Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:
Ahoj holky,omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost citlivé téma. Mám přítele o deset let staršího než-li jsem já. Chodíme spolu asi tři roky. Já mám z předchozího manželství syna, ke kterému se přítel chová skvěle a víceméně mu dělá tátu se vším všudy. Plánujeme miminko i spolu, tak za rok, možná dva. Přišla na řadu i otázka svatby a přítel se vyjádřil, že se nechce nikdy ženit. Prý je to dnes už přežitek, papír nepotřebuje na to aby veděl, že mě miluje a že si myslí, že se stejně nic na vztahu jako takovém nic nemění. Snažila jsem se mu vysvětlit svůj názor, že to, když si ženskou chlap chce vzít, tak znamená prostě „něco“ navíc. Samozřejmě se na vztahu dvou lidí, co spolu bydlí, žijí atd nic zásadního nezmění, kromě příjmení, ale to, že jsem vdaná, je přeci jen rozdíl i vzhledem k dětem.
Tak moc nevím, jak se s tou situací poprat a je tu někdo mezi Vámi, kdo má nebo měl podobný problém? Ještě dodám, že možnost, že by přítel změnil svůj postoj, je opravdu minimální. Je to chlap, který opravdu nemluví do větru a v tak zásadních otázkách jako je dítě, svatba atd., prostě mluví jasně a narovinu a moc dobře ví co říká a stojí si za tím…
muj pritel taky rikal ze svatba nikdy ze je to zbytecne a vcil zacina mluvit o svatbe on a ja rikam ze je to zbytecne a i kdyz se vdat chcu.
jen netlac na pilu a treba nazor zmeni jako skoro vecsina muzu ![]()
Simčo, já nijak na pilu netlačím. Opravdu ne. Hovory o svatbě začíná vždycky on stylem, že to není nic pro něj a že já už jednou vdaná byla a hlavně ať takovou kravinu nikdy nedělám… Takže změna názoru u něho opravdu nepřichází v úvahu, tím jsem si skoro jista…
Můj manžel(to ještě nebyl můj manžel) mi furt říkal, že se ženit nechce, já jsem mu na to řekla, že se nevdám a už jsme 4roky manželé
ne nadarmo se říká, že odříkaného chleba největší krajíc ![]()
Pokud je pro tebe překážka mít dítě, když nejste manželé, tak si ho nepořizujte, určitě bych přítele do ničeho nenutila.
Hodně štěstí, třeba si to nakonec opravdu rozmyslí ![]()
ahoj,mám přítele o 15 let staršího,z předchozího manželství mám 15letého syna,on dceru 20let a syna 25 let,spolu máme roční holčičku.Přítel je k mému synovi naprosto úžasný,s jeho dětmi si i já moc rozumím.Ze začátku jsme se o svatbě bavili,ale časem jsme se sjednotili v tom,že ten papír opravdu není třeba,takhle nám to vyhovuje,jeden rozvod nám prostě stačil,máme strach už do toho chomoutu lézt.Svatbou se nic nezmění,jen to příjmení a ani vlastně to nemusí.Věř mi,že jednou na to sama přijdeš,že je to nedůležité,jako jsem přišla já ![]()
Mě přítel jednou jasně řekl, že se ženit nikdy nebude! Já to teda obrečela protože je mi 21 a dycky sem si přála ty krásný bílý šaty a pohádkovou svatbu
ale kdyz mu občas při nějakym hovoru ujede že až si mě vezme …
Třeba změní názor, uvidíš ![]()
Takze Ti ostava len jedno - zmierit sa ze budes dozivotne druzka, pokial si si ista, ze na sobas nekyvne.
V tom pripade … ako velmi Ti vadi, ze chlap od ktoreho cakas dozivotnu oporu odmieta prevziat zavazok a verejne deklarovat ze k sebe patrite? Veris, ze je ochotny s Tebou ostat „v dobrom aj zlom az kym vas smrt nerozdeli“ aj napriek tomu, ze Ti to nechce verejne slubit?
Ak Ti to zas tak zasadne nevadi, nic sa nedeje, nebudete prvy ani posledny nesobaseny par. Ak pri kazdej novej kolegyni si spomenies ze Ti nechcel slubit ze s Tebou a Tvojim/vasimi detmi ostane, asi by som pomaly ale isto vycuvala, lebo to ovplyvni Tvoju spokojnost vo vztahu a tym aj kvalitu vasho vztahu.
Gábí, on právě nikdy ženatý nebyl… Já jsem vdaná byla a přesto všechno bych do toho šla znovu. Je to pro mě něco jako fakt důkaz lásky nebo jak to napsat. asi se to v dnešní době opravdu nenosí, na druhou stranu si říkám, jestli to není škoda… Prostě když to mám napsat úplně upřímně, že ač mi říká ať si to neberu nijak osobně, tak to tak vnímám, že mě nemiluje natolik aby si mě vzal… ![]()
a kdyz o tojm porad zacina on sam tak se mozna zenit chce jen se maskuje ![]()
1simona1 píše:
a kdyz o tojm porad zacina on sam tak se mozna zenit chce jen se maskuje
taky mě to napadlo, u nás to tak asi bylo ![]()
1simona1 píše:
a kdyz o tojm porad zacina on sam tak se mozna zenit chce jen se maskuje
Pak nevím proč pořád říká, ať už se hlavně nikdy nevdávám, že mi to jednou přeci stačilo… Já mu odpovídám, že už bych takovou blbost nikdy neudělala, ale na druhou stranu když jsme si otevřeně o té svatbě promluvili nejen v takových náznacích, tak jsem mu řekla, jak to mám - že bych o svatbu s ním samozřejmě stála a on - jak už jsem psala, rezulutně ne…
lulushka píše:1simona1 píše:taky mě to napadlo, u nás to tak asi bylo
a kdyz o tojm porad zacina on sam tak se mozna zenit chce jen se maskuje
A co dědictví, vdovský, sirotčí důchod? Kdyby se něco stalo…
Anonymní píše:1simona1 píše:Pak nevím proč pořád říká, ať už se hlavně nikdy nevdávám, že mi to jednou přeci stačilo… Já mu odpovídám, že už bych takovou blbost nikdy neudělala, ale na druhou stranu když jsme si otevřeně o té svatbě promluvili nejen v takových náznacích, tak jsem mu řekla, jak to mám - že bych o svatbu s ním samozřejmě stála a on - jak už jsem psala, rezulutně ne…
a kdyz o tojm porad zacina on sam tak se mozna zenit chce jen se maskuje
abys nebyla prekvapena…chlapy jsou zvlastny tvory
ja sice vdana nejsem ale jak jsem psala tak napred rikal ze nikdy a vcil o svatbe ,luvi sam dokonca se me priznal ze onedhy to mel v planu .. nevim proc to neudelal ![]()
Já si myslím, že oni to ti chlapi opravdu tolik neprožívají jako my (svatba, slib atd…)Nemá to pro ně takovou důležitost.
To, jestli tě upřímně miluje, bys měla poznat z jeho chování k tobě a pokud na něm vidíš, že ano, tak bych to neřešila, hlavně netlačila na pilu a možná, až by on začal o svatbě, tak bych si ještě přisadila, že já už se také vdávat nechci…a uvidíš, třeba by mu to mohlo začít vrtat v hlavě ![]()
Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost citlivé téma. Mám přítele o deset let staršího než-li jsem já. Chodíme spolu asi tři roky. Já mám z předchozího manželství syna, ke kterému se přítel chová skvěle a víceméně mu dělá tátu se vším všudy. Plánujeme miminko i spolu, tak za rok, možná dva. Přišla na řadu i otázka svatby a přítel se vyjádřil, že se nechce nikdy ženit. Prý je to dnes už přežitek, papír nepotřebuje na to aby veděl, že mě miluje a že si myslí, že se stejně nic na vztahu jako takovém nic nemění. Snažila jsem se mu vysvětlit svůj názor, že to, když si ženskou chlap chce vzít, tak znamená prostě „něco“ navíc. Samozřejmě se na vztahu dvou lidí, co spolu bydlí, žijí atd nic zásadního nezmění, kromě příjmení, ale to, že jsem vdaná, je přeci jen rozdíl i vzhledem k dětem.
Tak moc nevím, jak se s tou situací poprat a je tu někdo mezi Vámi, kdo má nebo měl podobný problém? Ještě dodám, že možnost, že by přítel změnil svůj postoj, je opravdu minimální. Je to chlap, který opravdu nemluví do větru a v tak zásadních otázkách jako je dítě, svatba atd., prostě mluví jasně a narovinu a moc dobře ví co říká a stojí si za tím…