Problémový puberťák 17 let

Jestli-že na tebe dá a ty máš na něj čas, podporuj ho. Klidně i v těch hrách. Zkus s ním občas vyrazit ny výlety za něčím, co jej baví (mamku zatím nechat doma). Jestli máte v okolí možnost kroužků, jako klidně sebeobrana, dramaťák, kytara a pod., přesvěč jej, klidně pod zámiňkou, že nejsi tak odvážná, aby si tam chodila sama. Nesnaž se ho ponižovat. Chlapi jsou rádi ti silní a stateční. Hlavně to na něj nevybal vše najednou. Dej tomu čas a stůj při něm. Nemá relevantní mužský vzor, takže neví co dělat s hormony. Až vyroste, tak se spraví. 

Můžeš na něj skusit něco jako:,,Včera, předevčíra a předpředevčíra večer jsem si šla zaběhat(začni běhat) a byl tam nějakej úchyl. Dneska večer chci jít zase, ale bojím se jej. Mohl by si jít prosím semnou?" *dobrý je držet s ním krok a necht ho, aby se pak cítil jako král(být trošku pomalejší, nebo být rychleji udýchaná). Pochval ho:,,Jak to děláš, že jsi tak rychlej? Já trénuju a přesto si byl lepší! Ale namotivoval si mne. Půjdeš prosím zítra zase se mnou?" nenuť ho, aby šel za každou cenu, stačí čas od času. Stejně tak ho nenuť, aby si musel vybírat mezi počítačem a během. Vybere si počítač. Přepadni ho po společné hře, nebo až ho uvidíš, že se nudí.

Při běhání(i pomalém) se uvolňují endorfíny-hormony štěstí. Po několika týdnech z něj bude hodnější a otevřenější člověk. Takhle jsem převychovávala 14 letého bráchu s podobnými příznaky. Přeji hodně zdaru.