Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel křičí kvůli prádlu.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.24 22:13
Holka zlatá, nejsi ani špatná máma, ani žena. Jen už jsi soužitím s onou existencí tak zničená, že nevidíš, jaké je to hova_do.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 22:23
Přijde mi, že prádlo je tvůj úpln nejmenší problém.
A ne, není normální, aby na sebe partneři křičeli kvůli čemukoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 22:46
Prádlo rozhodně není ten největší problém ve vašem manželství.
Vážně se musíš ptát, jestli je normální aby na tebe chlap ječel až se rozbrečís a vaše děti tomu celé vyděšené přihlíží? A ještě hledáš chybu u sebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:15
Más šanci kontaktovat třeba bílý kruh bezpečí, zeptat se jich na terapii? Oni ti vědí poradit tak, aby se to partner nedozvěděl 
Nejsi špatná máma 
A prádlo mi taky běžně leží tři dny. Manžela ani nenapadne to komentovat, pokud si toho vůbec všimne. Nevšimla jsem si, že by to na dceru mělo jakýkoli vliv 
Příspěvek upraven 06.10.24 v 09:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:20
Pradlo mi doma lezi klidne tyden a skladam si jenom svoje. Partnerovo prehodim pres kreslo a cau, at si to slozi, kdy uzna za vhodne 
U vas neni problem pradlo, ale ta existence, kterou nazyvas pritelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:26
Mě jenom udivuje pořídit si s ním druhé dítě, když neměl čas ani náladu na to první 
Nestíháš složit prádlo a to jsi doma. Co budeš dělat až budeš v práci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:32
No a z toho všeho vlastně plyne, že žít sama s dětmi, je kolikrát daleko mnohem lepší, než sdílet domácnost s takovým omezeným blbem… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:52
@ugluk píše: Více
Tak kvůli prádlu je to blbost. Ale co když dlouhodobě (několik měsíců nebo let) nechce partner například uklidit svoji hromadu bordelu v obýváku? Myslím, že znáte pouze dokonalé lidi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.24 23:55
@Černá Madonna píše: Více
Asi by takoví muži neměli mít děti. Ale jak je předem poznat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 00:00
@jita555 píše: Více
Noo, už roky jsem se na to snažila přijít. 
A ano, nakonec jsem bohužel vybrala stejně špatně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
6.10.24 00:19
@jita555 píše: Více
A co takového může roky skladovat v obýváku? To mě zaujalo 
. Známé takhle vadila motorka v ložnici. To docela chápu .
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky. Prosím vás stává se vám taky občas že prostě nemáte chuť skládat prádlo, protože víte se za chvilku ve skříních bude bordel? Mám dvě děti a jsou prostě živí celý dny jsem doma sama s dětmi. Přítel pracuje od rána Cca do 17:00 někdy i dýl a o víkendech taky
Cca 3 dny mi to tu trčí než se do toho dokopu a složím. Všechno uklidím jen to prádlo prostě si řeknu,,složím ho večer,, a večer vytuhnu a spím nebo jsem ráda že mám chvíli pro sebe..ale proste přece je to jen prádlo..přítel to bere jako bych byla hrozně líná a třeba to tak je už ani nevím co si mám myslet naposledy se rozčílil, vybuchl a začal říkat, spíše fakt hodně řvát no..i před dětmi (samozřejmě že se děti fakt báli). Křičel že jsem líná že ho to už nebaví že jsem prostě špatná žena a matka, prý že pořád všechno musí dělat sám ( jednou za 5 let mi složil prádlo ) že si ho nevážím tímhle tím a že mu před mámou dělám ostudu, protože mi tu jednou pomohla pověsit prádlo..byl tak výbušný že jsem se ho trochu bála slzy mi stékali po tváři protože jsem v tu chvíli nevěděla co mám dělat děti se ke mě tiskly a já se snažila nebrečet ještě víc jak říkal že jsem špatná matka a žena..ja jsem pro něho vážně vytrpěla dost..před pěti lety jsme bydleli někde jinde a tam 2 roky jsem trpěla jeho výbušný chvíle pro nic za nic..utíkal z domu a domů se klidně vracel za tři dny..nechával mě těhotnou doma samotnou i měsíc před porodem..u druhých mě pomlouval na moji psychiku se to podepsalo do teď trpím depresemi..mozek mi jede i v noci pořád na něčím přemýšlím, brečím, cítím se kolikrát že na vše jsem sama jeho rodina mě mít ráda nikdy nebude i když se tváří že ano. Když se mála narodila slíbil že se změní, ale nezměnil 2 měsíce byly v klidu a pak to zase začalo akorát ještě horší doma mě skoro ignoroval na procházky semnou chodil jednou za dva týdny na práci se vykašlal takže jsem to vše táhla sama a bez mého otce bych to ani nezvládla. Už byl tak hrozný že když jsem měla 8 dní v kuse bolesti břicha ani jsem nejedla úplně unavená jsem byla, tak se mi ještě vysmál že ať stoho nedělám takovouto vědu..druhý den jsem samozřejmě jela na akutní absces slepého střeva..po tomhle jsem bydlela u táty..a pak se spamatoval.. takže jsem mu odpustila a šly jsme bydlet 7 kilometrů od mého táty. Občas prostě tahle vybuchne a já mám před očima všechno..je to měsíc co jsem se mu svěřila že mám poporodní deprese že už nemůžu že bych chtěla nějakou terapii tak mi to zakázal že mi pomůže on..měla jsem půl roku a nikomu jsem se nesvěřila protože jsem měla strach že by si mysleli že jsem blázen.,,Matka která má záblesky toho já se jejím dětem pořád něco špatného stává a nebo ubližuje nechtěně sama jim,, kdo by to pochopil jsem si říkala každý den. Pak nakonec jsem se svěřila a ono to po týdnu zmizelo samo ale spíše mi pomohl můj tatínek. Poporodní deprese zmizeli ale pořád nám úzkosti v noci zažívám pořád i z maličkostí stres..já se moc hrozně omlouvám že jsem se to tu tak rozepsala i tolik chyb tam určitě mám 
ale ono to asi jinak nešlo samo to šlo takhle ze mě že už teď se cítím trochu líp že si to někdo přečte a napíše mi názor. Třeba jsem vážně tak špatná a ani si to neuvědomuji. Děkuji moc za jakýkoliv nazor. 
jinak promiňte za ten anonym já bych nerada kdyby to viděl někdo známý abych pravdu řekla. 