Problém ve vztahu- co dělám špatně?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
2
26.11.21 22:52

Problém ve vztahu- co dělám špatně?

Zdravím, chtěla bych se tu tak nějak vypsat a zároveň získat radu či pohled jiného člověka.
Předem se omlouvám, že to je trochu delší, jen už si nevím rady.
Je mi 20, mám přítele a skoro ročního syna. S přítelem se znám od svých 15 let, byli jsme nejlepší přátelé. Postupně jsme se dostali dál až jsme byli něco jako partneři, ale vztah jsme neměli. Byli jsme mladí dost a pořád jsme s partou někde pili, chodili na diskotéky. Většinu času hrál u nás alkohol. Já jsem dost depresivní člověk, ledacos jsem si prožila a mám depresivní a úzkostnou poruchu. Dost se to u mě dřív projevovalo. Sebepoškozování, alkohol atd. Přítel byl něco podobného a v našem vztahu jsme byli oba dost depresivní. Hádali jsme se, kdykoliv byl chlast tak zároveň jsem mohla za vše nebo on, kolikrát vlezl pod silnici a nebo byl agresivní skoro jako jeho otec alkoholik. Já ho ale milovala a brala to, že jsem udělala něco špatně. Byli ale i dobré a krásné stránky kdy jsme nepili. Kdy bylo vše fajn a tak jak normálně ve vztahu je. Často jsme se rozcházeli a dávali zpět a já poslouchala nadávky, výhrůžky atd.
Mezitím jsme se rozešli na nějakou dobu a já z úletu a chlastu otěhotněla s jedním naším kamarádem. Byla to chyba ale já se nechtěla vzdát dítěte které za to nemohlo, za nic z toho. Můj táta mi dost pomohl. S přítelem jsme se dali zpět dohromady, otec syna měl zájem jen o mě. Přítel mě vzal i s dítětem, těhotnou k sobě to už jsme ze všeho tak nějak,,vyrostli".
Muselo to pro něj být těžké, protože přece jen jsem byla těhotná a někdy nepříjemná. Mého syna si zamiloval a změnil se k nepoznání. A to se ještě ani nenarodil. Ale jakmile se narodil bylo to jiné. Měli jsme už byt v pronájmu, jeho rodina mě nenáviděla. Pamatuju si jak jeho otec vždycky říkal,, d… jsi a zůstaneš„. Syn byl úžasný, jen já měla stres a ztratila mléko. Všechno bylo jiné. Na alkohol jsem ani nepomyslela, chtěla jsem být lepší rodič než kdy moje matka. Přítel se snažil, choval zajímal se a nechával mě spát. Pak se ozval otec mého syna. Chtěl to zkusit dát dohromady a já to zkusila. Dopadlo to špatně, a to po pár dnech. Měla jsem to ale vědět. V rodném listě není a ani nechtěl, zajímalo ho jen to že jsem š… jiného a jeho dítě má jiného,, tátu“. Zas jsme se dali s přítelem dohromady, a zkusili to naposled. Vydrželo to do teď a za to jsem vděčná. Ale teď jsem těhotná s přítelem i když neplánovaně, ale miminko je pro něj dar. Jen se bojím že to pro něj bude víc než syn o kterého se stará a už mu říká i tati. Miluje ho i já. Jsem v 17 týdnu a celé těhotenství jsme neměli s… Pro něj je to potřeba ale pro mě ne, vše mě bolí, jsem unavená + syn do toho. Ale trápí mě to, protože vždy nějak přesvědčí aspoň na „něco“. Nebo je kolikrát tak moc urážlivý, nemluví se mnou. Minule mi řekl že jsem líná s… a on ne. Rozbrečela jsem se. Dnes jsem zas slyšela když jsem se zeptala co dělá že jsem něco a že se nediví, že mě syn neřekne mami a nic když za ním nechodím a chovám se jak něco. Přitom se tak moc starám snažím se a ptám se sama sebe co dělám špatně. Vím že to není Dost. Udělala jsem za svůj život spousty chyb ale nikdy nechci aby to odnášeli děti, kolikrát i přemýšlím že jsem prostě špatná matka a přítelkyně že nedokážu nic. A když to přítelovi řeknu protože říkám že mu věřím tak nakonec jsem špatná že vidím sebe a brečím jak něco místo abych chápala jeho. Je opravdu vinná na mé straně a jsem opravdu tak špatný člověk? Co mohu udělat proto aby mě zas miloval říkal mi sladké věci a dokazoval lásku? Bolí to, ale asi si to zasloužím. Než mě někteří odsoudí tak vím a jsem taky pouze jen člověk.
Pardon že to je tak dlouhé :,( už nevím co dělat a ani jak si poradit..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2
26.11.21 22:59

@Suelinda chápu Vaši reakci a omlouvám se zdá dotaz či vypsání nějak vadilo, či jestli je zbytečné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
38354
26.11.21 23:04
@Vladen21 píše:
Zdravím, chtěla bych se tu tak nějak vypsat a zároveň získat radu či pohled jiného člověka.
Předem se omlouvám, že to je trochu delší, jen už si nevím rady.
Je mi 20, mám přítele a skoro ročního syna. S přítelem se znám od svých 15 let, byli jsme nejlepší přátelé. Postupně jsme se dostali dál až jsme byli něco jako partneři, ale vztah jsme neměli. Byli jsme mladí dost a pořád jsme s partou někde pili, chodili na diskotéky. Většinu času hrál u nás alkohol. Já jsem dost depresivní člověk, ledacos jsem si prožila a mám depresivní a úzkostnou poruchu. Dost se to u mě dřív projevovalo. Sebepoškozování, alkohol atd. Přítel byl něco podobného a v našem vztahu jsme byli oba dost depresivní. Hádali jsme se, kdykoliv byl chlast tak zároveň jsem mohla za vše nebo on, kolikrát vlezl pod silnici a nebo byl agresivní skoro jako jeho otec alkoholik. Já ho ale milovala a brala to, že jsem udělala něco špatně. Byli ale i dobré a krásné stránky kdy jsme nepili. Kdy bylo vše fajn a tak jak normálně ve vztahu je. Často jsme se rozcházeli a dávali zpět a já poslouchala nadávky, výhrůžky atd.
Mezitím jsme se rozešli na nějakou dobu a já z úletu a chlastu otěhotněla s jedním naším kamarádem. Byla to chyba ale já se nechtěla vzdát dítěte které za to nemohlo, za nic z toho. Můj táta mi dost pomohl. S přítelem jsme se dali zpět dohromady, otec syna měl zájem jen o mě. Přítel mě vzal i s dítětem, těhotnou k sobě to už jsme ze všeho tak nějak,,vyrostli".
Muselo to pro něj být těžké, protože přece jen jsem byla těhotná a někdy nepříjemná. Mého syna si zamiloval a změnil se k nepoznání. A to se ještě ani nenarodil. Ale jakmile se narodil bylo to jiné. Měli jsme už byt v pronájmu, jeho rodina mě nenáviděla. Pamatuju si jak jeho otec vždycky říkal,, d… jsi a zůstaneš„. Syn byl úžasný, jen já měla stres a ztratila mléko. Všechno bylo jiné. Na alkohol jsem ani nepomyslela, chtěla jsem být lepší rodič než kdy moje matka. Přítel se snažil, choval zajímal se a nechával mě spát. Pak se ozval otec mého syna. Chtěl to zkusit dát dohromady a já to zkusila. Dopadlo to špatně, a to po pár dnech. Měla jsem to ale vědět. V rodném listě není a ani nechtěl, zajímalo ho jen to že jsem š… jiného a jeho dítě má jiného,, tátu“. Zas jsme se dali s přítelem dohromady, a zkusili to naposled. Vydrželo to do teď a za to jsem vděčná. Ale teď jsem těhotná s přítelem i když neplánovaně, ale miminko je pro něj dar. Jen se bojím že to pro něj bude víc než syn o kterého se stará a už mu říká i tati. Miluje ho i já. Jsem v 17 týdnu a celé těhotenství jsme neměli s… Pro něj je to potřeba ale pro mě ne, vše mě bolí, jsem unavená + syn do toho. Ale trápí mě to, protože vždy nějak přesvědčí aspoň na „něco“. Nebo je kolikrát tak moc urážlivý, nemluví se mnou. Minule mi řekl že jsem líná s… a on ne. Rozbrečela jsem se. Dnes jsem zas slyšela když jsem se zeptala co dělá že jsem něco a že se nediví, že mě syn neřekne mami a nic když za ním nechodím a chovám se jak něco. Přitom se tak moc starám snažím se a ptám se sama sebe co dělám špatně. Vím že to není Dost. Udělala jsem za svůj život spousty chyb ale nikdy nechci aby to odnášeli děti, kolikrát i přemýšlím že jsem prostě špatná matka a přítelkyně že nedokážu nic. A když to přítelovi řeknu protože říkám že mu věřím tak nakonec jsem špatná že vidím sebe a brečím jak něco místo abych chápala jeho. Je opravdu vinná na mé straně a jsem opravdu tak špatný člověk? Co mohu udělat proto aby mě zas miloval říkal mi sladké věci a dokazoval lásku? Bolí to, ale asi si to zasloužím. Než mě někteří odsoudí tak vím a jsem taky pouze jen člověk.
Pardon že to je tak dlouhé :,( už nevím co dělat a ani jak si poradit..

Budeš mít dvě děti, tak se vzchop. Opět asi s idiotem, ale co už. Za svůj velmi krátký život jsi toho stihla dost. Nyní budeš muset dospět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
173
26.11.21 23:05

Najdi si psychoterapii, máte toxický vztah, i vy oba jste toxičtí.
Je dobré, že chceš to nejlepší pro své děti, máš šanci pracovat na sobě a od něho se odpoutat díky “vystřízlivění” a uvědomění si na terapii.
Pokud by chtěl partner na sobě samém pracovat spolu s tebou, v konečném důsledku by vás to mohlo spojit a stmelit. Pokud ne, ty se posuneš a najdeš si někoho lepšího :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1433
26.11.21 23:08

No… co k tomu dodat. Alespoň jsem se ujistila v tom, že jsem normální. Na vás nemám slov, ale přeju klidné těhotenství, porod a zdravé miminko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3886
27.11.21 00:05
@foxtauri píše:
Najdi si psychoterapii, máte toxický vztah, i vy oba jste toxičtí.
Je dobré, že chceš to nejlepší pro své děti, máš šanci pracovat na sobě a od něho se odpoutat díky “vystřízlivění” a uvědomění si na terapii.
Pokud by chtěl partner na sobě samém pracovat spolu s tebou, v konečném důsledku by vás to mohlo spojit a stmelit. Pokud ne, ty se posuneš a najdeš si někoho lepšího :kytka:

s tímto souhlasím a přidala bych hlavně žádné další dítě alespoň do třiceti :kytka:

A zakladatelko nejsi špatný člověk, přijde mi, že tvůj největší problém je nízké sebevědomí a tím se i ty sama k sobě chováš jako ke kusu hadru…a chovají se tak k tobě i ostatní…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1399
27.11.21 00:05

Nebudu ti lhát, je to jeden problém vedle druhého. Záleží, co z toho je asi nejhorší a co tě nejvíc trápí. Nevím, v čem jsi vyrůstala jako dítě, ale moc dobrých vzorů pro vztahy jsi asi v životě neměla. Ve tvém případě by bylo nejlepší vyhledat nějakou odbornou pomoc. Aby ses měla kde vypovídat a poradit se, odkud vůbec začít. Budeš mít druhé dítě, musíš se nějak sebrat a začít si dávat život do pořádku.

Blbé ale je, že partner, který bude teď otcem dalšího dítěte není vhodný parťák do života. Nevím ale, kdo by vhodný byl. Obávám se, že i kdybys ho časem opustila, najdeš si někoho podobného. Mám pro tebe akorát dva tipy. Objednej se někam k odborníkovi (psycholog nebo odborné sociální poradenství) a zkus to řešit v reálu. No a hlavně, po porodu začni se spolehlivou antikoncepcí. Budeš mít dvě děti, každé s jiným chlapem a ve vztahu, kde je to problém vedle problému. Tak prosím tě neotěhotni znovu ani se současným přítelem, ani s případným budoucím, protože takhle se prostě žít nedá. Obě otěhotnění neplánovaná, to mluví za vše! :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4249
27.11.21 00:08

Prosím, ať je to troll…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1399
27.11.21 00:17
@Serpentini píše:
Prosím, ať je to troll…

Byla by to úleva, kdyby to nebyla pravda. Ale obávám se, že tohle je bohužel realita.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Altavista
27.11.21 00:32

Ženská, ženská.. mně je tě vlastně líto, já vím, že si za to můžeš sama. Ale tohle zní jako super peklo. Hodně sil.

  • Citovat
  • Nahlásit
322
27.11.21 01:04

Hřebíky v pračce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
171
27.11.21 01:32

Pokud chceš to nejlepší pro své děti, tak proč se motáš kolem takových ubožáků? Vy-er se na oba. Lepší žadnej táta, než na ho-no táta. To mají jako děti poslouchat, jak táta nadává mámě a ponižuje ji? Pokud to tobě dělá dobře, tak měj alespoň soudnost a ušetři toho děti. Jediný co je ve vztahu tvojí chybou je to, že v takovém vztahu vůbec jsi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1763
27.11.21 01:42
@Serpentini píše:
Prosím, ať je to troll…

Ze jo, pac vlizt pod silnici snad nikdo jiny nemuze :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19790
27.11.21 07:09

Špatně je úplně všechno :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34144
27.11.21 07:30
@Vladen21 píše:
Zdravím, chtěla bych se tu tak nějak vypsat a zároveň získat radu či pohled jiného člověka.
Předem se omlouvám, že to je trochu delší, jen už si nevím rady.
Je mi 20, mám přítele a skoro ročního syna. S přítelem se znám od svých 15 let, byli jsme nejlepší přátelé. Postupně jsme se dostali dál až jsme byli něco jako partneři, ale vztah jsme neměli. Byli jsme mladí dost a pořád jsme s partou někde pili, chodili na diskotéky. Většinu času hrál u nás alkohol. Já jsem dost depresivní člověk, ledacos jsem si prožila a mám depresivní a úzkostnou poruchu. Dost se to u mě dřív projevovalo. Sebepoškozování, alkohol atd. Přítel byl něco podobného a v našem vztahu jsme byli oba dost depresivní. Hádali jsme se, kdykoliv byl chlast tak zároveň jsem mohla za vše nebo on, kolikrát vlezl pod silnici a nebo byl agresivní skoro jako jeho otec alkoholik. Já ho ale milovala a brala to, že jsem udělala něco špatně. Byli ale i dobré a krásné stránky kdy jsme nepili. Kdy bylo vše fajn a tak jak normálně ve vztahu je. Často jsme se rozcházeli a dávali zpět a já poslouchala nadávky, výhrůžky atd.
Mezitím jsme se rozešli na nějakou dobu a já z úletu a chlastu otěhotněla s jedním naším kamarádem. Byla to chyba ale já se nechtěla vzdát dítěte které za to nemohlo, za nic z toho. Můj táta mi dost pomohl. S přítelem jsme se dali zpět dohromady, otec syna měl zájem jen o mě. Přítel mě vzal i s dítětem, těhotnou k sobě to už jsme ze všeho tak nějak,,vyrostli".
Muselo to pro něj být těžké, protože přece jen jsem byla těhotná a někdy nepříjemná. Mého syna si zamiloval a změnil se k nepoznání. A to se ještě ani nenarodil. Ale jakmile se narodil bylo to jiné. Měli jsme už byt v pronájmu, jeho rodina mě nenáviděla. Pamatuju si jak jeho otec vždycky říkal,, d… jsi a zůstaneš„. Syn byl úžasný, jen já měla stres a ztratila mléko. Všechno bylo jiné. Na alkohol jsem ani nepomyslela, chtěla jsem být lepší rodič než kdy moje matka. Přítel se snažil, choval zajímal se a nechával mě spát. Pak se ozval otec mého syna. Chtěl to zkusit dát dohromady a já to zkusila. Dopadlo to špatně, a to po pár dnech. Měla jsem to ale vědět. V rodném listě není a ani nechtěl, zajímalo ho jen to že jsem š… jiného a jeho dítě má jiného,, tátu“. Zas jsme se dali s přítelem dohromady, a zkusili to naposled. Vydrželo to do teď a za to jsem vděčná. Ale teď jsem těhotná s přítelem i když neplánovaně, ale miminko je pro něj dar. Jen se bojím že to pro něj bude víc než syn o kterého se stará a už mu říká i tati. Miluje ho i já. Jsem v 17 týdnu a celé těhotenství jsme neměli s… Pro něj je to potřeba ale pro mě ne, vše mě bolí, jsem unavená + syn do toho. Ale trápí mě to, protože vždy nějak přesvědčí aspoň na „něco“. Nebo je kolikrát tak moc urážlivý, nemluví se mnou. Minule mi řekl že jsem líná s… a on ne. Rozbrečela jsem se. Dnes jsem zas slyšela když jsem se zeptala co dělá že jsem něco a že se nediví, že mě syn neřekne mami a nic když za ním nechodím a chovám se jak něco. Přitom se tak moc starám snažím se a ptám se sama sebe co dělám špatně. Vím že to není Dost. Udělala jsem za svůj život spousty chyb ale nikdy nechci aby to odnášeli děti, kolikrát i přemýšlím že jsem prostě špatná matka a přítelkyně že nedokážu nic. A když to přítelovi řeknu protože říkám že mu věřím tak nakonec jsem špatná že vidím sebe a brečím jak něco místo abych chápala jeho. Je opravdu vinná na mé straně a jsem opravdu tak špatný člověk? Co mohu udělat proto aby mě zas miloval říkal mi sladké věci a dokazoval lásku? Bolí to, ale asi si to zasloužím. Než mě někteří odsoudí tak vím a jsem taky pouze jen člověk.
Pardon že to je tak dlouhé :,( už nevím co dělat a ani jak si poradit..

Jestli by nebylo dobré najít si nějakého psychoterapeuta (hodně odolného, aby po prvním sezení nevrátil diplom a nešel dělat do montovny) a po porodu se seznámit s antikoncepcí.

Na prvním místě jsou děti, musíte se ted maximálně vzpamatovat.
Neřešila bych ted, kdy přítel začne říkat sladké řeči a dokazovat lásku, ale aby bylo zázemí pro děti.

Jinak si myslím, že přítel Tě má svým způsobem rád, když zvládl i Tvůj návrat k otci dítěte, bude mít rád obě děti, snad se to v rámci možností srovná a ustojíte to, kvůli těm dětem…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat