Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hele ja třeba dceru neposazuju pred TV nikdy, ani když jdu na záchod, ale zase se nezbláznim, když si s ní taťka o víkendu sedne na gauč a pustí si pohádku.
Telefon, ovladače atd… déti to zajímá, i když to nevidí u dospělých. Mám to ozkoušeé na kalkulačce, kterpu malá vyhrabala v šuplíkj a ty čudlíky jí prostě nedají spát ![]()
Já netvrdím, že se malý na to nemůže dívat vůbec. Ale ve chvíli, kdy má snahu si sním hrát a on stejně před tu TV uteče a je schopný na ni koukat opravdu v kuse celý den, tak se mi to logicky nelíbí a vyžadují aby se to vyplo alespoň na půl dne. Většina zase jen nepochopila o co mi jde. Já rozhodně nejsem žádný diktátor a už vůbec neprosazuji jen svoji výchovu. A to, že řeknu že nechci aby celý den dítě sedělo u TV hned znamená, že máme problém ve vztahu… Zajímavé.
Tomuhle bych neříkala, ze kazí výchovu. Půlroční dítě se opravdu na tc nedívá, zajímají ho obrázky, zvuky, světýlka…stejně tak by koukal na dětskou hračku, co svítí a hraje. Tu mu taky nedáš? To samé s mobilem. Jsou i dětské plastové, stejně tak tablety atp. To mu taky nikdy nedáš? A plastové jsou i ty nože. Nikdy si nebude hrát na kuchynku, pomáhat ti vařit atp? Nepřeháněj to. Naši kluci mají svůj starý telefon, jede na tom jen youtube a jedna hra. Bavilo je to asi 2 měsíce, teď už víc jak půl roku nato nesáhli. To stejně tv, mají oblíbené pohádky, jen tak koukat je nebaví. Někdy ani ty pohádky, často od nich odbehnou si hrát a já tv vypnu. A to když byli mali, tak nám tv běžela jako kulisa, oni zaujatě koukali na obrázky… A nijak je to nepoznamenalo. Samozřejmě že nemůžeš půlroční mimino posadit na hodinu k televizi, ale to neděláš ani ty, ani tvůj přítel, tak kde je problém? Přitelova prostě vysvetli, že ten telefon nemá přirostlej k ruce, tak ať se podívá, na co potřebuje, a pak ho odloží. Tv jako kulisu bych neřešila vůbec. U mimina jsme to tak taky měli, potřebovala jsme nějak rozbít to ticho doma, teď už ne, hluk nadelaji děti víc než dost.
@Anonymní píše:
Co jsem si našla to mám… To, že je závislí na elektronice, tak znamená, že jsem si sním to dítě vlastně pořizovat neměla.. Že mě to tady překvapuje. Rozhodně nemusí být vše jen na mě, ale to, že naše dítě nebude celý dny cucet na TV, je snad naprosto normální názor ne. Normálně jsem chtěla vědět, jestli to někdo řeším také a ne zase rozbor vztahu a proč to dítě vlastně s ním mám. Nedělám z něj žádného neschopneho člověka proboha. Jen mě zajímal názor.
Tak ale přece nemůžeš chtít, aby se dítě vychovávalo jen tak, jak chceš ty. Píšeš, že se mu přítel věnuje tak napůl, že kouká na tv a do telefonu, pak napíšeš že syna bere hned na ruku když zaknourá a půl dne ho nosí
Tak si spolu sedněte a normálně si promluvte ne? Přece se nebudete hádat kvůli kravinám, vždyť určitě před narozením dítěte měl telefon v ruce taky a tv taky jistě běžela. Ty taky dáš dítě před tv abys mohla na wc, proč?
@Anonymní píše:
Znáte to někdo? Máme 6,5 měsíce starého chlapečka. Snažím se už, aby jsme měli nějaký řád a pravidla- ne doslova. Myslím tím spíš jako koupání cca ve stejný čas a podobně věci. Učit ho aktivitám, hrát si, prostě ho rozvíjet. Jenomže toho všeho je těžký zabiják tatinek. Snažím se, aby TV u nás byla zapnut minimálně v dobu, kdy se kolem elektroniky pohybuje syn. Nechci, aby z něj na těchto zařízeních byl závislák už od mala a taky to není nic moc dobrého pro jeho zdravý atd. Nicméně, přítel je těžce závislý na TV, telefonu a všem možném. Synovi se věnuje to ano, hraje si sním atd., ale naprosto u všeho musí bezet TV, nebo mít mobil v ruce. Syna samozřejmě tohle vše zajímá, protože to bliká, svítí, mluví.. I když jsou bokem od TV, tak si prostě doleze a sleduje co se tam děje. Já se na to samozřejmě ozvu, aby to vypnul, protože malý na to koukat půl dne nebude a tečka… Na to jsou slova, že to přehánín, nemá z toho rozum, neuškodí mu to a podobněřeknu poloz ten telefon prosím tě a věnuj se mu pořádně než něco dodělám.. On odvětí já se mu věnuji, nebo jen se na něco podivam(to se jako nemůže podívat později)
já neříkám, že ho před tu TV taky občas nedám, ale to je spíš z důvodu, že běžím na WC. Nebo jednou zaknoura a on ho okamžitě vezme do náruče a půl dne je schopný s ním pochodovat po baráku. Já zase nejsem úplně zastáncem toho, že jednou zaknoura a okamžitě ho tahám. Syn pak tohle samozřejmě vyžaduje po mě a to nejde, za celý den bych neudělala vůbec nic, ani na to wc bych nemohla… Nebo další věc, syna zajímá hrozně telefon, pochopitelně, je to něco zajímavého nového, tatínek to má neustále v ruce, tak to chce taky. Takže přítel vzal záložní mobil, normálně funkci, který jsme tu měli a dal mu ho, aby měl jakože svůj, nebral mu ten jeho… To jako až bude chtít nůž, tak mu dá i ten nůž??? To už se mi hodně nelíbilo a byla hádka, prostě odmítám aby půl roční dítě mělo svůj telefon jakože na hraní, on pak rozsvíco displej pořád a kouká do toho… Nic zdravého pro ty očička. Díky tomu začínají samozřejmě hádky a neshody… Nepripadam si jako nějaká hrozná máma, nebo semetrika vůči partnerovi, když se mi tenhle přístup nelíbí. Ale on to není schopný pochopit, nebo spíš dodržovat. Mám sto chutí všechny věci odpojit a vyhodit z okna
znáte to někdo, nebo nevíte jak normálně to říct, aby to už sakra pochopil a alespoň z části akceptoval!!! Začínám z toho být nešťastná, protože chci normální dítě, které budou zajímat hračky, oststni děti, Písek atd a ne aby drepelo před televizí a jiné věci… Je mi jasné, že do budoucna tomu stejně úplně nezabráním, ale všeho s mírou.
No, hele… podle me mate dost velkej problem, protoze se neshodnete na vychove. A podle me mas pravdu ty, z vaseho ditete vyroste s velkou pravdepodobnosti zavislak. pokud to nejak nevyresite. Dite sice velmi brzy pochopi, kdo mu co dovoli a kdo ne, ale kdyz budete pritomni oba, bude otravovat tak dlouho, az mu tatinek ten mobil da a televizi si za chvili zacne poustet sam. Mam podobnou zkusenost v okoli. Cim dele to bude trvat, tim hur to budete resit. A nejen ze takove zavisle vymrcujici dite je neskutecne otravne pro okoli, i pro nej je to rozhodne spatne.
@Anonymní píše:
Co jsem si našla to mám…To, že je závislí na elektronice, tak znamená, že jsem si sním to dítě vlastně pořizovat neměla.. Že mě to tady překvapuje. Rozhodně nemusí být vše jen na mě, ale to, že naše dítě nebude celý dny cucet na TV, je snad naprosto normální názor ne. Normálně jsem chtěla vědět, jestli to někdo řeším také a ne zase rozbor vztahu a proč to dítě vlastně s ním mám. Nedělám z něj žádného neschopneho člověka proboha. Jen mě zajímal názor.
Ne, to určitě neznamená, že sis s ním neměla pořizovat dítě - ale znamená to, že se kvůli tomu nemáš nárok rozčilovat.
„Že naše dítě nebude celé dny čučet na TV je snad normální názor“ - pro většinu rodičů to tak je. Ovšem Tvůj partner k nim nepatří, takže máš trochu smůlu.
Takového sis ho totiž vybrala - a jestli jsi čekala, že narozením dítěte zázračně prozře, něco ho osvítí a začne se chovat jinak, tak bohužel… takhle to nefunguje. Chová se tak, jako dříve - a jelikož Ti to nevadilo dříve a za takového stavu sis s ním to dítě pořídila, můžeš se teď klidně vztekat, ale stejně Ti to k ničemu nebude.
Přítel MI kazí??? Jak jako mi? Sis nestihla všimnout, že to děcko není jen tvoje?
Se chováš jak hysterka. A děcko není pes, které pojede na povely a nějaký 100% režim.
Třeba s tím koupáním… je jedno jestli budete koupat v 16hod, nebo 18:30 ![]()
My teda dítě neseparujeme ani od tv, ani od mobilu. Ještě jí nejsou ani 4 roky a už má telefon svůj. A to ho má už nějakou dobu ![]()
A rozhodně není žádný závislák, ani o to neškemrá. Ví, že jsou nějaké hranice. A to pak záleží, jak si to nastavíte.
Ale ty momentálně děláš vše proto, aby tě chlap kopl do ři. ti… ![]()
Uklidni se, promluvte si bez té hysterie a třeba ještě nebude pozdě něco s tím udělat ![]()
No tak je sbal a běžte ven. Manžel když přijde z práce tak jdeme hned ven a sme tam až do večera pokud zrovna nelije jako z konve a tv si zapneme večer až děti spí.
Zakladatelko. Myslím, že ti nejvíc vadí, že je přítel závislý na mobilu a TV a málo s tebou komunikuje a netráví čas jiným způsobem. To že by to mohlo nějak ovlivnit dítě je zástupný problém, protože ten první si nechceš přiznat. Že má dítě nějaký řád, koupání, jídlo a spánek je fajn. To ostatní moc hrotíš. U nás jede TV taky dost často, dceři jsem pak tak od 1,5 roku pouštěla pohádky a žádný závislák nebyla, protože jsem spolu dělaly i spoustu jiných zajímavých věcí. Samozřejmě jí zajímal i mobil, ovladače, když začala chodit, tak chtěla na všem mačkat čudlíky, ale to je v zásadě normální, děti prostě takové věci zajímají. Na mobilu je dcera závislá až teď, ale neznám snad puberťáka, co by nebyl, ale na druhou stranu i hodně čte, sportuje, venčí psa i pomáhá doma, takže v tom nevidím problém. Vlastní mobil dostala někdy v druhé nebo třetí třídě, zpočátku jen tlačítkový. Pokud ti to vadí, tak prostě nezapínej TV, když jste doma bez manžela a s manželem vymysli nějakou jinou činnost, třeba jít ven na procházku, s takhle malým dítětem se toho stejně ještě moc dělat nedá. Až bude syn větší, tak s ním může jít na hřiště, na odrážedlo, určitě to manžela bude bavit víc.
Tak jasně že koukání na televizi a do mobilu pro dítě není nic skvělého. Nakonec ani pro dospělé. Děti jsou samozřejmě fascinované vším, co má čudlíky, bliká a/nebo reaguje, moje si může vykroutit hlavu v MHD, aby viděla na lištu, kde jedou názvy stanic. Telefon jí nedávám, pohádky nepouští, nemá ani žádné elektronické hračky, ani hračky co vypadají jako mobil nebo tablet. A nemyslím si, že se potřebuje seznamovat s elektronikou, aby se ji v budoucnu naučila ovládat. Nicméně tvůj problém je fakt v tom, že se neshodnete s mužem, na tom poradní sbor emimina nic nezmění a těžko ho převychová ![]()
@Anonymní píše:
Co jsem si našla to mám… To, že je závislí na elektronice, tak znamená, že jsem si sním to dítě vlastně pořizovat neměla.. Že mě to tady překvapuje. Rozhodně nemusí být vše jen na mě, ale to, že naše dítě nebude celý dny cucet na TV, je snad naprosto normální názor ne. Normálně jsem chtěla vědět, jestli to někdo řeším také a ne zase rozbor vztahu a proč to dítě vlastně s ním mám. Nedělám z něj žádného neschopneho člověka proboha. Jen mě zajímal názor.
Tak můj názor je, že si hysterka. Nadávat otci za to, že nosí vlastní dítě
A ten zbytek, no spíš mi je líto malého i manžela. Televize škodí určitě min než pořád uřvaná matka ![]()
Já jenom k tý televizi, jo… máme roční mimčo a vždycky jsem si s ní doma hrála, zpívala, tancovala, prostě ji nějak zabavila a telka neexistovala, tu viděla vždycky tak maximálně na návštěvě u babičky 😁 nevím, jestli je to tím, ale teď, když bych jí občas chtěla pustit nějakou pohádku, ať se zabaví, než jí třeba ohřeju jídlo, tak absolutní nezájem, vůbec na tu telku nekouká 🤷🏻♀️ telefon je teda lákavej děsně.. 🙈 třeba za to budeš jednou ještě ráda, že se můžete spolu po ránu válet v posteli, pomazlit se a kouknout se na pohádku…u nás tohle neexistuje, pořád musí někde něco dělat, ale občas by mi nicnedělání nevadilo 😁
přítelovi to zkus, hlavně v klidu, vysvětlit - můj muž taky měl trochu jiný pohled na to, jak s mimčem trávit čas, protože hrát si s plyšáčkama byla nuda, tak u toho koukal do telefonu, ale argumentovala jsem tím, že i to hraní s plyšáčkama a zpívání ji rozvíjí, a snažil se (kromě zpívání, na to fakt nemá buňky 😁). navíc čím je mimčo větší, tím lepší hry spolu můžou hrát, u nás si to teď už užívaj’ oba ![]()
@Ou píše:
Půlročního kojence k ničemu nevycvičíš. Ani k řádu. Není to štěně. Prostě na to nemá zatím mentální kapacitu, ta poroste až spolu s ním.Navíc to tedy není tvoje dítě, je to samostatný tvor a vy dva ho společně máte na starosti.
Chápu že se snažíš mít věci pod kontrolou, ale tu nejsistotu se musíš naučit zvládat řešit jinak, než že budeš lidem okolo silou nutit svoje pravidla. Dospělé tím otrávíš, na tobě závislé děti tím zneurotizuješ.
Máte společně s partnerem jiný problém, který neřešíte - to že spolu nejste schopni komunikovat - ty mu neumíš sdělit co potřebuješ a on se komunikaci vyhýbá tím, že sleduje něco jiného. Dost dobře i proto, že neumí reagovat na to jak tlačíš a cpeš si svoji bez toho, abys vnímala jeho.
To je zásadní problém co máte doma, ne to že kojenec je v prostoru, kde je zapnutá televize. A na tomhle problému máš přesně 50% podíl viny. A dokud si ho nepřiznáš, tak se to celé bude jen zhoršovat.
Spolehlivé řešení je projít si vlastní sebereflexí, v klidu a bez výčitek svůj podíl viny na tom že vám nefunguje komunikace partnerovi přiznat, říct že ti to je líto, že chceš aby to fungovalo nějak jinak, že nevíš jak to dělat jinak a že by bylo fajn zajít do poradny pro rodinu a začít se spolu učit mluvit tak, abyste se vzájemně slyšeli a respektovali.
Což je to, co zatím nezvládáte - ani jedn, ani jedno.
Příspěvek upraven 29.09.20 v 11:09
S tímhle razantně nesouhlasím, naše malá měla a má svůj řád od narození, koupání ve stejný čas, později i jídlo ve stejný čas. Čím byla starší tak se to postupně měnilo, méně spaní přes den, změna času mezi jídly atd. Teď jsou jí 2 roky a za ten náš řád jsem neskutečně ráda když vím že mi v 8 večer usne, vzbudí se až v 7 ráno. Máme aspoň s přítelem čas pro sebe. Nezávidím těm matkám co se snažej dítěti nějaký režim zavést třeba az v těch 2 letech a nejde jim to, už je unavuje že jim dítě jde jednou spát v 9 večer podruhé třeba až v 11, neříkám že je to tvůj případ ale 2 takové znám. Pořád mi říkají jak mám hodné dítě ale vše je jen o tom režimu. Takže ano i 6 měsíční dítě se dá vézt k určitému řádu. Ale musím ti dát za pravdu že s tím musí souhlasit oba rodiče. My jsme s přítelem byli za jedno, že chceme aby dcera měla režim. Kupovali jsme jí spíš hračky co jí rozvíjeli. Nechtěli jsme aby koukala na telku a podobně. Ikdyž jí ta televize začala zajímat až tak v roce až v roce a půl, tak se docela divím že jim půlroční dítě vydrží u televize. Ale jak píšeš všechno co se týká dítěte musí chtít oba rodiče, když tomu tak není, tak je veškerá snaha zbytečná.
@Kaktusanda píše:
S tímhle razantně nesouhlasím, naše malá měla a má svůj řád od narození, koupání ve stejný čas, později i jídlo ve stejný čas. Čím byla starší tak se to postupně měnilo, méně spaní přes den, změna času mezi jídly atd. Teď jsou jí 2 roky a za ten náš řád jsem neskutečně ráda když vím že mi v 8 večer usne, vzbudí se až v 7 ráno. Máme aspoň s přítelem čas pro sebe. Nezávidím těm matkám co se snažej dítěti nějaký režim zavést třeba az v těch 2 letech a nejde jim to, už je unavuje že jim dítě jde jednou spát v 9 večer podruhé třeba až v 11, neříkám že je to tvůj případ ale 2 takové znám. Pořád mi říkají jak mám hodné dítě ale vše je jen o tom režimu. Takže ano i 6 měsíční dítě se dá vézt k určitému řádu. Ale musím ti dát za pravdu že s tím musí souhlasit oba rodiče. My jsme s přítelem byli za jedno, že chceme aby dcera měla režim. Kupovali jsme jí spíš hračky co jí rozvíjeli. Nechtěli jsme aby koukala na telku a podobně. Ikdyž jí ta televize začala zajímat až tak v roce až v roce a půl, tak se docela divím že jim půlroční dítě vydrží u televize. Ale jak píšeš všechno co se týká dítěte musí chtít oba rodiče, když tomu tak není, tak je veškerá snaha zbytečná.
Myslím, že Ou spíš myslela to, že řád dítěti nevnutíš… Já se o něj třeba snažím odmala a stejně se to co chvíli mění. Čas, kdy jsem dávala oběd, teď prospí - a nemá cenu s tím bojovat. Pravidelně usínala v sedm, postupně se to po minutkách protáhlo spíš směrem k osmé… A to víceméně platí, ale jsou dny, kdy ještě v devět tajtrlíkuje ![]()
@Kaktusanda razantně nesouhlasíš…
promiň, to mě rozesmálo… jsou děti, který jsou režimový a pak takový, u kterých se můžeš stavět na hlavu a vzývat všechna božstva světa a stejně jim režim nevnutíš. Často se oba exempláře vyskytují v jedné rodině..
. Navíc Ou se snažila vysvětlit, že nejvíc škody nenapáchá občasný porušení zavedených pořádků, ale ta hysterie a scény kolem toho…