Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jasně, že to máme taky
„běž se vyčurat, umyj si ruce, vem si pyžamo a přijď“… dojede nevyčuranej na kufru na kolečkách…
@Anonymní píše:
Máme rodinný problém. Nezvladame dotáhnout věci do úspěšného konce.
Vše musíme krokovat, ale jak se navalí víc úkolů, tak konec.
Budu konkrétní: pošlu dítě do kuchyně s několika úkoly, udělá jen část, nebo nezvládne nic, protože je prehlcene a ve stresu, že něco zapomene, zapomene vše. Stejný problém mám já. Jak se toho na mě navalí víc, tak neudělám nic, protože jsem ve stresu.
Když budu krokovat úkoly, tak nedotahneme, protože odejdu z místnosti a zapomeneme se oba.
Je na tom někdo podobně, nebo to je jen u nás?
Tak proč si toho nakládáte tolik, že to nezvladate a jste ve stresu?
![]()
Asi ho něco vyruší, nad něčím se zamyslí.
Pomůže dělat věci postupně, systematicky. Kontrolovat. Dělat úkoly od nejdůležitějších.
Syn byl něco podobného a teď asi zafungovala karma,
jeho spolužák z gymnázia je ještě horší. Mají společnou skříňku a syn už párkrát hledal po škole klíč, protože ho spolužák někam odložil a nevěděl kam.
Připomíná mu úkoly, že se má soustředit na učení. A další věci. Teď to vidí z mé strany a říká, jak je to hrozné. ![]()
@Cenarius píše:
Tak proč si toho nakládáte tolik, že to nezvladate a jste ve stresu?![]()
Protože stačí říct, že má jít do obýváku, vzít talíř, odnést do kuchyně, zbytky jídla do koše a talíř do myčky, kelímek do tříděného odpadu. V tu chvíli vypne a konec. Je toho moc.
To samé u mě. Jak mi manžel řekne víc věcí, tak vypnu a konec. Snažím se soustředit na tu jednu věc, ostatní zapomenu. Případně se soustředím na všechno a skáču od činnosti k činnosti a neudělám nic.
@Anonymní píše:
Protože stačí říct, že má jít do obýváku, vzít talíř, odnést do kuchyně, zbytky jídla do koše a talíř do myčky, kelímek do tříděného odpadu. V tu chvíli vypne a konec. Je toho moc.
To samé u mě. Jak mi manžel řekne víc věcí, tak vypnu a konec. Snažím se soustředit na tu jednu věc, ostatní zapomenu. Případně se soustředím na všechno a skáču od činnosti k činnosti a neudělám nic.
No tak na dítě musíš postupně, poslat pro talíř, až ho přinese, tak další pokyny.
Stejně pro sebe, postupně. Piš si seznamy a odškrtávej.
Ja mam doma rozdelanych treba 5 veci..
Jdu pro neco na balkon, cestou potkam plny kos pradla, tak ho dam prat, vratim se do kuchyne s pocitem, ze jsem neco chtela..zacnu krajet cibuli, vzpomenu si na tu vec z balkonu, vydam se tam, v detskem pokoji servu dite, proc jeste nevyneslo svuj kos, vedeme delsi dialog, ktery vyvrcholi, ze mu jdu do kuchyne ukazat, kde jsou odpadkove pytle. Pak si vsimnu nevyklizene mycky..
Takze na balkon se dostanu az buhvi kdy…
@Anonymní píše:
Protože stačí říct, že má jít do obýváku, vzít talíř, odnést do kuchyně, zbytky jídla do koše a talíř do myčky, kelímek do tříděného odpadu. V tu chvíli vypne a konec. Je toho moc.
To samé u mě. Jak mi manžel řekne víc věcí, tak vypnu a konec. Snažím se soustředit na tu jednu věc, ostatní zapomenu. Případně se soustředím na všechno a skáču od činnosti k činnosti a neudělám nic.
A proč to na nej valis všechno najednou? Ven talíř do kuchyně. Az tam dojde, tak dalsi kroky. Než si to fixne.
U tebe nevím, nepřijde mi ok, ze dospělý člověk neví, jak si zorganizovat činnost. Tak si to vždy napis a odskrtavej
@Svetluska55 píše:
Ja mam doma rozdelanych treba 5 veci..
Jdu pro neco na balkon, cestou potkam plny kos pradla, tak ho dam prat, vratim se do kuchyne s pocitem, ze jsem neco chtela..zacnu krajet cibuli, vzpomenu si na tu vec z balkonu, vydam se tam, v detskem pokoji servu dite, proc jeste nevyneslo svuj kos, vedeme delsi dialog, ktery vyvrcholi, ze mu jdu do kuchyne ukazat, kde jsou odpadkove pytle. Pak si vsimnu nevyklizene mycky..
Takze na balkon se dostanu az buhvi kdy…
To znám. Naprosto normální a většinou nedodělám nic. Pokud už něco dotáhnu, tak to trvá dlouho.
@Tichošlápek píše:
A proč to na nej valis všechno najednou? Ven talíř do kuchyně. Az tam dojde, tak dalsi kroky. Než si to fixne.U tebe nevím, nepřijde mi ok, ze dospělý člověk neví, jak si zorganizovat činnost. Tak si to vždy napis a odskrtavej
Jedná se o velké dítě. Stále se ptá, co má dělat, pokud neřeknu, neudělá ![]()
Pokud si činnost řídím sama, tak to jde. Horší je, když mi někdo zadá úkoly.
@Anonymní píše:
Jedná se o velké dítě. Stále se ptá, co má dělat, pokud neřeknu, neuděláPokud si činnost řídím sama, tak to jde. Horší je, když mi někdo zadá úkoly.
Asi geny
ne promiň
podle mne to muze byt špatná pozornost a moc podnětu současně. Chce to trénink a hlavně se soustředit
@Tichošlápek píše:
Asi genyne promiň
podle mne to muze byt špatná pozornost a moc podnětu současně. Chce to trénink a hlavně se soustředit
Určitě geny. O tom nepochybuji.
@Anonymní píše:
Určitě geny. O tom nepochybuji.
Nebo se mu nechce, kalkul. Můj otec tohle dělal i v šedesáti. ![]()
Měla jsi vidět, když s mámou třeba věšeli obraz.
@Sylvania 333 píše:
Nebo se mu nechce, kalkul. Můj otec tohle dělal i v šedesáti.
Měla jsi vidět, když s mámou třeba věšeli obraz.
To si nemyslím, že by to byl kalkul. Udělat to musí.
Zadávat méně úkolů najednou a po dítěti chtít, ať ti je nahlas zopakuje, aby ses ujistila, že zaregistrovalo vše, co mělo. No anebo posílat opakovaně, než je hotovo všechno, co má být. Praktikuju už cca 12 let.
Máme rodinný problém. Nezvladame dotáhnout věci do úspěšného konce.
Vše musíme krokovat, ale jak se navalí víc úkolů, tak konec.
Budu konkrétní: pošlu dítě do kuchyně s několika úkoly, udělá jen část, nebo nezvládne nic, protože je prehlcene a ve stresu, že něco zapomene, zapomene vše. Stejný problém mám já. Jak se toho na mě navalí víc, tak neudělám nic, protože jsem ve stresu.
Když budu krokovat úkoly, tak nedotahneme, protože odejdu z místnosti a zapomeneme se oba.
Je na tom někdo podobně, nebo to je jen u nás?