Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak to myslíš, mimo domov? Být na cestách, být v nějakém podniku, nebo kdekoliv, co není domovem? Strach máš z toho, že jsi mimo domov, nebo že doma může něco stát? Trošku to rozveď. ![]()
@AlexanderKahnweiler spát jinde než doma. Mám úzkosti jen z té představy. Několikrát jsem takhle měla panickou ataku a prostě mi hlava brání cestovat. Blbě se to vysvětluje.
A léčíš se s tím nějak? Medikace, terapie? Já měla úzkosti z různých věcí, ne vyloženě, co píšeš ty, ale většinou to zahrnovalo pobyt mimo domov ve společnosti jiných lidí. Takže třeba pobyt v hotelu s manželem by byl pro mě ok, ale s kámoškou ne. Cestování veřejným dopravním prostředkem, sezení v kině, kde jsou další lidi, restaurace, kde je hodně lidí atd. Byla dlouhá cesta se z toho dostat, vyzkoušela jsem všechno možné, trvalo to asi pět let, ale teď žiju celkem normálně, bych řekla. Jakože jsou věci, do kterých bych pořád nešla (třeba tříhodinová plavba na katamaránu bez přestávky a WC na palubě), ale běžné věci, včetně cestování zvládám.
Ne, že bych tam nedokázala dojet, ale byla jsem tam hrozně nešťastná a stýskalo se mi po domově. Přitom tam nikdy taky nebylo o co stát. Dokonce i u moře jsem odpočítávala dny, kdy se vrátím domů. Pomohlo mi se osamostatnit od rodiny, dovolenou si naplánovat sama a letět jen s dítětem. Chodit na terapii a celkově v životě dospět.
Ahoj, jj, přesně vím o čem mluvíš. Mně úzkosti začaly před 20ti lety, to jsem ani nevyšla z domu třeba půl roku. Teď fungují, ale ve svých mezích. Kdo to neví, nepozná to na mě.
To chce léky na zklidnění a terapii sama to neodbouráš můj syn asperger to měl do cca 7 mi let..mohli jsme spát jen u babičky.. a teď je v pohodě ale chápu že mas nějaký blok hodně štěstí
Ano, mam to na dovolenách s rodinou v mezi dobach kdy neberu antidepresiva. Resilo se to ze jsme jezdili jen na 4 noci, na 7 bych nedala.Taky jsem lepe snasela byt nekde v ČR „za rohem“ s možností se kdykoliv vratit. Ja se tesim ale zaroven bojim ze bych nakonec radši byla cele leto doma. Kdyz beru prasky (mometalne na uzkosti ze vseho mozneho) tyto pocity na dovolene nemivam. Ale kdybych to měla jen na dovolenych tak to praskama celorocne neresim a hledam spis zklidnujici metody na ty situace kdyz jsou jen max. parkrat za rok.
@frauhofman píše:
A léčíš se s tím nějak? Medikace, terapie? Já měla úzkosti z různých věcí, ne vyloženě, co píšeš ty, ale většinou to zahrnovalo pobyt mimo domov ve společnosti jiných lidí. Takže třeba pobyt v hotelu s manželem by byl pro mě ok, ale s kámoškou ne. Cestování veřejným dopravním prostředkem, sezení v kině, kde jsou další lidi, restaurace, kde je hodně lidí atd. Byla dlouhá cesta se z toho dostat, vyzkoušela jsem všechno možné, trvalo to asi pět let, ale teď žiju celkem normálně, bych řekla. Jakože jsou věci, do kterých bych pořád nešla (třeba tříhodinová plavba na katamaránu bez přestávky a WC na palubě), ale běžné věci, včetně cestování zvládám.
Muzu se zeptat, z ceho presne jsi mela obavu, kdyz si sla treba do restaurace, kde je vic lidi?
@Anonymní píše:
Ano, mam to na dovolenách s rodinou v mezi dobach kdy neberu antidepresiva. Resilo se to ze jsme jezdili jen na 4 noci, na 7 bych nedala.Taky jsem lepe snasela byt nekde v ČR „za rohem“ s možností se kdykoliv vratit. Ja se tesim ale zaroven bojim ze bych nakonec radši byla cele leto doma. Kdyz beru prasky (mometalne na uzkosti ze vseho mozneho) tyto pocity na dovolene nemivam. Ale kdybych to měla jen na dovolenych tak to praskama celorocne neresim a hledam spis zklidnujici metody na ty situace kdyz jsou jen max. parkrat za rok.
Jo přesně, jen někam za,,roh" a moct se kdykoliv vrátit. Můžu se zeptat co bereš? Já AD taky beru, ale tohle mi neodbouraly. Chodím i na terapie. Když to začalo, nemohla jsem vylízt ani z bytu.
@Anonymní píše:
Jo přesně, jen někam za,,roh" a moct se kdykoliv vrátit. Můžu se zeptat co bereš? Já AD taky beru, ale tohle mi neodbouraly. Chodím i na terapie. Když to začalo, nemohla jsem vylízt ani z bytu.
Momentalne beru Zoloft, ten mi zabírá nejlépe. Ja nebyla schopná ani obchod a hlavně práce, procházky do pul max.1 kilometru a dal uz jsem nezvladala opet úzkost, nejhorší ze nechapu proc nwbo veho se bojim a vim jak je to prasteny, ale citim to tak. Nastesti pomahaj prasky.
Já to tak měla jako malá
, už jsem to odbourala, ale ten pocit bezpečí domova je přece jen vždycky ten nejlepší,.. taky beru AD a díky nim už bych se dokázala i těšit do jiné destinace. Chce to se léčit
Je tu někdo, kdo má psychické problémy a má problém jet mimo domov přes noc?
Omezuje mě to v životě a nesnáším to.
Prosím, vy kdo to tak nemáte nevyjadřujte se. Nemůžete to pochopit a ani si to představit.
Děkuju.