Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém s rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.11.17 19:21
@Russet píše:
@Elyon
Taky jsem něco podobného zažila a pomohlo opakovat ne, nechci, nepotřebuju, nejsem nebo nebudu doma. Prostě se obrň trpělivostí. Rodiče asi nezměníš, tak si tolik neber. Páchači dobra to jen tak nepochopí, zvlášť když jsou roky zvyklí.
Páchači dobra 
Opakuji to už asi těch 7 let, myslím, že to můžu vzdát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.17 19:24
@Anonymní píše:
To je mi moc líto. No poradím jen jedno. Pokus se nastolit s nimi pravidla. Já bych ti tak chtěla poradit, ale nic jiného nevím. Jsem v ještě horší situaci. Já si s rodiči pravidla nestanovila a dnes máme vztah v troskách. Placame se v tom všichni. Dřív skvělý vztah je teď úplně zničeny jen proto, že jsme si včas nepromluvili a hlavně, že já jsem si dřív nedupla a neřekla dost. Nastavit hranice a obrnit se proti pocitům špatného svědomí. I já mám ještě dnes pocit ( jen někdy) že je vše moje vina a že já jsem ta nevděčná. Mají pocit, že moje dítě je jejich a oni vše vědí a já jsem nevděčná, že neposloucham jejich rady a nežiji podle nich. Chce to hlavně být vnitřně srovnána s tím, že prostě oni se mnou nebudou nikdy spokojení a že vše dělám špatně. To já nejsem bohuzel, hlavně z očí do očí, znejisti mě tak, že si přijdu jak největší blbec a špatná matka.
Moc držím palceOmlouvám se za anonym, nechci aby mě poznal někdo z rodiny.
Děkuju,..zkusím s tím něco dělat…mrzí mě, že u vás to takhle skončilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.17 19:25
@la_amanita píše:
Velký omyl je, že se rodičům podařilo ti namluvit, že tohle jejich neomalené chování je jen výraz jejich lásky a péče, že jsou na tebe „hodní“. Sorry, to fakt nejsou. Naopak, neumí přijmout, že jsi dospělá svéprávná žena, která si život zařizuje po svém.
No to jo, já mám vážně neustále pocit, že jsou oni chudáci, že se snaží a já to nedokážu úplně pobrat a že bych asi fakt měla být vděčná…kteří rodiče jsou na své děti tak hodní, že jim pořád něco vozí a chtějí je vidět?… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.17 19:26
@Anonymní píše:
TO je mi líto. Bohužel to vypadá na ty, co se pro všechny okolo obětují, i když okolí o to vůbec nestojí…
Moje matka je ještě horší, pokud tě to nějak utěší. Každopádně bylo nejlepším řešením odstěhovat se 300km daleko a vidět se jednou ročně. Ale to není to řešení, které tý chceš slyšet, že…
Já bych zavedla metodu zaseknuté gramofonové desky. Třeba jak ti volali, a ty jsi byla na kafi, tak opakovat: „Ne, nejsem doma, a domů teď nejdu. Nevozte nic, děkuju.“ U jiných vnucených darů a oprav podobně. „Nepotřebujeme. Děkujeme. Ne, opravdu nepotřebujeme, děkujeme.“ Připrav se na to, že odpovědí bude něco jako „tak my pro tebe taháme xxx/vaříme ti xxx/pořídili jsme ti xxx, jak bychom si toho my vážili, to je nevděčnost“ a podobně. Na kritiku bytu říct jen „nám se to líbí.“ a nereagovat, oni stejně budou mít pocit, že jsou tak nějak automaticky v právu, cokoli řekneš bude stejně špatně. No, držím palce.
Proto jeden brácha bydlí na Slovensku. Říkal, že mu je tam dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.17 19:29
@Tajeka píše:
Maji-li k tomu rodice tendence, tak to do krajnosti zajde jeste v dobe, kdy ji nejsme schopni rozlisit. Az se vzpamatujeme, tak uz to vetsinou jen vracime do „spravnych“ mezi)))) A jj, je to boj
Myslím, že už to v té krajnosti je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.17 19:42
Tak to vám teda nezávidím. Měli jsme něco podobného s manželovými rodiči. Naštěstí jsme se odstěhovali hodně daleko, ale i tak se stalo párkrát za rok, že klidně přijel třeba tchán bez ohlášení, napakované tašky přebytkami z úrody, o které jsme fakt ani nestáli, jako třeba kedlubny giganty, které byly tvrdé, až dřevité, mega dýni, nebo přeslazené kompoty všeho druhu.My jsme třeba měli už naplánovaný jiný program, a místo toho se zjevil tchán, jen tak, ani nevěděl, jestli budeme doma, a to jsme bydleli přes čtyřista kilometrů, a on jezdil autobusem, a další mu jel až druhý den ráno. Jednou jim to manžel slušně napsal, ale oni se dost urazili. Tvoji rodiče tebe, i bratra berou pořád jako nedospělé jedince, které musí pořád kontrolovat a komandovat. Neotevřít dveře, pokud přijedou neohlášeni je dobrá metoda. Ale i tak bych s nimi zkusila na rovinu promluvit. Třeba by jste je mohli pak zaměstnat hlídáním vnoučátka.
- Citovat
- Upravit
23.11.17 19:52
Jestli se uz tolik mluvilo, je potreba zacit jednat. Takhle te to bude stat nervy a dost mozna i pohodovy vztah s pritelem. Jednoduche to ale nebude, ja zacala pred lety a jeste neni dobojovano )))))) Kazda zmena si zada cas, cim starsi a urputnejsi rodice, tim delsi. Ze je umysl dobry, neni v tuto chvili omluvou. Oboustranny respekt - asi jedina cesta. Jse chytra jak radio
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
23.11.17 20:23
@Elyon píše:
No to jo, já mám vážně neustále pocit, že jsou oni chudáci, že se snaží a já to nedokážu úplně pobrat a že bych asi fakt měla být vděčná…kteří rodiče jsou na své děti tak hodní, že jim pořád něco vozí a chtějí je vidět?…
To je ono. Ty si to musis srovnat v sobe, jinak nebudes schopna se vzeprit. Pachat dobro za kazdou cenu i proti vuli druhych a jeste vyzadovat vdecnost neni spravne. Tvi rodice te nerespektuji a ty si ted ten respekt musis dobyt. To neznamena, ze je nemas rada nebo jsi nevdecna.
Jeste me napadlo, ze byste se meli s brachou domluvit a nekompromisne utinat debaty o druhem sourozenci. Proste rict Nechci se o tom bavit, to si vyridte s brachou, segrou, nebudu to s vami rozebirat apod. Mozna to, ze se u druheho vykecaji jim dava pocit, ze je jejich jednani ok a opravnene.
- Citovat
- Upravit
24.11.17 10:26
@Elenloth píše:
To je ono. Ty si to musis srovnat v sobe, jinak nebudes schopna se vzeprit. Pachat dobro za kazdou cenu i proti vuli druhych a jeste vyzadovat vdecnost neni spravne. Tvi rodice te nerespektuji a ty si ted ten respekt musis dobyt. To neznamena, ze je nemas rada nebo jsi nevdecna.
Jeste me napadlo, ze byste se meli s brachou domluvit a nekompromisne utinat debaty o druhem sourozenci. Proste rict Nechci se o tom bavit, to si vyridte s brachou, segrou, nebudu to s vami rozebirat apod. Mozna to, ze se u druheho vykecaji jim dava pocit, ze je jejich jednani ok a opravnene.
To my ale děláme. Brácha jim několikrát vynadal, ať se mi nemontují do života, ať se o mě nestarají, že samozřejmě mám jiný vkus než oni a např. tapeta se líbí nám, tak se o to starají. Když říkali mě, že bráchovi zasadili ty rajčata a oni o to nestojí, tak jsem jim moc ráda připomněla, že oni když pracovali, nepěstovali nic. Prostě jim to zkusíme vysvětlit a dál oni se nepokouší ani si stěžovat na toho druhého, protože vidí, že držíme při sobě. a stejně je to k ničemu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
24.11.17 10:51
@Elyon No máte to těžké, to každopádně. Myslela jsem ale tu konverzaci utnout úplně. Nevysvětlovat, neobhajovat, prostě říct nebudu se o tom bavit. Jestli to chcete rozebírat, támhle jsou dveře. (samozřejmě trochu kulantněji) Řekla bych, že když nepomáhají slova, tak přijdou na řadu činy, ale tam je otázka, na co máš žaludek. Protože samozřejmě budeš za tu nejhorší a budeš se chovat ke svým rodičům, kteří by ti snesli modré z nebe, strašně a neuctivě a nevděčně atd.
Já jsem kdysi své matce típla Skype, byla uražená čtvrt roku, ale nějak se to uklidnilo.
Přišli neohlášeně na návštěvu? Otevřu dveře, řeknu, že přišli neohlášeně a že jsme se přece domluvili, že budou volat dopředu a teď nemám čas ani náladu. Zavřu dveře.
Nechtěli by třeba psa?
- Citovat
- Upravit
4.12.17 14:27
@Elenloth píše:
@Elyon No máte to těžké, to každopádně. Myslela jsem ale tu konverzaci utnout úplně. Nevysvětlovat, neobhajovat, prostě říct nebudu se o tom bavit. Jestli to chcete rozebírat, támhle jsou dveře. (samozřejmě trochu kulantněji) Řekla bych, že když nepomáhají slova, tak přijdou na řadu činy, ale tam je otázka, na co máš žaludek. Protože samozřejmě budeš za tu nejhorší a budeš se chovat ke svým rodičům, kteří by ti snesli modré z nebe, strašně a neuctivě a nevděčně atd.
Já jsem kdysi své matce típla Skype, byla uražená čtvrt roku, ale nějak se to uklidnilo.
Přišli neohlášeně na návštěvu? Otevřu dveře, řeknu, že přišli neohlášeně a že jsme se přece domluvili, že budou volat dopředu a teď nemám čas ani náladu. Zavřu dveře.
Nechtěli by třeba psa?
Psa mají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.17 14:33
Ahojky 
všem moc děkuji za to, že jste mi věnovali čas a přečetli jste si to…
Nakonec jsem jim zavolala, domluvila se s nimi, že se tedy staví ve čtvrtek a osobně jsem jim řekla, že už to takhle fáááákt nejde, že jim prostě nebudu otvírat, jestli toho nenechají a že snad stačí vidět se jednou za 14 dní ne? No, nechápali, oni mi přece jenom něco dovezli a já to nechci, ale proč? No, nakonec jsme se dohodli tak, že mi nebudou neustále volat a ťukat na dveře, jestli jsem doma. Svedla jsem to hlavně na poslední měsíc těhotenství, že chci mít klid a s malým už úplně…To zas vypadaly, že celkem chápou.
Tak to bylo minulý čtvrtek. Dnes jsem byla ráno u dr., pak honem domů, napapat a pak do nemocnice na registraci. Domů jsem šla pěšky, takže celkem vyřízená (3 týdny do porodu)…
No a doma si na chvíli hodím nožky na gauč a podívám se na mobil a tam 3 nepřijaté hovory od rodičů. No tak jsem si řekla, že dneska toho už mám fakt dost, a že si potřebuju spíš na chvíli schrupnout a ne telefonovat, tak jsem si lehla a pustila pohádku… a za chvíli zvonek…pak zase… pak ťukání na dveře a zase zvonek Mě to teda nenaštvalo natolik, abych vylezla z gauče ale… tohle opravdu nepochopím!!! Když někomu nezvednu telefon, tak to opravdu neznamená: přijď na mě zvonit. Třeba slyšeli pračku… nebo nevím. Každopádně jsem opět tam, kde jsem byla… A skončila jsem zase u toho: neotvírám dveře. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.17 16:03
Jeeeee, a tak nadejne se to na zacatku cetlo Doporucuji pripominat dohodu a utinat tipec. Moc drzim palce )))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
4.12.17 16:24
@Elyon Já bych udělala asi to, že bych po zjištění nepřijatých hovorů zavolala zpět. Zeptala bych se, jestli chtějí něco důležitého, potvrdila, že jsem v pořádku a zavěsila. Hovor na 30 vteřin a maximálně 1 denně.
Je to naprd, ale zase chápu, že když nezvedáš mobil, že mají potom třeba strach, zvláště, když jsi před porodem. Ono to nepůjde zrovna hladce, je potřeba vydržet.
- Citovat
- Upravit
4.12.17 16:25
@Elenloth píše:
@Elyon Já bych udělala asi to, že bych po zjištění nepřijatých hovorů zavolala zpět. Zeptala bych se, jestli chtějí něco důležitého, potvrdila, že jsem v pořádku a zavěsila. Hovor na 30 vteřin a maximálně 1 denně.
Je to naprd, ale zase chápu, že když nezvedáš mobil, že mají potom třeba strach, zvláště, když jsi před porodem. Ono to nepůjde zrovna hladce, je potřeba vydržet.
To je fakt, tri tydny pred porodem se to asi hodnoti jinak, ze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
