Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý večer,
nedá mi to, abych se nezeptal - znáte někoho, kdo má problém najít si náplň volného času?
K dotazu mě inspiroval vyslechnutý rozhovor ve vlaku cestou z práce. Dvě kamarádky is povídaly, jak jde život a přitom zmínily příběh třetí kamarádky… Ta třetí kamarádka žije život, který by se dal označit jako spokojený. S manželem mají dvě děti, pořídili si na úvěr celkem slušně velký panelákový byt, ten zvládají v pohodě splácet, na dovolenou jednou ročně taky jsou peníze, občas posedí někde se známýma… A pak najednou přijde něco málo volna - a kamrádka má problém. Ráda by něco dělala, nějak by chtěla vybočit ze zajetého streotypu - jenže neví co a neví jak. Manžel by taky byl pro změnu, jenže po stránce nerozhodnosti je na tom stejně jako ona.
Tak si říkám - jestli ono to nebude dnešní dobou, že nás nutí spíš účastnit se veškerých činností formou „malého kolečka ve velkém stroji“. Přiznám se, že takovou situaci z naší (širší) rodiny vůbec neznám. Měl jsem kolem sebe (v dětském i dospělém věku) dost lidí, kteří pořád něco dělali. Modeláři, zahrádkáři, amatérští muzikanti, lidi činní v náboženských obcích, fotbalisti z okresního přeboru, domácí kutilové…
Tak se chci zeptat - nemáte ve svém okolí nějaký podobný příběh? Je nějaký recept, jak z toho ven?
(Já vím, ona ta moje otázka vypadá dost hloupě - jenže zkuste se vžít do situace člověka, který je úplně bezradný…)
Ty jo, já mám problém spíš opačný… naplnila bych volný čas nejméně pěti dalším lidem… ![]()
Když nad tím tak přemýšlím, tak co asi dělali dřív? Před dětmi? To neměli žádné zájmy, koníčky a podobně? I když dnes je nabídka všeho možného vyžití tak bohatá, že si své musí najít každý, kdo něco hledá… ať už se jedná o jednorázové aktivity, nebo o nějaký dlohodobější zájem…
Příspěvek upraven 08.05.14 v 21:07
Presne jsi popsal me a pritele
u nas je to ale tim ze jsme oba hrozne lini ![]()
@Jura007 ja znám lidi, kteří když mají volno nedělají nic, zkrátka relaxuji, čtou, spí. A znám lidi co mají volno a jdou do obchodního centra, na kafe, a bloudit po obchodech. A znám lidi co ve svém volnu jedou na chatu.
@Regina Hero taky mám těch zájmů nějak moc. ![]()
Takže někdy jen tak dělám, že nemám vůůůbec co dělat a užívám si to.
Některé volné chvíle trávím na e-miminu
ale to jsou chvíle přes den (doba po obědě, kdy děti spí, nikam ven nemůžu a jsem ráda, že můžu sedět s nohama nahoře a hledět do notebooku)
Těm cizím lidem bych doporučila nějakou neziskovku, tam se pro ně uplatnění najde a pomáhat mohou dle svého času.
Juro, mám problém, BIG problém, najít si ten volný čas. Myslím tím ten osobní volný čas. Pokud mám dojem, že mě nic nebaví, že se nudím a tak, je to spíš odraz toho, že jsem unavená, přepracovaná nebo že se plíží nějaká viróza. Vyplivlá tupě zírající na televizi. Jako zrovna teď se teda vykecavám na emimi, současně ale pomáhám přátelům s propagací jejich akcí. Stahuju si z fejsbuku vzory mého milovaného patchworku. Organizuju setkání bývalých kolegů z jedné naší… organizace. Přemýšlím, jak jinak (letos, aby to bylo jiné než jiné roky) udělat playlist představení do našeho letního kina (odkaz v sz). Potřebuju přetřídit fotky a… „udělat je“. Moje knihovna je v brutálním stavu. Nabídla jsem (svobodné studující doktorát) kamarádce hlídání (synova kamaráda), akorát bych měla dát dohromady diář a kdy, páč mě mimo jiné čeká účast v okrskové volební komisi. Snažím se ukecat naše malé kluky, jestli by ještě nezvážili účast ve folklorní přípravce, protože kluků je vždycky málo (a já tam chodila…)…
No, a ráda bych to dělala víc. A je problém, protože zrovna dneska můj manžel vede „expedici“ (chlapi si to vždycky umí zdůvodnit - no prostě několikadenní výlet kamkoli - a že naše chlapi teda fakt šlapou pěšo)… a kdykoli jindy prostě cokoli jiného. Neexistuje, že ten by seděl na gauči a tupě čuměl na televizi. Leda že by fakt byl totálně vyplivlej - a po nějaké akci. Pak holt ten rodinnej krb zbývá na mámě. Což teda bohužel že by byl zrovna můj koníček…
Kurňa, najít si čas, došít si taky jednu patchworkovou deku pro sebe, když už jsem „pošila“ půlku příbuzenstva!
![]()
Podle mě je někdo prostě tak pohodlnej, nechce se mu vymýšlet nic nového a radši předem nemá na nic čas ![]()
Já třeba studuju už druhou VŠ dálkově a spoustu lidí mi řiká, že jsem blázen, že kdyby oni už měli titul, tak sedí doma a nikam se nehrnou… Ale mě by to doma teda nebavilo…
Já nemám žádný volný čas, dovedu si ho zaplnit. Moje mamka je na tom ještě hůř. Té denně několik hodin chybí ![]()
Třeba dneska…konaly se u nás oslavy Vítězství, tak jsme se šly s malou podívat, pak na hřiště, kam jsem si vzala knížku (J. V. Cesta do středu Země
), došly jsme domů a jen jsem se usadila, tak klepal na okno synovec s „nevěstou“, dojeli na neohlášenou návštěvu. Pak jsem pouklízela kuchyň.
Teď sedím u Pc a „studuji“ základy logistiky a MS Dynamics, kvůli pohovoru. Jo, a taky DIN normu, určitě víš, o čem je řeč.
Příspěvek upraven 08.05.14 v 21:31
Emilko - myslím, že si rozumíme… Jenže já jsem se teď přestěhoval do kraje, kde je zaužívaný takový model - „dospělý život rovná se práce plus výchova dětí“. Co z toho vybočuje, je tak trochu jako z Marsu… No toto není první případ, kdy jsem si něco podobného vyslechl.
I přesto mě ale fascinuje, že nehledě na globalizaci, rozvoj mobilních technologií, otevírání se světu a já nevím co ještě… se v tomto ohledu tento region asi vůbec nemění.
Tož tak…
No, já se s tím setkávám i tady na jihu… říkám tomu „zaplatit si nechat se bavit“. Já párkrát na tyhle akce vyrazila. Může být, že já jsem ten typ, co byl šŤastnější na druhý straně. Ne se nechat bavit, ale bavit. Ale přijde mi to to to horší, že je to právě zaplacený. Zaplacený nechat se pobavit - naplnit volný čas. Já jsem šašek, ale všechno má svý meze. To radši budu šašek neplacenej, ale rozhodující si sama o tom, co budu šaškovat.
Já tedy co znám lidi, kteří „nic nedělají“, tak jsou to tací, co jim to nicnedělání vyhovuje a prostě tímhle způsobem relaxují…
Já se třeba válím hrozně ráda, ale nemám pořádně kdy-přes den mě plně zaměstná domácnost a prcek, jezdíme po výletech, po kamarádkách s dětmi a tak. Ráda bych měla něco jen pro sebe, a tak jsem po dvanácti letech zase začala hrát „závodně“ volejbal
je to skvělý, dobíjí mi to baterky stokrát víc než lenošení, ale bojuju s časem - respektive s hlídáním, a to ještě nechodim do práce, to už vůbec nevím, jak to budu stíhat ![]()
Takže každému, kdo neví, co by, bych doporučila se vrátit do své minulosti, at už před dětmi, nebo i do školních let a vzpomenout si, co je tehdy bavilo a vrátit se k tomu ![]()
Podle mě je to běžné a myslím, že v okolí mám takových lidí (žen) spoustu. Už mnohokrát jsem slyšela něco ve smyslu - být týden doma? Co bych jako dělala? Za jeden den bych si uklidila a co jako potom??? ![]()
Osobně to moc nechápu, ale takových lidí je mraky.
Nerozumím tomu, že se někdo nudí, já mám spíš opačný problém, těžko hledám věci, které mě nebaví. Mám od dětství, vždycky jsem se zabavila a možná je to vzor z rodiny. U nás pořád všichni dělali spoustu věcí. Ale když je někdo unuděný, tak se asi recept hledá těžko.
Možná je to trochu teror volby. Člověk dnes může dělat všechno, ale není si schopen vybrat, protože těch možností je prostě moc. Evidentně tedy ten zmíněný pár nemá nějakého trvalého společného koníčka, takže by museli asi něco začít, nebo vyzkoušet. No a problém je dokopat se k tomu se rozhodnout co a ještě to realizovat.
Jinak já jsem teda člověk, který relaxuje nicneděláním. Můj největší relax je, když vím, že nic nemusím. Takové chvíle jsou ale extrémně vzácné. Pro mě je i naplánovaný sobotní výlet kategorie „musím“ protože to musím vymyslet, zorganizovat, nachystat, vést a potom oprat špinavé prádlo.