Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pro všechny divná
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
xxZuzana
14.4.11 16:04
Hm, tak to teda nechápu - jak může mít holka jako ty takové potíže? Neznáme se, ale z psaného projevu se pozná docela dost. Podle mě jsi ideální dopisovací typ 
píšeš srozumitelně, poutavě, sympaticky… tak ti jen poradím navazovat přátelství takhle. Překonáš ostych a nízké sebevědomí a určitě si dokážeš lidi získat. Potvory v okolí dokážou bohužel divy - když tě dlouhodobě někdo sráží, nakonec se cítíš jako úplná nula. A to je moc špatně ! Držím palce, takhle na dálku jsi veliká sympaťačka a nevěřím, že si časem někdo nedá tu práci tě lépe poznat 
- Citovat
- Upravit
14.4.11 16:05
A co si třeba zajít k psychologovi. Nemyslím to špatně. Ale třeba, by Ti pomohl zvednout sebevědomí, tím, že by jses tam vyovídala a poradil Ti. Tak se hlavně nezlob, že mě napadlo jen tohle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:08
tak se zaregistruj, diskutuj, nasbirej kamaradky tady a pak zjisti, jestli je nejaka z tveho okoli a dej si srazik.
Jinak na plese je to blbe, tam jde vetsinou kazdy s nekym. Kdybys sebrala odvahu a zeprtala se „muzu si prisednout“ neodmitli by te, ale je otazka, jestli by rec plynula.
Mozna ze se moc bojis a tak se chovas preventivne odtazite. oslovit nekoho je tezke i pro me. Ale chce to usmivat se a chovat se pratelsky. A nerict jen „ahoj“ ale ahoooooj, jak se mas, slysela jsem, ze se budes vdavat.....bla bla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
14.4.11 16:11
A ještě něco mě napadlo - já měla na základce dvě spolužačky, obě vysmívané, ponižované, považované za hloupé. Kamarádily tak trochu spolu, ale asi jen z nouze - nikdo jiný tam pro ně nebyl. Pěkné také nebyly, aspoň z našeho tehdejšího pohledu. A dneska? Z jedné je seběvědomá usměvavá maminka dvou dětí, a ta druhá hodně cestuje a má spoustu přátel. Je to hodně o sebevědomí - když se necháš zatlačit do kouta a nevážíš si sama sebe, bude se ti toho pocitu „jsem divná“ zbavovat jen těžko. Začni někde, kde tě nikdo nezná - v nějakém kroužku, choď třeba tancovat a trochu se rozmazluj a nauč mít se ráda. Ostatní přijde samo.
- Citovat
- Upravit
14.4.11 16:12
Možná by to chtělo úplně změnit prostředí a začít jinde a znovu. Přecijen jestli tě mají od dětství v očích jako „divnou“, nehledají zřejmě důvod, proč objevovat, že jsi ve skutečnosti stejně normální jako kdokoli jiný. A že nemáš tvářičku jako modelka? Chápu, že se ti asi hůř navazují kontakty s lidmi, ale věř, že komu tohle vadí, nebyl by dobrým kamarádem. 30km není zase tak moc 
Jsi už dospělá, co takhle se přestěhovat za lidmi, se kterými si bezpečně rozumíš, změň účes, to taky hodně udělá, … hlavně nic nevzdávej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
14.4.11 16:14
asi vim kdo jsi,ale mozna ne treba se pletu,mam jednu znamou tady u nas,nekolikrat jsme ji rikala at prijde na kafe,ze si pokecame,radabych ji poznala,pripada mi jako fajn clovek,ale nikdy neprisla,nekolikrat jsem ji davala info i prez fb,ale taky nic,nebude treba chyba tady?ze se ostychas?pokud ses ta kterou myslim a jses z CHKO oblasti,urcite budes vedet,tak napis sz,ju?drzim palecky
- Citovat
- Upravit
14.4.11 16:16
Tady si muzes najit hodne pratel, holky jsou moc fajn, poradi, pomuzou, je tady sranda … takze huraaaa k nam na emimino 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:17
Ahoj,
Byla jsem na tom dlouhou dobu velmi podobně. Když jsem byla ve druháku na střední škole a tak jsem jen tak na valentýna seděla sama na pokoji intru, zatímco spolubydlící šly randit, napadlo mě, že zajdu do školy na net a mrknu na seznamku. Našla jsem tam inzerát, který mě velmi zaujal, dotyčnému jsem napsala. doporučuju napsat pravdu. Nevymýšlet si. O víkendu po valentýnu jsme se poprvé viděli a nakonec spolu začali i chodit. To mi dodalo potřebné seběvědomí. Od té doby nemám zdaleka takový problém se seznámit či obecně s kýmkoli jakkoli komunikovat. Nikdy by mě nenapadlo, že já, taková uzavřená, ne příliš pěkná ( manžel - ten kluk z inzerátu 
si to nemyslí) holčina budu někdy dělat to co dělám. Moc ti držím palce abys taky našla někoho, kdo ti z té tvé samoty pomůže jako mě před cca deseti lety manžel. Jestli chceš, klidně napiš do SZ můžem si popovídat soukromě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:33
Ahoj,stejně jako xxZuzana si myslím, že je to o sebevědomí - a mluvím i z vlastní zkušenosti. Neměla jsem moc hezké dětství a díky výchově mých rodičů jsem neměla příliž velké sebevědomí. Dokud jsem si neuvědomila, že v tom je ten kámen úrazu, všeobecně se mi v životě nedařilo - ve vztazích, práci, atd. VŠECHNO se totiž odvíjí od toho, jestli je člověk vyrovnaný a spokojený sám se sebou…U toho je potřeba začít, je to běh na dloooouhou trať, ale jinak se tvůj život k lepšímu nezmění. Mně osobně třeba pomohla knížka Miluj svůj život od Louise L. Hay - podotýkám že napoprvé mi přišla trapná, při jejím druhém čtení jsem začala razit heslo „na tom něco je“ a při 3. čtení jsem už vyhledávala jen ty pasáže, které mi přišly pro mě důležité. Myslím, že i porada s psychologem je pro nový start (potažmo lepší a šťastnější život) nezbytná…člověk zjistí názor někoho nestranného a uvědomí si věci, které normálně „nevidí“. Je jen na každém z nás, jaký budeme mít život, zkus začít pracovat na tom svém šťastnějším…Budu držet palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:35
Já ti moc držím palce, aby se to u tebe otočilo tak, jako u mě.Já jsem měla málo sebevědomí a vždycky jsem si připadala jiná, divná než ostatní.Nejvíc mně pomohl můj muž,a potom naše dvě krásné děti.Jsem na ně pyšná a na naší rodinku.A druhá zkušenost byla, když jsem pracovala 10 let na přepážce banky a musela jsem neustále komunikovat s lidma,tak jsem zjistila, že je tolik týpků na světě, že se fakt nemusím tolik podceňovat
Je hodně důežitý jak přistupuješ sama k sobě, tak k tobě přistupují druhý a každý si k tobě dovolí jen to,co ty mu dovolíš! ZAPRACUJ NA SOBĚ! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:37
Ahojky, přesně jak tu holky píšou, bude dobrý sjíždět nějaké seznamky atd… láska přes internet funguje a dá se najít spřízněná duše, neboj každý má svého životního partnera na světě a je jen otázkou času kdy se sejdete
Jinak bych se nebála toho že jsi ošklivá, lidé totiž vypadají tak jak se cítí a tak jak chtějí, i ty můžeš být krásná, chce to jen se naučit vidět tak sama sebe..
Nezoufej a pusť se rychle a naplno do života!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:38
A z jaké části Čr jsi? Pokud nechceš, tak nemusíš odepisovat? Zkus si udělat třeba i pěkný den pro sebe. Zajít si ke kadeřnici, kosmetičce nebo si třeba nech udělat nehty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 16:39
bertík28 píše:
A z jaké části Čr jsi? Pokud nechceš, tak nemusíš odepisovat? Zkus si udělat třeba i pěkný den pro sebe. Zajít si ke kadeřnici, kosmetičce nebo si třeba nech udělat nehty.
jj plně souhlasím, já si třeba dřív kousala nehty 
nemohla jsem si pomoct, a od té doby co si nechávám dělat nechty gelový mám rozhodně větší sebevědomí .-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
ahoj budu psát o problému,který mě trápí už spoustu let. Jako malá jsem byla často nemocnáa zůstávala jsem doma,čímž jsem si možná vypěstovala sociální fobií. Méně jsem toho prostě napovídala a to byl motor toho proč se ode mě kamarád a pak jejich rodiče začali odtahovat. Někde jsem zaslechla,že si myslí že jsem mentálně postižená atd nejsem ani hezká tudíž mi nadávali do pračlověků a podobně. Ted mi bude 26 a ten problém trvá stále třeba bývalé kamarády z dětství pozdravím a oni nic. Nebo na plese každý tam tancuje s každým a baví se jen se mnou ani slovíčko. Jako bych byla malomocná nebo nějak podřadná. Na VŠ mám velmi dobré přátele ale žiju 30 km daleko v jedné malé vesničce. Nikdo za celý týden nepřijde. Jediný s kým za celý týden mluvím je rodina a kočky. Strašně mě mrzí když vidím jak se ostatní baví v hloučku a já se můžu jen dívat. Prostě projdou kolem mě jako bych byla průhledná. Při tom ani nevědí jak moc bych byla vděčná za kamarádství. Z té samoty už dostávám depky a napadají mě nejrůznější myšlenky (třeba v noci jak si to tu co nejrychleji odžit a podobně) ač se podobné myšlenky snažím usilovně zahánět,každý je tu pro něco. Jinak ani nemám naději na nějaký vztah protože kluci mi říkají prasátko podle tvaru obličeje nebo že jsem zaostalá a podobně. ani na tom FB mi nikdo z nejbližších lidí neodpoví jen ti co bydlí desítky km daleko