Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jee 3 roky, podle popisu jsem myslela ze nevlastni je minimalne 2× tak stary jak tvuj. Proc bys ho jako nemohla napomenout? Jo ma to resit ten ‘vlastni rodic’ a ne ‘ten druhy’ ale tady se nejedna o pubertaka, ktery nechava na zemi spinave obleceni a nepomuze vynest kos. Jedna se prece o male decko ktere postuchuje tvoje. Nemusis mu nadavat, rekni at to nedela a odved pozornost k necemu jinemu. A hlavne uc toho sveho, at se neda, at mu to klidne vrati.
A tak mu nevynadavej, proste to s nim zkuste vyřešit v klidu..
Proč ho mlátí? Zarli? Nebo snad bije děti i na hřišti?
Zasáhla bych a srovnala jeho syna sama. A hodně by mi vadilo, ze ho nevychovava.
@Venetia píše: .Ty jsi macecha, že dáváš takové rady?
Okrikovat ho má rodič.
Naštěstí nejsem. Pokud spolu netahnou za jeden provaz ve výchově, tak už to je špatně.
Nemůže jeden tohle, a druhý tam to.
@Venetia píše: .Ty jsi macecha, že dáváš takové rady?
Okrikovat ho má rodič.
Ale když neokřikne tak zakročíš ne? Nebo oddělit ![]()
Něco jiného je, jak tu mnozí píšou, když jsou sourozenci vlastní. To si snad každý se sourozencem delal naschvály. Ale pokud je cizí a on už se ho boji… Ani se nebrání. Tak jakmile by dal on jemu facku v tu ránu by mu přiletěla druhá odemě… Za začnou cenu nenechám, aby kdokoliv ubližoval moji rodině. A bude mi jedno, jestli si bude někdo stěžovat, že jsem na něj sáhla…
A nepomohlo by partnera přitlačit ke zdi, než pořád ustupovat jeho nevýchově? Neb chování toho dítěte jen výsledek dvou ignorujících rodičů…tady bych si šla tvrdě za svým a terorizovala partnera a i když ve vztahu nesnáším vydírání, tady bych klidně i odchodem pohrozila. Vždyť on to své dítě hned nemusí bít…ale nic se nevyřeší tím, že „macecha“ dítěti za blbost jeho vlastních rodičů vracet stejnou měrou…nebo snad ano??? Nebo ať Ti partner dá svolení, že do výchovy můžeš zasahovat také
To, že necháváš rozhodnutí o výchově toho nevlastního na otci, tedy alespoň zatím, je dle mého názoru chvályhodné. Je však čas na změnu.
Ja bych si svoje dite trapit nenechala. Taky jsme se se sourozenci rezali hlava nehlava, ale to s popisem vasi situace nema nic spolecneho. U vas jde o jednostranne utoky nevlastniho sourozence. Nejprve bych se ho zeptala, proc to dela. Snazila bych se s nim promluvit (a tim nemyslim rict To se nedela). Potom uz bych byla razantnejsi, okriknout, chytit za ruku. Pokud by s tim jeho otec ani pak nechtel nic udelat, odesla bych od nej. Zklamal by me. Spolecna vychova je dulezita. Vsak ho nemusi bit, ale po utoku ho poslat za trest treba do pokoje, at si hraje sam.
@Anonymní píše:
Něco jiného je, jak tu mnozí píšou, když jsou sourozenci vlastní. To si snad každý se sourozencem delal naschvály. Ale pokud je cizí a on už se ho boji… Ani se nebrání. Tak jakmile by dal on jemu facku v tu ránu by mu přiletěla druhá odemě… Za začnou cenu nenechám, aby kdokoliv ubližoval moji rodině. A bude mi jedno, jestli si bude někdo stěžovat, že jsem na něj sáhla…
Jasne fackovat trilete dite, to jsi fakt trida ![]()
@Anonymní píše:
Já vůbec neřeším to zda mě přítel opustí. Jde o to, že to není moje dítě mému synovi stále dokazuji, že je pro mě důležitý a že i při těchto situacích jsem tu pro něj. Já se ptala jen jak jste toto řešili. S přítelem jsme se zkrze to už několikrát chytli. Jeho synovi jsem to vysvětlovala zezacatku stále a stejně to v jeho věku nepochopil. Já nejsem toho malého rodič. Svého syna vždy odvedu pryč a hraje si sám nebo semnou. Mnohdy kolo něj jeho syn projde a strčí do něj atd..
Já a můj muž máme každý po dceři. Když jsme spolu začínali, bylo jim pět. Taky si vyjasňovaly pozice a zejména ta jeho bojovala o nadvládu. Když škodila mojí dceři, zasáhla jsem. Jednou se jí že všech sil snažila skazit narozeninovou oslavu, protože žárlila, že ona narozky nemá. To byla hodně těžká zkouška, měla jsem sto chutí holce naplácat. Ustála jsem to, izolovala ji od ostatních dětí a vysvětlila, že tohle teda fakt NE. Že se nemusej mít rády, ale nesmějí si ubližovat. Důrazně, důsledně. Ty sice nejsi rodič, ale jsi někdo, kdo s dítětem tráví čas a musí mít možnost zasáhnout a korigovat jeho jednání. Minimálně tak, jako tu možnost má učitelka, teta, babička… kdokoliv, kdo s ním je. Jestli tohle přítel nechápe, tak bič a pryč, nemá to cenu.
@Anonymní píše:
Něco jiného je, jak tu mnozí píšou, když jsou sourozenci vlastní. To si snad každý se sourozencem delal naschvály. Ale pokud je cizí a on už se ho boji… Ani se nebrání. Tak jakmile by dal on jemu facku v tu ránu by mu přiletěla druhá odemě… Za začnou cenu nenechám, aby kdokoliv ubližoval moji rodině. A bude mi jedno, jestli si bude někdo stěžovat, že jsem na něj sáhla…
Cizi… myslis ze trilete deti delaji rozdily vlastni/nevlastni bracha? To jen rodice delaji tyto rozdily. Vlastni se rezat muzou a nevlastni ne. Nenechat ublizovat ‘svoji rodine’ - az na to, ze i to nevlastni dite je rodina, pokud teda ti partneri spolu ziji.
@hani28 píše:
Cizi… myslis ze trilete deti delaji rozdily vlastni/nevlastni bracha? To jen rodice delaji tyto rozdily. Vlastni se rezat muzou a nevlastni ne. Nenechat ublizovat ‘svoji rodine’ - az na to, ze i to nevlastni dite je rodina, pokud teda ti partneri spolu ziji.
Pokud spolu nevyrustaji od narozeni, tak je to rozdil. Muzou byt kamaradi, muzou byt rivalove jako ve skolce, ale nejsou to sourozenci.
Mame tohle se znamymi. Jejich trileta si hraje s tou nasi triletou a jsou nejvetsi kamosky, ALE nase mladsi dcera nesmi kolem ani projít, hned ji placne, strci, sebere ji hracku. Jeji rodiče s tim nic nedelaji, takže chodim a vysvětluji ja. Ona z toho casem taky vyroste, ještě se nepreklenula z neandrtalakeho prostredi a navic vi, ze u rodicu ji to projde - u nas mame tedy pravidla jina a je to hodne o důslednosti a trestu. Kdyz te mladsi sebere hracku, tak ji proste vrati a omluvi se - no je z toho scena nekdy na hodinu, ale jako u me pres to nejede vlak. Dcery vi, ze se to nedela a nikdo jim to taky delat nabude. Kdyz tu rve tu hodinu, rodiče ji seberou a jdou domu. Taky někdy zkousi, ze to neudelala, parkrat jsem ustoupila, ale pak je hlidala a dela to naschvál. O tom, ze by te mladsi pujcila svou hracku nemuze byt rec. Maly sobec proste, ale rodice jsou taky takovy, takze ona za to vlastne nemůže.
ale taky me to mrzi
Pokud přítel jako rodič nefunguje, tak mu řekni, že v rámci spravedlivé výchovy se k jeho synovi budeš chovat jako ke svému, pokud by ubližoval dětem (tj. vynadat, popř. placnout) anebo ať s ním tráví čas někde, kde nebude tvůj syn. Jiné řešení nevidím.