Proč lidem tolik vadí hlupáci?

Ty nejsi hloupá, ani trochu. A nejsi ani průměrná. To vidím z toho, že přemýšlíš. Přemýšlíš samostatně. Své přemýšlení jsi nádherně, strukturovaně, a dokonce úplně bez gramatických chyb zformulovala.

To, „že jsi hloupá“, to ti nejspíš někdo říkával, a ty si to nyní o sobě myslíš.

Já za hlupáky považuji lidi, kteří se k druhým lidem nepěkně chovají, anebo takové, kteří se skrývají do frází.

Naprosto souhlasím, na mně rozhodně neděláš dojem hlupáka, možná máš naopak smůlu na lidi kolem sebe a někdo ti tento pocit dodává píšeš krásně bez chyb a je z toho poznat úvaha nad sebou samou 

Podle toho co píšeš vůbec hloupá nejsi.
Proč si to myslíš, jaký máš k tomu důvod? Můžeš říct nějakou situaci, která se stala, když zmiňuješ kontakt s lidmi?
Jestli ti někdo řekl, že jsi hloupá, tak je hloupý on sám 

Toto nepsal hloupý člověk Víš, ti opravdu hloupí lidé to o sobě v naprosté většině případů neví Asi to bude znít blbě, ale já po přečtení toho tvého příspěvku mám spíš chuť pozvat tě někam na kafe, než že bys mě popouzela 

Souhlasím s tím, že hloupí lidé to o sobě neví. Spíš mi přijde, že neumíš komunikovat na stejné úrovni jako protějšek, jsi nervózní a vychází z tebe věci, za které by ses nejraději propadla do země. Nebo možná i v té komunikaci je něco, co druhým vadí, např. mluvíš jen o sobě, vychvaluješ se, takové věci snad nikoho nebaví poslouchat donekonečna. Jestli můžu doporučit, tak si přečti knížku Jak získávat přátele a působit na lidi od D. Carnegieho. Já kdysi tuhle knížku četla jen tak, z dlouhé chvíle, a doslova mi změnila život.

@Anonymní píše:
Proč jsou hloupí lidé tak neoblíbení?

Pravděpodobně mě spousta z vás po přečtení tohoto příspěvku odsoudí, ale přesto to zkusím.

Jsem velmi hloupá, vím to osobě, ačkoliv jsem si to poměrně dlouho nechtěla připustit. Namlouvala jsem si, že je to vše jen mojí introvertní povahou (možná sociální fobií), že se v interakci s ostatními chovám hloupě v důsledku stresu a nervozity, vždyť jsem nikdy neměla s učením problémy.

Někdy mám pocit, že jsem sama se sebou smířená, někdy mě přepadne strašná lítost, proč právě já jsem musela mít takovou smůlu a nemohla jsem narodit, jako naprosto průměrný člověk.

Říká se:,,Hloupost je zvláštní nemoc, kterou netrpí nemocní, ale všichni kolem." Opravdu? Já jsem se vždycky snažila chovat k ostatním, co nejlépe jsem dovedla, snažila jsem se, aby mě měli lidé rádi, ale nikdy jsem se nedočkala přijetí, po kterém jsem strašně toužila. Cítím strašnou bezmoc, když si uvědomím, že nikdy nebudu mít normální plnohodnotný život a nemůžu s tím nic udělat.

Možná Vás můj příspěvek popuzuje sebelítostí, asi ani přesně nevím proč to píšu, možná jsem si jen potřebovala ulevit…možná jsem se chtěla,,přimluvit" za nás hloupé, poprosit o toleranci a pokoru k životu, že někdo dostal do vínku inteligenci a jiný ne…