16.rok. Můj život je se zvířaty prostě úzce spjatý již od dětství, kdy jsem (co mi paměť sahá) chtěla vystudovat veterinu. No, nakonec mám jen střední, ale tím jen chci říct, že zvířata u nás nejsou náhradou za děti ani náhradou za kamarády. Mám spoustu přátel, ale někdy mám náladu fakt jen sednout na gauč a hladit předoucí kočku. Tu mi zase nenahradí žádný kamarád
Chce to zkrátka, by byl pár alespoň trochu kompatibilní a ve zbytku tolerantní se schopností kompromisu a dialogu. A nevadí mi ani lidi, kteří zvířata v bytě nemusí. Ti k nám totiž ani nepřijdou a mimo náš dům si s nimi pokecám o čemkoliv jiném 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
