Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, prosím o radu, s přítelem jsme spolu téměř dva roky a asi 6 měsíců bydlíme společně v bytě 1+kk.
Předevčírem za mnou přítel přišel a sdělil mi, že se chce odstěhovat. Několik hodin jsem proplakala než jsem z něj konečně dostala, že to není rozchod, ale že prý potřebuje čas pro sebe a odstěhovat se chce zatím aspoň na měsíc zpět do bytu k rodičům.
Prý to se mnou nesouvisí, ale poslední dva roky je prý nešťastný a nemůže najít klid od té doby co odešel z vysoké školy (také jsou to cca dva roky). Prý mě moc miluje a záleží mu na mě a s naším vztahem je vše v pořádku, jen mu prostě poslední dobou není dobře.
Co já si pamatuji tak depresivní stavy měl ještě před tím než jsme se vůbec poznali (vyprávěl mi o tom) a je tak prostě nastavený nejspíš kvůli špatné výchově od rodičů. Jakmile se něco pokazí tak si to okamžitě vztáhne na sebe a když se něco podaří tak odmítá uznat, že udělal něco správného nebo užitečného.
Vždy se snažím mu vysvětlit, že to tak není, že nemůže za vše špatné a že je šikovný a skvělý muž.
Poslední dva měsíce neměl práci a nadělal tak pár dluhů, navíc předtím měl opravdu strašnou práci, kde vyloženě trpěl. Myslím si, že ho to dost poznamenalo a ta doba kdy neměl práci jeho sebevědomí nepomohla.
Naprosto chápu, že by si vše potřeboval srovnat v hlavě aby znovu našel vnitřní klid jak se říká, ale bojím se, že tím, že se teď odstěhuje se spíš jen dostaneme k rozchodu a to mi láme srdce.
Nevím co s tím dělat, jsem už strašně vyčerpaná z toho jak je na tom pořád špatně a já se mu pořád snažím vysvětlit, že všechno není jen černé, ale nechci to vzdát, opravdu ho moc miluji a nechci abychom jeden o druhého museli přijít.
Prosím o jakékoli názory nebo dotazy, já už si vážně nevím rady.
Moc děkuji - N
@Naomi3 píše:
Dobrý den, prosím o radu, s přítelem jsme spolu téměř dva roky a asi 6 měsíců bydlíme společně v bytě 1+kk.
Předevčírem za mnou přítel přišel a sdělil mi, že se chce odstěhovat. Několik hodin jsem proplakala než jsem z něj konečně dostala, že to není rozchod, ale že prý potřebuje čas pro sebe a odstěhovat se chce zatím aspoň na měsíc zpět do bytu k rodičům.
Prý to se mnou nesouvisí, ale poslední dva roky je prý nešťastný a nemůže najít klid od té doby co odešel z vysoké školy (také jsou to cca dva roky). Prý mě moc miluje a záleží mu na mě a s naším vztahem je vše v pořádku, jen mu prostě poslední dobou není dobře.
Co já si pamatuji tak depresivní stavy měl ještě před tím než jsme se vůbec poznali (vyprávěl mi o tom) a je tak prostě nastavený nejspíš kvůli špatné výchově od rodičů. Jakmile se něco pokazí tak si to okamžitě vztáhne na sebe a když se něco podaří tak odmítá uznat, že udělal něco správného nebo užitečného.
Vždy se snažím mu vysvětlit, že to tak není, že nemůže za vše špatné a že je šikovný a skvělý muž.
Poslední dva měsíce neměl práci a nadělal tak pár dluhů, navíc předtím měl opravdu strašnou práci, kde vyloženě trpěl. Myslím si, že ho to dost poznamenalo a ta doba kdy neměl práci jeho sebevědomí nepomohla.
Naprosto chápu, že by si vše potřeboval srovnat v hlavě aby znovu našel vnitřní klid jak se říká, ale bojím se, že tím, že se teď odstěhuje se spíš jen dostaneme k rozchodu a to mi láme srdce.
Nevím co s tím dělat, jsem už strašně vyčerpaná z toho jak je na tom pořád špatně a já se mu pořád snažím vysvětlit, že všechno není jen černé, ale nechci to vzdát, opravdu ho moc miluji a nechci abychom jeden o druhého museli přijít.
Prosím o jakékoli názory nebo dotazy, já už si vážně nevím rady.
Moc děkuji - N
Podle mě zásadní je to, že se tísníte v garsonce a možná potřebuje změnu. Je to pro něj příliš stereotyp. Hlavně pokud je bez práce, co dělá celé dny? Je zavřený doma?
Pokud mu tu historku skutečně věříš, pak to nejlepší, co můžeš udělat, je nechat ho jít. A ideálně nechat ho, ať váš další kontakt řídí on. Uklidni se, hlavu nahoru, řekni mu, že jeho rozhodnutí respektuješ a jsi tu pro něj. Dál bych to nepitvala.
Ale dovol mi doušku na závěr:
Já si myslím, že si přeje rozchod, ale neumí ti to říci narovinu. Prostě srab. Uvidíš sama.
@Naomi3 dej mu volnost. Uvidíš co to přinese. Měl těžké období, potřebuje vypadnout. Pravděpodobně ani sám neví co se sebou. Podporuj ho, buď mu na blízko. Víc dělat nemůžeš.
Promiň, ale když mu nevadí nic na vašem vztahu, proč se stěhuje od Tebe? Pěkně Ti kecá. Nechala bych kontakt na něm a rozhodně bych netruchlila, pozvala bych si kámošky a tak. At se trochu posnazi, chudáček nešťastnej. Jemu podle mě vyhovuje nechat se zachraňovat, abys všechnu práci na vztahu musela oddrit Ty.
Prosím tě co s takovým labilním tragédem, nech ho jít. Z výchovy má hrozné problémy, proto jde zpátky k rodičům od holky, kterou miluje a nechce o ní přijít, tak určitě
mít s takovým rodinu a neustále jen řešit jeho náladičky, finanční negramotnost a masírovat mu ego, jak je úžasnej, to prostě chceš.
Brouku, jak ještě čtu dámy výše (se kterými souhlasím), opravdu mi přijde, že tady zachraňuješ někoho, kdo o to vůbec ale vůbec nestojí. Takovým lidem můžeš tisíckrát říkat „to je ale krásný motýl“ a oni ti na to truchlivě namítnou „stejně chcípne - jako všechno a všichni“. Sama píšeš, že jsi unavená/nešťastná. Proč asi? Když do něj pořád něco hučíš a on ti tvé výlevy hodné matky Terezy ignoruje a ještě k tomu opouští hnízdo lásky. Udělej tu správnou věc (pro sebe samou) a pomoz mu sbalit.
A propos - co pán udělal pro váš vztah za poslední půlrok? Kam tě vzal? Co jste spolu zažili? Co jsi dostala k narozkám? Co ti dal a dává po citové stránce? Kdy tě naposled podržel? Co sex?
Tak vidíš.
To je dobre, ze se chce odstehovat a dat ti tak moznost zacit konecne zit bez te koule na noze, kterou pro tebe byl ![]()
@Naomi3 píše:
Dobrý den, prosím o radu, s přítelem jsme spolu téměř dva roky a asi 6 měsíců bydlíme společně v bytě 1+kk.
Předevčírem za mnou přítel přišel a sdělil mi, že se chce odstěhovat. Několik hodin jsem proplakala než jsem z něj konečně dostala, že to není rozchod, ale že prý potřebuje čas pro sebe a odstěhovat se chce zatím aspoň na měsíc zpět do bytu k rodičům.
Prý to se mnou nesouvisí, ale poslední dva roky je prý nešťastný a nemůže najít klid od té doby co odešel z vysoké školy (také jsou to cca dva roky). Prý mě moc miluje a záleží mu na mě a s naším vztahem je vše v pořádku, jen mu prostě poslední dobou není dobře.
Co já si pamatuji tak depresivní stavy měl ještě před tím než jsme se vůbec poznali (vyprávěl mi o tom) a je tak prostě nastavený nejspíš kvůli špatné výchově od rodičů. Jakmile se něco pokazí tak si to okamžitě vztáhne na sebe a když se něco podaří tak odmítá uznat, že udělal něco správného nebo užitečného.
Vždy se snažím mu vysvětlit, že to tak není, že nemůže za vše špatné a že je šikovný a skvělý muž.
Poslední dva měsíce neměl práci a nadělal tak pár dluhů, navíc předtím měl opravdu strašnou práci, kde vyloženě trpěl. Myslím si, že ho to dost poznamenalo a ta doba kdy neměl práci jeho sebevědomí nepomohla.
Naprosto chápu, že by si vše potřeboval srovnat v hlavě aby znovu našel vnitřní klid jak se říká, ale bojím se, že tím, že se teď odstěhuje se spíš jen dostaneme k rozchodu a to mi láme srdce.
Nevím co s tím dělat, jsem už strašně vyčerpaná z toho jak je na tom pořád špatně a já se mu pořád snažím vysvětlit, že všechno není jen černé, ale nechci to vzdát, opravdu ho moc miluji a nechci abychom jeden o druhého museli přijít.
Prosím o jakékoli názory nebo dotazy, já už si vážně nevím rady.
Moc děkuji - N
Rozchod jak vyšitej a on zbaběkec. Chápu i tu stisněnost v 1+nic, to bych nedala ani sama, natož ve 2.
Nicméně musím se pozastavit nad tím, jak se tu v téměř každý diskusi ohání AD, to je tak snadný se k nim dostat? Pi čtení diskusí na emiminu snad začínám mít pocit, že jsme národ psychicky nemocných. Já nevím
! A jedna se vesměs o mladší lidi
No, tak bydlení v páru zamlada v 1+kk jako problém nevidím, stejně je zdravý člověk většinu dne buď ve škole, v práci, venku a jde domů jen přespat - pokud není vyloženě zápecník bez nápadů - ale během covidu, kdy byl člověk nucen být doma třeba furt (homeoffice, vyžití nula nula nic), to pro něj fakt mohlo být těžké, jestli má ty sklony k depresím…
Větší byt by to podle mě v téhle situaci, kdy už je na dně, nevyřešil. To chce fakt si dát oraz. Klidně se vrátit k rodičům, nebo se nastěhovat ke kamarádovi.
@Naomi3 Neříká ti všechno. Netvrdím, že má přímo milenku, ale rozhodně má problém větší než říká a nedokáže ti to naservírovat celé. Nedrž ho ale, když chce někdo odejít, ať jde. Můžeš jen doufat, šance bych ale extra velké neviděl. Moc se mi to nezdá.
Nech ho dýchat, má právo být sám. Ty nehystetči a nenamlouvej si jak velká je to láska
Upřímně řečeno, mně by se asi ulevilo. Zakladatelko, já chápu, že každý má občas nárok na horší období, ale tvůj přítel ho má snad furt, ne? A ty ho ještě omlouváš. Vztah dvou lidí je hlavně o tom, že těm dvěma by v něm mělo být líp, než samotným. To se mi v tvém případě nezdá. Zamysli se nad tím.
A nikoho, kdo chce odejít, stejně neudržíš.
Bez něj ti bude líp.
Jak ti tu rádi, nechej ho jít. Pak se mu nějak extra nevnucuj, nech to víc na něm, jak se bude chovat. Psala jsi, že jsi z něho unavená. Tak ten čas bez něho využij k tomu, že se budeš věnovat sama sobě, chod mezi lidi, relaxuj, chod třeba cvičit apod. Dělej cokoli, co ti dělá radost. Jinak ten tvůj, když má takové stavy, léčí se s tím někde? Chodí k psychiatrovi nebo psychologovi? Pokud ne, měl by začít… No a jinak mít takového depresivního partnera je a bude dobrý zahul, pořád ho držet nad vodou, zachraňovat… Ale on by měl mít v hlavě aspoň jasno, že s tebou fakt chce být a ne že od tebe bude utíkat při jakémkoliv nezdaru…