Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
lásce. Přítel se mě například nikdy nezastal, nikdy mě před někým nebranil, když byl nějaky konflikt. Nemam v něm oporu…
Jak sis s ním mohla udělat dvě děti a vydržet 9 let? To jsi celou tu dobu čekala, že se něco změní?
Co tě s ním těch 9 let spojuje?
Mnohokrat, prostě to neřeší, zapomněla jsem dodat, že měl nějake finanční problémy, moji rodiče za nás platí i hypotéku, ale nemyslím si, že se máme špatně. jezdíme na dovolenou, děti chodí pěkně oblíkané, ale on mi přesto vyčítá, když si chci něco koupit. vím, že si stěžuji asi hodně, ale prostě na mě všechno padá…
Vztah postavený na dětech je na H. Ty si zasloužíš lásku, i když jsou ve vztahu děti. U nás v rodině vždy platilo, děti milujeme a staráme se o ně, ale partner na prvním místě! A máme nulové rozvody a nulové nevěry.
To jste měli vždycky takhle? Vždycky tě ignoroval?
Tvoji rodiče za vás platí hypotéku a vy si jezdíte na dovolenou? Promiň, ale tohle nechápu… ![]()
Nechápu, že nemáš dům/byt hlavně na sebe (katastr)
. Pak se hádej u rozvodu.
Jediná možnost je promluvit si, ujasnit si to. Probrat problémy. Pokud to nedokážete sami, vyhledejte pomoc, ale dobrou. Jinak to Vám to přeleze přes hlavu, což už se u tebe asi stalo a prostě se to zhroutí, ten sen o životě.
Přitom ten chlap, může být jen pako, co neumí mluvit, ale i na to se dojede, že. Ale horší možnost je, že tě opravdu tak nějak za něco trestá, tím že je takový jen k tobě a ne i dětem. Někde je zakopaný pes, možná si tě jen neváží a potřebuje lekci od života (tj. naznačení rozchodu, krachu atd. že to takto přeci nejde).
@Nenulka88 píše:
Tvoji rodiče za vás platí hypotéku a vy si jezdíte na dovolenou? Promiň, ale tohle nechápu…
tak nejak… ![]()
Ahoj holky, je mi 30 let a mám dvě děti. S partnerem jsme 9let spolu. Nejmladší jsou teď dva roky. Jak už jsem v názvu napsala tak si nevím rady s partnerem. Úplně mě ignoruje… Myslím v tom smyslu, že už mi nedá ani pusu, jen dětem, nepřitulí se, prostě úplně ochladl, dokonce spí v pokoji, (možná opravdu kvuli dceři, která se budí). Žít v takovém vztahu je pro mě peklo. Nikdy jsem netoužila, aby mě vzal za ruku, když jsme na procházce, ale tohle je na mě moc. Třeba dětem řekne přede mnou, že miluje jenom je, přijde mi, že to říká, aby mi ublížil. Jsem ráda, že je má rád, ale proč mě někdy nedá pusu. Už mi z toho začíná hrabat a přemýšlím, že by bylo nejlepší si někoho najít. Nikdy bych nevěřila, že to napíšu, ale taky toužím po lásce. Přítel se mě například nikdy nezastal, nikdy mě před někým nebranil, když byl nějaky konflikt. Nemam v něm oporu…