Problém s rodiči

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Elyon
Kecalka 104 příspěvků 23.11.17 14:16
Problém s rodiči

Ahoj :)
Potřebuji se trošku vypovídat a napadlo mě, že tady třeba bude i někdo, kdo třeba řešil něco podobného.
Začnu tak nějak více ze široka. Je mi 28 let, čekáme s přítelem miminko, jsem v posledním měsíci těhotenství. Mám 2 bratry, jeden se odstěhoval na Slovensko, jeden bydlí asi 5 km od nás. A mám rodiče, co bydlí asi 15 km od nás.
A s rodiči mám právě ten velký problém… vždycky na mě byli hodní, někdy až moc, nenechali si vymluvit, že něco nechci či nepotřebuji. Takže mi „velmi často“ nechávali např. před dveřmi bytu překvapení (ovoce, zeleninu, apod.) Je to i tím, že jsou starší, už jsou asi 5 let v důchodu, tak mají čas. U bráchy, co bydlí kousek od nás už vnoučka mají, tak tam občas zajedou, občas ho i pohlídají. Ale poslední dobou prý tam jezdí nějak často a prostě otravují. A dělají to samé i mě.
Byli jsme teď u bráchy na návštěvě. Řekl nám, že rodiče už asi blázní, bráchovi např. uklidili garáž, i když ji měl naprosto uklizenou. Jejich úklid spočíval v tom, že mu rozbili stůl, který používal na malování, vyhodili mu nějaké věci…nevím přesně co, brácha byl rozčilený a nechtěl o tom moc mluvit. No a taky říkal, že jim na zahradě ostříhali stromky. Brácha byl rád, že už k nim není vidět a přijede domů a tam ostříhané stromečky. No, ale má trpělivost, prostě jim jen řekl, že blbnou a že to takhle nechtěl. Oni se ještě urazili.. Na návštěvě u nás rodiče zase povídají, jak je brácha nevděčný, že mu tam uklidili a on ani nepoděkoval. Na zahradu jim zasadili rajčata, ale brácha i jeho žena chodí do práce, pravidelně i o víkendu. Mají syna, co začal chodit do školy a opravdu nemají čas na rajčata. A naši? Povídají po rodině, jak jsou nevděční a neschopní, že to ani nezalijí. No… je to na hlavičku trošku :) Ale zatím se nikdo z nás nerozčiloval, rodiče máme rádi, jen prostě si myslíme, že se spolu doma nudí a hledají si zábavu. Bohužel ne vždy dokážou pochopit, že o to někdo nestojí.
No a teď k tomu, co se děje u nás. Přestěhovali jsme se s přítelem do většího bytu. Kvůli miminku, aby byl prostor, máme i kočku, tak jsme se báli, aby si na malého např. nelehla nebo nebyl problém… tak jsme si našli prostorný byt za vážně levný nájem. Je to městský byt. Je prostě úžasný, do většího bytu jsme si mohli konečně koupit i myčku, plánujeme sušičku.. ať si trošku usnadníme práci.
A teď ti rodičové… Od té doby, co jsme v tomto bytě, nás začali jaksi „pomlouvat“. U bráchy prý říkali, že máme příšerný byt a na zdi hroznou tapetu. Že to stojí moc peněz a je to zbytečné a měli jsme teda kočku vyhodit, když nechceme, aby lezla k dítěti. A moje máma tam řekla, že se na miminko ani teda netěší.
Jistě, mohla být rozčílená, pro miminko nám i nakoupili nějaké oblečení, nemyslím si, že by se na malého vůbec netěšila. Ale ta slova zamrzela… A to mi brácha neřekl určitě všechno, aby mě nestresoval. Přitom oni ani nevědí, kolik za byt platíme. A vyhazovat kočku…no to jsem radši přešla mlčením. Tapeta se nám oběma moc líbí a jsme z ní nadšení. Bydlíme tu snad my. Děláme si to, aby se to líbilo nám. Ale táta, když přijde, řekne: To tu máš tu tapetu pořád jo? (Snad si myslí, že jí kvůli nim sundáme) 8o :lol: :lol: :lol:
Je i spousta dalších věcí, které by bylo na dlouho zde vypisovat. Naši byli vždycky takový, že si mysleli, že oni řeknou a tak to bude. Jistě, platilo to tak do mých 15 let… ale ne teď, ne, když budeme mít rodinu, již 8 let s nimi nebydlím. Nic po nich nechci. Ale samozřejmě, jsou to rodiče, občas mi něco koupí.
Poslední věc, která se děje je ta, že jsem před pár dny konečně šla zase někam ven s holkama. Šli jsme do kavárny, vážně moc jsem se těšila, že zase pokecám, probereme ty holčičí věci a pokecáme o porodu :mrgreen:
Jenže jen jsem dosedla, volal mi táta a do telefonu mi řekl, že nejsem doma a oni jsou tady a něco mi vezou. Tak jsem říkala, že to je fajn, ale nedomluvili se předem a já doma nejsem. A on mi řekl, že bych jako doma snad být měla ne, kde jako jsem, když je tak hnusně a je večer? (bylo 5 odpol.) No a že mi to teda donesou do té kavárny. Tak říkám, že to nechci. Přece to pak neponesu 1,5 km domů z kavárny pěšky? Za měsíc rodím proboha, nic tahat nebudu. A on mi telefon položil.
Večer mi pak volala máma, kde jsem byla, že mi vezli něco pro přítele. (Měl nedávno svátek). Řekla jsem, že jsem byla venku a že je vlastně jedno kde, ale že přeci nemohou pořád jezdit neohlášeně. Že prostě často nikdo nebude doma a když bude, tak je nikdo nebude mít čas hostit. No a ona se také naštvala. Prý jeli kolem, tak prostě mě sháněli. Řekla mi, že s nimi nemám takhle jednat a že jsou moji rodiče a já bych jim vždycky měla otevřít. To mě vážně naštvalo. Já jsem ráda, že jsem ráda, pořád tady funím, dávám si sprchu a oni mi stojí u dveří a zvoní a zvoní… Stalo se to už několikrát, jsem totiž třetí měsíc doma. Dřív se občas zkusili stavit, ale opravdu ne vždy jim to vyšlo. Ale asi jsem to tolik neřešila. Teď si představuji hororové scénáře, jak miminko spokojeně spí, já jsem konečně ráda, že si můžu odpočinout a oni budou u dveří zvonit a zvonit…
Tak dnes po obědě jsem si na chvíli lehla s tím, že za chvíli vyrazím ven na procházku. Najednou zvonek. Nereagovala jsem. Pak jsem slyšela nejdříve ťukání a následně i bouchání. Nejdřív jsem si říkala, že vstanu a vynadám jim, ale… stejně bych to nakonec nedokázala být na ně opravdu „rozčilená“ a opravdu jsem tu v tu chvíli návštěvu nechtěla. Měla jsem tu rozložené nějaké papíry, na lince spoustu nádobí po vaření a prostě tak celkově neuklizeno. A už vůbec jsem neměla náladu na konverzaci. Pak zase párkrát zazvonili a nakonec asi odjeli. Vím, že to nebylo ode mě asi hezké, ani neotevřít dveře, ale jsem na ně už vážně naštvaná. A přítel teď také. On je měl vždycky hodně rád, rozumí si s nimi prý víc než se svými rodiči. Ale když slyšel, že řekli že máme strašný byt, asi ho to dostalo. On se snaží, jsme tu pár měsíců, nakoupil nový nábytek do ložnice, celé to tu několikrát vymaloval, koupil mi tu myčku atd. Prostě tady dělá království pro mě a pro miminko a pak oni řeknou…hrozný byt.
Tak jsem se vykecala :oops: nešlo to jinak…
Máte někdo něco podobného? Nechci dělat rozbroje a bojím se, že i když řeknu: Přestaňte s tím, tak s tím nepřestanou. Ale za chvíli bude miminko a já nechci, aby přišel a babičku s dědou. Ale jestli to takhle bude pokračovat, nebudu otvírat často :,(

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
terien
Kelišová 7134 příspěvků 23.11.17 14:32

Uf, tohle by pro mě teda nebylo. Asi bych metodu neotvirat zkusila častěji, třeba se pak naučí hlásit předem. A pokud ne, dala bych s nimi vážnou řeč, ať se třeba kousnou do zadku, tohle se nedělá.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.11.17 14:33

To je mi moc líto. No poradím jen jedno. Pokus se nastolit s nimi pravidla. Já bych ti tak chtěla poradit, ale nic jiného nevím. Jsem v ještě horší situaci. Já si s rodiči pravidla nestanovila a dnes máme vztah v troskách. Placame se v tom všichni. Dřív skvělý vztah je teď úplně zničeny jen proto, že jsme si včas nepromluvili a hlavně, že já jsem si dřív nedupla a neřekla dost. Nastavit hranice a obrnit se proti pocitům špatného svědomí. I já mám ještě dnes pocit ( jen někdy) že je vše moje vina a že já jsem ta nevděčná. Mají pocit, že moje dítě je jejich a oni vše vědí a já jsem nevděčná, že neposloucham jejich rady a nežiji podle nich. Chce to hlavně být vnitřně srovnána s tím, že prostě oni se mnou nebudou nikdy spokojení a že vše dělám špatně. To já nejsem bohuzel, hlavně z očí do očí, znejisti mě tak, že si přijdu jak největší blbec a špatná matka.
Moc držím palce

Omlouvám se za anonym, nechci aby mě poznal někdo z rodiny.

 
la_amanita
Kecalka 296 příspěvků 23.11.17 14:48

Velký omyl je, že se rodičům podařilo ti namluvit, že tohle jejich neomalené chování je jen výraz jejich lásky a péče, že jsou na tebe „hodní“. Sorry, to fakt nejsou. Naopak, neumí přijmout, že jsi dospělá svéprávná žena, která si život zařizuje po svém.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.11.17 14:49

TO je mi líto. Bohužel to vypadá na ty, co se pro všechny okolo obětují, i když okolí o to vůbec nestojí…
Moje matka je ještě horší, pokud tě to nějak utěší. Každopádně bylo nejlepším řešením odstěhovat se 300km daleko a vidět se jednou ročně. Ale to není to řešení, které tý chceš slyšet, že…
Já bych zavedla metodu zaseknuté gramofonové desky. Třeba jak ti volali, a ty jsi byla na kafi, tak opakovat: „Ne, nejsem doma, a domů teď nejdu. Nevozte nic, děkuju.“ U jiných vnucených darů a oprav podobně. „Nepotřebujeme. Děkujeme. Ne, opravdu nepotřebujeme, děkujeme.“ Připrav se na to, že odpovědí bude něco jako „tak my pro tebe taháme xxx/vaříme ti xxx/pořídili jsme ti xxx, jak bychom si toho my vážili, to je nevděčnost“ a podobně. Na kritiku bytu říct jen „nám se to líbí.“ a nereagovat, oni stejně budou mít pocit, že jsou tak nějak automaticky v právu, cokoli řekneš bude stejně špatně. No, držím palce. :hug:

 
LimitedEdition
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 23.11.17 14:55
@Elyon píše:
Ahoj :)
Potřebuji se trošku vypovídat a napadlo mě, že tady třeba bude i někdo, kdo třeba řešil něco podobného.
Začnu tak nějak více ze široka. Je mi 28 let, čekáme s přítelem miminko, jsem v posledním měsíci těhotenství. Mám 2 bratry, jeden se odstěhoval na Slovensko, jeden bydlí asi 5 km od nás. A mám rodiče, co bydlí asi 15 km od nás.
A s rodiči mám právě ten velký problém… vždycky na mě byli hodní, někdy až moc, nenechali si vymluvit, že něco nechci či nepotřebuji. Takže mi „velmi často“ nechávali např. před dveřmi bytu překvapení (ovoce, zeleninu, apod.) Je to i tím, že jsou starší, už jsou asi 5 let v důchodu, tak mají čas. U bráchy, co bydlí kousek od nás už vnoučka mají, tak tam občas zajedou, občas ho i pohlídají. Ale poslední dobou prý tam jezdí nějak často a prostě otravují. A dělají to samé i mě.
Byli jsme teď u bráchy na návštěvě. Řekl nám, že rodiče už asi blázní, bráchovi např. uklidili garáž, i když ji měl naprosto uklizenou. Jejich úklid spočíval v tom, že mu rozbili stůl, který používal na malování, vyhodili mu nějaké věci…nevím přesně co, brácha byl rozčilený a nechtěl o tom moc mluvit. No a taky říkal, že jim na zahradě ostříhali stromky. Brácha byl rád, že už k nim není vidět a přijede domů a tam ostříhané stromečky. No, ale má trpělivost, prostě jim jen řekl, že blbnou a že to takhle nechtěl. Oni se ještě urazili.. Na návštěvě u nás rodiče zase povídají, jak je brácha nevděčný, že mu tam uklidili a on ani nepoděkoval. Na zahradu jim zasadili rajčata, ale brácha i jeho žena chodí do práce, pravidelně i o víkendu. Mají syna, co začal chodit do školy a opravdu nemají čas na rajčata. A naši? Povídají po rodině, jak jsou nevděční a neschopní, že to ani nezalijí. No… je to na hlavičku trošku :) Ale zatím se nikdo z nás nerozčiloval, rodiče máme rádi, jen prostě si myslíme, že se spolu doma nudí a hledají si zábavu. Bohužel ne vždy dokážou pochopit, že o to někdo nestojí.
No a teď k tomu, co se děje u nás. Přestěhovali jsme se s přítelem do většího bytu. Kvůli miminku, aby byl prostor, máme i kočku, tak jsme se báli, aby si na malého např. nelehla nebo nebyl problém… tak jsme si našli prostorný byt za vážně levný nájem. Je to městský byt. Je prostě úžasný, do většího bytu jsme si mohli konečně koupit i myčku, plánujeme sušičku.. ať si trošku usnadníme práci.
A teď ti rodičové… Od té doby, co jsme v tomto bytě, nás začali jaksi „pomlouvat“. U bráchy prý říkali, že máme příšerný byt a na zdi hroznou tapetu. Že to stojí moc peněz a je to zbytečné a měli jsme teda kočku vyhodit, když nechceme, aby lezla k dítěti. A moje máma tam řekla, že se na miminko ani teda netěší.
Jistě, mohla být rozčílená, pro miminko nám i nakoupili nějaké oblečení, nemyslím si, že by se na malého vůbec netěšila. Ale ta slova zamrzela… A to mi brácha neřekl určitě všechno, aby mě nestresoval. Přitom oni ani nevědí, kolik za byt platíme. A vyhazovat kočku…no to jsem radši přešla mlčením. Tapeta se nám oběma moc líbí a jsme z ní nadšení. Bydlíme tu snad my. Děláme si to, aby se to líbilo nám. Ale táta, když přijde, řekne: To tu máš tu tapetu pořád jo? (Snad si myslí, že jí kvůli nim sundáme) 8o :lol: :lol: :lol:
Je i spousta dalších věcí, které by bylo na dlouho zde vypisovat. Naši byli vždycky takový, že si mysleli, že oni řeknou a tak to bude. Jistě, platilo to tak do mých 15 let… ale ne teď, ne, když budeme mít rodinu, již 8 let s nimi nebydlím. Nic po nich nechci. Ale samozřejmě, jsou to rodiče, občas mi něco koupí.
Poslední věc, která se děje je ta, že jsem před pár dny konečně šla zase někam ven s holkama. Šli jsme do kavárny, vážně moc jsem se těšila, že zase pokecám, probereme ty holčičí věci a pokecáme o porodu :mrgreen:
Jenže jen jsem dosedla, volal mi táta a do telefonu mi řekl, že nejsem doma a oni jsou tady a něco mi vezou. Tak jsem říkala, že to je fajn, ale nedomluvili se předem a já doma nejsem. A on mi řekl, že bych jako doma snad být měla ne, kde jako jsem, když je tak hnusně a je večer? (bylo 5 odpol.) No a že mi to teda donesou do té kavárny. Tak říkám, že to nechci. Přece to pak neponesu 1,5 km domů z kavárny pěšky? Za měsíc rodím proboha, nic tahat nebudu. A on mi telefon položil.
Večer mi pak volala máma, kde jsem byla, že mi vezli něco pro přítele. (Měl nedávno svátek). Řekla jsem, že jsem byla venku a že je vlastně jedno kde, ale že přeci nemohou pořád jezdit neohlášeně. Že prostě často nikdo nebude doma a když bude, tak je nikdo nebude mít čas hostit. No a ona se také naštvala. Prý jeli kolem, tak prostě mě sháněli. Řekla mi, že s nimi nemám takhle jednat a že jsou moji rodiče a já bych jim vždycky měla otevřít. To mě vážně naštvalo. Já jsem ráda, že jsem ráda, pořád tady funím, dávám si sprchu a oni mi stojí u dveří a zvoní a zvoní… Stalo se to už několikrát, jsem totiž třetí měsíc doma. Dřív se občas zkusili stavit, ale opravdu ne vždy jim to vyšlo. Ale asi jsem to tolik neřešila. Teď si představuji hororové scénáře, jak miminko spokojeně spí, já jsem konečně ráda, že si můžu odpočinout a oni budou u dveří zvonit a zvonit…
Tak dnes po obědě jsem si na chvíli lehla s tím, že za chvíli vyrazím ven na procházku. Najednou zvonek. Nereagovala jsem. Pak jsem slyšela nejdříve ťukání a následně i bouchání. Nejdřív jsem si říkala, že vstanu a vynadám jim, ale… stejně bych to nakonec nedokázala být na ně opravdu „rozčilená“ a opravdu jsem tu v tu chvíli návštěvu nechtěla. Měla jsem tu rozložené nějaké papíry, na lince spoustu nádobí po vaření a prostě tak celkově neuklizeno. A už vůbec jsem neměla náladu na konverzaci. Pak zase párkrát zazvonili a nakonec asi odjeli. Vím, že to nebylo ode mě asi hezké, ani neotevřít dveře, ale jsem na ně už vážně naštvaná. A přítel teď také. On je měl vždycky hodně rád, rozumí si s nimi prý víc než se svými rodiči. Ale když slyšel, že řekli že máme strašný byt, asi ho to dostalo. On se snaží, jsme tu pár měsíců, nakoupil nový nábytek do ložnice, celé to tu několikrát vymaloval, koupil mi tu myčku atd. Prostě tady dělá království pro mě a pro miminko a pak oni řeknou…hrozný byt.
Tak jsem se vykecala :oops: nešlo to jinak…
Máte někdo něco podobného? Nechci dělat rozbroje a bojím se, že i když řeknu: Přestaňte s tím, tak s tím nepřestanou. Ale za chvíli bude miminko a já nechci, aby přišel a babičku s dědou. Ale jestli to takhle bude pokračovat, nebudu otvírat často :,(

Dočetla jsem sice jen do půlky, ale asi bych je prostě nějak zaměstnala. A to tak, že bych se domluvila s bratry a rodičům pronajala zahrádku. A pěla bych pak ódy jak je to super, že dědeček tam může vnoučatům udělat pískoviště, nějaké prolézačky, houpačky, babička že jim tam může pěstovat zeleninku, protože kupovaná je samá chemie…k tomu bych jim tam šoupla pár králíků nebo třeba pár slepic.. prostě ať se tím nadchnou a zabaví se s tím, že až bude teplo bude to super, že se tam děti vyblbnou…

 
vertunka
Závislačka 4368 příspěvků 23.11.17 15:03

Muj tchan dela neco ppdobneho. Vzdycky kdyz k nemu prijedeme, tak nam cpe rajcata a uvarene jidlo do misek, pulku chleba, salamy a syry apod. Jako kdybychom se o sebe neumeli postarat :zed:. Ja mu neustale rikam, ze si vse koupime a udelame podle sveho. Ale je to jako mluvit do dubu. Jeste k tomu mam hodnyho chlapa, co si radsi vezme 5 kilo rajcat, nez aby rekl tatinkovi ne.
Radu teda nemam, ale alespon vidis, ze v tom nejsi sama :mrgreen:.

 
Elishka1
Ukecaná baba ;) 2479 příspěvků 23.11.17 15:08

Jen doufám, že když jsi 3. měsíc doma, že to nebyla kontrola režimu nemocných :-)

 
Poustevnice
Ukecaná baba ;) 1402 příspěvků 23.11.17 15:19

Jájjjj! Pachatelé dobra a následné vymrčování „vděčnosti“…Zažila jsem na vlastní kůži.
Radím nenechat to zajít do krajnosti, jako se to stalo mě…
Ale je to těžké, moc těžké…tak se drž.

 
Tajeka
Stálice 62 příspěvků 23.11.17 15:24

Asi bych si s rodici jeste jednou promluvila. Trochu bych promyslela, jak jim rict, ze Ti takove jejich chovani nevyhovuje, v cem presne to vezi, co Ti vadi, a jak by to melo byt, aby to podle Tebe bylo prijatelne. Zkusila bych jim vysvetlit, ze jejich snahu ocenujes a tesi Te, ale Tvuj (Tvuj a pritele) zivot ma svuj vlastni rezim a ten oni musi respektovat. Nemyslim, ze jsi to uz neudela, ale pro svuj klid bych to rekla jeste jednou. Vystizne, empaticky, ale nekompromisne. No a pak bych zacala premyslet, jak nastavit sve (vase) hranice. Ty totiz nejsou o upravovani chovani druhych, ale vaseho. Budete mit male miminko, mozna bude nutne, odpojit zvonek… ztlumit telefon… mozna bude nutne, aby jsi byla k zastizeni jen, kdyz se domluvite, kdy Ti to bude vyhovovat. Jinak mas svuj program, zvonek vypnuty, telefon ztlumeny, odpocivas…No navyky starsich rodicu se meni jen tezko. Z jejich strany jde vsak o nerespekt k vam. Pomluvy a pod. to se nemusi komentovat. Snazila bych se zmenu sveho chovani vnimat bez vycitek a bez sebeobvinovani.

 
Tajeka
Stálice 62 příspěvků 23.11.17 15:25
@Poustevnice píše:
Jájjjj! Pachatelé dobra a následné vymrčování „vděčnosti“…Zažila jsem na vlastní kůži.
Radím nenechat to zajít do krajnosti, jako se to stalo mě…
Ale je to těžké, moc těžké…tak se drž.

Maji-li k tomu rodice tendence, tak to do krajnosti zajde jeste v dobe, kdy ji nejsme schopni rozlisit. Az se vzpamatujeme, tak uz to vetsinou jen vracime do „spravnych“ mezi :o)))) A jj, je to boj :o)))

 
kontramatka
Závislačka 3767 příspěvků 23.11.17 15:32

Bože kdyby mi někdo nechával nákup za dveřmi…to bych jim blahořečila. řekni jim, které dny určitě nemají jezdit, protože nebýváte doma a v ty zbylé dny to nemůžeš zaručit. A máš pokoj. Nikdo ti nemůže nic vyčítat, protože bez předchozí domluvy se prostě návštěva přijímat nemusí ať jde o kohokoliv. Já teda bych otevřela, řekla, že mě vzbudili, protože nikoho nečekám, protože se s e mnou nikdo nedomluvil ZASE ale když už jsou tady, tak můžou poklidit a uvařit a já si dám zatím vanu :jazyk: :jazyk: :jazyk:

 
Uživatel je onlineRusset
Echt Kelišová 9348 příspěvků 23.11.17 16:42

@Elyon
Taky jsem něco podobného zažila a pomohlo opakovat ne, nechci, nepotřebuju, nejsem nebo nebudu doma. Prostě se obrň trpělivostí. Rodiče asi nezměníš, tak si tolik neber. Páchači dobra to jen tak nepochopí, zvlášť když jsou roky zvyklí.

 
Elyon
Kecalka 104 příspěvků 23.11.17 19:14

Ahoj všichni. Moc Vám děkuju za názory a vůbec za reakce. Je mi jasný, že nejsme jediní, kteří s rodiči „bojují“… a tak nějak tuším, že s tím nic neuděláme no.
:lol: :lol: :lol:
Zaměstnat je, je právě trošku problém, např. nápad se zahrádkou bohužel nevyjde, neboť oni sami mají zahradu a tam to všechno pěstují, pak ještě „obdělávají“ tu bráchovu zahrádku… a platit pronájem by teď asi moc nešlo, když bude to mimi a já budu mít „jenom“ mateřskou. Ale nápad to byl dobrej :) Oni podle mě i dost zaměstnaní jsou, pořád zavařují a pak to všem vozí :mrgreen: :mrgreen:
Nejvíc vtipné bylo, když bráchovi neustále vozili nějaké zavařené borůvky, přitom on se po borůvkách vždy osype :roll: :nevim: :lol: a oni to vědí, fakt :)
Asi jsou třeba jen opravdu znudění, ale mě to trápí no, nemám na ně čas ani náladu… Promluvit jsem s nimi zkoušela už asi 3×. Již dávno, když jsem se od nich odstěhovala, za mnou neustále jezdili do práce. To oni sami ještě pracovali, brácha u nich bydlel..ale oni měli potřebu mě kontrolovat, diktovat mi, kde bych pracovat měla a kde ne a podobně. Dělala jsem tenkrát v restauraci číšnici a měla jsem hodně dobrý plat, to se jim nelíbilo. Když jsem pak nastoupila na úřad a měla poloviční plat, tak to byli spokojení :zed: Tam za mnou totiž mohli chodit do kanceláře :lol: celé mi to přijde o tom, že oni se nudí a když na ně nemám čas, tak prostě protestují a snaží se udělat všechno pro to, aby se ke mě (nebo k nám) nějak dostali. Tenkrát jsem jim řekla, že se mi nelíbí že pořád za mnou chodí, nosí mi věci do kanceláře a podobně, že to nikdo jiný nedělá, že mám v práci pracovat a ne mít návštěvy. Vidí to vedoucí a sice nic neříká, ale je mi to nepříjemné. Tenkrát jsem od nich opravdu slyšela to: tak my ti vaříme, kupujeme… a ty o to nestojíš, no to jsme se dočkali, atd…
Podruhé jsem si s nimi zkoušela promluvit v době, kdy jsem začala bydlet s bývalým přítelem (cca pět let zpět) a oni tam jezdili např. i v době, kdy já jsem nebyla doma :nevim: a otravovali jeho…on chodil na směny, byl rád, že se vyspí a jde do práce a oni na něj ráno zvonili..párkrát jim řekl, že spí, odchází, nemá čas… oni se sice zvedli, ale koukali blbě…pak řekli mě, bůh ví kam šel…
Potřetí jsem si s nimi zkoušela promluvit loni. Kdy se to začalo hodně stupňovat a mě začaly docházet nervy. Řekla jsem jim, že už nejsem malá, že za mnou pořád nemůžou chodit, nemůžou mi nosit věci, o které nestojím, že to pak vyhodím, je to zbytečné a stojí je to čas i peníze. Taky jsem jim řekla, že mě akorát donutí se s nimi vídat ještě méně, že vyvíjí takový tlak, který nevydržím.
Odpovědí mi bylo: To snad nemyslíš vážně, měla bys nám být vděčná, kde bys byla, my ti všechno koupili… (Ale to vážně, vážně, vážně není pravda! Domácnost jsem si vybavila ze svých úspor a jestli myslí to, co mi kupovali, když jsem u nich žila, tak to mě teda mrzí, asi každý potřebuje mít v pokojíčku skříň a postel…)
Pak mi volal brácha, že u nich byli naši a že máma brečela, že o vlastní rodiče nestojím. Nikdo neřekl, že nestojím :) Já je mám vážně ráda. Jednou za 14 dní na dvě hodiny na kafe, jednou či dvakrát za týden na telefonát.
Táta poslední dobou začal ovládat internet, začal nám všem psát ještě e-maily, psal na skypu, neustále píše i SMS. Stal se z něho stalker :lol: Dělá to všem v rodině, nejenom mě. Tak si s nimi tedy zkusím promluvit ještě jednou…ale nechce se mi teda… :cert:

 
Elyon
Kecalka 104 příspěvků 23.11.17 19:20
@kontramatka píše:
Bože kdyby mi někdo nechával nákup za dveřmi…to bych jim blahořečila. řekni jim, které dny určitě nemají jezdit, protože nebýváte doma a v ty zbylé dny to nemůžeš zaručit. A máš pokoj. Nikdo ti nemůže nic vyčítat, protože bez předchozí domluvy se prostě návštěva přijímat nemusí ať jde o kohokoliv. Já teda bych otevřela, řekla, že mě vzbudili, protože nikoho nečekám, protože se s e mnou nikdo nedomluvil ZASE ale když už jsou tady, tak můžou poklidit a uvařit a já si dám zatím vanu :jazyk: :jazyk: :jazyk:

Copak, kdyby tam nechávali normální nákupy, to bych jásala :D Ale oni mi tam nechali třeba několik kilo rajčat :lol: Sami máme zahrádku, tak to fakt není potřeba. No a pak mi volali, jestli jsme to zpracovali, jestli jsem to už uvařila, jestli jsem to zavařila, jestli máme z toho kečup :lol: a když jsem řekla, že chodím do práce a nemám na tohle čas, tak se naštvali. Když oni chodili do práce, nepěstovali ani ředkvičku… :pocitac: :pocitac: Kolikrát já i brácha jsme říkali: hele, vyhodili jsme to nebo jsme to dali bezdomovcům…čeho je moc, toho je příliš. Takže celé léto stres, že přijdu domů v 6 z práce a budu tam mít krabici rajčat, nemám to kam dát a je mi toho taky líto, to za pár dní vyhodit… :roll:

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Aktovky do školy pro prvňáčky i ostřílené školáky

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a s blížícím se počátkem září nastává i... číst dále >

Naučte se cizí jazyk během mateřské. Snadno a bez učebnice

Domluvit se anglicky nebo francouzsky, než půjde vaše dítě do školy? Za dva... číst dále >

Články z Expres.cz

Slunce, seno, bikiny a krajka: Ochotská pálí ostrými, kdo bude její cíl?

Je to přesně pět let, co Michaela Ochotská (33) dala výpověď na Nově a... číst dále >

Příprava na roli, nebo zdravotní komplikace? Matěj Hádek se změnil k nepoznání!

Jeho jméno se v posledních dnech skloňuje ve spojitosti s Lucií Vondráčkovou,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Soutěž Léto v plavkách: o vítězi hlasujte až do pondělí

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u... číst dále >

Mámina péče už se nedala vydržet, říká Petr. Dětí jako on jsou tisíce

Některé děti prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné. Je potřeba,... číst dále >


Reklama