Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel se nikdy nechce ženit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.12.11 22:05
Ahoj tak takhle to bylo i u nás.Jsme spolu již 12let a kousek.Manželé jsme teď 3a půl měsíce.Taky se nechtěl nikdy ženit a mít děti.A hele je ženatý a má 3a půl letého syna.Jen to chce čas a nepřipomínat mu to.Manžel s dětma a i se svatbou začal sám.To aby si mě vzal ho pošťouchl syn když se ptal proč maminka se jmenuje jinak.Držím Ti palečky.Měj se.ahoj Dana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sisule
8.12.11 22:05
stara baba píše:Sisule píše:Nemeria, ale ked som ja nestastna pretoze on pre mna nechce urobit vec, na ktorej mu vlastne ani nezalezi … tak by som necitila dvakrat milovana. Vies, keby povedal nechcem sa zenit preto, preto, preto, trebars aj keby povedal z obruciek a zavazkov mam pupinky, tak by som to mozno vzala (aj ked, uprimne, ktora chceme chlapa co sa boji zavazku?) Ale nezalezi na tom, je to mi to uplne fuk, ale bude po mojom, aj ked Ty budes plakat po veceroch do vankusa, lebo Ta to tak velmi trapi
Jen taková moje úvaha k zamyšlení ..opravdu se míra lásky a nelásky měří svatbou ? Opravdu je svatba důkaz že někdo někoho miluje ? A když já ho k té svatbě dotlačím a donutím a přesvědčím aby mi vyhověl, protože já to potřebuju pro svý ego …co to vypodá o mé lásce k němu…mám právo ho nutit jen aby mě bylo dobře a abych si něco dokázala… Bavila by mě taková svatba která by nevycházela ze vzájemné potřeby a dohody?
Psala jsem před chvílí, že si myslím, že chlapi to takhle říct neumí - nepotřebují ..tím že má kecy o nedůležitosti svatby jsou výmluva prostě jen říká - ženit se nechci a je mi to nepříjemný si myslím, páč jinak by se oženil …a na druhou stranu …bude teda po tvým ač se já budu cítit chycenej do pasti a dotlačenej a večer koukat do stropu a přemejšlet kde nechal tesař díru ?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.11 22:07
Sisule píše:káťa píše:Ale ty řeči že svatba není důležitá je jen synonymum pro ..nechci se ženit, necítil bych se tak dobře ..podle mě to chlapi tak neumí vyjádřit jenom ..kdyby mu to bylo šumák tak se ožení bez keců přece…
Na jednu stranu má Sisule pravdu, že míra lásky se rozhodně neměří svatbou. Ale na druhou stranu má pravdu i stará baba. Pokud je pro něj svatba tak strašně nedůležitá, tak proč jí nepodstoupit třeba „jen“ proto, že člověku, kterého miluje, by tím udělal obrovskou radost ?
Ad obrovská radost …neudělala bych já příteli obrovskou radost kdybych na něj přestala dorážet a vynucovat si? To je zase o tom …když já.. tak Ty a když ty tak já… mě to přijde začarovanej kruh …
Tady si dovolím trochu oponovat. O svatbě vždy začínal víceméně on, ale s tím svým postojem: „Doufám, že už bys nikdy neudělala takovou blbost aby ses vdala..“ „A já nechápu proč se ty lidi furt berou…“ atd atd. Vždy jsem víceméně odpovídala, že já bych ho taky nechtěla a že jedna svatba mi stačila atd atd. Pouze když došlo na „lámání“ chleba a mluvilo se opravdu vážně (což byly asi celkem dva, tři rozhovory), tak jsem mu řekla, jak to mám. Takže on moc dobře ví, jak na tom s tou svatbou jsem, ale opravdu ho do ničeho netlačím, nezačínám o tom, nerejpu že se vdala ta a ta… Nic…
- Citovat
- Upravit
8.12.11 22:08
nechce se mi to všechno dočítat. Chápu, že pro tebe může být svatba důležitá. Už jste si třeba položili otázku, jak by se dítě mělo jmenovat příjmením? Když si tě nevezme, ty budeš X, tvoje dítě z předchozího manželství taky, on Y, tak bych předpokládala, že druhé dítě se bude jmenovat jako ty a sourozenec. Co on na to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.11 22:08
tak já vím naprosto přesně, že můj se se mnou neožení…jsme spolu 11 let, máme dvě děti, svatbu vždy odmítal a názor za celou dobu nezměnil…jeden čas jsem z toho byla vážně špatná, hlavně mezi první a druhým dítětem, potom jsme procházeli opravdu těžkou krizí, takže na svatbu nebyly myšlenky…teď fungujeme sice dál, ale myslím, že o svatbě už ani jeden z nás neuvažuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
stara baba
8.12.11 22:09
Sisule píše:stara baba píše:OK trvala …a když né tak co …jaká je cena ?Gábííí píše:Ja by som sa citila akoze do tej rodiny nepatrim. Otec Mrkvicka, decko Mrkvicka, len ja nejaka Fitfiritkova od susedov. Fer nefer, ja by som na tom trvala.
to je docela nátlak,to bych neudělala
káťa píše:
Aliik píše:
Ahojda, kamaradce hrozne vadilo, ze by mel prcek jiny prijmeni, tak priteli na rovinu rekla, ze prcek bude mit prijmeni stejne jako ona. Takze se bud vezmou a budou ho mit stejne vsichni a nebo bude mit jen on jako otec prijmeni jineTo taky není špatný nápad
Priznam sa, pred tuto volbu som nebola postavena. Mam chlapa, pre ktoreho bolo dolezite sa ozenit a mat rodinu, nie len nejaku zensku, ktora s nim momentalne je a vychovava jeho dieta Ja viem ze ludia funguju inak ako my, a je to beznejsie, ale ja som si vyberala chlapa, pre ktoreho ten slub nieco znamena … nedarilo sa mi zamilovat do „ja na manzelstvo neverim“ a podobne.
- Citovat
- Upravit
8.12.11 22:10
Anonymní píše:
Ahoj holky,omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost citlivé téma. Mám přítele o deset let staršího než-li jsem já. Chodíme spolu asi tři roky. Já mám z předchozího manželství syna, ke kterému se přítel chová skvěle a víceméně mu dělá tátu se vším všudy. Plánujeme miminko i spolu, tak za rok, možná dva. Přišla na řadu i otázka svatby a přítel se vyjádřil, že se nechce nikdy ženit. Prý je to dnes už přežitek, papír nepotřebuje na to aby veděl, že mě miluje a že si myslí, že se stejně nic na vztahu jako takovém nic nemění. Snažila jsem se mu vysvětlit svůj názor, že to, když si ženskou chlap chce vzít, tak znamená prostě „něco“ navíc. Samozřejmě se na vztahu dvou lidí, co spolu bydlí, žijí atd nic zásadního nezmění, kromě příjmení, ale to, že jsem vdaná, je přeci jen rozdíl i vzhledem k dětem.
Tak moc nevím, jak se s tou situací poprat a je tu někdo mezi Vámi, kdo má nebo měl podobný problém? Ještě dodám, že možnost, že by přítel změnil svůj postoj, je opravdu minimální. Je to chlap, který opravdu nemluví do větru a v tak zásadních otázkách jako je dítě, svatba atd., prostě mluví jasně a narovinu a moc dobře ví co říká a stojí si za tím…
pokud to říká na rovinu tak ti nezbývá nic jiného než se s tím smířit neboé ho opustit.
Já si v minulé vztahu zažila to samé. můj manžel, ale říkal že nechce děti.Dlouho jsem si myslela že časem změní názor, ale po ar letech mi došlo že nezmění tak jsme se rozešli a teď jsme oba spokojený a máme to co chceme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.11 22:10
Gábííí píše:
vždyť má zakladatelka i dítě z prvního manželství a předpokládám,že stejného příjmení jako ona.To když se vdá,tak se bude jmenovat jinak?Trochu nefér kvůli synovi ne?Mám doma naprosto stejnou situaci,takže příjmení přítele bych si sice vzala,ale nechala i to stávající kvůli synovi.lulushka píše:Gábííí píše:já bych to určitě nedělala kvůli tomu, aby si mě vzal, jen bych prostě nechtěla, aby se moje dítě jmenovalo jinak než já
to je docela nátlak,to bych neudělalakáťa píše:
Aliik píše:
Ahojda, kamaradce hrozne vadilo, ze by mel prcek jiny prijmeni, tak priteli na rovinu rekla, ze prcek bude mit prijmeni stejne jako ona. Takze se bud vezmou a budou ho mit stejne vsichni a nebo bude mit jen on jako otec prijmeni jineTo taky není špatný nápadstara baba píše:Gábííí píše:Ja by som sa citila akoze do tej rodiny nepatrim. Otec Mrkvicka, decko Mrkvicka, len ja nejaka Fitfiritkova od susedov. Fer nefer, ja by som na tom trvala.
to je docela nátlak,to bych neudělalakáťa píše:
Aliik píše:
Ahojda, kamaradce hrozne vadilo, ze by mel prcek jiny prijmeni, tak priteli na rovinu rekla, ze prcek bude mit prijmeni stejne jako ona. Takze se bud vezmou a budou ho mit stejne vsichni a nebo bude mit jen on jako otec prijmeni jineTo taky není špatný nápad
Gábí, pokud by k svatbě došlo, tak by se můj syn přejmenoval. Trochu jsem se potom pídila, v naivitě, že časem změní názor. A jde to. Soud většinou vyjde vstříc, pokud žena založí novou rodinu má jiné příjmení a mají třeba další dítě, tak je v zájmu dítěte aby se jmenovalo stejně jako všichni v nové rodině a to i za předpokladu, že by s tím biologický otec nesouhlasil. V našem případě, kdy se biolog. otec o své dítě víceméně nezajímá a i s alimenty jsou problémy, tak myslím, že by soud opravdu vyšel vstříc. No, to je to, co jsem zjistila, po dnešním rozhovoru s přítelem jsem zjistila, že to byla opravdu zbytečná iniciativa… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.11 22:13
My jsme spolu skoro 10 let, máme jedno dítě a o svatbě ted nauvažuju a přijde mi to zbytečný. Když jsme spolu byli krátce, tak jsem o ní snila, ale přítel se k tomu neměl. A ted je to přesně naopak.
- Citovat
- Upravit
8.12.11 22:13
myslím si,že někteří lidé,ať už ženy či muži,mají ze svatby opravdu fóbii,ten pocit být okroužkovaný,svázaný,je pro ně šílený,i když toho dotyčného milují.Mám kamarádku,s přítelem byli 7 let,chtěl si jí vzít,ona ne,bála se právě z toho důvodu.Ale aby udělala „radost“,tak svolila.Měla při obřadu a po svatbě pocit,že uteče,ale zvládla to.Po roce manželství to ale už nesnesla a rozvedla se.Odešli od sebe.Nevím,jestli je dobré v této situaci „dělat radost“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.11 22:13
Ahoj,
diskuzi jsem necetla, jen prvni prispevek.
Na svatbu bych netlacila, nicmene by se miminko jmenovalo po me. Nekompromisne. Nechces dat jmeno me, ale pripadne dceri ho das? Smutny. 
Pro me je svatba dulezita.
Samozrejme, ze kdyz se do svatby nechce ani jednomu z paru, je to jiny. Jestli to je dulezity pro tebe, on by na to mel pristoupit, i kdyz pro nej svatba dulezita neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.11 22:15
Tak já neporadím, jen se můžu přidat. I já žiju s chlapem, co se nechce ženit. Děti máme dvě, jmenují se po něm, to mi nevadí, jsou jeho. Jemu snad při slovu svatba naskakuje vyrážka, asi si myslí, že by ztratil svobodu nebo co. 
Když se k tomu takhle staví, i mě přešly všechny choutky na svatbu s ním. Takže vlastně neřešitelná situace. I když on mi tvrdí, že se jednou vezmeme, ale ne ted. Asi abych po něm mohla brát důchod 
Ale je pravda, že jeho postoj náš vztah ovlivnil, bohužel, pořád cítím, že si nechává otevřená zadní vrátka a já si ho tím míň vážím. Nehledě na to, že děti ten model přijmou za normální a to je mi líto. Radši inko 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.11 22:16
Nedočítala jsem celou diskuzi, ale přispěju tím, že mám chlapa, kterej se taky do ženění nehrnul. Překážka to nebyla, nijak mě to netrápilo a pořídili jsem si první dítě. Při plánování druhého jsem začala mluvit o svatbě, že by to jako bylo vhodný a chlap teda, že jo, že se vezmeme. Jenže…máme už děti 3 a svatba pořád nebyla. Pořád je to v rovině „že se vezmeme“ 
Tak zakladatelko nevím, co je vlastně horší
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.11 22:19
Gábííí píše:
myslím si,že někteří lidé,ať už ženy či muži,mají ze svatby opravdu fóbii,ten pocit být okroužkovaný,svázaný,je pro ně šílený,i když toho dotyčného milují.Mám kamarádku,s přítelem byli 7 let,chtěl si jí vzít,ona ne,bála se právě z toho důvodu.Ale aby udělala „radost“,tak svolila.Měla při obřadu a po svatbě pocit,že uteče,ale zvládla to.Po roce manželství to ale už nesnesla a rozvedla se.Odešli od sebe.Nevím,jestli je dobré v této situaci „dělat radost“
Víš Gábi, on mi jednou možná si to ani on sám nepamatuje, bylo to v době, kdy jsme spolu ještě nechodili, ale jen se poznávali. Mluvili jsme o manželství - o mém nevydařeném maželství a on pronesl větu: „Já jestli se vůbec někdy ožením, tak se hlavně nikdy nechci rozvádět…“ Tu větu si pamatuju, už nikdy ji nezopakoval a mě teď zní v hlavě čím dál častěji. Jestli to je tedy tak, že u mě není tak 100% přesvědčený, že mě třeba nemiluje natolik a vše kolem jsou jen takový ty řeči, jak mi jen prostě hodně neublížit…
Ale jinak objektivně dělá pro nás opravdu první poslední, stará se, pomáhá, dělá mi radost říká hezký věci, v posteli to klape, takže z jeho chování si myslím, že mě i syna opravdu moc miluje, jen je tady to ale, které teď nabývá obludných rozměrů…
- Citovat
- Upravit
8.12.11 22:25
Možná má strach, že když jsi se už jednou rozvedla, nebyl by pro tebe problém rozvést se podruhé (jenom taková moje blbá úvaha, ale třeba na tom něco je)
Je fakt, že kdybych se rozvedla já, tak už se nebudu chtít vdávat znovu, ale člověk míní, život mění, takže kdo ví…
Já myslím, že se naskytne ještě nějaká příležitost, aby ti vysvětlit proč si tě vzít nechce, přece k tomu nějaký důvod mít musí, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní