Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím jdu si pro radu. Je mi 27 a stále bydlím s rodiči, chci se od nich odstěhovat, ale když jsem najela na toto téma byl oheň na střeše. Ano jsou nemocní, mamka chodí o berlích ale i přesto stále pracuje (v kanceláři) a táta je v invalidním důchodu. Mamka ale doma přestala úplně dělat a dělám vše já, vlastně se starám o celou domácnost a táta dělá venku kolem domu. Já už ale jsem psychicky úplně vyřízená a chtěla bych se postavit na vlastní nohy, ale když o tom začnu, tak od nich slyším že jsem nevděčný fracek, že to vše dělají kvůli mě, tak že tedea barák prodají když tam nebudu, že to sami neutáhnou, že jsem mámě zničila život, že si neměli pořizovat dítě ve 30 a spoustu dalších věcí. Když chci říct něco já tak buď mě neposlouchají a nebo je to vše špatně. Skoro neustále jsme v sobě a já už jim ani nic neříkám, protože vím jak by to dopadlo a vlastně už jim nemám ani co říct. Všechnu vinu házejí na mě, poslouchám i řeči typu ty chceš aby jsme umřeli, nebo když umřu tak za to můžeš ty. přijde mi že nemám vůbec vlastní život, stále mě kontrolují, když jdu ven ptají se mě kam jdu, svým jdu kdy přijdu, nebo mi volají kde sem. Jsou schopni mi i zavolat abych přijela domů, že potřebuju abych něco udělala. Já neříkám že jsem svatá, jsem na ně občas taky ošklivá, ale ne že bych chtěla ale vytáčí mě to.
Jsi dospělá, měla ses odstřihnout už dávno. Je smutné, že rodiče mají o svém dítěti smýšlení, že je to fracek a že si pořídili služku. Ať dům prodají, když na něj nestačí a koupí byt. Čím budeš starší, tím hůř se ti bude odcházet, ale zkus ten krok udělat.
Mami, tati mám vás ráda, ale chci se osamostatnit, najít si partnera a založit rodinu. Vy jste se brali když vám bylo xxx a mě jste měli v tolika a tolika. Mám nejvyšší čas. To jsme snad pochopitelne?
Dům je váš, dělejte s nim jak uznáte za vhodné.
(mimochodem pokud je to velký dům, nějaká samozivitelka by byla šťastná že má kde být s dětmi, že je tam zahrada a o dům by se starala, s péčí pomohla) ale je to na úkor soukromí. Nebo prostě paní na úklid, dovazka obedu…
Hledej způsoby, at je to pro ně snazší. Ale pomalu pakuj, není na co čekat. Pokud se budeš nudit, tak se tam pak s mužem vratite a peklo může pokračovat
Odstěhuj, máš právo na vlastní život. Jednou za čas jim můžeš pomoct, ale ne tam všechno dělat. Pokud jsou tam fyzicky špatně, ať si zažádají o příspěvek na péči, mohli by mít nárok oba a z toho ať si zaplatí pomoc. Jsou to citoví vyděrači a manipulátoři, nevděční jsou oni za to, co pro ně všechno děláš, ty nemáš zodpovědnost za jejich život, nejsi jejich chůva, ani služka, nemůžeš strávit život péčí o ně. Barák ať prodají a nastěhují se do bytu, ten zvládnou snadněji.
Nemluv s nima o tom, to nemá cenu. Najdi si práci a byt jinde a pak jim sděl konkrétní datum, kd mizíš.
@Elza381 píše:
Zdravím jdu si pro radu. Je mi 27 a stále bydlím s rodiči, chci se od nich odstěhovat, ale když jsem najela na toto téma byl oheň na střeše. Ano jsou nemocní, mamka chodí o berlích ale i přesto stále pracuje (v kanceláři) a táta je v invalidním důchodu. Mamka ale doma přestala úplně dělat a dělám vše já, vlastně se starám o celou domácnost a táta dělá venku kolem domu. Já už ale jsem psychicky úplně vyřízená a chtěla bych se postavit na vlastní nohy, ale když o tom začnu, tak od nich slyším že jsem nevděčný fracek, že to vše dělají kvůli mě, tak že tedea barák prodají když tam nebudu, že to sami neutáhnou, že jsem mámě zničila život, že si neměli pořizovat dítě ve 30 a spoustu dalších věcí. Když chci říct něco já tak buď mě neposlouchají a nebo je to vše špatně. Skoro neustále jsme v sobě a já už jim ani nic neříkám, protože vím jak by to dopadlo a vlastně už jim nemám ani co říct. Všechnu vinu házejí na mě, poslouchám i řeči typu ty chceš aby jsme umřeli, nebo když umřu tak za to můžeš ty. přijde mi že nemám vůbec vlastní život, stále mě kontrolují, když jdu ven ptají se mě kam jdu, svým jdu kdy přijdu, nebo mi volají kde sem. Jsou schopni mi i zavolat abych přijela domů, že potřebuju abych něco udělala. Já neříkám že jsem svatá, jsem na ně občas taky ošklivá, ale ne že bych chtěla ale vytáčí mě to.
odstěhuj se
Odstěhuj se. Ať dům prodají a jdou do malého bytu. Nejsi jejich otrok. Máš právo na svůj život.
@K. Rocánková Děkuji, obědy ani pečovatel by zatím ani nemusel, jezdila bych jim samozřejmě pomáhat, nenechala bych je v tom.
@Elza381 píše:
@K. Rocánková Děkuji, obědy ani pečovatel by zatím ani nemusel, jezdila bych jim samozřejmě pomáhat, nenechala bych je v tom.
Hele, tohle nic neřeší, nemúžeš tam jezdit tak často, abys jim vařila a uklízela, to by sis moc nepomohla, jen by zvyšovali nároky a stejně bys neměla čas na svůj život. Max jednou za týden je únosné, abys mohla mít svůj život. Ty máš pořád pocit, který ti vštípili, že jsi povinna se o ně starat.
@Elza381 píše:
@K. Rocánková Děkuji, obědy ani pečovatel by zatím ani nemusel, jezdila bych jim samozřejmě pomáhat, nenechala bych je v tom.
To není dobrý nápad…měli by to mít zajištěno tak, aby to zvládli i bez tebe…jinak se z těch jejich výčitek nevyhrabeš…
@ZuzaM To máte asi nejspíš úplnou pravdu, hodně se to ve mě pere, jedna půlka říká odstěhuj se a další že mi jich je líto
Už dávno jsi měla být pryč. Něco si najdi, s rodiči o tom nedebatuj, postav je před hotovou věc.
@Elza381 píše:
@K. Rocánková Děkuji, obědy ani pečovatel by zatím ani nemusel, jezdila bych jim samozřejmě pomáhat, nenechala bych je v tom.
Ale proč? To oni nechtějí, aby jsi měla děti, rodinu? To nemáš ve svém věku žádného chlapa? Kdyby tě měli opravdu rádi, tak ti tu volnost dopřejí, vždyť je ti proboha 27!
Ahoj zakladatelko, jsem prakticky stejně stará jako ty a shodou okolností mám podobně staré rodiče (když jsem se narodila měli 36 a 40 let), takže si dovedu představit, co musíš prožívat.
Je pochopitelné, že ve svém věku užbys ráda měla svůj život a tvoji rodiče to sabotojí, protože jim ta situaci vyhovuje.
Mají zadarmo služku a kdybys odešla, tak všechno budou muset dělat sami a ztratí nad tebou i jakýsi vliv (neustálá kontrola), což se jim možná taky nelíbí. Chápu, že nemohou za své zdravotní potíže, ale na druhou stranu, jak si to představují? Že je budeš obskakovat až do smrti a nebudeš mít žádný svůj život? Přála bych jim nějakého nemakačenka, který by u nich vegetil a finančně je vysával až do smrti. Dokážeš si představit, že bys měla svou rodinu (např. malé děti) a starala se defacto o 2 domácnosti? To, že měli děti pozdě bylo jejich rozhodnutí a nemela bys za to ty nyní nést následky, to oni si to neuměli lépe zařídit nebo si snad pořídili dítě jen aby kolem nich měl kdo ve stáří skákat?
Nemají ještě nějakého jiného příbuzného (např. sestru, bratrance) kteří by jim vypomáhali místo tebe?
Dům ať klidně, prodají, je to nejlogičtější řešení, nevím, proč tím „vyhrožují“, když v bytě by měli o poznání méně práce?
To, že tě emocionálně vydírají asi nemá cenu komentovat a ani to dost dobře nejde, jelikož ani není co, akorát to ukazuje jejich charakter a snahu s tebou manipulovat. Buď nekompromisní, pokud chceš jít bydlet sama (a třeba už máš kam – partner, kamarádka) běž, rodiče ať si stěžují, jak chtějí.